Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dnešní Portréty věnujeme legendárnímu komentátorovi domácích událostí Karlu Moudrému. Od jeho smrtil uplynulo deset let. Začínal v osmdesátých letech ve Svobodné Evropě, později glosoval se stejnou razancí aktuální dění i na vlnách Českého rozhlasu. Připomene ho historik Prokop Tomek, který se řadu let zabývá historií Rádia Svobodná Evropa. Připravil David Hertl.

Natočeno 2019. Premiéra 21. 3. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 23. 3. 2019 (ČRo Plus, 16:33 h.); 8. 8. 2026 (ČRo Plus, 17:10 h.).

Lit.: Hertl, David: Legendární redaktor Karel Moudrý dokázal popsat nádherným způsobem i obyčejnou věc. In web ČRo Plus, 21. březen 2019  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zaujetí, odvaha, přesné a třaskavé výrazivo. Takhle popsal hudební publicista Jiří Černý dlouholetou novinářskou práci jednoho z legendárních redaktorů Svobodné Evropy v osmdesátých letech Karla Moudrého.

Když Václav Havel 17. listopadu 2009, tedy deset let po začátku převratných politických změn, přečetl na konferenci Cesta z okovů seznam lidí, kteří za komunismu bojovali za svobodu, zaznělo také jméno Karla Moudrého.

Pro ty, kteří léta ladili rušičkami zašuměnou Svobodnou Evropu, byl Karel Moudrý nepřekonatelným glosátorem politických událostí před rokem 1989 i po něm. „Bohem nadaný psavec,“ řekl o něm redakční kolega ze Svobodné Evropy Martin Schulz.

Politická korektnost a imperium ctnosti jsou námětem knihy Thila Sarrazina o společenských poměrech v Německu. Píše v ní, že názorová svoboda je sice zaručena ústavou, ale v realitě se objevují zákazy něco si myslet a veřejně o tom hovořit. Ukázky z knihy nabídne další premiérový díl pořadu Ex libris, který připravila Veronika Kindlová.

Natočeno 2019. Premiéra 19. 3. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 23. 3. 2019 (ČRo Plus, 14:33 h.). K poslechu zde.

Sám mnohokrát oceněn, teď posuzuje filmy. Jan Mattlach je renomovaný střihač, ale také člen České filmové a televizní akademie. Podle čeho se on sám rozhoduje? Jak jinak se může filmový střih měnit než zrychlovat? A jaké jsou střihačské finesy, o kterých divák většinou ani netuší? Ptá se moderátorka Patricie Strouhalová.

Natočeno 2019. Premiéra 23. 3. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Lit.: Strouhalová, Patricie – Havel, Prokop: Nesloužím režiséru, ale filmu, říká Jan Mattlach. In web ČRo 1 Radiožurnál, 23. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nikdo z filmařů nechce natočit špatný film. To jsou slova renomovaného střihače a člena České filmové a televizní akademie Jana Mattlacha. Všechny filmy, které vznikly, mají podle něj právo na život. A to je také smyslem Českého lva – oslavný večer a zároveň propagace filmu.

Jan Mattlach získal Českého lva například za filmy Válka barev nebo Hlídač 47, na mnoho dalších byl normován. A jak sám říká, ve filmové branži neslouží režiséru, ale především filmu. „Moment, kdy člověk propadne jenom tomu, co říká režisér, je začátkem konce,“ vysvětluje.

A protože slavností večer Českého lva je za dveřmi, tak přišla řeč i na to, jak pracuje akademie – nejde o porotu, která si sedne a vyřkne ortel, ale o jakýsi součet subjektivních názorů. „Dělají to nezávisle, z vlastních pocitů,“ popisuje úlohu jednotlivých členů akademie. (more…)

Cyklus věnovaný meziválečnému umění. Kateřina Piorecká a Martin Lukáš hovoří o jednotlivých tématech a pojmech charakterizujících literární modernu první poloviny 20. století, což dokládají ukázky z dobové prózy, poezie i manifestů. Připravila Milena M. Marešová.

Hovoří literární historici PhDr. Petr Šámal (1), PhDr. Pavel Šidák (4) a Mgr. František A. Podhajský (5) z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Ukázky čte Tomáš Pilát, Petr Gojda, Milena Marešová (9), a Petr Šmíd (9).

Natočeno 2019.

K poslechu zde.

Obsah:

0. Kateřina Piorecká hovoří o jednotlivých tématech a pojmech, které charakterizují modernu první poloviny 20. stol., což dokládají ukázky z dobové prózy, poezie i manifestů. Premiéra úvodního dílu 23. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:30 – 11.00 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

1. Mitteleuropa a čechoslovakismus. Premiéra 1. dílu 13. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:30 – 11.00 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava. K poslechu zde.

2. Primitivismus a l“art pour l“artismus.  Připravila Milena M. Marešová. Premiéra 2. dílu 27. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 9:25 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

3. Rudá hvězda a kříž, komunismus a katolicismus. Premiéra 3. dílu 11. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

4. Exotismus a domov.  Premiéra 4. dílu 24. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:30 – 11:00 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

5. Dělník a kapitalista.  Premiéra 5. dílu 8. 6.  2019 (ČRo 3 Vltava, 10:30 – 11:00 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

6. Film a kniha. Premiéra 6. dílu 22. 6.  2019 (ČRo 3 Vltava, 9:20 – 9:50 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

7. Studentka, moderní emancipovaná žena. Premiéra 7. dílu 12. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 8:50 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

8. Thyrsos – erotika – surrealismus.  Premiéra 8. dílu 26. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

9. Loupežník.  Premiéra 9. dílu 23. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

10. Chůze, noc, noční chodec.  Premiéra 10. dílu 7. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 8:20 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

11. Vynálezce, utopie. Premiéra 11. dílu 21. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Korespondencí se završují devítisvazkové Spisy Jiřího Ortena. O knize obsahující na téměř osmi stech stranách dopisy odeslané i přijaté hovoří a ukázky vybírá Jaromír Slomek.

Natočeno 2019. Premiéra 23. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 10:30 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

U příležitosti stého výroční narození Juana Rodolfa Wilcocka přiblíží Petr Šmíd a hispanistka Anežka Charvátova osud a dílo argentinského spisovatele, jehož nejvýznamnější próza vyšla přednedávnem v českém překladu.

Natočeno 2019. Premiéra 23. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 – 10:00 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Sylva Fischerová hovoří o svém pozitivním vztahu k triviální literatuře a tématech, která tato zpracovávala už před několika tisíci let. Připravil Petr Šourek.

Natočeno 2019. Premiéra 23. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 8:50 – 9:10 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Milena Štráfeldová. Cyklus Osudové ženy č. 86. Literární spolupráce Hynek Pekárek. Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Režie Michal Bureš.

Účinkují Igor Bareš, Blanka Bohdanová a historička Marie Ryantová.

Připravil Český rozhlas v roce 2019 (27 min.). Premiéra 23. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30-19:00). Repríza 7. 4. 2019 (ČRo Plus, 13:34 h.); 30. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Lit.: Štráfeldová, Milena – Duchková, Anna: Obdivovaná i nenáviděná první dáma království. Osudové ženy: Polyxena z Lobkovic. In web ČRo 23. 3. 2019 (anotace). – Cit.: Byla okouzlující, vtipná, samostatná, cílevědomá i odvážná. Jejím prvním manželem byl Vilém z Rožmberka, druhým Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Během stavovského povstání hájila odhodlaně své katolické přesvědčení a jen díky ní můžeme dnes obdivovat pražské Jezulátko.

Narodila se roku 1566 do rodiny Vratislava z Pernštejna, jednoho z dvořanů císaře Maxmiliána II., který v té době zastával významný úřad nejvyššího kancléře království českého. Polyxenina matka, Španělka Marie Maxmiliana Manrique de Lara y Mendoza, byla císařovninou dvorní dámou. Porodila celkem dvacet dětí, ne všechny se ovšem dožily dospělosti. Polyxena patřila mezi prostřední z nich.

Pocházela ze zámožné a vysoce postavené rodiny, její otec ale vedl nákladný život a po jeho smrti se ukázalo, že z rozsáhlého majetku mnoho nezbylo. Tíživá finanční situace rodiny značně komplikovala možnosti uzavření sňatku všem jeho dcerám včetně Polyxeny. Jejím ženichem, který si nenárokoval žádné věno, se nakonec stal o 31 let starší vdovec Vilém z Rožmberka, který byl navíc také jejím poručníkem.

Z pohledu Polyxeniny rodiny byl pro ni ideální partií – dlouholetý rodinný přítel, člen jednoho z nejzámožnějších a nejvýznamnějších českých rodů, který navíc podle rodového kronikáře oplýval i řadou charakterových předností. Polyxena a Vilém uzavřeli sňatek 11. ledna 1587 v katedrále svatého Víta za přítomnosti předních osobností včetně samotného císaře Rudolfa II.

Po Vilémově boku se začala pomalu ale jistě odlišovat od českých matron, jejichž svět zůstal zaklet do společenských klepů a hospodářských starostí. Zadostiučinění z Polyxenina přerodu z bystré a krásné dívky v pozoruhodnou a krásnou dámu oplývající šarmem a občanskou ctižádostí, bylo oboustranné. Polyxenin společenský úspěch Vilémovi poskytoval hřejivou náhradu za život bez dětí a fyzické lásky. /historik Josef Janáček/

„Manželství trvalo jen pět let, rožmberský velmož zemřel v roce 1592. Vilém před smrtí odkázal své 26leté manželce výnosné roudnické panství, takže nemusela trpět hmotnými starostmi a mohla si své vdovství užívat. Tento stav byl tehdy pro ženy tím nejsvobodnějším, jaký jim mohla česká společnost a české právo poskytnout,“ doplňuje historička Marie Ryantová.

Se svým druhým manželem, nejvyšším kancléřem Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic se Polyxena seznámila o masopustu roku 1600 v takzvaném pernštejnském salónu, který patřil mezi jedno z nejvýznamnějších společenských center tehdejší Prahy.

Vztah s druhým manželem byl podle dobových pramenů hluboký a láskyplný. Polyxena byla svému manželovi rovnocennou partnerkou i v diskuzích o složitých politických problémech.

Společný harmonický život narušilo až povstání českých protestantských stavů v roce 1618. Dva z okna vyhození místodržící Slavata a Martinic našli bezprostředně po defenestraci útočiště v Polyxenině paláci. Sama byla pravověrná katolička a „poddaní, kteří pohrdli během povstání svou vrchností, nezasluhovali v jejích očích žádné slitování“, jak píše historik Josef Janáček.

Podle toho se řídila i poté, co bylo stavovské povstání potlačeno,na svém vlastním panství, kde byly nad představiteli odbojných stavů vyneseny tvrdé rozsudky. Polyxena i Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic jim však nakonec udělili milost.

V roce 1628 Polyxena ovdověla podruhé. Její jediný syn se pohyboval na bojištích třicetileté války a její panství plundrovala cizí vojska. Ve stejném roce věnovala klášteru pražských karmelitánů sošku pražského Jezulátka, kterou dostala od své matky v den své svatby.

Žila v nesnadné době, přesto zůstala věrná principům, na nichž byla vychována, i když jí to nepřinášelo vždy jen výhody. / Marie Ryantová/

Poslední roky života strávila Polyxena jednak v pražském paláci a jednak v Roudnici, obklopena členkami svého fraucimoru a služebnictvem. Vedla čilou společenskou korespondenci a věnovala se správě panství. Synovi je předala až v polovině 30. let.

Zemřela 24. května 1642 a byla pochována po boku svého manžela Zdeňka v roudnickém kapucínském klášteře.