Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Stojí za úspěchy filmů Diskopříběh, Láska z pasáže nebo Kamarád do deště. Jak vzpomíná na premiéru s rekordními 22 tisíci diváky? Jak náročné bylo udělat z neznámých mladíků obdivované herce? A jak jeho vlastní projekt Policie Modrava změnil jeho milovanou Šumavu? Scénáristy, režiséra a producenta Jaroslava Soukupa se bude ptát Tomáš Voženílek. Pořad není vysílán živě.

Natočeno 2017. Premiéra 13. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h).

Lit.: Voženílek, Tomáš – Horálková, Elena: Kdybych Discopříběh 2 mohl vymazat ze svého života, tak ho vymažu, tvrdí Jaroslav Soukup. In web ČRo 2 Praha, 13. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dělá rád věci, o kterých si může sám rozhodovat. Zatím se mu to daří, a proto ho to baví. To říká Jaroslav Soukup, tvůrce takových filmových trháků jako Discopříběh, Kamarád do deště nebo Láska z pasáže.

Kritika nad nimi, na rozdíl od publika nejásala. „Když děláte umělecké filmy, tak vás hladí po hlavě, a když děláte divácké, tak vám nadávají.“ Tvrdí, že původně chtěl dělat umění. „Když pak ale přijdete do kina, kde sedí 30 lidí, tak vás to časem přestane bavit.“

Tak přeladil na jinou strunu. V Láskách mezi kapkami deště se mu zalíbil Lukáš Vaculík. „Připomínal mi českého Jamese Deana.“ Sagvana Tofiho objevil náhodou na castingu, kde ho zaujal svojí spontaneitou. S nimi natočil Kamaráda do deště a Vítr v kapse. S Rudolfem Hrušínským nejmladším pak Discopříběh. „Na castingu zazářil a já opravdu netušil, kdo to je. U mě žádná protekce neplatí, to vám řekne každý. Obsazuju jen ty herce, kteří se mi líbí a které potřebuju.“

Discopříběh 1 se točil v Plzni v roce 1986. „Vedení města nám vytvořilo neuvěřitelně skvělé podmínky. Když jsme natáčeli pak po revoluci Discopříběh 2, bylo to pekelné. Do kamer nám lezli různí ožralové a propuštění po amnestii. A policisti se báli zakročit, aby neporušili lidská práva. Kdybych tu dvojku mohl vymazat ze svého života, tak ji vymažu.“

Rozhoduje vždycky sám

Rád dělá věci, o kterých si může sám rozhodovat. „To platí pro celou moji kariéru. Scénáře jsem si se spoluautory připravoval sám. I téma jsem si z 95 % vybíral já.“ Rozhoduje i o hercích a v seriálu Policie Modrava chtěl mít neokoukané tváře. Teď už ale hrají v jiných nekonečných seriálech. „To mě trochu mrzí, ale nemůžete s tím dělat nic,“ říká s povzdechem Jaroslav Soukup.

Seriál prý není točený podle žádných reálných případů, ale je to čistá fantazie. „Věděl jsem od začátku, že nechci točit o přesných policejních postupech, ale seriál, který lidi napne a pobaví. A i když se tam vraždí, aby si šli v klidu lehnout.“

Pavel Janáček debatuje se svými hosty o povídkové sbírce Bílá zvířata jsou velmi často hluchá (Ivana Myšková).

Hovoří Lenka Jungmannová a Ondřej Nezbeda.

Natočeno 2017. Premiéra 12. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).

Připravil a moderuje Jan Rosák.

Hovoří Miloš Horanský.

Natočeno 2016. Premiéra 29. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 11:00 h.).

Lit.: Rosák, Jan – Horálková, Elena: Mám rád rozhlas. Vizualizace mě rozčiluje, přiznává dramatik Miloš Horanský. In web ČRo 2 Praha, 29. 3. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Miloš Horanský v sobě nezapře básníka. Rád si se slovy hraje i mazlí. Taky proto dotáhl do konce smělou myšlenku na uvedení Máchova Máje v pražské Viole. Hraje se tam už 15 sezón.

„Jazyk je hravosti otevřený. Když to jazyk nabídne, máme toho využít,“ tvrdí básník, dramatik a divadelní režisér Miloš Horanský. S povzdechem ale dodává, že současná situace není nejlepší. „Chátráme,“ říká, „chválabohu je rozhlas, který to opečovává.“

Pohled na rozhlas

Miloš Horanský má rád tři stanice: Dvojku, Plus a Vltavu. „Každá v tom mém obzoru zabírá jednu silnou plochu. Všechny ale kultivují, jemně vzdělávají. Tu hladí, tu iritují. Jsou to moje kojné.“

Má je dokonce raději než televizi. „Ta vizualizace mě rozčiluje, rozptyluje a tříští.“ Rozhlas má víc prostoru starat se o jazyk. „Je to jedna z jeho stěžejních povinností,“ soudí Miloš Horanský.  (more…)

Maria Křepelková. Všemi uznávaný komik, který ještě jako dítě ale silně ráčkoval. Režie Bela Schenková.

Účinkují Josef Somr a Lukáš Hlavica.

Natočeno 2017. Premiéra 12.-16. 6. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 104 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Křepelková, Maria – Luptáková, Věra: Komik s vadou řeči a trabli s režimem. In web ČRo 16. 6. 2017 (anotace ČRo). – Cit.: Přesto že hrál hlavně komické role, v soukromí byl vždy spíš skrytý melancholik a introvert, který těžko navazoval kontakt s lidmi.

Rodině Lipských bylo divadlo a film nejspíš souzeno. Lubomír Lipský slavný komik, mladší Oldřich Lipský slavný režisér a scénarista. O jejich starším bratrovi Daliborovi, který tragicky zahynul v 17 letech, když do něj při koupání v rybníce uhodil blesk, se říkalo, že měl z rodiny největší talent.

Tatínek Vilém, jinak cukrář, zase v Pelhřimově vedl ochotnický soubor. Lipský tak už jako kluk hrál dědka v pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Přitom prý silně ráčkoval a problémy měl i s „el“. Běžně tak o sobě tvrdil, že se jmenuje Vubomiv Vipský. Komika v sobě nezapřel.

Až bude na začátku 60. let hrát roli dědy Potůčka v úplně prvním TV seriálu Tři chlapi v chalupě, nebude mu ještě ani 40 let. A bude mít problémy předstírat vadu řeči: šišlání. Vyřeší to věčnou fajfkou v puse. Zatím ale dělá legraci jinde.

Jeho satirickým začátkům v pelhřimovském Dramatickém studiu při Jednotě divadelních ochotníků Rieger (tzv. Malá komedie) už tehdy nefandily úřady. Stejně jako produkci, kterou později i s bratrem a Zázvorkovou, Brodským, Kopeckým nebo Horníčkem předváděli v pražském Divadle satiry.

Ještě v roce 1946 z nich byl nadšený čerstvý navrátilec z USA Jan Werich. Po únoru 1948 se ale soubor rozpadl. Pro nový režim byli jako veš v kožichu. A později musel Lipský dokonce před soud. Když coby slavný rozhlasový Hlustvisihák zkomolil své fiktivní jméno na Hlustvihusák.

Na nový režim doplatil i otec Lipského. S ochotníky hráli Hrátky s čertem, a protože výprask dostal červený čert, označili to za jinotaj. Otec-režisér dostla dva roky v táboře nucených prací… Režisérské žezlo po otci symbolicky převezme mladší Oldřich.

Před kamerou si bratři si spolu zahráli jen jednou. Ve válečném filmu V horách duní (1946). Pak už mladší Oldřich stával jehom za kamerou. Jejich prvním společným filmem byl Cirkus bude! A pak třeba Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Slaměný klobouk, Tři veteráni. Ve slavné komedii Šest medvědů s Cibulkou (1975) dal Oldřich Lubomírovi rolí hned několik.

Svého bratra nakonec Lubomír Lipský přežil o 29 let. Přežil i svou manželku, a dokonce i syna Dalibora, který na Silvestra 1991 cestou do Krkonoš dostal infarkt. A protože byl sám, umrzl. Zůstala mu jen dcera. Na jevišti prý ale na všechno zapomínal. Taky říkal, že je lepší se opotřebovat než zrezivět. „Opotřebovával“ se až do 92 let.