Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Devadesáti let by se v těchto dnech dožila Libuše Šilhánová, jedna z prvních signatářek Charty 77 a neúnavná bojovnice za dodržování lidských práv. A to nejen před rokem 1989, ale také po něm. Její život připomene v pořadu Portréty historik Petr Blažek. Připravil David Hertl.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 4. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Hertl, David: Nesmíme se smířit s tím, co jde proti člověku, říkala Libuše Šilhánová, jedna z prvních chartistek. In web ČRo Plus, 11. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  „Co je postavené na lži, nemůže plodit ušlechtilé ideje a počestné mravy,“ řekla v rozhovoru na přelomu 70. a 80. let socioložka Libuše Šilhánová. Jedna z prvních signatářek Charty 77 by se letos dožila 90 let.

O přízeň voličů se ve druhém kole doplňovacích senátních voleb utkají scénárista David Smoljak, kandidát STAN, a starosta Prahy 9, občanský demokrat Jan Jarolím. Co chtějí v senátu prosadit? A trápí je nízká prestiž horní parlamentní komory? David Smoljak a Jan Jarolím budou hosty Pro a proti. Moderuje Petr Dudek.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 4. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Dudek, Petr – Erhart, Michael: Boj o Senát na Praze 9: Jan Jarolím (ODS) a David Smoljak (nestraník za STAN). In web ČRo Plus, 11. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: O přízeň voličů se utkají vítěz prvního kola a starosta Prahy 9 Jan Jarolím (ODS) a scenárista David Smoljak, který kandiduje za Starosty a nezávislé (STAN).

Jakub Reich. Reportáž.

Natočeno 2019. Premiéra 30. 3. 2019 (ČRo Plus).

Lit.: Reich, Jakub: Nacistická propaganda cílila na ženy i přes dámské magazíny. In web ČRo Plus, 30. březen 2019  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nacistická doktrína se nevyhnula ani módnímu zpravodajství. Třeba když v roce 1940 ve Třetí říši došly punčocháče, bylo redakcím doporučeno propagovat módu holých nohou.

Daniel Kupšovský a Radim Labuda. Dvoudílný radiodokument o cestě z města. Daniel a Radim, dva kamarádi, kteří žijí celý život ve městě, chtějí poznat, jaké by to bylo žít na venkově – v souladu s přírodou, nezávisle na civilizaci, soběstačně, ekologicky a zdravě. Vydávají se proto navštívit dva páry, které žijí na opačných stranách beskydského pohoří. Dramaturgie Brit Jensen. Zvuk Tomáš Pernický, Radim Špála.

Natočeno 2017. Premiéra 1. a 2. dílu 21. 9. 2017 (ČRo Rádio Wave). Repríza obou dílů 11. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h. a 20:26 h.). Repríza 14. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14.00 hodin).

Obsah: 1. Morávka. Jaké to je odstěhovat se z Ostravy na beskydskou samotu u lesa? K poslechu zde. – 2. Zlámaná. Marek s Lojzou se rozhodli, že se odstěhují na chalupu po babičce v Kysucích. K poslechu zde.

Lit.: Kupšovský, Daniel: Dvoudílný dokument sleduje den v životě lidí, kteří vyměnili město za lesní samotu. In web ČRo Radio Wave, 21. září 2017 (článek+ nahrávky k poslechu). – Cit.: Starat se o slepice a husy zvládne asi každý. Proto si Lojza usmyslel, že to zkusí s českou hnědou krátkosrstou kozou.

Viktor Tauš a Vodník. Režisér Viktor Tauš před třemi lety způsobil skoro poprask svým seriálovým zpracováním příběhů detektivů od Nejsvětější trojice nazvaným Modré stíny. Detektivy jsme na obrazovce viděli už předtím v epizodách točených jinými režiséry, až Modré stíny díky silné režii a zvláštní kameře vyvolaly debatu. Teď je zpátky s pokračováním nazvaným Vodník, ve kterém se majorka Výrová vrací ke starému případu vraždy malého dítěte, chce totiž očistit podle ní nepravého viníka. S Viktorem Taušem se budeme bavit o seriálech českých i světových, českém filmu od 90. let až doteď, i divadle, mezitím se totiž věnoval hře Amerikánka v pražském prostoru Jatka 78.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).

Lit.: Zabloudilová, Táňa: Režisér Vodníka Viktor Tauš: Televizní detektivka umožňuje rozvíjet myšlení v obrazech. In web ČRo 3 Vltava, 14. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Krimi je podle Viktora Tauše žánr, ve kterém se dají publiku přibližovat současné společenské problémy.

Minisérie České televize Vodník, která se uzavře v neděli 14. 4., má podobně jako předchozí Modré stíny, výraznou vizuální i celkovou režijní koncepci. „Ta detektivka mě zas tak nezajímala,“ směje se Viktor Tauš ve studiu Vltavy. „Erben v tom hraje okrajovou roli, mě fascinovala možnost zabývat se rodinou, důsledky potlačené paměti jednotlivých postav i celé společnosti.“ Vodník je už čtvrtou minisérií cyklu s detektivy od Nejsvětější trojice podle detektivek spisovatele Michala Sýkory. Klára Melíšková v roli majorky Výrové tentokrát pátrá na vlastní pěst po skutečném vrahovi kojence. Před třiceti lety přitom policisté přiřkli vinu matce dítěte.

Vyrvat minulost z přítomnosti

„Celá ta série o detektivech od Nejsvětější trojice je zajímavá tím, že každá z knížek Michala Sýkory vypráví v jiném žánru. Je to jako staré rytířské příběhy. Pokaždé se vydáváte do jiné země, potkáváte jiná monstra a dostáváte jiná vyprávění,“ říká Tauš.

Původně měl na cyklu detektivek pracovat kromě jeho a Jana Hřebejka ještě Jan Prušinovský. „K tomu nakonec nedošlo a my se ocitli v nezáviděníhodné situaci, kdy jsme museli ve dvou odvyprávět 5 příběhů pokaždé jinak. Honza umí dělat komediálnější věci a mě producent Michal Reitler nazval jezdcem na apokalypse,“ směje se Tauš. „Takže pro mě scenárista Petr Jarchovský zvolil tyhle 2 příběhy, Modré stíny a Vodníka.“

Už Modré stíny svou výraznou vizualitou vzbudily velkou debatu mezi filmovými publicisty a teoretiky i mezi veřejností. Některým připadaly příliš experimentální, pro jiné byly díky promyšlenému konceptu velmi zajímavé. Při vyprávění Vodníka, balady o lidech, kteří potlačili paměť a hledají kontakt s vlastními kořeny, bylo pro režiséra nejdůležitější stvořit svět, kde se příběh odehrává.

„Vycházím vždy z toho, jakým způsobem vámi stvořený svět odráží vnitřní život postav. Pro nás byla jedním z principů přítomnost a minulost. Ze sociologického a historického hlediska minulost nebyla v tomto příběhu o nic zdravější čas, než je teď, ale z pohledu postav tří malých dívek to bylo takové poslední léto. Voňavý, krásný ráj, v jehož srdci stojí vrba. Přítomnost potom zpodobňuji jako takovou emocionální poušť, zemi bez kořenů, protože v mém vnímání to potlačení paměti znamená odtržení od nich. Vrba je pryč, je z ní zahradní stůl. Za stodolou je zahrada brutálně předělená dálnici. Je vidět, že se k tomu prostoru chováme, jako by neměl svoji paměť.“

Svět narcisů a rudé krve

Principů, podle kterých Tauš se svým týmem postupoval, bylo více. „Pracovali jsme například s prostorovým klíčem. Třeba stodola pro nás byla bránou do světa monster a pohádky, zatímco všechno před ní patří do reality. V příběhu se všichni zabývají jen možností, že zlo přišlo z reality, a do světa pohádky se nikdo nedívá, nikoho to nenapadne.“ Svět majorky Výrové je v Taušově podání místem, kde má policie novou budovu, auta, i segwaye, ale její primární úkol je nedělat, co se jí neřekne.

„Je to svět, kde máte k dispozici úplně všechno, ale žít v něm může jenom narcis. Proto se Výrová vydává pátrat na vlastní pěst, protože nikdo jiný nemá zájem, aby se cokoliv řešilo.“ Z konceptu vychází celá řada detailů, které Tauš v rozhovoru popisuje a kterých si diváci mohou ve třech epizodách Vodníka všimnout. „Protože ve veřejnoprávní televizi nemůžete ukázat krev, tak jsem se rozhodl, že teda tam nebude krev, ale červené bude úplně všechno,“ směje se.

Televize jako ideální platforma

Podle Tauše je televize skvělou možností, jak v divácích rozvíjet myšlení v obrazech, ne jen ve slovech. „My s tím pracujeme až tak, že kočárek je do okamžiku vraždy oranžový a po vraždě už je červený, to jsou věci, které kdybych někomu řekl předtím, než jsem to šel dělat, tak si řekne, že jsem se zbláznil a nedovolí mi to udělat. Ale když to uděláte správně, tak tyhle věci působí podvědomě a diváci si je ani neuvědomí. Mám to štěstí, že  na Vodníka se dívá každý týden přes milion lidí. To je fantastický a svědčí to o tom, že diváci něco takového chtějí a že je většinou podceňujeme.“

Když máte Krobota, vaším úkolem je jen točit.

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém je řeč i o vedení herců nebo o tom, zda bylo po Modrých stínech těžké v České televizi prosadit další neobvyklou detektivku. Uslyšíte také hudební výběr Jonáše Kucharského a můžete si poslechnout rozhovor s hudebním producentem a aktivistou Russelem E. L. Butlerem, který ve čtvrtek 11. 4. zahrál v pražském Punktu, a rovněž se dozvíte něco o výstavě Lizzie Fitch a Ryana Trecartina v Miláně.

Diskusní pořad, dnes na téma podpora rodin dětí se závažnou diagnózou. Host prof. PaedDr. Jan Michalík, Ph. D., vedoucí Centra provázení. Moderuje Tereza Stýblová.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Eva Ocisková hovoří s Danielem Dobiášem o šestém svazku Díla Jiřího Gruši (Básně). A Tamara Salcmanová o tom, jak děti vnímají audioknihy. Připravila Milena M. Marešová.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h).  Repríza 11. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).

Bere hodiny intonace a spoléhá na svou angličtinu. Albert Černý je zpěvák skupiny Lake Malawi, se kterou nás hodlá v květnu reprezentovat na Eurovision Song Contest. Kdo kromě kapely bude na místě jako opora? Považuje reprezentaci Česka za zodpovědný úkol? A mohou pomoci fanoušci z jiných zemí? Ptá se Lucie Výborná.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 4. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).

Lit.: Výborná, Lucie – Švarcová, Alžběta: Neděláme Backstreet Boys, říká Albert Černý. V květnu bude Česko reprezentovat na Eurovizi. In web ČRo 1 Radiožurnál,  11. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bere hodiny intonace a spoléhá na svou angličtinu. Albert Černý je zpěvák skupiny Lake Malawi, se kterou nás hodlá v květnu reprezentovat na Eurovision Song Contest. „Vždy jsem chtěl hrát tak, abych svou hudbou dělal lidem soundtrack k životu,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou.

V hudební branži není Albert Černý žádný nováček. Působil jako frontman kapely Charlie Straight, na kontě má řadu hudebních ocenění včetně sošek Anděl a se svou současnou kapelou se Lake Malawi bude už zanedlouho reprezentovat Českou republiku na Eurovizi.

Na Eurovizi zahrají Lake Malawi píseň Friend of a Friend. A jde o tak trochu netradiční skladbu – napsali ji totiž tři různí autoři jako kolektivní dílo. Na kempu určeném k psaní písní. „Ráno se potkáte a vylosujete si další dva partnery, se kterými máte za úkol složit a nahrát do večera píseň, která se bude dát poslouchat,“ popisuje Albert Černý.

Právě tak vznikla píseň Friend of a Friend – jako společné dílo Alberta Černého, klávesisty Jana Steinsdoerfera a producenta Macieje Mikolaje Trybulece. 14. května zazní v Tel Avivu na semifinále Eurovize. Žádnou velkou choreografii ale prý od Lake Malawi diváci čekat nemají. „S Lake Malawi neděláme Backstreet Boys,“ usmívá se Albert Černý. 

Originální klipy

A vidět je to prý nejen na pódiu, ale tak trochu i v klipech. „Když mám hrát roli, co nejsem já, je to pro mě těžší. Kluci v kapele říkají, že nejsem dobrý herec. Ale můj dědeček herec byl, pořád tedy věřím, že to někde ve mně je,“ směje se.

Přesto se na klipy Lake Malawi dobře dívá. I proto, že na nich obvykle pracují vynikající výtvarníci – jako Anežka Horová nebo Martin Linhart. „S klukama si děláme legraci, že každý klip nám musí dělat někdo jiný. Protože nás po natáčení mají všichni plné zuby,“ uzavírá v nadsázce.

Osamu Okamura, děkan Fakulty umění a architekt Technické univerzity v Liberci. Moderuje Michaela Vrchotová. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h).