116. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Eva Dvořáková. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režii má Michal Bureš.
Účinkují Růžena Merunková, Klára Issová, Marika Procházková, Erika Stárková, Kajetán Písařovic, Martin Písařík, Lukáš Hlavica. Host literární historik Martin Hrdina.
Natočeno 8. 1. 2020. Premiéra 18. 1. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).
Lit.: Duchková, Anna – Dvořáková, Eva: Zapomenutá hvězda české dekadence. Osudové ženy: Irma Geisslová. In web ČRo 2 Praha, 18. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Její první básnickou sbírku doporučil k vydání sám Jan Neruda. Soudobá kritika ji však nedocenila, a tak se na její dílo začalo pomalu zapomínat. Desítky let po Irmině smrti se o ní hovoří jako o předchůdkyni české dekadence i prokleté básnířce.
Psaní bylo pro Irmu Geisslovou formou existence. „Psala od mládí téměř do smrti. Právě práce, které za svého života neuveřejnila, jsou ty nejlepší. Nezastaraly. Je velkou zásluhou Ivana Slavíka, že je objevil pro českou kulturu,“ říká literární historik Martin Hrdina.
Geisslová oslovuje jednoduchostí a otevřeností, s jakou vypovídá o lidském nitru. Uměla psát zajímavě i bez různých ozdůbek, které tehdejší literární módy vyžadovaly, a to byla dovednost, ke které se její konkurenti, třeba i Vrchlický, dopracovali až ke konci života. Martin Hrdina, literární historik
Irma Geisslová se narodila v červenci roku 1855 v Pešti, její rodiče ale pocházeli z Čech. Otec pracoval jako účetní u železniční společnosti a celá rodina se často musela stěhovat za prací spolu s ním. Irma byla nejstarší ze čtyř dětí. Pár dní před 15. narozeninami přišla o matku a musela ji v péči o sourozence i v domácnosti zastoupit. „Tím se uzavřelo Irmino dětství,” dodává literární historik.
Literatura zvítězila nad Thalií
Nikdy nechodila do školy, a přesto se jí dostalo nadprůměrného vzdělání. „To měl plně pod kontrolou její otec. Stal se českým vlastencem a vzdělání ve vlasteneckém duchu také poskytl Irmě. Bohatě stačilo k tomu, aby se zapojila do českého literárního života,“ dodává Martin Hrdina.
Věnovala se také herectví, pro které nebyla zcela bez talentu. „Jedna z rodinných známých jí dokonce chtěla domluvit hereckou průpravu u známé herečky Otilie Sklenářové-Malé. Irma se ale nakonec rozhodla pro literaturu a otec ji v tom podpořil. Postaral se o její první publikační příležitosti a také o navázání kontaktů v literární světě.“
Nadějná básnířka
Jedna z Irminých prvních básní vyšla v časopise Lumír. Tehdy jí bylo 19 let a do své poezie promítala především smutek ze ztráty matky. Verše mladé neznámé autorky se dostaly do ruky tehdejšího náročného redaktora Josefa Václava Sládka a zaujaly ho natolik, že jí v dopise vybídl, aby si přestali být cizími.
„K dopisu přiložil fotografii, kterou dnes známe jako skupinový portrét tří lumírovců – Sládka, Vrchlického a Zeyera. Můžeme to považovat za vstřícné gesto a docela slibný start Irminy literární dráhy,” míní Hrdina. (…)