Přemysl Hnilička
(Týdeník Rozhlas, červenec 2016)
V červnu 1965 měla na vlnách stanice Československo II. premiéru hra Wolfganga Karla Schweickerta Pozor, mluví Hackenberger! Dramaturg Karel Gissübel a režisér Jiří Horčička tehdy inscenovali jeden z textů kánonu východoněmecké rozhlasové hry.
Monolog muže, jehož doba už minula, ale možná znovu přichází, se odehrává v jednom z německých blázinců. Hlavní antihrdina Hackenberger je typický německý deprivant své doby: narodil se obchodnímu příručímu, který padl v první světové válce. Děsivá mu nepřišla Velká válka, ale to, že Německo prohrálo. Jako všichni Němci musí snášet porážku, velké válečné reparace a navíc hlubokou hospodářskou krizi, která německou ekonomiku zcela zničila. „Zachraňuje“ ho až nástup Adolfa Hitlera v roce 1933; už o dva roky později se stává rotmistrem, cvičitelem v nacistické armádě a především přesvědčeným nacistou. Vůdce mu dá totiž šanci stát se malým vůdcem na malém místečku, které jakoby patřilo jen jemu. Otevře stavidla Hackenbergerova skrytého sadismu a nenávisti vůči ostatním lidem: „Vy byste se mi tak někdy měli dostat do pazourů, vy podělávkové… Moje jednání se vám zdá podivné; ale dřív, to bylo všechno v pořádku, co? To šlo všecko hladce, když já měl slovo! Proto jsem to dotáh“ na vojně daleko, rozumíte. Já jsem uměl lidem ohýbatt hřbety. Však mám taky zápěstí, to se prosím klidně podívejte: poslední dírka řemínku na hodinky se sotva dá zapnout. Pane jo, já byl cvičitel: raz dva…“ Baví se týráním vojáků a zůstávají za ním mrtví, ale trest se nedostaví, nadřízený ho vždy kryje. (more…)