Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Američtí potulní rockoví felčaři. Portrét připravil Michael Kyselka.

Natočeno 2010. Premiéra 22. 5. 2010. Repríza 31. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 1:30 – 2:00 h.) v cyklu Americký rok a Silvestr na Vltavě 2016; 19. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 1:30 – 2:00 h.).

Volné pokračování cyklu z dopisů a deníků vojáků z front první světové války. Připravili Pavla Horáková a Jiří Kamen. Hudbu vybral Gabriel Gössel. Technická spolupráce Jiří Benák.

Ukázky čtou Lukáš Hlavica a Jiří Hromada.

Natočeno 2016. Premiéra 1. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:45 – 1:30 h) v cyklu Americký rok a  Silvestr na Vltavě 2016 (Proměny amerického snu). Repríza 20. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:45 – 1:30 h); 31. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 21:45 – 22:35 h) v celodenním pořadu Vzpomínkový silvestr 2018.

Přípitek k Novému roku pronáší Hana Maciuchová.

Natočeno 2016. Premiéra 1. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 0:01 – 0:05 h.).

Připravila Blanka Stárková.

Hovoří Vítězslav Čížek.

Natočeno 2016. Premiéra 1. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:05 – 0:15 h.).

Uplynulý rok hodnotí moderátoři pořadu Den podle… Libor Dvořák, Martina Mašková, Tomáš Pavlíček a Petr Šimůnek.

Natočeno 2016. Premiéra 31. 12. 2016 (ČRo Plus, 17:10 – 18:00 h.).

„Může zpívat cokoliv, kromě hudby“ – takto ohodnotil jistý newyorský časopis ve své kritice vystoupení zpěvačky Florence Foster Jenkinsové, která v roce 1944 poprvé a naposled vyprodala slavnou CarnegieHall. Pozoruhodný příběh o tom, že nadšení někdy může znamenat víc než talent, vám přinese Historie Plus.

Natočeno 2016. Premiéra 31. 12. 2016 (ČRo Plus, 14:07 – 14:34 h.). K poslechu zde.

Pozn.: Jak vraždit Mozarta – takový podtitul bychom mohli dát dnešnímu vydání Historie Plus. Přiblížíme vám v něm osud zpěvačky, která samu sebe mylně považovala za ideální interpretku koloraturních árií. (anotace)

Lit.: Novák, Ondřej: Božská Florence Jenkinsová: Zazpívala vše, kromě not. In web ČRo Plus, prosinec 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Slavná Carnegie Hall hostila ten večer jedno z asi nejpodivnějších operních vystoupení všech dob. Sehnat lístek na představení 25. října 1944 chtělo notnou dávku štěstí, protože vstupenky byly během dvou hodin vyprodané. Florence Foster Jenkinsová nikdy předtím nevystoupila veřejně, ale o jejím zpěvu po celém New Yorku kolovaly dlouhá léta legendy. A koncert před naplněným sálem ji zapsal do historie. I když asi ne tak, jak by si přála.

Recenze na její vstoupení totiž byly kruté. Noviny byly plné hodnocení jako „největší vtip v dějinách města“ nebo „nejhorší operní zpěvačka všech dob.“ Lady Florence, jak si paní Jenkinsová umělecky říkala, kritika údajně zasáhla tak, že pět dní poté při návštěvě známých Schirmerových hudebnin dostala infarkt. A o měsíc později ve svých 76 letech zemřela. Příběh, který osudovému vystoupení předcházel, je ale plný zvratů a také nevyjasněných záhad.

Neměla hudební sluch

Kritici se při hodnocení zpěvu lady Florence shodují, že zpívala naprosto falešně a mimo rytmus. Pianisté Edwin McArthur a Cosmé McMoon měli problémy se jejímu zpěvu přizpůsobit. Trýznivá byla i výslovnost. Paní Jenkinsová totiž zpívala árie nejen v angličtině, ale i němčině, italštině nebo ruštině. Se zpěvem také „poloprofesionálně“ začala až v jejích 40 letech. To jí však nebránilo v tom, aby zpívala na vyhlášených hudebních dýcháncích. Její publikum tvořila vybraná společnost nejbližších přátel. A také spřízněných hudebních recenzentů, kteří o ní pak psali pochvalné kritiky.

Jak je ale možné, že jí nikdo neřekl pravdu? Důvodů bylo zřejmě několik. Její životní láska, herec St. Clair Bayfield, se pečlivě staral o to, aby se k uším lady Florence nedostaly žádné negativní ohlasy. A roli sehrály i peníze. Jenkinsová pocházela z bohaté pensylvánské rodiny. Po smrtí jejího otce zdědila nemalé jmění a z Filadelfie se s matkou přestěhovala do New Yorku. Místem setkávání lidí z vyšší společnosti té doby byly často hudební kluby.

Ty začala Jenkinsová navštěvovat a seznámila se s řadou operních hvězd té doby. Třeba zpěvákem Enricem Carusem nebo sopranistkami Lily Pons, Friedou Hempel či Luisou Tetrazziani. S posledními dvěma jmenovanými se dokonce sama jako „sopranistka“ srovnávala. Když zemřela i její matka, lady Florence zdědila zbytek rodinného majetku a podporovala třeba newyorskou Metropolitní operu. A pečlivě vybrané publikum chtělo její peníze.

Mohla za to syfilida?

Objevují se ale i spekulace, že si svého špatného projevu byla vědomá. Údajně se před přáteli občas prořekla, že je to jen show pro pobavení. Tomu by odpovídala i podoba vystoupení. Lady Florence totiž zpívala v tematických kostýmech, které si sama ušila. S pianistou Edwinem McArthurem se údajně rozloučila poté, co do publika posílal chápavé úsměvy a dával najevo, že moc dobře ví, o jakou komedii se jedná. Podle dalších teorií ale za její výkon mohla syfilida, kterou se nakazila od svého prvního manžela, lékaře Franka Jenkinse. S tím totiž v sedmnácti letech utekla od rodičů. Chtěla se dát na dráhu zpěvačky, ale její otec byl proti.

Této teorii nahrává i fakt, že v dětství byla lady Florence nadějnou klavíristkou, ale kvůli poranění ruky musela přestat hrát. Hudební sluch tedy zřejmě měla. Syfilis ale jako bakteriální onemocnění napadá i nervový systém. Léčba před příchodem antibiotik byla velmi primitivní. Obnášela třeba podávání rtuti (po této kůře Jenkinsové vypadaly vlasy) a při nedoléčení může dojít i k poškození sluchu nebo změnám osobnosti.

Aplaus byl opravdový

V Carnegie Hall vystoupila za dobu existence sálu řada nejznámějších jmen – od Enrica Carusa přes Benny Goodmana až třeba po Beatles. Podle ředitele a archiváře Carnegie Hall museum Gina Francesconiho byl ale největší zájem právě o vystoupení paní Jenkinsové. Šuškanda, která vzbudila zájem veřejnosti, se totiž netýkala jen jejího zpěvu, ale také energie a radosti, které lady Florence do svých vystoupení dávala.

Zpěv milovala a smála se spolu s publikem. A její takřka kabaretní provedení světoznámých Mozartových nebo Verdiho árií byla mezi newyorskou smetánkou legendární. Podobně ji hodnotil i její životní partner St. Claire Bayfield, když na sklonku života prohlásil, že se jí publikum možná smálo, ale aplaus, ten byl opravdový. Svou „božskou Florence“ přežil o 23 let.

Ondřej Vetchý, jedna z nejvýraznějších osobností současné české herecké scény. Sympaťák z Kolji, floutek z Domu pro dva, starostlivý otec z Báječných let pod psa nebo nadšený fotbalista z Okresního přeboru. Právě sportování je jeho další doména, od mládí se věnuje bojovým sportům. Několikrát byl nominován na Českého lva a další filmové ceny. Hlídá si soukromí, nerad se fotografuje a je ostýchavý, což k herectví zrovna nejde. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2016. Premiéra 31. 12. 2016 (ČRo Plus, 11:07 h.). Repríza 6. 6. 2020 (ČRo Plus, 21:05 h.); 15. 3. 2023 (ČRo Plus, 14:10 h.) v cyklu Speciál – 10 let ČRoPlus.

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Chci po všech lidech ve státním sektoru, aby sebou sakra mrskli, říká herec Ondřej Vetchý. In web ČRo Plus, 31. 12. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Zachovejme si humor, tento český živel, který je tak nezbytný,“ vyzývá Ondřej Vetchý posluchače.

„Bojím se skoro všeho a čím víc mě lidi na ulici poznávají, tím víc mám tendenci přejít na druhou stranu,“ říká herec Ondřej Vetchý. Téměř důsledně se vyhýbá komunikaci s médii, nemá rád fotografování a velmi pečlivě si střeží soukromí. Moderátorka Barbora Tachecí patří mezi úzkou skupinu novinářů, kterým rozhovor poskytl.

Hraní je pro něj nesmírně náročné, jak vysvětluje, nejvíce na něm miluje čas trávený s kolegy. „Když se před určitým časem mí kolegové v Činoheráku hádali, řekl jsem jim: Hoši, jestli se okamžitě nepřestanete hádat, tak už sem nikdy nepřijdu. Chodím sem jen kvůli vám, abych s vámi byl, protrpím to představení, u kterého chcípám, protože mně stojíte za to, abych s vámi po něm mohl být,“ odpovídá Ondřej Vetchý na otázku, jestli ho baví hrát.

Jsem občan a demokrat, ne politik

Do politiky vstoupit Ondřej Vetchý nechce. „Musel bych respektovat hlasování většiny. To je demokracie politická. Já jsem demokrat občan a jako občan mám největší páru,“ říká a dodává: „Kdybych vstoupil do aktivní politiky, musel bych se se spoustou věcí, svých postojů a názorů rozloučit.“

Herec Ondřej Vetchý se narodil 16. května 1962 v Jihlavě. Po studiu na konzervatoři v Praze odešel do angažmá Činoherního klubu v Ústí nad Labem. V letech 1987 až 1989 působil v pražském Divadle E. F. Buriana. Od roku 1989 je členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze. Jeho velkou vášní je sport, věnuje se bojovým sportům, například judu nebo systému uličního boje krav maga.

„Herectví je nástroj, kterým mohu disponovat, aby byla společnost v lepší kondici.“
Ondřej Vetchý

A v komentáři současné politické situace v Česku pokračuje. „Politika mě nebaví, ale trápí. Nefunguje. Já se zcela po právu domáhám toho, aby – tak jako já ve své práci na jevišti chcípám proto, aby lidé byli spokojení, protože zaplatí 500 korun za vstupenku“- pracovali i oni – chci to stejné po politicích. Chci to po policistech. Chci po všech lidech, kteří pracují ve státním sektoru, aby sebou sakra mrskli stejně jako já,“ říká Vetchý.

Jak dále říká Barboře Tachecí: „Herectví je pro mě cestou a prostředkem k tomu, když třeba zavolám někomu kvůli věci, kterou chci spoluovlivnit, tak se mnou bude mluvit. Kdybych byl no name, tak se mnou mluvit nebude. V tomto shledávám největší význam své profese pro mě a potažmo pro tuhle zem. A jsem šťastnej, když mně lidé dávají zpětnou vazbu, že jim má práce dělá nějakým způsobem život lepší. O to víc mě trápí, protože chci dělat ne všem – ale co největšímu počtu lidí ten svět lepší, že se tady najednou postaví nějaká bariéra. A jsem si jistý, že sport, který tak miluji, a kultura obecně, v nejširším smyslu slova, jsou tu proto, aby svět a lidi spojovaly,“ vysvětluje.

Zajímá vás, kde všude se občansky, charitativně a umělecky Ondřej Vetchý angažuje? Jaký vztah má k ženám a k feminismu? Je lepší otec nebo partner? Klikněte sem a poslechněte si celý rozhovor.

Umí had zpívat? Jak loví rypouš sloní a netopýr dlouhonohý? Mohli žít na Antarktidě brouci? V silvestrovské Laboratoři o fantastických zvířatech účinkují zoologové Evžen Kůs a Pavel Stopka, herci Valérie Zawadská a Petr Vacek. Moderuje Martina Mašková.

Natočeno 2016. Premiéra 31. 12. 2016 (ČRo Plus, 10:07 – 11:00 h.).