Anita Moorjani. Má cesta od nemoci k opravdovému uzdravení. Audiokniha. Režie Jan Horáček.
Účinkují Dana Novák Pešková a Jan Vondráček.
Natočeno 2017. Vydal OneHotBook v roce 2017 (1 CD MP3, AK159; EAN 8594169481593).
Pozn.: Když Anitě Moorjani diagnostikovali rakovinu, odmítla standardní léčbu. S nemocí bojovala čtyři roky, poté upadla do kómatu a lékaři jí nedávali naději. Ona se ale po třech probrala a věděla, že se uzdravuje a že má sílu se vyléčit. Fascinující zážitek blízké smrti naprosto změnil její pohled na život. O svůj osobní příběh se proto rozhodla podělit a inspirovat ostatní, aby se nebáli být sami sebou a uvědomili si, že „každodenní problémy nikdy nejsou tak hrozné, když na ně nahlížíme s humorem a láskou“. (anotace)
Anita Moorjani (* 1959)
Narodila se v Singapuru indickým rodičům. Po dvou letech se její rodina přestěhovala do Hongkongu, kde Anita studovala na britských školách a prožila většinu života. V roce 2002 jí byla diagnostikována rakovina, ona ale odmítla podstoupit obvyklou léčbu. Po čtyřech letech boje s nemocí upadla do kómatu, a když se z něj po třech dnech probrala, považovali to lékaři i její okolí za zázrak. O svůj příběh – jak nemoc naprosto změnila její pohled na život a jak se ocitla tváří v tvář smrti – se rozhodla podělit v knize Musela jsem zemřít (Knižní klub, 2013). V současnosti pořádá přednášky a semináře, přednáší na konferencích a vypráví o hlubokém vhledu, který zažila na onom světě.
Dana Novák Pešková (* 1964)
Absolventka brněnské JAMU (obor činoherní herectví) a DAMU (obor hlasová pedagogika a hlasová terapie) po absolutoriu působila v Jihočeském divadle a následných 20 let byla členkou souboru činohry Národního divadla v Brně. Od počátku profesního života patřila rovněž nejen mezi dabingové a rozhlasové herce, ale pracovala i jako moderátorka. Setkání s Jiřím Menzelem při společné práci na inscenaci Sen noci svatojánské a jeho režijní krédo „Hlavně nic nehrej – jenom to říkej!“ v ní odstartovalo zájem o lidský hlas jako o magické komunikační médium (s cílem dalšího vzdělávání se v tomto oboru). Mezníkem v jejím životě bylo rozhodnutí opustit post herečky Národního divadla v Brně a odejít na “volnou nohu“ do Prahy, kde dnes žije. Odvážný krok jí přinesl řadu televizních a filmových hereckých příležitostí (Okno do hřbitova, Cesty domů, Lehká jako dech, Modré stíny) i spoluúčast v zajímavých projektech. Kromě dabingové, rozhlasové, divadelní a filmové tvorby se aktivně věnuje pedagogické činnosti v oblasti jevištní mluvy a herectví, vzdělávání dospělých v oblasti komunikace a v neposlední řadě je též praktikující hlasovou terapeutkou.
V dětství chodil do dramatického kroužku, ale k divadlu se dostal až během vojny po gymnáziu (účinkoval v Armádním uměleckém souboru). Následovalo studium na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, odchod s celým ročníkem do nově vzniklého Dejvického divadla, účast na mnoha festivalech, řada ocenění a vstup do souboru Divadla v Dlouhé, jehož členem je dodnes. Díky seriálu Mentalista, v němž dabuje hlavní postavu Patrika Janea, je známý i jeho hlas (Cena Františka Filipovského 2010). Filmoví a televizní diváci jej mohli zaznamenat ve filmech Pokoj v duši (2009), Lidice (2011), Příběh kmotra (2013) nebo v seriálech České století (2013), Život a doba soudce A. K. (2014) či Vraždy v kruhu (2015).
Lit.: Gregor, Lukáš: Jak se žije po smrti. In web Naposlech.cz, 28. 8. 2017 (recenze). – Cit.: Za Anitou Moorjani stojí silný příběh. Jak jinak vystihnout sled událostí od diagnózy „rakovina“, přes pád do kómatu, až po probuzení a následné nevysvětlitelné vyléčení? Moorjani se se znovunabytou příležitostí žít vypořádala radikální proměnou vnímání sebe samé a světa. A napsala o tom knihu.
… a kniha se pochopitelně velmi dobře prodávala. Není divu. Nemusí vás trápit tato vážná nemoc, abyste chtěli získat pocit, že existují „síly“, které jsou mocnější než naše zažité způsoby života. A získat také naději, že s dostatečně intenzivní a čistou láskou v nitru je možné „bortit skály“. Nebo se vyléčit.
Z titulu Musela jsem zemřít se stal mezinárodní bestseller a po pěti letech od vydání se OneHotBook rozhodl dát mu prostor i ve své produkci. Bez okolků přiznám, že audiokniha právě takovému žánru velmi sluší. Zvláště pak, když máte štěstí na interprety. V tomto případě se vzpomínek Anity Moorjani zhostila absolventka JAMU i DAMU, Dana Novák Pešková, doposud u OneHotBook známá „jen“ coby jedna z protagonistek tuzemské sci-fi série Mycelium. Pešková pod s režijním vedením Jana Horáčka našla přesně tu polohu, v níž dává textu intimitu a prožitek, nepřeklápí se však do sentimentálního rozjímání a útlocitného apelu, abychom se měli všichni více rádi. Její hlas má křehkost, současně však – v souznění s textem – pevné vedení myšlenek. Dikcí si nelibuje v nadužívání dramatických pauz, vše spíše plyne příjemně do ucha, ale za přítomnosti zdůraznění těch patřičných momentů, které jsou pro autorku podstatné.
Současně hned dodám, že doposlouchat knihu jsem byl schopen právě jen díky kvalitnímu hereckému ztvárnění. Ačkoliv se nyní rozcházím s většinou čtenářstva, které si Moorjaninu předlohu někdy vzalo do rukou, nedokážu se zbavit pocitu, že by autorka pro příště měla být více sebekritická. V některých hodnoceních se uvádí, že kniha je „hutná“, a proto obtížnější na přijetí. Mně naopak přijde, že ve druhé polovině, zejména tedy poslední třetině, si text vystačí s pojmy jako láska, ego, vesmír, velkolepost… a de facto poměrně náhodně je skládá do vět za sebe.
Zatímco zprvu Moorjani popisuje svůj život, onemocnění a také události, které následovaly po jejím probuzení a zázračném vyzdravění, poté si začne libovat v mozaice abstraktních pojmů. Ono to jako by všechno dává nějaký smysl – ostatně, mít rád více sebe, abychom mohli milovat i druhé, není žádná teze, nad níž by se mělo polemizovat. Jenže a) by tohle všechno (včetně vesmíru) mohla Moorjani vměstnat do deseti stran, b) při pečlivém čtení/poslechu zjistíte, že žádné jiné nosné myšlenky a témata se nenabízejí. Text je navíc hrozitánsky nezakotvený v realitě. V něčem konkrétním. Vlastně ani netuším, co přesně taková silná zkušenost s autorkou udělala. Jenom vím, že objevila svou velkolepost a lásku, která je jiná než ta, kterou normálně známe. OK. Taky se prý už nebojí smrti. Protože po ní na nás čeká láska. Aha.
Nic z toho by mi nijak nevadilo, ale i nekorunovaný král esoteriky D. M. Ruiz dokáže svá moudra napasovat na docela uchopitelné jevy, které lze následně vztáhnout na sebe sama a na svůj způsob života. Jízlivě bych tak mohl dodat, že většina uchvácených čtenářů či posluchačů dost možná žasne nad tím, co se Moorjani stalo, než nad samotným textem.