Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Iva Pekárková. Glosa.

Natočeno 2023. Premiéra 30. 5. 2023 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Pekárková, Iva: Iva Pekárková: A nedá se s tím něco udělat? In web ČRo Plus, 30. květen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit:  Na louce u dědovy chalupy vykvetly dva vstavače. Byly to „jen“ vstavače kukačky, před půl stoletím celkem běžné (i když dnes se v Česku staly vzácností). Byly to ovšem orchideje, a tak na mou dětskou dušičku zapůsobily. Chodila jsem je obdivovat několikrát denně a, i když jsem to tenkrát nevěděla, bylo to jako chodit do chrámu.

„Tak – a zejtra louku posekají,“ oznámil mi děda.

Pro dítě jako já to byla tragédie. S pláčem jsem dědu prosila, ať s tím něco udělá. Ale on řekl, že se s tím nedá dělat vůbec nic. Přijedou jezeďáci se sekačkou a všechno pokosí. (more…)

Iva Pekárková. Glosa.

Natočeno 2023. Premiéra 6. 6. 2023 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Pekárková, Iva: Iva Pekárková: Prostor vyhrazený pro kouření. In web ČRo Plus, 6. červen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před šesti lety touhle dobou se v hospodách čerstvě nesmělo kouřit. Pro lidi jako já to byla neuvěřitelná úleva. Jsem celoživotní nekuřák – měla jsem ohromné štěstí. Když jsem se v nějakých devíti letech pokoušela naučit šlukovat, načapal mě tatínek a rozmluvil mi to gumovou hadicí.

A já jsem pak už nikdy nekouřila. (Tím samozřejmě nechci schvalovat tělesné tresty. U mě to fungovalo, to je všechno.)

Ušetřila jsem díky nekouření nepočítaných peněz za cigára, neprohulila jsem si plíce a jiné tělesné orgány. A navíc jsem zapůsobila na svého skoromanžela. Ten pochází z Nigérie, kde je normální nekouřit, a v Čechách v zakouřených prostorách trpěl.

Před šesti lety touhle dobou se začuděné hospody doslova přes noc změnily v hospody, kde se dalo dýchat. Lidi jako já se cítili jako v ráji. Do té doby jsem si každou návštěvu hospody dobře rozmyslela: člověku tam šaty i vlasy načichly kouřem, i když u jeho stolu nikdo nehulil. Smrad vystydlého cigaretového kouře je tak hnusný, že ho nesnášejí i mnozí silní kuřáci. Co teprve nešťastník, který si své poslední cigáro zapálil v devíti letech? (…)

Iva Pekárková. Glosa.

Natočeno 2023. Premiéra 13. 6. 2023 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Pekárková, Iva: Iva Pekárková: Jsou kuřáci bezohledná čuňata? In web ČRo Plus,  13. červen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct, zamilovala jsem se do kuřáka a něco přes rok jsme spolu chodili. Měla jsem šanci poznat zblízka, jaké to je, mít těžkou závislost na cigaretách.

Jindra nebyl hloupý a věděl, že cigarety jsou pro něj berličky – jako mladý kluk býval stydlivý, koktal a děsil se každé společenské akce. Cigarety ho z toho vytáhly. Když nevěděl, co s rukama, vytřepal cigáro z krabičky a zapálil si ho stříbrným zapalovačem, na který byl tak hrdý.

Cigareta v prstech mu dodávala na sebejistotě, cítil se jako Humphrey Bogart v Casablance. Bez věčné cigarety v Bogartových prstech by ten film zdaleka nebyl tak dramatický. Stejné to bylo i s Jindrovým životem.

Jindra neměl závislost jen na nikotinu, ale i na „elegantním“ a „mužném“ způsobu, jakým ho dostával do těla. Lezlo to do peněz, prsty měl zahnědlé od tabáku a jeho zdraví to neprospívalo (když jsme jednou jeli s kamarády na hory, šplhal do kopců s těžkým vypětím sil a za doprovodu tuberáckého kašle), ale byla to součást jeho osobnosti.

Začátkem osmdesátek se kuřáci měli krásně. Normální bylo kouřit a nekuřáci si mohli vybrat: buď si na to zvyknout, nebo jít o háje. Anebo, jak to udělala spousta mých přátel a známých, bránit se útokem, jak tomu říkali, a začít sami hulit. (…)