Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 44 min.).

Lit.: Rokosová, Alena: Ve stínu legendy? Činoherní klub musí riskovat, říká nový umělecký šéf Ondřej Sokol. In web ČRo 3 Vltava, 15. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Činoherní klub v Praze založili v roce 1965 režisér Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý. Záhy se k nim přidali další tvůrci a společně se jim povedlo něco mimořádného – vybudovat divadlo herců, které nebylo svázáno programem a koncepcí a ve kterém se, jak říkal Pavel Landovský, hrálo téma. Prostřednictvím hledání možností herců hledalo i možnosti člověka. Během jediné sezony 1964/1965 se stalo jedním z nejpopulárnějších pražských divadel.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo Rádio Wave, 24 min.).

Lit.: Zita, Dalibor: Protesty za klima k ničemu nevedou, řešením je rozbít civilizaci, tvrdí ekofilozof Derrick Jensen. In web ČRo Radio Wave,  15. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Americký spisovatel a ekofilozof Derrick Jensen je jednou z černých ovcí environmentálního hnutí. Jeho názory na společnost jsou radikální a netají se odporem k lidské civilizaci jako takové. Východisko z krize nevidí v technologiích, ale spíše v ústupu k udržitelnějším formám kultury. Hovořili jsme s ním o smysluplnosti dobývání vesmíru nebo o tom, proč bychom se měli začít na svět dívat očima jiných živočišných a rostlinných druhů.

Nikola Benčová. Rozhovor o tom, jakými fázemi environmentálního truchlení lidé prochází a co se s ním dá dělat.

Hovoří terapeutka Zdeňka Voštová o environmentálním žalu.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 3. 2019 (ČRo Rádio Wave, 14 min.).

Lit.: Benčová, Nikola: Environmentální žal. Jak si poradit s hlubokým smutkem z vymírání druhů a klimatických změn? In web ČRo Radio Wave, 15. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Potkávám čím dál víc smutných lidí. Nevědí, jestli jejich děti v budoucnu najdou zdravé místo pro život. Samotné se mě často dotknou filmy o zanikajících ostrovních státech. A přesto mi lidé dokážou do očí tvrdit, že klimatická změna neexistuje. Potkala jsem se s dalšími ženami, které trpí podobným pocitem smutku, a oslovila i terapeutku, která se rozhodla tomuto věnovat. Nakonec jsem pochopila, že i lidé, kteří sami stojí v opozici, tím žalem nejspíš sami trpí. Jen jinak.

„Pamatuju si to úplně přesně. Měli jsme tam les a v něm rostla taková krásná, zelená, krátká, jemná tráva. To bylo v devadesátkách a tenkrát se hodně řešily kyselé deště. Já jsem tu trávu měla fakt ráda a najednou se tam začala objevovat ošklivá vysoká tráva jako na poli. A někdo mi řekl, že je to kvůli kyselým dešťům,“ říká mladá umělecká kurátorka Tereza, kterou environmentální žal provází od dětství.

Podobný typ emocionální daně z ekologických ztrát jako jeden z prvních popsal už významný americký přírodovědec Aldo Leopold ve své knize A Sand County Almanac z roku 1949. „Jedním z trestů ekologické výchovy je žít sám ve světě plném zranění,“ píše Leopold. Upozornil tak mimo jiné na to, že environmentální škody vnímají na vlastní kůži hlavně lidé, kteří mají k přírodě sami hluboký vztah. (more…)