Reportáže z míst, které válka změnila k nepoznání, připravil Martin Dorazín.
Natočeno 2023. Premiéra 20. – 23. 2. 2023 (ČRo 1 Radiožurnál) v cyklu Seriál Radiožurnálu.
Obsah: 1. Věříme, že velká válka nepřijde, doufali před rokem studenti práv v Charkově. Pro ukrajinské vojáky pletli maskovací sítě (3:58) – 2. Musíme připravit kryty, zajistit zásoby potravin, vody a léků, plánovala před rokem Irina z Donbasu (4:03) – 3. „Tři a půl týdne jsme prožili bez spojení se světem.“ Obyvatelka Mariupolu vyvázla z ruského obklíčení živá a zdravá (3:55) – 4. „Všichni kteří se vydali k rafinérii, zahynuli.“ Seržant vyvázl živý díky tomu, že špatně slyšel rozkaz (3:40).
Lit.: mga – Dorazín, Martin: Tudy prošla válka. Reportáže Martina Dorazína z míst, které válka změnila k nepoznání. In web ČRo 1 Radiožurnál, 23. únor 2023 (anotace + nahrávky k poslechu). – Cit.: Přesně před rokem prožívala Ukrajina poslední mírové dny. Ty ukončil 24. února vpád ruských vojsk. Ukrajinci ale brali hrozbu invaze vážně, a tak se na ni snažili co nejlépe připravit. Atmosféru těsně před začátkem války a po něm v Charkově časosběrně zaznamenal Martin Dorazín, stálý zpravodaj Českého rozhlasu na Ukrajině.
Lit.: mga – Dorazín, Martin: „Všichni, kteří se vydali k rafinérii, zahynuli.“ Seržant vyvázl živý díky tomu, že špatně slyšel rozkaz. In web ČRo 1 Radiožurnál, 23. únor 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V pátek 24. února to bude rok, co Rusko napadlo Ukrajinu. Kyjev se sice hrdinsky ubránil, ale jiná velká města ruská armáda obsadila podezřele rychle. Jako například Cherson na jihu země. A právě tam žije rodina Ljudmily Vasilijevny. Poslechněte si čtvrtý díl seriálu.
Rodina Ljudmily Vasiljevny se sešla u jednoho stolu, a kdyby se v dáli za okny tu a tam neozvala nějaká exploze, byl by to selankovitý obrázek spokojených lidí.
„25. února jsme se probudili a všude kolem se rozléhaly exploze. První výbuchy jsme slyšeli od rafinérie a ze směru letiště Černobajevka. Vzduch zčernal a lidi začali v panice prchat. Nikdo nechápal, co se děje, nevěděli jsme, kam utéct.
Z balkonu jsem viděla lidi, jak běží s kufry a taškami, jak za sebou vlečou psy, nesou kočky a kdosi i klec s papouškem, kolem nich vřeštící děti. Říkala jsem si: Panebože, co to je? Co mám dělat?“
Manžel paní Ljudmily je málomluvný, pak se přece jen rozpovídá. „Zavolali mi z velitelství, že začala válka, a dostali jsme rozkaz zformovat prapor. Sbírali nás po městě, ale sešlo se nás jenom třicet a neměli jsme žádné zbraně. Ty byly na posádce, asi 30 kilometrů od města. (…)