Připravila Veronika Štefanová.
Natočeno 2018. Premiéra 12. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava).
Lit.: Štefanová, Veronika: Porozumění i boj na život a na smrt! Festival Venušiny dny představuje ženy bojovnice. In web ČRo 3 Vltava, 12. březen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Gender, sebevědomí, svoboda, válka i láska jako stereotyp. Taková byla témata předchozích ročníků Venušiných dnů. Podle dramaturgyň festivalu, Barbory Šupové a Barbory Mitošinkové, určuje třetí ročník téma ženy-bojovnice.
Festival umění o ženách, od žen, pro ženy, ale i muže! Tak se prezentuje pražský festival Venušiny dny v centru pro současné umění Venuše ve Švehlovce. Pořadatelé chtějí touto několikadenní akcí upozornit na neviditelné ženské stránky skrze umění. Venušiny dny jsou otevřenu platformou pro diskuzi o společenských předsudcích a tabu. Hlavní roli v tomto dialogu hraje divadlo.
Já bych si moc přála, aby festival vedl k „mezipohlavnímu“ pochopení, když to tedy řeknu trochu legračně. Jedná se primárně o tvorbu pro diváka. My přirozeně akcentujeme témata, která se týkají žen, ale není možné z toho všeho vyčleňovat muže, protože jsou to často oni, kteří ženám pomáhají se s těmito problémy vypořádat. A my máme radost, že jim některé z představení může ten problém pomoci pojmenovat. Barbora Mitošinková
Hněv, fórky a kytara, neboli představení One Night Stand Up jako komedie z válečného Bělehradu v podání herečky a hudebnice Markéty Dvořákové zahájilo třetí ročník Venušiných dnů. Pro projekt hudebně-divadelního monodramatu se spojily tři progresivní umělkyně – kromě Markéty Dvořákové také scénografka Andrijana Trpković a režisérka Lucie Ferenzová. S námětem přišla Andrijana Trpković, kterou inspirovala kniha chorvatské publicistky Vedrany Rudan. Tři umělkyně se pak rozhodly zkoumat příběh jedné ženy – antihrdinky – v kontextu války v bývalé Jugoslávii.
Pro inscenaci jsme sbírali fakta o novinářkách, které se revolučně zapojovaly v hnutích proti nacionalistickým vůdcům. Mě na celém tom tématu zaujal kontrast toho, že my jsme celou válku v Jugoslávii vnímali zprostředkovaně, z médií nebo z literatury. Ale když posloucháte člověka, který to zažil, který vám o tom vypráví, zvláštně a bez emocí, protože je to pro něj fakt a součást jeho života, zjistíte, že tuto emoci vůbec nemáte. A nám jde v inscenaci o válečný konflikt jako takový. Genderově pojatý ženský pohled na konflikt je nějakým způsobem konflikt řešit, ale nikoli válečně. Cestou k řešení, které je prospěšné životu, je komunikace. Lucie Ferenzová (more…)
