Marie Ebnerová z Eschenbachu. Pořad k 100. výročí úmrtí německy píšící spisovatelky, která byla úzce spjata s Moravou. Do zámku v jejích rodných Zdislavicích a k rodinné hrobce se vypravily autorky pořadu Eleonora Jeřábková a Alena Blažejovská. Zazní ukázky ze spisovatelčina díla a z deníků, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně.
Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 4. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Pozn.: V roce 2016 si připomínáme své výročí úmrtí spisovatelky, která sice psala v jazyce německém, větší část života však trávila na Moravě – Marie von Ebner-Eschenbachové. V neděli 4. prosince jsou jí věnovány rozhlasové Schůzky s literaturou. O autorce píše v Týdeníku Rozhlas autorka pořadu Eleonora Jeřábková. (anotace)
Lit.: Šedová, Alena: K rozhlasu. Česko-rakouská symbióza. In Týdeník Rozhlas 7/2017 (ohlas posluchačky). – Cit.:
Lit.: Jeřábková, Eleonora: Nalaďte si: Nemít žádné předsudky – Podmínka lásky k bližnímu. In Týdeník Rozhlas 48/2016 /21. 11. 2016/ (článek). – Cit.:
V roce 2016 si připomínáme sté výročí úmrtí spisovatelky, která sice psala v jazyce německém, větší část svého života však trávila na Moravě. Je to výročí spisovatelky, která nevystudovala žádnou vysokou školu, a přesto získala čestný doktorát na Vídeňské univerzitě.
Spisovatelky šlechtického původu, která neměla nikdy zapotřebí vydělávat si peníze fyzickou prací, a přesto se vyučila hodinářkou. Manželky učitele na rakouské vojenské akademii, která přes jeho protesty psala divadelní hry a sklízela potupnou kritiku snad veškerého tisku Rakouska-Uherska. Autorky dnes snad skoro zcela zapomenuté, která byla v roce 1911 nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Ano, míníme Marii von Ebner-Eschenbachovou, jejíž roky narození a úmrtí 1830 a 1916 jsou stejné jako roky císaře Františka Josefa I.
Tato dáma, jíž jsou věnovány první prosincové Schůzky s literaturou na Vltavě, však stojí národům a obyvatelům monarchie blíže než její císař. Byla totiž rozená Dubská, pocházela z otcovy strany z významné prastaré české šlechty, z matčiny strany byla Němka. Výchova v raném dětství byla veskrze ovlivněna moravskými chůvami a vůbec moravským venkovem okolí zámku Zdislavice. Pozdější její přátelé byli především židovští obyvatelé monarchie a právě jejich vliv jí dodával sílu pokračovat přes protesty většiny Mariiných rodinných příslušníků v psaní divadelních her, povídek, novel, parabol a aforismů.
Počátky literární kariéry představují především hry historické, skutečného úspěchu se dočkala pouze hra ze života Friedricha Schillera Doktor Ritter, její společensko-kritické hry ze současnosti jako Fialky, Lesní dívka a další už byly pro soudobé publikum a kritiku příliš odvážné. Neznámá baronka ze Zdislavic si dovolila kritizovat nešvary vznešených. A rodina se bouřila. Bylo sice zvykem trávit večery ve Vídni, kde Dubští a Eschenbachové pobývali v zimním období, v divadle, ale pouze jako diváci.
Tlak na Marii byl silný, vzdává se tedy divadla a zaměřuje se spíše na prózu. A s ní přichází nečekaný úspěch. Několikrát vycházejí především v Berlíně autorčiny sebrané spisy, aforismy dorazí až do Ameriky. Obecní dítě, Božena, Lotka hodinářka, Mašlánova žena, Krajský lékař, to je jen pár úspěšných titulů z jejího rozsáhlého díla. Autorka nepohrdá žádnou společenskou vrstvou, její hrdinové jsou muži či ženy, představitelé prostého lidu, umělců, vědců, šlechticů. Všichni jsou si v jejím díle rovni tím, že jsou především skutečnými lidmi. Znalá již z přednášek Sigmunda Freuda psychologie a psychoanalýzy, dává svým postavám skutečnou lidskou tvář.
Své práci (psaní) se věnuje skoro denně, vede bohatý společenský život, sama bezdětná, pečuje o vzdělání dětí svých sourozenců a prakticky denně vede zápis o své tvorbě, počasí, nemocech, rodinných problémech, společenské a politické situaci. Její deníky jsou záznamem období od roku 1863 až do posledního dne před smrtí.
Většina z těchto deníků je uložena v Moravském zemském archivu v Brně a byla letos prohlášena za kulturní archivní památku. V roce stého výročí úmrtí spisovatelky vyšly i některé další překlady z jejího díla, vzniklo několik výstav. O hrobku Dubských a Eschenbachů ve Zdislavicích pečuje Czech National Trust. Zdislavický zámek získal nového majitele a bude zachráněn před úplným zánikem. V obci Zdislavice doposud stojí budova, která dříve sloužila jako místní škola a byla postavena z výnosu prodeje sbírky hodinek, tak jak si to Marie von Ebner-Eschenbachová ve své závěti přála.
Naše vzpomínání na německy píšící spisovatelku z Moravy není jen rozmarem či reakcí na rok výročí. Myšlenky obsažené v jejím díle jsou zcela nadčasové a bylo by opravdu chybou zapomínat na moudrost našich předků. Stále se totiž od nich máme co učit a o čem přemýšlet. I od Marie von Ebner-Eschenbachové. Citujme alespoň jeden z jejích aforismů: „Nemít žádné předsudky – první podmínka lásky k bližnímu.“