Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hodina plná zajímavého povídání, písniček a soutěží. Stromy jsou nedílnou součástí našeho přírodního bohatství, ne nadarmo se o lesu mluví jako o plicích Země. A kdo má stromy rád, určitě si s námi o nich popovídá v posledním únorovém Klubu Rádia Junior. V úterý přijde do studia Jan Kaňák z plzeňského arboreta Sofronka. A protože je to člověk, který o stromech ví snad úplně všechno, můžete se ho na cokoli zeptat. A které stromy máte rádi vy a proč? V úterý se v sedm večer na vás společně s Janem Kaňákem těší moderátor Standa Jurík. A těšit se můžete i na pohádku O tom, jak se pan Kocour vydal na výzvědy od skřítka Hajaji.

Připravil ČRo Plzeň v roce 2017. Premiéra 28. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

Novinářka Krystyna Wanatowiczová ve své knize Miloš Havel zpracovala pozoruhodný život nejvýznamnějšího filmového producenta období první republiky a protektorátu. Vybudoval barrandovské ateliéry a v jeho společnosti Lucernafilm vznikly nejznámější prvorepublikové filmy jako Kristian nebo Noční motýl. Slavný strýc exprezidenta Havla byl po válce zatracen, podobně jako jeho nejlepší přítelkyně Lída Baarová a Adina Mandlová. V současné době zpracovává příběh Lucerny. Na svého hosta se těší Stanislava Lekešová.

Natočeno 2017. Premiéra 28. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.). K poslechu zde.

Osmý ročník milovaného i nenáviděného výběru z české poezie komentuje jeden z editorů Jakub Chrobák a historička literatury Iva Málková. Připravila Eva Lenartová.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

 Připravil a uvádí Václav Vraný.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 2. – 3. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:20 h).

Obsah: 1. Vídeň: Porgy & Bess. Nejvýznamnější a největší rakouský jazzový klub s koncerty každý den a programem nabízejícím současnou rakouskou i světovou špičku. – 2. Vídeň: ZWE. Kavárna s domáckou atmosférou každodenně přinášející kvalitní jazzový mainstream. – 3. Vídeň: Jazzland. Svatostánek nejlepších rakouských představitelů moderního i klasického jazzu s každodenním programem fungující od roku 1972. – 4. Graz (Štýrský Hradec): Stockwerk. Nejdůležitější jazzový prostor mimo Vídeň, kde jednou až dvakrát týdně zazní ten nejlepší současný jazz z Rakouska i ze světa. – 5. Klagenfurt: Kammerlichtspiele. Jazzový klub a divadlo, kde je velká šance uslyšet kvalitní jazzové koncerty.

Rozhlasové vyprávění filologa, hispanisty, překladatele, novináře a politického komentátora. Připravila Lenka Kopecká.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 2. – 3. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Kopecká, Lenka:  Osudy Zdeňka Velíška. In web ČRo 3 Vltava, únor 2017 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Rozhlasové vyprávění filologa, hispanisty, překladatele, novináře a politického komentátora.

Vzpomínání televizního a rozhlasového komentátora Zdeňka Velíška, kterému jeho kolegové dali přezdívku François Veterán (podle jeho oblíbeného politika F. Mitterranda), je rozloženo do pěti dílů vltavských Osudů. Zachycují jeho okamžiky na dlouhé trati mezi dětstvím a stářím i momenty, kdy vyměnil překladatelskou profesi za novinářskou dráhu. Dozvíme se, jak převraty v životě jeho země převracely i jeho vlastní, osobní život.

Dětství je z psychologického hlediska jednou z nejdůležitějších etap lidského života, kdy se formuje budoucí dospělý člověk a klade si později otázky jako v tomto případě Z. Velíšek. „Bylo to pro mě období naplnění, ochuzení, strádání? Byl jsem zvídavý, bojácný, dravý, kamarádský, společenský, sportovní typ, přemýšlivý?“

Zdeněk Velíšek se narodil před čtyřiaosmdesáti lety v Českém Krumlově, ale po třech měsících, co přišel tzv. „na svět“, byl jeho otec – poštovní úředník – přeložen do Nymburka ve středních Čechách. Dětství bylo poznamenáno bolestnou událostí. Přesně jeden den před vyhlášením stanného práva na jaře 1942ztratila na čas jeho matka manžela a malý Zdeněk otce, který byl zatčen gestapem ve dnech takzvané heydrichiády. Během války byl transportován do Terezína, do věznice v Drážďanech, do severoněmeckého Waldheimu, pak znovu do Malé pevnosti v Terezíně a nakonec do Flossenbürgu. Malý Zdeněk se neuměl vyrovnat s faktem, že na tom s maminkou byli o hodně hůř než jeho kamarádi. Otec se vrátil domů tři týdny potom, co válka skončila. Právě ty nekonečné dny po válce byly pro dvanáctiletého kluka nejhorší v jeho životě.

Studentská léta a první profesní krůčky jsou obsahem dalšího vyprávění. Vystudovaný lingvista to v začátcích hledání svého profesního uplatnění neměl snadné. Až ve svých devětadvaceti letech dostává šanci jet na delší dobu na Kubu, kde se hovořilo španělštinou, kterou dodnes miluje a která ho dlouhá desetiletí také živila. Ovšem mělo to jeden háček…, o kterém se posluchači Vltavy dozvědí právě z vyprávění Z. Velíška. Ten u překladatelského řemesla ještě pár let zůstal, než se odhodlal ke změně profesního života.

Novinářské řemeslo mu učarovalo, přestože kariérní cesta byla hrbolatá a nelítostná. Historické okamžiky naší země totiž zasáhly i do života začínajícího reportéra. V červenci 1968 se ocitl jako nováček ve zpravodajství ČST, v době, kdy už zemi ovládala atmosféra napětí, neklidu, obav a strachu: „21. srpna osmašedesátého jsem si uvědomoval, že tentokrát události budou mít jiný dopad než události z 5. května 1945 před budovou Čs. rozhlasu a asi ukončí naději na svobodu i na jiný život,“ vzpomíná na dny, kdy nabídl svůj momentálně opuštěný byt k ilegálnímu televiznímu vysílání, odkud se kolegové rozcházeli na svá improvizovaná pracoviště. „Je mi líto, že ty okamžiky českých dějin, které představuje jednak Pražské jaro, jednak ten týden spontánního odporu, který kladl národ okupantům všemi prostředky dostupnými, bezbranným lidem, že tenhle okamžik české historie není v naší vlasti reflektován, jak by si zasloužil,“ posteskne si. V době normalizace se Z. Velíšek vrátil k původnímu řemeslu – tedy k překladům a tlumočení. Televizi opouštěl sice jako psanec, tedy se špatným kádrovým posudkem, ale tzv. po dohodě.

Zlomovým bodem v kariérním životě a nadějí na lepší perspektivu byl rok 1989. Zdeněk Velíšek odešel z dosavadního zaměstnání a od 1. ledna 1990 zase seděl na své redakční židli a doháněl televizní řemeslo. Zaměřoval se na oblasti Francie a Španělska. Některé zajímavé postřehy rozkrývá i v rozhlasových Osudech.

Dnes ho můžeme spatřit na obrazovce České televize zejména v pořadu Horizont na ČT 24. Zdeněk Velíšek – komentátor, novinář specializovaný na zahraničí – měl to privilegium setkávat se s významnými politiky, státníky a významnými osobnostmi z celého světa. Jako novinář prozkoumal svět zblízka a poznal životní prostor mimo svou vlast. Často mu prý přišla na jazyk věta „El mundo es ancho y ajeno“ – Svět je širý a cizí. Je to zároveň titul knížky, kterou v roce 1941 napsal peruánský autor Ciro Alegría. „A pro mě se spíš ta jediná věta – než ta knížka – stala důležitou. Vybavovala se mi na cestách za hranice vlasti. Naučil jsem se v duchu říkat si ji jako povzdech nad tím, jak se mi nedaří světu rozumět. Navíc, v té španělštině pro mě měl zvuk i rytmus té věty jakoby mystický nádech. Dalo se za těmi šesti slovy tušit dobrodružství, odhalování nějakého tajemství.“

„Neptejte se dítěte, jakou má známku, ale co se dneska naučilo a co mu ve škole udělalo radost!“ Takové a mnohé další impulsy můžete očekávat od rozhovoru s odborníkem na vzdělávání, ředitelem společnosti Scio Ondřejem Štefflem. Věřím, že v čase vrcholící přípravy na přijímací zkoušky je oceníte i vy, milí posluchači. Na setkání se těší Jitka Novotná.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Jan Jaroš. Režisér, spisovatel a dramatik. Jeho filmy jsou inspirovány smyslem života, smrtí, osaměním, pravdou a vírou v Boha. Vlastní rodina ho ale dvakrát nezajímala.
Dramaturgie Helena Herbrychová a Filip Lukeš. Režie Bela Schenková.

Účinkují Lucie Trmíková a Jan Novotný.

Připravil Český rozhlas v roce 2017. Premiéra 27. 2. – 3. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).v cyklu Příběhy slavných č. 89.