Witold Szablowski. Četba na pokračování. Překlad Lenka Kuhar Daňhelová. Pro rozhlas připravila Jaroslava Jiskrová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Martin Siničák.
Natočeno 2023. Premiéra 1. dílu 16. 1. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.; 24 min.) v cyklu Radiokniha.
Pozn.: Až donedávna je bylo možné nalézt v tramvaji nebo v městském autobuse v Sofii. Na jaře a v létě tančili medvědi vycvičení drezéry téměř v každém přímořském městě. Když Bulharsko vstoupilo do Evropské unie, vešly v platnost nové zákony o ochraně zvířat a speciální organizace lidem medvědy odebrala a umístila je do horského parku, aby je tam naučila životu ve volné přírodě. Jak si medvědi poradili s nově nabytou svobodou?
„Kosované říkají o svých bratrech Albáncích s lehkým pohrdáním: elita v děravých botách. Albánci říkají o Kosovanech, že jsou šejdíři a zbohatlíci. Kosované se považují za bohatší. Albánci za chytřejší.“ Aneb jak vyhlíží soužití obou etnik pohledem autora, který stopoval v Kosovu.
„Podle průzkumu z roku 2005 byla integrace Rusů už od samého začátku nezávislosti pro Estonsko problém. Více než polovina Estonců neschvaluje ruský způsob života. Každý třetí s Rusy nerad pracuje. 85 % nemá mezi Rusy přátele. A přitom podle téhož průzkumu se bezmála 70 % Rusů s nezávislým Estonskem identifikuje.“ Jak tedy vypadá soužití Estonců a Rusů v Estonsku?
Nedlouho před smrtí Fidela Castra jezdil autor stopem po Kubě, aby zachytil momentální stav společnosti a její naděje do budoucna. Otevře se Kuba po Fidelově smrti světu? Dorazí transformace i na Kubu a změní se její socialistický režim? Autor hovoří s Kubánci z nejrůznějších vrstev a ptá se na jejich očekávání. My už víme, že společenské poměry na Kubě se zatím nemění a že jejich obyvatelům zbývá jen naděje.
Také v Polsku a Albánii po pádu totality museli lidé měnit své zvyky a mentalitu a vzít svůj osud do vlastních rukou. Jak se se změněnými společenskými podmínkami vyrovnává třeba spravedlnost hledající polská bezdomovkyně, kterou potkal autor na jednom londýnském nádraží? A jak naložili Albánci s betonovými pozůstatky po režimu Envera Hodži, na něž autor naráží na svých cestách po Albánii? (anotace)
Lit.: Jiskrová, Jaroslava – Blažejovská, Alena: Witold Szabłowski: Tančící medvědi. Nezvyklý příběh posledních bulharských medvědářů a jejich cvičených medvědů. In web ČRo Plus, 17. leden 2023 (článek). – Cit.: Poslechněte si četbu z knihy polských literárních reportáží Witolda Szabłowského Tančící medvědi. Skládá se ze dvou zdánlivě nesouvisejících částí. V té první vypráví v sedmi dílech příběh bulharských cikánů, kteří se po generace živili drezúrou medvědů a jejich veřejnými produkcemi.
S pádem totality přišly společenské změny a s nimi nové právní předpisy chránící zvířata před týráním. Medvědi byli náhle zbavováni řetězů, medvědáři práce, a obě strany se musely po letech závislosti a otroctví učit žít na svobodě. Jak si s tím poradily? (…)
Stejnou otázku si autor klade také ve druhé části knihy, v níž v pěti dílech zkoumá, jak se se znovunabytou svobodou učí žít občané zemí postkomunistického bloku. Na svých cestách po Srbsku, Kosovu, Estonsku, Kubě, Polsku a Albánii autor zjišťuje, jak nelehké je pro mnohé vyrovnat se s novou realitou nebo čekáním na ni.
Ve svých reportážích nachází překvapivou paralelu mezi osudem medvědů a osudy lidí. Zdá se, že je lehčí změnit režim než mentalitu lidí, že ten, kdo prožil celý život na řetězu, si se svobodou často neví tak úplně rady – a je jedno, zda jde o medvěda v kleci, nebo o člověka za železnou oponou.
Nejdřív je totiž nutné změnit přístup v hlavě, ať už medvědí, nebo lidské. V Szabłowského reportážích, v nichž nechybí absurdita a černý humor, jsme – řečeno metaforou – všichni tančícími medvědy, kterým svoboda sice přináší úlevu, ale současně také nejistotu a bolest.
Witold Szabłowski (*1980) patří k představitelům polské školy literární reportáže. Vystudoval žurnalistiku a politologii, pracoval ve zpravodajské televizní stanici TVN24, v letech 2006-2016 působil v deníku Gazeta Wyborcza. Ve svém knižním debutu Vrah z města meruněk: Příběhy z Turecka (2010, česky 2016) se snaží na příbězích obyvatel Turecka postihnout rozpolcenost země mezi Východem a Západem. Za knihu získal Cenu Beaty Pawlak, cenu Melchior a nominace na polskou literární cenu Nike a středoevropskou cenu Angelus.
Roku 2014 vydal knihu reportáží Tančící medvědi (česky 2021), v níž mu osudy cvičených medvědů slouží jako metafora vývoje zemí bývalého sovětského bloku po pádu tamních režimů. Její vydání v USA otevřelo autorovi cestu na americký knižní trh. V roce 2016 následovala kniha Spravedliví zrádci: Sousedé z Volyně (česky 2018), svědectví o etnických čistkách ve Volyni.
Další kniha Jak nakrmit diktátora (2019, česky 2021) vyšla s úspěchem zároveň v USA a Polsku a získala jednu z hlavních cen literární soutěže o nejlepší světovou knihu na kulinární téma za rok 2021 (Gourmand World Cookbook Awards). Knihu odvysílal jako patnáctidílnou Radioknihu Český rozhlas Plus, nahrávka byla vydána také na CD. (…)