Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Portréty dnes věnujeme jedné z nejvýraznějších novinářských osobností roku 1968. Tou byl publicista Jiří Slavíček z tehdy velmi odvážného časopisu Student. Tento název znají dnes už jen pamětníci – na hlas Jiřího Slavíčka si ale vzpomenou všichni, kdo v 80. a 90. letech poslouchali vysílání Rádia Svobodná Evropa. Posluchačům se hlásil pod pseudonymem Adolf Bašta. Právě jeho připomenou Portréty a David Hertl.

Hovoří historik Prokop Tomek.

Natočeno 2018. Premiéra 11. 1. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h). Repríza 2. 4. 2018 (ČRo Plus, 13:33 h.).

Lit.: Hertl, David: Jiří Slavíček – pařížský hlas legendární Svobodné Evropy. In web ČRo Plus, 11. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Pro mě byl komunismus s lidskou tváří to nejhorší, co mohlo na střední Evropu dopadnout. Když přiznáme, že bestie je bestie, tak proč bychom jí měli dávat lidskou tvář?“ vzpomínal Jiří Slavíček.

V 80. a 90. letech mohli posluchači Rádia Svobodná Evropa poslouchat nezaměnitelný hlas jeho pařížského zpravodaje, který se hlásil jako Adolf Bašta. Nezaměnitelnou dikcí dokázal posluchačům přiblížit složité problémy francouzské politiky, stejně jako novinky ze světa módy nebo techniky.

Proč dávat bestii lidskou tvář?

Narodil se v září 1943 jako Jiří Slavíček – a i když na svět přišel v Praze, vyrůstal u prarodičů nedaleko Písku. Maturoval na gymnáziu ve Vimperku. Jak to dopadlo s jeho vysokoškolskými studiemi, v tom se prameny i vzpomínky pamětníků rozcházejí: údajně začal studovat žurnalistiku, kterou ale nedokončil a přešel na studia psychologie – nebo to mohlo být i opačně. Někteří pamětníci hovoří o diplomu z psychologie, jiní si pamatují na jeho vysokoškolskou novinářskou praxi v redakci Večerní Prahy.

O Jiřím Slavíčkovi v dalším pořadu z cyklu Portréty hovoří historik Prokop Tomek, který se dlouhodobě věnuje historii Rádia Svobodná Evropa. (more…)

Připravila Eva Schulzová.

Natočeno 2018. Premiéra 2. – 6. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h). Repríza 2. – 6. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).

Obsah: 1. Ztracené insignie. Kam zmizely na konci 2. světové války nejstarší reprezentativní symboly a písemnosti? Repríza 3. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin). – 2. De modulo studendi aneb Jak úspěšně studovat? Latinský traktát De modulo studendi udílí studentům rady ke studiu i do života. Repríza 4. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin). – 3. Persona non grata 1: žena. Boj žen o právo na studium, portrét lékařky Anny Honzákové, která promovala v roce 1902. Repríza 5. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin). – 4. Persona non grata 2: cizinec. Karlova univerzita – česká či evropská univerzita? Historie a současnost.  Repríza 6. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin). – 5.  Alma mater. Univerzita a její místo v české společnosti dříve a dnes.

Lit.: Schulzová, Eva: Česká univerzita v kontextu evropské vzdělanosti. In web ČRo 3 Vltava, 6. duben 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Zakládací listina Univerzity Karlovy je datována 7. dubna 1348. Řeč je ovšem o listině, vystavené a podepsané králem císařem Karlem IV., protože k zakládacím dokumentům patří ještě dva další, listina papeže Klementa VI., potvrzená v Avignonu o rok dříve, a tzv. Eisenašský diplom z roku 1349. K 680. výročí založení jedné z nejstarších evropských univerzit se v Kontextech zamyslíme nad několika méně známými okamžiky jejích dějin.

Ztracené insignie

Univerzitní insignie, pečeť a žezlo, jsou symbolickým odznakem důstojnosti rektorského úřadu. Jsou důležitým identifikačním prvkem. Původní insignie se na konci 2. Světové války ztratily. O jejich zmizení, ukrytí nebo zničení existuje řada teorií, seznámíme se s nimi v prvním díle seriálu.

De modulo studendi aneb Jak úspěšně studovat?

Traktát De modulo studendi – O způsobu studia napsal neznámý autor v 15. století patrně v době, kdy sám v Praze na univerzitě studoval astronomii. Text patří mezi poměrně četné, satirické i vážně míněné návody, jak s úspěchem projít univerzitním studiem. Jeho text se dochoval v jediném opise a je uložen ve Vědecké knihovně v Olomouci, kde ho našel, analyzoval a z latiny přeložil Jan Odstrčilík.

Persona non grata 1: žena

Od kdy směly na Univerzitě Karlově studovat ženy? Na tuto otázku odpovídá 4. díl seriálu a představuje první promovanou absolventku, lékařku Annu Honzákovou.

Persona non grata 2: cizinec

Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do 4 „národů“: českého, bavorského, polského a saského. Toto rozhodnutí nebylo jazykové, ale územní, do českého univerzitního národa se počítali i na území Čech žijící Němci. Král Václav IV., podporován Janem Husem, zvýšil Kutnohorským dekretem počet českých hlasů na 3 proti jednomu hlasu všech ostatních národů. Nešlo o nacionální akt, pozadí bylo politické, ale od té doby vedeme česko-německý spor o pražskou univerzitu. Tomu bude věnován další díl Kontextů.

Alma mater. Univerzita a její místo v české společnosti dříve a dnes.

O významu Univerzity Karlovy pro vzdělanost českého národa není pochyb, založena však byla s větší ambicí, jako univerzita evropská. V tomto svém významu prošla mnohými peripetiemi. Seriál Česká univerzita v kontextu evropské vzdělanosti uzavře současný rektor (a někdejší absolvent) Tomáš Zima její charakteristikou jako instituce, plně zapojené do mezinárodních akademických struktur.

Každý desátý člověk v Česku čelí podle údajů nevládní organizace Otevřená společnost exekuci. Kde mohou hledat pomoc? Potřebujeme pomoc církve nebo stačí zodpovědná sociální politika státu? Moje pozvání do debaty přijali koordinátorka sociální oblasti Charity ČR Iva Kuchyňková a teolog a koordinátor iniciativy Česko proti chudobě Tomáš Tožička. Připravila a moderuje Veronika Sedláčková.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 4. 2018 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Je rozdíl mezi pomocí a solidaritou, vzkazuje církvím expert na rozvoj chudých regionů. In web ČRo Plus, 2. 4. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Čím dál častěji se hovoří o lidech, kteří se dostávají vinou předlužení a mnoha exekucí do existenčních potíží. Podle údajů Ekumenické akademie a nevládní organizace Otevřená společnost jsou na tom nejhůř kraje Ústecký, Karlovarský a Liberecký. Důležitá je pomoc státu, ale do jaké míry se mohou chudí spolehnout na pomoc církví? Dělají církve dost v boji s chudobou?

„Církve dělají hodně, ale v mezinárodním srovnání málo. Patříme k zemím, kde se církve velmi málo společensky angažují na tom, aby musely pomáhat co nejméně, tedy aby se měnily struktury, které vedou k problémům,“ uvedl v pořadu Pro a proti teolog a odborník na rozvoj chudých regionů Tomáš Tožička.

Podle něj je velmi málo slyšet kritický hlas církve proti tomu, co se děje. „V oblasti bezdomovectví a dluhových pastí církve vyloženě selhaly… To, že vůbec vznikl zločinný zákon o exekucích, je z mého hlediska selhání církví. To, že jejich hlas tehdy nezazněl, považuji za velkou chybu.“  (more…)

Doyen moderní slovenské literatury, poslanec Slovenské národní rady a velvyslanec v Kanadě. Připravil Miroslav Zelinský.

Připravil ČRo Ostrava v roce 2018. Premiéra 2. – 6. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok. Repríza 1. dílu 3. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 0.00 hodin).

Lit.: Zelinský, Miroslav: Osudy Antona Hykische. In web ČRo 3 Vltava, 2. duben 2018 (článek). – Cit.:  Rozhlasové vzpomínání doyena moderní slovenské literatury, poslance Slovenské národní rady a velvyslance v Kanadě.

Jsem Slovák, ale jsem také Středoevropan. Anton Hykisch

Spisovatel, dramatik, politik a diplomat Anton Hykisch se narodil v roce 1932, a tak se přirozeně stal významným svědkem proměn našeho geoprostoru, a to svědkem literárním i věcným. Svou první knihu, která šla rovnou do stoupy, napsal v roce 1959. Zatím poslední román vyšel v roce 2016.

V Osudech se Anton Hykisch vrací ke svým literárním inspiracím, vypráví o rodových kořenech, nezdařeném pokusu o útěk za železnou oponu, o období normalizace a polistopadovém působení v politice a diplomacii. Nejsou to osudy pouhého pozorovatele, ale angažovaného a participujícího svědka, není v nich proto nouze o dramatické momenty…

Lit.: Zelinský, Miroslav: Rozkoše časů Antona Hykische. In Týdeník Rozhlas 14/2018 (článek).

Připravila Wanda Dobrovská.

Hovoří Jan Kučera.

Natočeno 2018. Premiéra 6. 4. 2018 (ČRo D Dur).

Lit.: Dobrovská, Wanda: Vážná hudba se nedá poslouchat jako kulisa. In web ČRo D Dur, 6. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tak skladatel a dirigent Jan Kučera (1977) vysvětluje, proč za volantem poslouchá spíše tradiční nebo moderní jazz a nejraději ze všeho mluvené slovo. Rodinka Tlučhořových mu dokonce poskytla inspiraci k jeho opeře Rudá Marie.

Jan Kučera absolvoval Pražskou konzervatoř (skladbu u Bohuslava Řehoře a dirigování u Miriam Němcové a Miroslava Košlera) a ve studiích pokračoval na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze u Vladimíra Válka, který si ho přivedl jako svého asistenta k Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, kde potom nějaký čas působil i jako stálý dirigent. Z těch dob se datuje i čestné uznání v dirigentské soutěži Pražského jara. Nyní je třetí sezónu šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru, ale s Rozhlasovými symfoniky spolupracuje nadále, často ho můžeme vídat rovněž v čele Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a příležitostně i jiných orchestrů. Jako operní dirigent nastudoval Rossiniho Popelku či Šostakovičův Antiformalističeskij rajok a Orango, vše pro Národní divadlo v Praze.

Operní a symfonický obor jsou dvě odlišné discipliny, málokterý z dirigentů umí dobře obojí. To máte jako s jízdou na lyžích – skokan i běžkař sice oba jedou na lyžích, ale řeší úplně jiné věci

Jan Kučera má na svém kontě obrovské penzum studiových nahrávek, často se jedná o skladby soudobých autorů. Pomáhat soudobé hudbě do života považuje za svou takřka povinnost, ostatně  dobře ví, jak je někdy těžké soudobou hudbu do života nejen dostat, ale i ji v hudebním provozu udržet. Sám skladatelsky zasahuje do mnoha oborů – píše hudbu symfonickou i komorní, kantáty, písně, scénické partitury a je také zdatným aranžérem – pro symfonický orchestr upravil písně Jaroslava Ježka a další písně a melodie z českých filmů. Jeho operu Rudá Marie uvedlo pražské Národní divadlo, Národní divadlo moravskoslezské má na repertoáru jeho balet Tři mušketýři. Na Pražském jaru představí letos Epoque Quartet dvě jeho skladby, jednu mnohaletou (protože oblíbenou) trvalku – Zrození, druhá – Sluneční hodiny – bude premiéra. A je v týmu skladatelské čtveřice, jejíž společné dílo Český poutník na texty českých básníků bude v premiéře uvedeno na letošním ročníku festivalu Smetanova Litomyšl. (more…)

Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život. Martin Daneš, česko-francouzský spisovatel. Moderuje Michal Bureš. Speciální velikonoční vysílání z Francie, z kavárny v bretaňském Rennes.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 2. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).

Populární slovenský herec, scénárista a režisér s osobitým humorným nadhledem vypráví o peripetiích svého života. Připravili Robert Tamchyna a Tomáš Černý. Hudební doprovod Emil Viklický.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.; 55 min.). Webová repríza 20. 7. 2021 (ČRo 2 Praha) k úmrtí M. Lasici.

Lit.: anonym: Humor jako životní styl. Výjimečné setkání Milana Lasici a Milana Markoviče ve Viole. In web ČRo 2 Praha, 20. červenec 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Milan Lasica a Milan Markovič byli hosty Roberta Tamchyny v divadle Viola v listopadu roku 2019. Poslech nabízíme exkluzivně jen na webu Dvojky a v aplikaci mujRozhlas jako vzpomínku na skvělého slovenského herce, glosátora a satirika Milana Lasicu, který nedávno zemřel.

Na Dvojce připravujeme v sobotu 24. července i další vzpomínky na výjimečného slovenského herce, který zemřel v 81 letech náhle na prknech divadla. (…)

Lidové zvyky a obřady v příběhu Dorotky a Jakuba. Podle knihy Rok na vsi (Kamila Skopová) připravila Jana Davidová.

Natočeno 2018. Premiéra 2. 4. 2018 (ČRo 2 Praha, 9:04 – 9:47 h.).

Kazatel Českobratrské církve evangelické, disident, mluvčí Charty 77, překladatel a muzikant Miloš Rejchrt bude mluvit o Velikonočních svátcích a jejich vnímání mezi lidmi a zavzpomíná na disidentské velikonoce v kotelnách. Moderuje Eva Hůlková.

Natočeno 2018. Premiéra 1. 4. 2018 (ČRo Plus, 22:05 h.). K poslechu zde.

Připravila Michaela Vondráčková.

Připravil ČRo Plzeň v roce 2018.  Premiéra 2. 4. 2018 (ČRo Plzeň, 19:00 h) v cyklu Špalíček.

Lit.: Vondráčková, Michaela: Anděl Páně, my klepáme! Velikonoce našich předků na Plzeňsku. In web ČRo Plzeň, 2. duben 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Proč dříve lidé na Zelený čtvrtek před východem slunce trhali žito a vkládali si ho do postele? Kdy se pekly jidášky? A jak probíhalo „klepání“ s řehtačkami na Velký pátek? Cenné záznamy o průběhu velikonočních svátků našich předků na Plzeňsku ukrývá Národopisné muzeum Plzeňska.