Pořad věnovaný Janu Steklíkovi – malíři, kreslíři, tvůrci objektů a land-artových akcí, řediteli Křížovnické školy. Výběr z rozhovorů, textů věnovaných autorovi, vzpomínek přátel a také hudebních nahrávek jeho výtvarných partitur. K nedožitým osmdesátinám autora připravil Petr Veselý. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Vladimír Hauser, Břetislav Rychlík, František Derfler a Miloslav Maršálek.
Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 3. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Veselý, Petr – Blažejovská, Alena: Jan Steklík – malíř, kreslíř, tvůrce objektů a land-artových akcí a ředitel Křížovnické školy. In web ČRo 3 Vltava, 3. červen 2018 (článek). – Cit.: Výběr z rozhovorů, textů věnovaných autorovi, vzpomínek přátel a také hudebních nahrávek jeho výtvarných partitur. Pořad, který uvádíme k nedožitým osmdesátinám Jana Steklíka, poslouchejte on-line do 9. června 2018.
Jan Steklík, legendární spoluředitel Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu. Postihnout jeho dílo a osobnost nějakou opravdu výstižnou charakteristikou by snad nejpřesněji uměl právě jen Jan Steklík, kdyby se sám sobě stal na chvíli objektem nenadálého setkání. Obávám se ale, že by jí nebyl než výmluvný pohled. Příběhů, kreseb, koláží, asambláží, objektů, akcí, kterými jsme se s ním setkávali nebo je s ním sdíleli, je bezpočet. Skromný výběr ze vzpomínek, reflexí povahy jeho tvorby a zejména z dostupných rozhovorů se společně s nahrávkami skladem vzniklých podle jeho kresebných partitur stal základem našeho pořadu.
Asi nejznámější či nejrozšířenější jsou Steklíkovy kresby. Při jedné z mých návštěv u něj v panelákovém bytě na sídlišti v Brně – Komíně, kdy zrovna dokresloval nějakou kresbu do časopisu, jsem si všiml, že se mu trochu třesou ruce. Náhle jsem si uvědomil, že vlastně právě vznikající čáry jakoby přidržuje. Jako kdyby jejich přesnost a jakási vnitřní tenze měla tuto – existenciální – příčinu. Je skoro neuvěřitelné, jak je linie jeho kreseb přesná, jak je projevem myšlení, jak reaguje sama na sebe, jak vytváří tvarové vztahy, konfigurace, jak je přesná k „místu papíru“.
Řekl bych, že ze stejného rodu, ze stejného dotyku je Honzův mimořádný cit pro vlastnosti materiálů, jejich významovost. Jakýkoli materiál uměl opravdu posvětit, to nejobyčejnější, nejnicotnější, patřící však právě proto k tomu nejzákladnějšímu. Všední posunul do polohy archetypu. Ať již jde o pivní tácek nesoucí stopy minulých dějů, účtenku nebo sáček se semínky pro výsadbu. Jsou to stopy minulého, zastavené děje věčného koloběhu lidského i přírodního. Bylo zázračné, jak se všechno pod jeho rukou proměňovalo. Natržený papír je ošetřen lékařskou náplastí, sešit kancelářskou sponkou nebo nití… Nejprostší a vlastně nejsamozřejmější úkony, nesoucí v sobě pokoru až františkánskou…
V rozhovoru s Jaroslavem Erikem Fričem Steklík odpověděl na otázku týkající se povahy krásy:
Já myslím, že krása je hrozně individuální. O mně se často tvrdilo, že mám rád věci, který krásný nejsou. To se říkalo taky o různejch ženskejch. Podívej, antickej ideál krásy je jinej než třeba renesanční. Vždycky se to měnilo. Já myslím, že je to individuální. Víš, mně se krása někdy snoubí s takovou legračností. Mám rád trochu disproporce. Když je to trochu legrační, malinko, tak se mi to zdá krásný. A trochu šišatý! Jan Steklík
Další Steklíkův kamarád, Kanaďan Paul Wilson, který byl u počátků Křížovnické školy, ve vzpomínce na Jana Steklíka píše:
Zanechal po sobě artefakty, to určitě: nesčetné kresbičky, koláže, archy papírů, které nesou stopy jeho rozmanitých dotyků. Těch artefaktů je víc, než se při jeho způsobu života zdá možné. Ale asi ještě důležitější – protože sám byl svým nejlepším uměleckým dílem – je to, co dával lidem a co zanechával v mnoha z nich, s nimiž přišel do styku. V posledních dnech jsem podnikl malý výzkum u členů kanadské a americké sekce Křížovníků. Každý přiznal, že setkání se Steklíkem změnilo nějakým zásadním způsobem jeho život. Zajímavé přitom je, že nikdo nedokázal přesně pojmenovat jak. Všichni jen vědí, že jejich životní pocity a zkušenosti jsou jiné, jejich horizonty širší a okruh známých větší, protože strávili čas v jeho přítomnosti. Paul Wilson
11. listopadu 2017 Jan Steklík zemřel. Letos 5. června by se dožil 80. let.