Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připravila Martina Klímová.

Hovoří paleontolog Josef Pšenička.

Připravil ČRo Plzeň v roce 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo Plzeň).

Lit.: Klímová, Martina: Film Cesta do pravěku nasměroval Josefa Pšeničku k paleontologii. Ke zkoumání přesliček se ale dostal oklikou. In web ČRo Plzeň, 15. leden 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: V Rokycanech pokračuje budování takzvaného Paleo centra. Letos se do něj budou stěhovat rozsáhlé paleontologické sbírky Západočeského muzea. Dohlížet na ně bude paleontolog Josef Pšenička, kterému věnujeme tento pořad.

Do Hovorů dnes přišla Milena Holcová, která napsala troufalý portrét zakladatele islámu s názvem „Já nic, já Mohamed“. Miliarda a půl lidí ho vyznává, stejně tolik se ho bojí, ale jen hrstka o něm něco ví. O bitvách nebo manželkách jedné z klíčových postav světového kulturního dědictví je rozhovor, který moderuje Vladimír Kroc.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h).

Lit.: Kroc, Vladimír – Luptáková, Věra: Kdo byl prorok Mohamed, už nikdo neví, přesto má každý názor, říká spisovatelka Holcová. In web ČRo Plus, 21. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Náboženského a politického vůdce Mohameda na Zemi vyznává až 1,5 miliardy lidí. Stejné množství se ho bojí a jen hrstka o něm vůbec něco ví…

O jedné z klíčových postav dějin lidstva se Milena Holcová rozhodla napsat knihu Já nic, já Mohamed. „Sama jsem se přistihla, že o něm vlastně taky dohromady nic moc nevím. Tak jsem se ptala svých přátel, byli na tom stejně, ale měli svůj názor,“ popisuje spisovatelka.

Při psaní se prý přísně snažila o zachování neutrality, ale všechny prameny, ke kterým se nakonec dostala, zastávaly extrémní stanoviska. „Buď byl pro ně tyran a vrah, který znásilňoval děti, nebo ho naopak adorovaly.“

Vyprávěla jsem jeho příběh

Spisovatelka má sedm vnoučat, a tak jim vypráví příběhy, kterým se škola docela vyhýbá. „Základní lidské příběhy jsou tři: Mohamedův, Buddhy a Ježíše Krista… Asi ne moc chytře jsem si jako prvního zvolila Mohameda. Zřejmě proto, že jsem o něm věděla nejmíň, ale dětem se kvůli své dramatičnosti velmi líbil.“ Takže nakonec z vyprávění vznikla kniha.

Holcová prý sama nikdy nějaké obavy nebo předsudky z islámu neměla. „Projela jsem stopem nějakých deset islámských zemí a kromě Afghánistánu a Balúčistánu jsem neměla problémy. V Afghánistánu jsem byla ještě v době, kdy tam vládl Tálibán, ale tady se o tom ještě moc nevědělo… A taky nás tam zatýkali několikrát denně.“

Kniha je napsána jako jakýsi návod pro rodiče, jak příběh vyprávět. „Na konci každé kapitoly přiznávám, co jsou fakta a co jsem si domýšlela. V případě Mohamedových manželek, kterých bylo devět, se ví, jak zhruba vypadaly a jaký měly charakter. A známé jsou jen ty kosti, já k tomu přidala maso a krev.“

Ženy proroka Mohameda

Pokud jde ale o bitvy, tam si nic domýšlet nemusela. „Jsou doloženy hadísy, což je několik tisíc vzpomínek pamětníků, ze kterých je tak stovka ‚dobrá‘, a psali očití svědci. Když se jich držíte, můžete si být jisti, že vedle nešlápnete.“

Jen dvě Mohamedovy ženy pak můžete považovat za zásadní. „Chadídža byla bohatá vdova, zřejmě o 15−20 let starší, která Mohameda vytáhla z bezejmennosti. Byl sirotek a všude překážel, přestože se o něj jeho arabská rodina postarala. Vyrostl u strýčka, kterého nějaké jeho vzdělání (nakonec byl až do konce života negramotný) nebo majetek nezajímaly.“

Chádídža byla ale vlastně jeho šéfka. Bylo jí už přes 40 a jednoho dne mu nabídla sňatek. Nakonec spolu žili dalších 20 let a měli 6 dětí. „A podle toho, co dnes vím, tak to bylo 20 nejšťastnějších let jeho života.“

Jen sedmiletá holčička

Druhou osudovou manželkou byla teprve sedmiletá holčička, dcera jeho velkého přítele Áiša.

„Když se totiž zjistilo, že Mohamed má zjevení a slyší Alláhův hlas, potřebovali zapisovatele. Tak mu ji kamarád nabídl s tím, že za stravu a ubytování bude zapisovat. Chádídža se k ní chovala mateřsky, ale problém s ní měla jejich nejmladší dcera Fatima. S Áišou začali spávat, když jí bylo devět. A to je i na středověk, i na ten arabský svět, už dost přes čáru. Všichni, kdo ho nemají rádi, mu tohle předhazují. Předpokládám, že ale samotná Áiša to jako nějaké trauma nebrala, protože mu to nikdy nevyčetla. Po jeho smrti, kdy jí bylo nějakých 19, taky zůstala sama. Jejich vztah by se dal popsat jako otcovský až partnerský. Z té devítky žen byla jediná.

Jeho další vztahy s manželkami by prý Holcová popsala jako maniakální, přestože ženy hrály v životě Mohameda naprosto zásadní roli. Zahalování a další povinnosti, které známe dodnes, prý sice pocházejí od proroka, ale jen „proto, že měl později množství nepřátel, kteří si to vylévali na jeho ženách. Tak jim jen doporučil, aby raději moc nevycházely, a když, tak zahalené…“

Za zahalování žen třeba vůbec nemůže

Až několik desítek let po jeho smrti, kdy se k moci dostal jeden z jeho blízkých spolupracovníků Umar (nebo Omar podle jiných pramenů), se do Koránu dostaly nejrůznější příkazy a zákazy a jsou tam dodnes. Tohoto chalífa ženy rády neměly, bály se a on je doslova nesnášel.

Dá se tak tvrdit, že Korán byl původně plný „dobrých“ myšlenek, které se postupem času tak nějak zvrtly?

„Podobné pokrokové myšlenky se v historii lidstva vlastně objevují stále. Ve chvíli, kdy zmizí střední vrstva a jsou jen bohatí, nebo chudí. Mohamed si velké sociální nerovnosti všiml a přišel s myšlenkou sociální spravedlnosti. Arábie byla do té doby brána jako místo s pohany a beduíny, ale on je chtěl posunout na vyšší civilizační úroveň… a to se mu taky podařilo. Tehdy se stali jakousi velmocí středověku,“ dodává spisovatelka Milena Holcová.

Připravila Dita Vojnarová.

Hovoří Tomáš Grim.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2019. Premiéra 14. 1. 2019 (ČRo Olomouc).

Lit.: Vojnarová, Dita: Příprava ornitologa před expedicí zahrnuje i poslech ptačích hlasů, říká Tomáš Grim. In web ČRo Olomouc, 14. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jít do tropického prostředí bez náslechu ptačích hlasů postrádá podle Tomáše Grima smysl. V mobilu jich má tisíce. „Nahrávka se dá navíc použít i jako dráždidlo, kterým ptáka přilákáte,“ vysvětluje.

V deštném lese musíte mít nastražené nejen oči, ale i uši. „Do podrostu, kde se pohybujete, se dostane jen asi 2 – 3% světla, které nahoře dopadá na koruny stromů. Dole je šero. A navíc 4 z 5 druhů ptáků jen uslyšíte, ale neuvidíte,“ popisuje jeden z našich nejznámějších ornitologů, spoluautor knihy o kukačce The cuckoo: The uninvited guest, která vyšla ve čtyřech jazycích a získala cenu „Nejlepší ptačí kniha roku 2017“.

Na expedici klidně vyrazí i sám. S úsměvem říká, že ornitologové jsou trošku autisté.  Často jezdí do Finska studovat kukačky. „V lesích nepotkáte téměř nikoho. A když tak Thajce, kteří tam jsou na brigádě a sbírají borůvky.“ Na severu žije kukačka, která Tomáše Grima zajímá. „Všichni hostitelé kukačky si stavějí otevřená hnízda, jen rehek zahradní má hnízdo uzavřené. A hodně jich je právě ve Finsku.“

Kolumbie je pro ornitologa zemí č. 1 na světě. „Zažijete tam přírodní šok,“ říká Tomáš Grim, který je v současné době „freebird“ neboli ptáčkař na volné noze a který právě teď aktuálně míří na Kubu.

V pořadu Ex Libris vám představíme knihu Toma Hollanda „Dynastie – Vzestup a pád Caesarova rodu“. A přesto, že o julsko-klaudijské dynastii toho už bylo napsáno i natočeno opravdu hodně, je publikace poutavým a objevným čtením o počátku římského Impéria. To nejdůležitější z ní vybral Milan Slezák.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Pražská Galerie Rudolfinum uvádí první výstavu amerického režiséra, kameramana a umělce Arthura Jafy v České republice. O jeho putovním Cyklu absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání, o filmech, inscenacích a performancích, jejichž stěžejním tématem je prolínání kultury, identity a rasy,  v úterním ArtCafé hovoří samotný Arthur Jafa a kurátor výstavy Petr Nedoma. Moderuje Tomáš Pivoda, hudbu vybírá Dominik Gajarský.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).

Lit.: Pivoda, Tomáš: Bez černošství bychom nemohli definovat bělošství. Arthur Jafa vystavuje v Galerii Rudolfinum. In web ČRo 3 Vltava, 29. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Galerie Rudolfinum uvádí první českou výstavu amerického vizuálního umělce, režiséra a kameramana Arthura Jafy s názvem A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions / Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání.

Slovo rendition z titulu výstavy je slovní hříčkou. Ve spojení s přívlastkem mimořádný (extraordinary) může v angličtině znamenat jak specifickou interpretaci hudební skladby, tak nelegální deportaci nebo mučení na vojenské základně Guantanamo.

Mnoho děl, o která měli kurátoři zájem, se už ztratilo, takže jsem chtěl výstavu původně nazvat Ztracená díla. Arthur Jafa

Do Prahy výstava doputovala po zastávkách v Londýně a Berlíně. V každém městě se vždy přizpůsobuje konkrétním galerijním prostorám – a ty pražské si Arthur Jafa nemůže vynachválit: „Díky neuvěřitelnému prostoru Galerie Rudolfinum mám pocit, že tohle je nejmajestátnější verze. Díla v kontextu galerie dostávají nové významy, které se teprve sám učím chápat.“

Černoch se nerovná Afroameričan

Významná část tvroby Arthura Jafy je spojená s hudbou, která má afro-americké kořeny. „Jako spoustu lidí mé generace mě fascinuje vývoj černé estetiky,“ prozrazuje autor.

Často se ale podle něj směšují označení černoch a Afroameričan: „Já si myslím, že jsou to dva různí lidé, a to i kulturně. Jsou tam různé hodnoty, rozdílné filozofie i kritéria krásy a přístupu k životu, která vycházejí z určité životní situace.“ A právě hudba podle Jafy, který spolupracuje s umělci jako Jay-Z, Beyoncé nebo Solange, tyto hodnoty znázorňuje nejkomplexněji.

Černošství jako významová kategorie

Na otázku, jestli existuje černá a bílá kultura, hudba a kinematografie, odpovídá Arthur Jafa kladně: „Černošství je ontologická konstrukce, která je protějškem bělošství. Když nemáme kategorii černošství, nemůžeme definovat, co to znamená být bělochem. Kategorie černošství byla vytvořena k tomu, aby se běloši vymezili. Je to otázka sémantiky.“ Jako bělošskou lze podle něj definovat například původem evropskou orchestrální hudbu, která vyžaduje hierarchickou koordinaci od dirigenta, který jí dává určitý řád. Ve filmu „bílé“ orchestrální hierarchické struktuře odpovídá klasická hollywoodská kinematografie, zatímco Jafu podle jeho slov zajímá spíše černošský „jazzový“ přístup k filmu. Nejde ovšem o striktní rozdělení na bílý a černý film: „Jazzové přístupy jsou přítomné i v dílech francouzských filmařů jako Jean-Luc Godard nebo Jean Rouch. A naopak některé skladby pro Arethu Franklin zase psali běloši.“

Vetřelec je rasistický film

Jafovým nejoblíbenějším filmovým žánrem je už od dětství science fiction. Zásadně ho ovlivnily filmy jako 2001: Vesmírná odysea nebo Vetřelec, který je však podle něj svou podstatou rasistický: „Ústřední figura ve Vetřelci je konstruktem bílé společnosti o tom, co to je černošská kultura – jedná se o entitu, která chce všechny zničit a nerespektuje hranice.“

„Vetřelce hrál navíc vysoký Súdánec v podivném obleku, což není náhoda. Nejde přitom o intelektuální konstrukt, spíše se jedná o psychoanalytický koncept. A to mě právě zajímá,“ vysvětluje Arthur Jafa.

Černá identita a rytmus filmu

Na výstavě je kromě velkoformátových fotografií, videí, soch a instalací k vidění také storyboard k Jafově filmu APEX. Film vznikl nasnímáním statických záběrů různých fotografií a obrázků, které si Jafa po léta shromažďoval. „Nechtěl jsem ale, aby na výstavě byly panely s políčky z filmu a samotný film vedle sebe. Chtěl jsem se vyhnout tomu, aby návštěvník četl storyboard jako interpretační mapu filmu,“ prozrazuje režisér. Filmová verze se podle něj mnohem konkrétněji zabývá problematikou reprezentace černošské identity: „Snažil jsem se film přeložit do hudebnější, černošské modality vnímání a prožívání. Hudba má určitý rytmus, který lze měnit, a tak je to i se střihem v mém filmu. U statické verze můžete od obrazů odstoupit a vidíte globální významy celé vizuality, určité rytmy, které na věcech rozeznáte teprve s odstupem, když je nahlédnete jako celek.“

Podle Petra Nedomy si některá spojení, která nám v rychlosti střihu mohou uniknout, uvědomíme až v okamžiku, kdy vidíme jednotlivé záběry filmu poskládané vedle sebe. „Najdete tam například fotografie Leni Riefenstahlové z Afriky, což je od původního tématu hodně daleko,“ dodává s tím, že právě tak Arthur Jafa vytváří ona neuvěřitelná, ale vzrušující setkání, na která odkazuje název výstavy.

Poslechněte si celé vysílání ArtCafé včetně hudebního výběru Domika Gajarského.

Tisíce laboratoří na celém světě umí editovat embryo, ale až do nedávna si žádný vědec nedovolil nechat embrio dozrát v lidský plod. Toto tabu překročil na sklonku minulého roku čínský profesor, po kterém se následně slehla zem. Jak nebezpečný je jeho experiment? A je možné, že budou podobné pokusy pokračovat? Téma pro Zaostřeno připravil Ĺubomír Smatana.

Hovoří sinoložka Anna Zádrapová,  přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Orko Vácha a Radislav Sedláček.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo Plus, 14:33 h.).

Lit.: Smatana, Ĺubomír: Vácha: Mohou vzniknout různé druhy lidí, geneticky pozměněná aristokracie. Nevíme, co se v Číně děje. In web ČRo Plus, 15. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Skoro dva měsíce je nezvěstný čínský vědec He Jiankui, který historicky poprvé pozměnil genetickou informaci lidských embryí. Experiment dotáhl až k porodu dvojčat Lulu a Nana a vyvolal tak největší vědecký skandál uplynulých let. Vědci se obávají, že takových pokusů bude přibývat.

Lidské embryo umí editovat tisíce laboratoří na celém světě. Jenže žádný vědec s tím nejde tak daleko, experimenty se ukončují v časné embryonální fázi. Nelze totiž předpovědět, jaké důsledky to na člověka a jeho potomky bude mít.

Čínský vědec tedy neudělal technologicky nic světoborného, dobře ale věděl, že s editací lidského embrya narazí. Zřejmě jako vhodnou záminku pro svůj experiment použil kromě vajíčka zdravé ženy i spermie muže nakaženého virem HIV a dal tomu punc léčby.

He Jiankui zmizel poté, co o svém experimentu informoval naprosto nestandardně na YouTube. „Dokonce jsme objevila informaci, že mu hrozí trest smrti, ale ta zase byla později vyvrácená,“ říká sinoložka Anna Zádrapová z projektu Sinopsis.

Profesor He je pravděpodobně v domácím vězení, čínské úřady prý případ prošetřují. Zádrapová se domnívá, že o experimentu úřady mohly vědět. „Potřeboval rozsáhlý tým spolupracovníků a to vzbuzuje otázku, jak to, že ho nikdo neudal. Vypadá to, že po vypuknutí skandálu hodili profesora He přes palubu.“

Celá akce čínského vědce ukazuje znaky i velmi dobrého marketinku, který podle portálu Theatlantic.com dělala americká PR agentura. Dvojčata dostala snadno zapamatovatelná jména a mají mailovou adresu, kam mohou lidé psát vzkazy. „Je také pravděpodobné, že profesor He měl své spolupracovníky ve Spojených státech,“ napsal na portálu časopisu Vesmír biolog Jaroslav Petr.

Blahodárný medicínský zákrok?

Čínský vědec také používá pro manipulaci s geny výraz genová chirurgie, což navozuje, že jde o blahodárný medicínský zákrok. Celý experiment zároveň označuje jen jako upravený způsob početí dítěte ze zkumavky.

„Umělé početí ve zkumavce proběhlo normálně s jediným rozdílem. Jakmile jsme vložili spermie do vajíček, ihned poté jsme genovou chirurgií přidali trochu proteinu a instrukce pro genovou chirurgii. Tou se odstranily dveře, kterými mohl vejít do buňky virus HIV a infikovat ji,“ říká profesor He.

Biologové ale namítají, že vůbec není jisté, že to děti před virem HIV ochrání. Navíc u jednoho z dvojčat se podle dostupných informací experiment stejně nevydařil.

Mohou vzniknout různé druhy lidí

„Všechny změny na genech přenesou dvojčata na své potomky a vůbec nevíme, co to přinese. Kdybychom takhle pokračovali, tak si můžete vyrábět děti podle plánu. Následky vůbec neumíme předpovědět,“ říká přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Orko Vácha.

Podle biologa to mohou využít bohatí lidé a nechat si v laboratořích stvořit děti podle svých představ. „Mohou vzniknout různé druhy lidí. Ekonomické rozdíly se zkapalní v biologické a vznikne nová geneticky pozměněná aristokracie.“ Biolog Vácha si nemyslí, že v Evropě by mohly podobné experimenty najít živnou půdu, o Číně si ale iluze nedělá. „Nemáme tušení, co se tam odehrává.“

Tomu nahrává i informace portálu Theatlantic.com, podle kterého Lulu a Nana nejsou jediné děti, které se z experimentu narodily. Experimenty zřejmě proběhly i u dalších párů a možná se další geneticky upravené děti se všemi pozitivními i negativními důsledky ještě narodí.

Vědci zkoumají mechanismus, jak dostat do buněk léčivou nebo třeba kontrastní látku. Prof. Pavel Jungwirth se svým týmem nedávno úspěšně publikoval nejnovější poznatky. Můžeme si peptidy schopné procházet buněčnou membránou představit jako poštovní doručovatele? Co je prvotní inspirací k úvaze o tomto principu? A jak si vědec chrání takový, byť třeba dílčí úspěch? Moderuje Lucie Výborná.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).

Rozhodne se tento týden, zda a jak Británie ke konci března odejde z Evropské unie? Je zablokování brexitu parlamentem momentálně pravděpodobnější než brexit bez dohody, jak tvrdí premiérka Mayová? A proč někteří britští poslanci chtějí zbavit kabinet kontroly nad průběhem vyjednávání se špičkami Unie? Našim hostem je šéfkomentátor Seznamu, náš bývalý zpravodaj v Británii, Jiří Hošek.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Lit.: Luptáková, Věra – Rozsypal, Michael: Britští politici jen sní svůj sen o brexitu. Každý má jiný, ale skončí to chaosem, komentuje Hošek. In web ČRo Plus, 15. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V úterý asi nebude sledovanější události než hlasování Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království o brexitu. Odejde na konci března Británie se schválenou dohodou, nebo nás všechny čeká chaos a nejistota?

„Pokud se vůbec hlasovat bude, a vypadá to, že ano, tak premiérka Therese Mayová prohraje o parník a snad to pro ni nebude úplně devastující porážka. Ale teď to vypadá na porážku o 50−80 hlasů, což ale taky není zrovna optimistický výsledek,“ říká šéfkomentátor Seznamu a bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Británii Jiří Hošek.

Mayová nemá šanci

Ještě před měsícem ale Hošek tipoval, že by Mayová mohla mít šanci. „Během vánočních svátků mluvila s řadou unijních lídrů, zapojila své páky na poslance, a to včetně církví nebo odborů, tedy tzv. obyčejných lidí, s tím, že je potřeba podpořit dohodu s EU. Ta je jistě nedokonalá, ale jediná možná. Zřejmě se jí to nepodařilo, protože celkový odpor je daleko větší, než si myslela,“ dodává komentátor.

Stojí za hlavním odporem tolik propíraná „irská pojistka“? „Lidé ve Spojeném království ji podle mne vůbec nepochopili a i kdyby ji EU opatřila nějakou pečetí, tak to nijak schválení nepomůže. Problém vězí jinde. Mají pocit, že obsahově je dohoda příliš, navíc na dobu neurčitou, váže k Evropské unii… Třeba v Anglii, která je hlavní brexitovou destinací, je jim osud Severního Irska naprosto lhostejný,“ tvrdí Hošek.

Kdo dohodu vlastně nechce?

Důležité je prý pochopit, kdo jsou odpůrci dohody s EU. „Jsou to jak zastánci tvrdého brexitu, tak i ti, kteří chtějí setrvání Spojeného království v EU. Ti pořád věří, že přes odmítnutí dojednané dohody vede cesta k novému referendu. Věří, že 29. března prostě brexit nenastane, zaktivní se článek 50 Lisabonské smlouvy a brexit se zastaví. A pak jsou tam ještě další skupiny se svými partikulárními zájmy,“ vypočítává.

Dále jsou tady poslanci Labouristické strany, kteří budou proti „jaksi z principu a kvůli vidině svého možného vítězství v předčasných volbách… Na všechny, co byli ovlivnitelní, to už premiérka zkusila… ale ani matematicky jí to prostě nestačí.“ Komentátor má ale ještě jedno vysvětlení, proč se britská politická scéna hroutí, a to je nepochopení vztahu s Evropou.

„Spousta politiků, a to i těch vlivných, pořád nepochopila, jak pevné je pouto jejich království s EU. Jak gigantická operace je vyvázat Velkou Británii z toho chomoutu, chcete-li jha, a pořád sní nějaký svůj sen. Tohle zásadní a věcné nepochopení teď vede k obviňování Evropy, že se mstí. Přestavují si, že je možná nějaká nová, lepší dohoda.“

Lidé prý v referendu v roce 2016 dobře věděli, co se jim nelíbí a co nechtějí. Nikdo ale neřekl plán B, ale jen co nechce. „Bezpochyby je to selhání britské politické reprezentace v jednáních o brexitu, tedy než to vzala do rukou premiérka Mayová. Je to selhání i v tom, že referendum vůbec dopustili… To všechno ale jde za ministerským předsedou Davidem Cameronem.“

Konspirační teorie?

Vypjaté okamžiky samozřejmě vzbuzují i nejrůznější konspirační teorie. „Podle jedné dělá Mayová vše pro to, aby dohoda neprošla a sama se mohla zasadit o jedinou možnou cestu, jak to zastavit. Když totiž dnes poslanci smlouvu nepřijmou, má pouhé tři pracovní dny na to, aby řekla co dál. Zřejmě to bude žádost EU, aby jim ‚počkala‘… Pak by Den D nebyl 29. březen, ale třeba červenec nebo září. Tak by získala čas. Mohla by se znovu nadechnout a říct, jestli budou následovat předčasné volby, nebo referendum II.“

Británie prý ale bude tak nebo tak usilovat o nějakou dohodu s Evropou. „Ale než cokoli vznikne, bude tady velký chaos, a to nejen v Británii a nejen ve všech členských státech… Takže Den D bude spíš 21. leden (než ten dnešní s datem 15. ledna),“ odhaduje Jiří Hošek závěrem.

Radka Denemarková, spisovatelka. Když přijela do Číny, styděla se za to, že čeští politici jsou touto zemí fascinovaní. Proč jí Čína připomínala dětství v normalizačním Československu? Ve svém novém románu Hodiny z olova psala o zemi, kde se políbilo to nejhorší z komunismu a nejhorší z kapitalismu. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 1. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Chvátalová, Kateřina – Tachecí, Barbora: Potřebujeme citlivé muže i ženy, říká Radka Denemarková. In web ČRo Plus, 15. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatelka a publicistka Radka Denemarková stojí za myšlenkami Václava Havla a často na ně upozorňuje. „Jeho úvahy jsou skutečně nadčasové,“ říká host Osobnosti Plus.