Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hypnóza není podle psychologa a hypnoterapeuta Petra Štípka nic magického, i přesto o ní takové představy řada lidí má. Jak těžké je najít dobrého hypnoterapeuta? A jak určit hranici mezi přístupem vědeckým a spíše ezoterickým? Připravila Adéla Paulík Lichková.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 8. 2020 (ČRo Rádio Wave, 21 min.).

Lit.: Paulík Lichková, Adéla: Hypnóza může pomoci při úzkostech, cesty do minulých životů nedělám, říká hypnoterapeut. In web ČRo Radio Wave, 28. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hypnóza není podle psychologa a hypnoterapeuta Petra Štípka nic magického. I přesto o ní takové představy řada lidí má. Najít dobrého hypnoterapeuta není snadné, stejně jako se nelehko hledá hranice mezi přístupem vědeckým a spíše ezoterickým.

Petr Štípek používá hypnózu jako jednu z metod v rámci psychoterapie. Pokud by však byla jedinou užitou metodou, je podle něj riziko, že se u některých jedinců problém po čase vrátí nebo objeví v jiné podobě. „Je důležité řešit příčiny potíží, a ne jen překrývat symptomy,“ vysvětluje svou praxi hypnoterapeut.

O tom, co bude obsahem hypnózy, se psycholog s klientem domlouvá dopředu. Zakázky na cestování do minulých životů nicméně odmítá. „To přenechávám lidem, kteří s tím mají zkušenosti, věří tomu a kteří do toho jdou,“ říká.

Ačkoliv Petr Štípek hovoří o hypnóze jako o poměrně bezpečné metodě, ve své praxi se ale potkává i s klienty, kteří se z jednorázové zkušenosti s hypnózou na nějakém zážitkovém víkendu dávají dohromady třeba půl roku. Za důležitou prevenci podobných zážitků považuje jednak zpětnou vazbu a návaznost v rámci psychoterapeutického procesu a zároveň vyhledání hypnoterapeuta s adekvátním odborným vzděláním. (…)

Vzal se špic, kterým se začala skála rozsekávat. Ředitelka mělnického muzea Miloslava Havlíčková popisuje vznik skalního bytu. Reportáž připravila Kateřina Havránková.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 8. 2020 (ČRo 3 Vltava, 6 min.).

Lit.: Havránková, Kateřina: Na Kokořínsku jsou desítky skalních bytů. Žili v nich lidé ještě ve 20. století. In web ČRo 3 Vltava, 28. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ještě ve dvacátém století bydlely desítky lidí na Kokořínsku ve skalních bytech. Tamní skály z relativně měkkého pískovce k tomu vysloveně vybízely.

Do pískovce vytesané jeskyňky poskytovaly útočiště většinou těm nejchudším z obce. Ti si museli ovšem nové bydlení rukama tvrdě odpracovat. „Vzal se špic, což je takový poloviční krumpáč, a tím se začala skála rozsekávat. Písek se pak vyndával ven, a pokud to šlo, vysekaly se celé pískovcové kvádry. Ty se pak používaly na přístavky okolo,“ popisuje ředitelka mělnického muzea Miloslava Havlíčková. Skálu dostali lidé třeba od velkostatkáře, pro kterého pracovali, nebo od obce. Obydlí ve Lhotce u Mělníka pochází zřejmě z poloviny 19. století.

Ze dveří skalního bytu se vcházelo do chladné síně. Do půlkulata vysekaný prostor na jedné straně sloužil pro skladování potravin. Na druhé straně byl většinou vstup do světnice, kde lidé vařili, přebývali i spali. Velmi skromné obydlí nabízelo jednu postel, kde spali hospodáři, a dvoulůžko na peci pro ostatní obyvatele. „Zvenku se dá jít i nahoru do patra, tam v létě spávali děti,“ říká Miloslava Havlíčková.

Poslední obyvatelkou lhoteckého skalního bytu byla Marie Holubová, která ho využívala do svých zhruba osmdesáti let. V bytě nebyla elektřina ani voda. Ke konci života využívala majitelka pro skladování šatstva a spaní dřevěný domek na zahrádce. Ve skalním bytě, kde bývalo vlhko, hospodařila. (…)

Vinařství Habánské sklepy má možná delší tradici, než by se mohlo zdát. Sahá až do 16. století, kdy se začali objevovat tzv. novokřtěnci – představitelé reformačních hnutí, kteří dorazili i na Moravu. O dlouhé tradici vinařství svědčí i sepsání místních horenských práv (práv viniční hory, tedy vinice) z roku 1550. Pořad připravily Jitka Škápíková a Světlana Lavičková. Dramaturgie Magdalena Šorelová. Hudební spolupráce Jiří Litoš.

Slovem provází Jan Kovařík.

Natočeno 2020. Repríza 29. 8. 2020 (ČRo Plus, 9:33 h.).

Hostem je Vít Kunc, učitel tělocviku, zeměpisu a angličtiny. Rád chodí. Nejprve se vydal na pouť do Santiaga de Compostela, později do Vatikánu a další jeho cesta vedla z Říma do Athén. O letošních prázdninách vymyslel výzvu Vykroč a pomáhej a vydal se na trasu z Plzně přes České Budějovice až na Velehrad a dál ke Kralickému Sněžníku. Jak i vy můžete pomoci Centru Paraple? A jak se dá putovat bez finančních prostředků po Česku? Moderuje Vladimír Kroc.

Natočeno 2020. Premiéra 29. 8. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Rozhovor s Josefem Trojanem o spolupráci s Agnieszkou Holland a o tom, proč odešel z gymnázia před maturitou připravila Veronika Ruppert.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 8. 2020 (ČRo Rádio Wave, 34 min.).

Lit.: Ruppert, Veronika: Je to těžký, ale víte, proč to děláte. Josef Trojan o spolupráci s Agnieszkou Holland a odchodu z gymnázia před maturitou. In web ČRo Radio Wave, 28. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Agnieszka je skvělá režisérka. Má sofistikované vize a ví, jak je chce naplnit. Vždycky má záložní varianty B a C, když něco nejde. A nepustí vás dál, dokud to není ono,“ popisuje Josef Trojan spolupráci s Agnieszkou Holland na filmu Šarlatán. Poslechněte si, v čem je Josef opakem postavy lidového léčitele Jana Mikoláška. Bavili jsme se také o tom, proč odešel z gymnázia před maturitou a jak vypadá jeho pojetí sebevzdělávání.

„Jsou věci, které jsou náročné a štvou vás. Říkáte si: je to těžký a nevím, proč to dělám. S Agnieszkou to bylo náročné, ale zároveň jsem věděl, proč to dělám, díky tomu, jak se mnou tu roli a celý film diskutovala,“ popisuje Josef Trojan. Poslechněte si, jaké scény z filmu Šarlatán byly pro mladého herce nejtěžší, jak se v postavě Jana Mikoláška cítil a jak probíhala příprava.

Zeptala jsem se také na to, jak si Josef před sebou a před rodiči obhájil odchod z gymnázia před maturitou. „Vadí mi systém, kterým se u nás vyučuje. Jsem ale rád, že jsem na ten gympl tři roky chodil. Dalo mi to vědomosti, o které bych jinak nezavadil. Zároveň mi to ale ukázalo, co není můj šálek čaje,“ říká Josef Trojan. Poslechněte si, proč se po třeťáku rozhodl vzdělávat sám a jak to prakticky dělá. (…)

Připravil Pavel Vítek.

Hovoří Michal Viewegh.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 8. 2020 (ČRo Region, 18 min.).

Lit.: Formánková, Šárka – Vítek, Pavel: Byla by hanba, kdybych nebyl vodák, říká spisovatel Michal Viewegh, který svůj život prožil u Sázavy. In web ČRo Region, 28. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Michal Viewegh je neprodávanější český spisovatel. Je autorem řady úspěšných románů, jako jsou Výchova dívek v Čechách, Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, Román pro ženy či Román pro muže, podle kterých byly natočeny i filmy. Děj některých z nich se odehrává v Sázavě, kde Michal Viewegh prožil své dětství a mládí a kam se jako dospělý znovu vrátil, aby si tam postavil dům, hned naproti domu svých rodičů.

Michal Viewegh se sice narodil v Praze, ale od čtyř let žil v Sázavě, kam se s rodiči odstěhoval kvůli otcově zaměstnání v místních sklárnách. Poté vystudoval gymnázium v Benešově. A své vzdělání zakončil studiem českého jazyka a pedagogiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Na své dětství v Posázáví vzpomíná velice rád. „Je to kraj vodáků. A byla by hanba, kdybych já nebyl vodák, když jsem v Sázavě prožil tolik let. Můj bratr je dokonce člen vodáckého oddílu. A já jsem s těma klukama taky občas jezdil. Už s otcem jsme jezdili na vodu,“ říká Michal Viewegh. (…)

Začátek školního roku letos bude ve znamení koronaviru. Jaká opatření školy plánují? A jaké scénáře má pro případ vypuknutí druhé vlny pandemie vláda připravené? Moderuje Karolína Koubová.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 8. 2020 (ČRo 1 Radiožurnál, 51 min.). K poslechu zde.

Připravil Tomáš Kremr.

Natočeno 2020. Premiéra 28. 8. 2020 (ČRo Brno, 2 min.).

Lit.: Kremr, Tomáš: Kruh se uzavřel. Bílovice nad Svitavou otevřely nové sociální byty, navazují na sto let starý vánoční příběh. In web ČRo Brno, 28. srpen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Starý vánoční příběh z malé obce u Brna má zhruba po sto letech pokračování. Týká se Bílovic nad Svitavou, kde od tohoto léta fungují nové sociální byty. Jeden z nich radnice pronajímá pouze dětem, které už jako plnoleté odchází z Dětského domova Dagmar v Brně. Tedy toho stejného domova, který kdysi vznikl kvůli nálezu opuštěné holčičky v bílovických lesích.

„Stěhovala jsem se sem před několika dny v srpnu. Ještě jsem tu ale nepřespávala, zatím jsem na domově, ale definitivně tu budu přespávat jednatřicátého,“ usmívá se dvaadvacetiletá Brigita Hunková. První noc v novém bytě ji teprve čeká. Zatím si své nové 1+kk v bílém domě s vysokou špičatou střechou zařizuje.

„Nějaké skříně a komody, drobnou elektroniku jako mikrovlnku a rychlovarnou konvici. A ledničku jsem dostala od domova,“ ukazuje svůj malý byt se zahrádkou. (…)