Sestřičky se odehrávaly na blátě, Shakespearova Zimní pohádka na Sicílii. Herečka Alena Mihulová se potkává se Shakespearem poprvé v životě. Jaké to je? Svádí to člověka k velkým gestům a patosu? A nemá tendenci srovnávat všechny režiséry se svým Kachyňou? Zeptá se Lucie Výborná.
Natočeno 2019. Premiéra 17. 7. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Lit.: Havel, Prokop – Výborná, Lucie: Herečka Alena Mihulová: Na srandu na jevišti vám to musí myslet. In web ČRo 1 Radiožurnál, 17. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Herečka Alena Mihulová se potkává se Shakespearem poprvé v životě. Na Letních shakespearovských slavnostech ztvárnila Antigonovu ženu Paulinu ve hře Zimní pohádka. A jak sama říká, na velké podium si musí zvyknout, alespoň v porovnání s Divadlem Ungelt, kde působí.
„Na tak velkém jevišti v plenéru jsem nehrála,“ přiznává v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou. Nejdříve se roli bránila, zdálo se jí, že se k ní nehodí. Nakonec je ale ráda, že ji režisér Pavel Khek příležitost dal.
A co je to nátura herečky? Určitá dávka exhibicionismu, ambicióznost, člověk je spíše extrovert…. „Není to pravidlo, ale ve většině případů to platí. Ani to není špatně, to by herec měl mít,“ vysvětluje.
Ale protože ona sama se takhle příliš necítí, tak je ráda, že má vedle sebe na jevišti někoho, kdo je na tom podobně. Třeba jako ve hře Přítelkyně v Divadle Ungelt, kde hraje po boku s herečkou Jitkou Smutnou.
Pochvaluje si také natáčení filmů Anthropoid a Milada, kde hráli i zahraniční herci, ačkoliv připouští, že zpočátku byla nervózní. „Jsem nervózní před premiérou, před první klapkou. Ale s první chybou, když udělám první průšvih, tedy svůj pro sebe, tak se to uvolní,“ přiznává.
Vzpomíná také na natáčení s Bolkem Polívkou, se kterým by se ráda potkávala častěji, aby se od něj mohla učit – třeba například herecké myšlení na jevišti. A to nejenom v komediálních rolích. „Na tu srandu vám to musí myslet, baví mě jeho humor,“ dodává.