Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Diskusní pořad, dnes na téma vejce na talíři. Host Jana Florentýna Zatloukalová.  Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2019. Premiéra 18. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Glosu napsala Tereza Semotamová. Měsíční rezidenční pobyt trávil v Praze univerzitní profesor, slavista Urs Heftrich, překladatel Vladimíra Holana. Rozhovor s ním připravila Olga Stehlíková.

Natočeno 2019. Premiéra 18. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.). Repríza 18. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).

Radka Baboráková, folkloristka. Moderuje Václav Flegl. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.

Natočeno 2019. Premiéra 18. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.).

Host architektka Eva Jiřičná. Moderuje Tereza Kostková. Dva ateliéry, jedna žena. Silná, pevná, s názorem a cítěním. Česká architektka a designerka Eva Jiřičná ve světě mezi Londýnem a Prahou. Jak moc se proměnilo vidění architektury a designu za dobu jejího působení? A co se nezmění nikdy? Proč pracuje nejraději se sklem. A ovlivnil její tvorbu Jan Kaplický, nebo ona ovlivnila jeho? Pořad není vysílán živě.

Natočeno 2019. Premiéra 18. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Editor, redaktor, literární kritik, překladatel a pedagog. Tím vším byl a je host Hovorů Martin Machovec. Po desetiletí systematizuje a zpřístupňuje samizdatové undergroundové texty. Připravil desítky svazků české literatury, z před roku 1989 od režimem zakázaných autorů, kteří vycházeli jen samizdatem. Připravil a moderuje David Šťáhlavský.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 4. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Lit.: Šťáhlavský, David: Ještě pár dní po listopadu jsem myslel, že je odpor proti režimu marný, říká známý kritik Machovec, který měl ve sklepě sklad samizdatu. In web ČRo Plus, 17. duben 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Československá undergroundová literatura je po 30 letech od pádu komunistického režimu předmětem bádání literárních historiků. Editor nakladatelství, kritik a pedagog Martin Machovec, který byl hostem Hovorů Davida Šťáhlavského, zkompletoval už desítky svazků samizdatové literatury.

Martin Machovec je ročník 1956, a tak totalitu sám zažil. Scházel se jak se „zakázanými“ chartisty, tak s lidmi z undergroundu a ve sklepě měl sklad (nejen) samizdatového časopisu Vokno. Proč se svépomocnému šíření textů vlastně říká samizdat?

„Historikové se shodují, že se tak vzdával hold lidem v Sovětském svazu, kteří v daleko horších podmínkách a dřív než v Československu začali s něčím podobným,“ vysvětluje.

Ikona: Egon Bondy

Kritikovi „učarovala“ velká undergroundová osobnost – Egon Bondy (1930-2007). Jeho dílo už stačil uspořádat do tří svazků o tisíci stranách. „Má cesta k Egonu Bondymu zabrala řadu desetiletí,“ přiznává Machovec. Nebylo to jen jeho básnické, prozaické a filozofické dílo, ale znal se s ním už jako malý kluk.

„Byl žákem mého otce na Filozofické fakultě, pak i kolega. Zbyněk Fišer, který psal pod pseudonymem Bondy, mě seznámil s undergroundovým okruhem kolem Ivana Martina Jirouse někdy na počátku 70. let.“ Tito lidé Machovce formovali v době puberty a po roce 1989 měl pocit, že musí dluh splatit.

Bondy ale protestoval proti tomu, aby byl považován za nějakého gurua. Jak ho Machovec poznal, opravdu tak na okolí působil a „přitahoval řadu mladých, kteří k němu vzhlíželi. Byl takovým bezděčným duchovním učitelem. I přes osobní problémy a některé pozice v občanském životě, které nejde ignorovat.“

Milan Kundera tvrdil, že dílo a život spisovatele jsou dvě rozdílné věci. Machovec s ním nesouhlasí. „U většinu autorů najdete stopy jejich občanských postojů a Bondyho se to týká velmi výrazně. I pokud máte na mysli jeho kontakty s StB, což je docela složitá historie související s častými úniky na psychiatrickou kliniku.“ Byly prý situace, kdy odmítal na výslechu mluvit, ale taky někdy podlehl a vypovídal.

Bondy ve svých memoárech dokonce popsal nabídku francouzským tajným službám, že naočkovanými blechami paralyzuje tehdejší sovětské vedení v čele se Stalinem. „To psal někdy v 80. letech a nevydal to ani v samizdatu. Některé epizody působí jako fikce, některé ne. To, že Bondy kontaktoval francouzskou tajnou službu, to už prokázáno máme.“

Jak pak literární kritik vzpomíná na bouřlivé listopadové dny roku 1989? Nejen že na demonstrace nechodil, protože dlouho nevěřil, že se něco může změnit, ale vlastně ani nemohl. V bytě a hlavně ve sklepě měl tajný samizdatový archiv otce, filozofa a chartisty Milana Machovce (1925-2003), Bondyho a dalších.

Listopadu 89 jsem nevěřil

„Snažil jsem se demonstracím vyhýbat, protože kdyby se na mě policie zaměřila, následovala by domovní prohlídka. Nakonec u mne byli, ale protože je sousedka přesvědčila, že ve sklepě není nic než uhlí, tak do sklepa naštěstí nešli a sklad samizdatu nenašli,“ vzpomíná.

Otec ho navíc vždy žádal, že když už sám Chartu 77 podepsal, aby to syn nedělal. „Podobně se to dělalo v rodinách řady chartistů, kdy pak alespoň zbytek rodiny mohl žít víceméně normálním životem.“

Martin Machovec patří k těm, kteří si ještě „pár dnů po listopadu“ mysleli, že odpor vůči režimu je marný a stejně se nic nezmění. „Asi ne všichni si to dnes vůbec připustí, ale tento názor ve společnosti převažoval. Byla to beznaděj ze života v totalitě. Osobně mě přesvědčila až Letná a těch půl milionu lidí, co přišlo.“

Podoba samizdatového časopisu Vokno se dochovala do dnešních dní.

Host Tomáš Stařecký, astronom a hlavní zvoník svatovítské katedrály na Pražském hradě. Co znamená pro dnešního člověka zvuk zvonů? Proč se stále udržuje tradice ručního zvonění? A jak blízko k sobě mají zvonění a astronomie? Moderuje Marie Retková.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h).

Závěrečný díl Radioateliérů věnovaných Polskému experimentálnímu rozhlasovému studiu. Po předchozích dílech, kde jsme se setkali s produkcí studia převážně z 60., 70. a 80. let, se dnes zaměříme na tvorbu jednoho z čelních představitelů polské elektronické a elektroakustické tvorby, který patrně nejvíce pracoval s dramatickým a performativním nábojem svých leckdy velmi ironických a humorných kompozic. Tímto skladatelem, ale také zvukovým inženýrem je Eugeniusz Rudnik. Jeho tvorbou nás provede Lukáš Jiřička.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Radioateliér.

128. díl  cyklu Historie českého zločinu. Na ten neuvěřitelný případ roku 2006 si mnozí pamatují. Patnáctiletý Karel se tehdy současně stal obětí i pachatelem. Jak je to možné? Stačí jít trochu neopatrně po silnici a mít tu smůlu, že potkáte neodpovědného řidiče. Pak zafungují fyzické zákony? Tento příběh na základě skutečných událostí napsala Jitka Škápíková.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 24. 5. 2020 (ČRo Plus, 13:07 h.).

Hosty středečního ArtCafé budou zpěvačka a hudebnice Sára Vondrášková aka Never Sol a členové kytarové formace Acute Dose. Nejen o společných koncertech v rámci turné Chamaleo, posledních albech i dalších plánech a o tom, co Never Sol a Acute Dose spojuje, si s hosty bude povídat moderátorka Anna Ribanská. Hudbu vybírá Jiří Špičák.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Lit: Ribanská, Anna: Nikdy nebudu u konce, říká Sára Vondrášková aka Never Sol. In web ČRo 3 Vltava, 10. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Never Sol, vlastním jménem Sára Vondrášková, je česká zpěvačka, producentka a skladatelka. V současnosti ji můžete zastihnout na turné s novým albem Chamaleo, které vyšlo na podzim pod hlavičkou Supraphonu. Deska byla nominovaná na cenu Anděl za rok 2018 v kategorii sólová interpretka. Na pár koncertů v rámci turné přizvala Never Sol dnes už čistě brněnskou kytarovou formací Acute Dose a společně se sešli také v ArtCafé.

Do hlubšího povědomí se Sára dostala v roce 2012, když se podílela na ústřední písni k filmu Ve stínu Davida Ondříčka. V roce 2013 vydala své první album nazvané Under Quiet, jehož producentem byl Jan P. Muchow. V květnu následujícího roku album vyšlo v reedici v celosvětové distribuci německého labelu Denovali Records. Na svém novém albu Chamaleo pracovala pět let. Krom masteringu vše nahrávala i skládala sama, postarala se o produkci i výsledný mix.

Mám tendenci věci odkládat, říká Never Sol

„Těch pět let bylo neustálé učení se, objevování, zkoušení pokus–omyl. Pro mě bylo důležité se do toho pustit, začít a jít do toho naplno. Mám tendenci věci odkládat a pak je také furt vylepšovat. Někdy je důležité říct si dost,“ říká Never Sol v pořadu ArtCafé. Skládat elektronickou hudbu se učila od kamarádů, z internetu, jezdila na workshopy. „Všechno se snažím použít. I když to neumím, snažím se ztratit z toho strach. Člověk získá zkušenost jen díky tomu, že se do toho vrhne. Třeba to není napoprvé úplně dobrý, ale musí se to zkusit. Řekla bych, že ještě stále nejsem u konce. A nebudu nikdy, protože toho je strašně moc.“

Předávkovaní hudbou

S Chamaleo je v současnosti stále ještě na turné, na pár koncertů k sobě přizvala  brněnskou čtyřčlennou kytarovou formaci Acute Dose.

„Napadlo mě to, když jsem je viděla loni v létě naživo. Uchvátila mě jak jejich hudba, tak i její živé provedení. Hudba je to odlišná, ale je hezké, když člověk jde na stylově dvě rozdílné kapely,“ vysvětluje Sára, proč se rozhodla spojit pár koncertních večerů s žánrově odlišným hudebním projektem.

Spolu opět vystoupí v červnu, v plzeňském Anděl music baru. Acute Dose právě připravují třetí desku. „Stále nahrávame, přehráváme, už jsme z toho trošku vyhořelí, takže jsme vymysleli název Overdose,“ prozrazuje člen kapely David Pšenčík. Na podzim plánují tour do Francie.

Synťáky a kytky jsou mé dvě největší vášně. Sára Vondrášková

Sářino domácí studio je plné syntézátorů, kytek a koček. Podle jejích slov to byl spontánní proces. „Elektronika a kytky si rozumí. Mně se v tom tvoří moc dobře. Měla jsem potřebu prostor nějak oživit, dát mezi synťáky nějaké živé věci, dát tomu nějaké barvy. Když se zrovna nedívám do počítače, na klaviaturu, nebo nekroutím čudlíkama, tak mě inspiruje dívat se do té zeleně. Vypozorovala jsem, že to na mě má pozitivní vliv. Tak se tam začaly kytky i synťáky kupit. Řekla bych, že to jsou teď moje dvě největší vášně.“

Celé ArtCafé včetně hudebního výběru hudebního dramaturga Jonáše Kucharského si můžete poslechnout zde: