Michael D. Gordin. Četba na pokračování. Překlad Jiří Kasl. Připravil Viktor Bezdíček. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Jiří Valůšek.
Nastudovalo Brno v roce 2023. Premiéra 12. – 21. 5. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. První a druhé místo. Jak to bylo s českou a německou Univerzitou na začátku dvacátého století? Proč nejdříve nebyl Einstein do Prahy pozván a proč si až do konce života myslel, že to bylo kvůli jeho židovství?
2. Rychlost světla. Albert Einstein byl ze začátku v Praze spokojený, alespoň pokud šlo o práci. Pracovna Ústavu teoretické fyziky ve Viničné ulici mu poskytla klid, který potřeboval, aby se mohl soustředit a uspořádat si myšlenky. Fyzik se vrací k práci na teorii relativity a pracuje na teorii statického gravitačního pole. Z ní nakonec nezbylo skoro nic, až na hypotézu, podle které se světlo působením gravitace ohýbá a která také po experimentálním ověření zajistila Einsteinovi světovou proslulost.
3. Anti-Praha. Einstein i jeho žena Mileva vnímali Prahu jako naprostý opak Curychu, odkud se sem přestěhovali. Pro Einsteina byla barbarskou slovanskou výspou habsburské monarchie, i když byl on sám součástí pražského německého prostředí. U Milevy Einsteinové ale srbský původ i postavení ženy ve společnosti způsobovaly, že Prahu prožívala doslova jako vězení. Návrat do Curychu byl pro ni úlevou. Do té doby, než její manžel proměnil svůj vedlejší milostný poměr v nový sňatek a svou nyní už bývalou manželku uvrhl do hluboké deprese.
4. Einstein pozitivní. S Prahou nepojí Einsteina jen jeho pobyt, ale také intelektuální souvislosti jeho práce. V mládí Einstein čerpal inspiraci z empirismu fyzika Ernsta Macha, který své stěžejní dílo vytvořil právě v Praze. Později se však s Machem rozešel. Pro staršího kolegu nebyla Einsteinova metoda myšlenkového experimentu, který je třeba následně potvrdit, přijatelná, stejně tak jako Einstein odmítl Machův požadavek, aby teorie vycházela důsledně z empirických poznatků. Einsteinovo stanovisko je obhajobou lidské tvořivosti.
5. Einstein negativní. Dvě strany sporu o Einsteinovu teorii, který se rozhořel ve dvacátých letech, reprezentují dva profesoři pražské německé univerzity, filosof Oskar Kraus a fyzik, filosof vědy a Einsteinův nástupce na postu profesora fyziky v Praze Philipp Frank. Zatímco Frank, autor zásadní einsteinovské biografie, fyzika hájil, Krausův antirelativistický bojovný zápal nabýval stále obskurnějších podob. Ač byl Kraus Žid, předjal ty nejnechutnější formy útoků proti Einsteinovi, jakými se vyznačovala nacistická věda. Před nacisty ale nakonec prchali všichni ? Einstein, Frank i Kraus.
6. Skrytý Kepler. Je zvláštní, že generace historiků považovala za jeden z nejdůležitějších pramenů k tématu pražského pobytu Alberta Einsteina román Maxe Broda, jehož děj se odehrává v 17. století. Ačkoli Brod do knihy o Tychonu Brahem vložil šifry související s přítomností, s Einsteinem nic společného neměly. Přesto tu skryté souvislosti jsou. Především je osud pražských Židů, ke kterým Brod patřil, propojen s osudem všech, pro něž bylo od třicátých let stále nebezpečnější setrvávat v Evropě a jimž Einstein za mořem ze svého amerického exilu aktivně pomáhal.
7. Mimo Josefov. Einstein byl jistě nejznámější židovský exulant. Jeho postoj k židovství byl ale komplikovaný. Začalo to ztrátou víry už v dětství, pokračovalo nutností převlékat kvůli kariéře kabát vyznání podle situace a končilo potřebou vypořádat se se sionismem navzdory tomu, že se fyzik za válečného běsnění Velké války stal velkým odpůrcem nacionalismu. Toto přesvědčení přímo souvisí s Einsteinovým pacifismem, o němž podává svědectví i jeho korespondence s T. G. Masarykem.
8. Einstein český. Oddělení české vědy od světovějšího německého proudu, které se dovršilo vznikem Československa, mělo paradoxně pozitivní důsledky pro chápání teorie relativity v českém prostředí. Nedoléhaly sem ozvěny sporů o Einsteina a byl tu velmi brzy k dispozici kvalitní, široce srozumitelný výklad. Podobně jako pražští Němci, i česká věda se přimkla k Einsteinovi jako k ikoně, která jí měla pomoct překročit hranice periferního postavení. Jedním z vynikajících popularizátorů relativity byl tehdy fyzik František Záviška.
9. Einstein marxistický. Za studené války nemohla Einsteinovy teorie ignorovat ani sovětská věda, ani věda v komunistickém Československu. Marxistickou adaptaci Einsteina od konce čtyřicátých let až do oslav stého výročí jeho narození roku 1979 za železnou oponou sledujeme prostřednictvím osudu marxistického filosofa vědy Arnošta Kolmana. Je pro tuto část světa v mnohém typický. Začíná ideály sionismu, pokračuje leninským okouzlením, stalinismem, revizionismem a přes pražské jaro končí disentem a exilem. Teorie relativity je v tomto příběhu možná jedinou absolutní jistotou.
10. Princeton, Tel Aviv, Praha. Do tří míst na mapě světa, amerického, izraelského a českého města současnosti sahají siločáry pražského příběhu z počátku 20. století. V Princetonu s Albertem Einsteinem projíždí na loďce Hanne Fantová, snacha organizátorky někdejších pražských salonů, v Tel Avivu se Hugo Bergmann setkává s propagátorem relativity Arnoštem Kolmanem a v Praze na zahraniční turisty hledí z fasády domu starý Einstein – pouhý mýtus. Stejně fiktivní jako dávno zmizelá Bohemie.
Lit.: Blažejovská, Alena: Michael Gordin: Einstein v Čechách. Nečekaný pohled na geniálního fyzika. In web ČRo Plus, 15. květen 2023 (článek). – Cit.: Nečekaný pohled na Einsteina nabízí kniha Michaela D. Gordina. Americký slavista a historik vědy nezkoumá fyzikův krátký pobyt v Praze v letech 1911-1912 jako izolovanou biografickou epizodu. (…)
Sleduje její stopy nejen v celém příběhu fyzika a jeho teorií, ale i v historii Prahy a v osudech lidí, s nimiž se Einstein v tomto městě setkal, ať už pocházeli z čistě německého, nebo německo-židovského prostředí. Zajímá ho, jak žila legenda o Einsteinovi v Čechách od monarchie až po naši současnost.