František Michl (povídka Z pověsti o dobrém českém králi). Dramatizace pro loutkové divadlo Tomáš Wažanský. Na kytaru hraje Ota Rödl. Zvukové efekty Jiří Verner. Režie Václav Sokolov.
Osoby a obsazení: Václav IV., král (František Smažík?) Hanuš Hofman, sedlák (Ota Bubeníček?), Baruška jeho dcera (Máňa Kratochvílová), Kašpárek / malý Jaroušek (Václav Sokolov) mnich bosák – dva žoldnéři.
Natočeno 1931. Premiéra 4. 2. 1931 (Praha I, 16:30 h.) v cyklu Hodinka pro děti – Loutkové divadlo. Cyklus vývoje čsl. loutkářství.
Pozn.: V programu je jméno sedlákovy dcery uvedeno ještě jako Rézička, v níže umístěném článku jako Věruška.
Lit.: Jak se dělá loutková hra. In Radiojournal 8/1932 (21. 2. 1932), s. (článek + foto). – Cit.: Na našem snímku zachytil čiperný reportér-fotograf loutkové divadlo při nedávném vysílání historické loutkové hry „Divoký lovec“ od Tomáše Wažeckého o dobrém českém králi Václavu IV. — Vedoucí divadla třímá v ruce taktovku; je to Václav Sokolov, představitel zdejšího Kašpárka a malého Jarouška v jedné osobě. Snad ho znáte i z drobných episodek, v nichž se objevuje občas na jevišti Městského divadla na Král. Vinohradech. Pod ním sedí prof. Ota Rödl, jenž právě doprovodil Kašpárkovu písničku na kytaře. Za nimi ode „dveří“, jimiž se chystá na scénu právě „vkročiti“ král Václav IV., ohlédl se do aparátu Franta Smažík s trvalou ondulací (neznáte ho z divadélka „Na Slupi“?). U bubnu, svého nejmilejšího nástroje, sedí tvůrce větrů a bouří, Jiří Verner, v civilu MUC. a pachatel už pěkné řady písniček i několika revuálních her. Za ním stojí nejvousatější z celé skupiny, Ota Bubeníček, akad. malíř, populární představitel dřevěných čertů a strejců a nenapodobitelný vyluzovatel nejroztodivnějších zvířecích i jiných hlasů. A konečně před ním se usmívá roztomilá, plavovlasá, omikáděná představitelka Věrušky (!), princezny a podob. ženských něžných bytostí s křehoučkým hlasem, Máňa Kratochvílová.
