Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravila Alena Rokosová.

Natočeno 2018. Premiéra 25. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Rokosová, Alena: Po stopách Karla Čapka. In web ČRo 3 Vltava, 25. prosinec 2018  (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938. Osmdesát let od jeho úmrtí se vydáme po jeho stopách do míst, která jsou spjatá s jeho životem a dílem. Vypravili jsme se do jeho rodného domu v Malých Svatoňovicích i do domu v Úpici, ze kterého je dnes policejní stanice. Navštívila i hronovský mlýn, který patřil jeho prarodičům z matčiny strany, letní sídlo Na Strži, kde Čapek trávil část posledních tří let svého života a také dvojvilu na pražských Vinohradech.

(more…)

Připravila Veronika Štefanová.

Natočeno 2019 (?). Premiéra 7. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Štefanová, Veronika: Laboratoř urbanistů. To je pražská čtvrť Letná. In web ČRo 3 Vltava, 7. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Letná je populárními místem setkávání nejen Pražanů. Je ale také místem, kde se protíná řada architektonických stylů, je laboratoří urbanistů 20. a 30. let minulého století. Ulicemi Letné provází ve čtyřdílném seriálu historik umění Richard Biegel.

Letná leží v jihozápadní části současné Prahy 7, na části katastrálních území Bubeneč a Holešovice. Od Strossmayerova námětí se historik umění Richard Biegel přesunul do místa v oblasti Skalecké ulice. „Zde se zachoval mikrosvět, který dokazuje, jak poklidné toto místo před atakem velkoměsta bylo. A právě zdejší kostel svatého Klimenta je jeden z nejstarších svědků minulosti Letné. Má kořeny v 11. století.“ A od kostela už je to jen pár kroků k pavilonu Expa 58. (more…)

Připravila Kristýna Dolejšová.

Hovoří historik architektury Zdeněk Lukeš.

Natočeno 2019 (?). Premiéra 8. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava).

Pozn.: 1. místo v novinářské soutěži Média na pomoc památkám.

Lit.: Dolejšová, Kristýna: Život se z nich dávno vytratil. Chátrající pražské nádraží a ledárny čekají na další využití. In web ČRo 3 Vltava, 8. leden 2019 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Vysklená okna, zabedněné dveře, zdevastovaná fasáda, děravá střecha, zarostlá zahrada. I tak vypadají některé budovy v Praze, které jsou spoustu let bez využití a postupně chátrají. V novém seriálu Mozaiky jsme se zaměřili na vilu, nádraží, palác a industriální areál. Zajímalo nás, kdy tyto stavby vznikly, čím jsou architektonicky významné a jak by se daly v dnešní době využít. Nejprve jsme se ale ke každé z nich vydali.

(more…)

Meningokoková infekce může postihnout kohokoliv. Napadá ochranné obaly mozku a míchy, které se nazývají meningy. Je nepředvídatelná, postupuje velmi rychle a často vede k úmrtí. Nejúčinnější ochranou je očkování. Právě o tom bude řeč s Hanou Roháčovou, primářkou klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce. Moderuje Vladimír Kroc.

Natočeno 2019. Premiéra 9. 1. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h.).

Host prof. Martin Gojda, letecký archeolog a archeolog krajiny. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Marie Retková.

Natočeno 2019. Premiéra 9. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

117. díl cyklu Historie českého zločinu. Vražda sedmdesátileté vdovy v nouzové kolonii na Děkance, která se v roce 1937 rozkládala hned za zdí dnešní pražské Pankrácké věznice, byla jedním z posledních kriminálních případů legendárního vrchního policejního rady Josefa Vaňáska. Kdo mohl mít zájem na smrti nemajetné staré ženy, která se všemi žila ve smíru a pohodě?  Scénář podle skutečných událostí napsala Bronislava Janečková. Režie Jaroslav Kodeš. Hudební spolupráce Petr Šplíchal.

Natočeno 2018. Premiéra 9. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 14. 4. 2021 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Lit.: Duchková, Anna – Janečková, Bronislava: Vražda za dvacku. Jeden z posledních případů rady Vaňáska alias Vacátka. In web ČRo 2 Praha, 9. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Skutečný případ z roku 1934. Kdo mohl mít zájem na smrti nemajetné 70leté vdovy v pražské nouzové kolonii na Děkance za zdí dnešní pražské Pankrácké věznice?

Bylo poledne, když se desetiletý František zastavil u vrátek babiččina domku. Zarazilo ho, že je okno zatažené a branka ke slepicím zavřená. To obvykle nebývala. Lekl se, že jsou u babičky zloději, a zašel k sousedům pro pomoc. Do domku se spolu s ním vrátila i sousedka Štěpánová. Místnost asi čtyři krát čtyři metry byla vzorně uklizená. Babička ležela v posteli. Pozdravili, ale ona jako by je neslyšela. Popošli blíž a uviděli… krev. Měla roztříštěnou hlavu.

Beznaděj v nouzové kolonii

Marie Lachmanová byla vdova po obchodníkovi s uhlím. Vrcholila hospodářská krize a sedmdesátiletá žena a její rodina byli jedni z těch, které postihla nejvíce. Domek stlučený ze zbytků prken a plechů v nouzové kolonii na Děkance, téměř za zdí pražské Pankrácké věznice, jí pomohly vystavět její děti. Také moc peněz neměly a maminka jim nechtěla být na obtíž. Hned vedle tehdy stála už téměř hotová majestátní budova Justičního paláce, dnešní Vrchní soud.

Na malém dvorku chovala Marie Lachmanová slepice a přivydělávala si prodejem vajec. Jednou za čas utržila i za vykrmeného čuníka. Z peněz si však nechávala jen to nejnutnější, většinu dávala rodinám svých dětí. Navíc brala za úplatu do svého domku nocležníky, většinou dělníky, kteří v Praze nacházeli krátkodobou práci. Účtovala si 3 koruny na noc a těm, kteří zůstali déle než týden, dávala slevu.

Pyskatý muž

Podle svědectví sousedů u Lachmanové naposledy nocoval asi čtyřicetiletý vysoký muž s nápadným rtem. Vrchní policejní rada Josef Vaňásek a vyšetřující komisař Zdeněk Borkovec tedy po vrahovi začali pátrat mezi námezdními dělníky. Co když si pyskatého muže budou pamatovat třeba na nedaleké stavbě Justičního paláce?

A měli štěstí. Jeden z dělníků si vzpomněl, že u vdovy Lachmannové bydlel jistý Václav Lelík, který tam prý kdysi bydlel ještě s nějakým dalším Václavem. Jeho příjmení už si ale nepamatoval. Oba byli od Kralup a dojížděli do Prahy vlakem. Jenomže ani jeden z nich už na stavbě nepracoval. Na muže s velkým pyskem si nepamatovali.

Pachatel odhalen

Na přihlašovacím úřadě evidovali dvanáct hlášených nocležníků vdovy Lachmanové, ale žádný z toho roku. Podle svědectví dělníků brzy přišli na stopu Václava Starého z Horních Beřkovic, které leží na trati kousek od Kralup. Proti podezřelému svědčil i otisk prstu, který kriminalisté našli na rozsvícené lampě u postele v domku vdovy Lachmanové. Že je Václav Starý oním mužem s velkým rtem si ověřili na nádraží. K dělnickým jízdenkám totiž byly přiřazovány i fotografie.

Pane prezidente…

Byl na svobodě necelý rok. Předtím si vyučený zedník odseděl třináct let za vraždu kolovrátkáře, kterého okradl o dvacet korun. A stejnou částku našel i u Marie Lachmanové. Zavraždil ji v návalu vzteku v noci, když mu vyčítala, že jí dluží za nocleh.

Podruhé už byl Václav Starý odsouzen k trestu smrti, ale prezident Masaryk mu rozsudek změnil na doživotí. Ve vězení přečkal válku a po únoru 1948 vycítil příležitost a jako šedesátiletý napsal Klementu Gottwaldovi z pozice utiskovaného nezaměstnaného. Milost ale nedostal a zemřel ve vězení. (…)

Nahlédněte do „skleněného pokoje“, do ložnic majitelů i personálu nebo do trezoru na kožichy – projděte si s námi slavnou brněnskou vilu Tugendhat od Ludwiga Miese van der Roheho. Po vile provází Dagmar Černoušková a Iveta Černá, zazní vzpomínky paní Grety Tugendhatové. Moderuje Jaroslava Haladová, hudební novinky do druhé části ArtCafé vybírá Dominik Gajarský.

Natočeno 2019. Premiéra 9. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:04 h.).

Lit.: Haladová, Jaroslava: Od skleněného pokoje po trezor na kožichy. Projděte si s námi vilu Tugendhat. In web ČRo 3 Vltava, 11. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na virtuální procházku slavnou brněnskou vilou zve Dagmar Černoušková, zazní i vzpomínky manželů Tugendhatových.