Michal Kašpárek. Glosa. V posledním roce se mi často děje jedna mrzutost: začtu se do rozhovoru s člověkem, kterého odjakživa obdivuji, a už po pár minutách zatoužím po nějakém prášku, který by právě těch pár minut dokázal vymazat z paměti.
Natočeno 2016. Premiéra 3. 3. 2016 (ČRo Radio Wave).
Lit.: Kašpárek, Michal: Prolomit vlny: Z osvícenců tmáři. Komu kritické myšlení vypoví službu příště? In web ČRo Radio Wave, 3. 3. 2016 (text glosy + nahrávka k poslechu). – Cit.: V posledním roce se mi často děje jedna mrzutost: začtu se do rozhovoru s člověkem, kterého odjakživa obdivuji, a už po pár minutách zatoužím po nějakém prášku, který by právě těch pár minut dokázal vymazat z paměti. Pokud to zoufalství ze ztráty iluzí znáte, pak už asi tušíte, že to vždycky nějak souvisí s migrací nebo s muslimy.
Začalo to cestovatelem a spisovatelem Miroslavem Zikmundem, který v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku zauvažoval, cituji: „Proč by si měla nějaká holka, která si přečte kodex lidských práv, vynucovat nošení šátku s tím, že na to má právo?“ Konec citace. Jednak je Zikmundův myšlenkový pochod absurdní: pokud někdo nějaké právo má, pak se ho přece může dovolávat, jinak by to nebylo právo. Jednak se v tom ukrývá smutná ironie: Zikmund čtyři desetiletí bojoval o to, aby jeho právo cestovat a publikovat nezůstalo jenom na papíře. Teď sám fandí omezování lidí, kteří si prostě chtějí žít v souladu se svým přesvědčením, aniž by tím kohokoliv omezovali.
Nemine týden, aby se geolog Václav Cílek někde nepodělil o vizi apokalyptické budoucnosti a zároveň o originální řešení, jak jí předejít. Například na Echu24 vypočítal, že Česko může dobýt pouhých pět tisíc motivovaných ozbrojenců. Můžou to prý být i domácí síly. Cílek navrhuje založení domobrany postavené především na myslivcích, kteří údajně představují větší palebnou sílu než armáda a policie dohromady. Že by ale nebezpečím pro stát mohla být právě taková domobrana, to už Cílek neřeší. Podobné milice přitom v minulosti leckde, i u nás, pomohly svrhnout demokratický režim a nastolit vládu pevné ruky.
Naposledy jsem se „co se to s ním jenom stalo?“ ptal nad článkem o debatě, ve které spisovatel Ondřej Neff nastínil svoji představu Evropy roku 2050. Cituji: „Nakonec budeme rádi, že budou mít právo šaría, protože tam aspoň nějaké právo bude. Holt si budou usekávat ruce a kamenovat ženy, ale bude tam nějaký strukturalizovaný řád. To je vize, která bude naplněna zhruba během jedné generace.“ Konec citace.
Nepochopte mě špatně. Nestěžuji si na to, že mají Zikmund, Cílek nebo Neff jiné názory než já. Nečekám od lidí, kteří jsou o jednu, dvě nebo tři generace starší než já, že budou liberální a progresivní. Je v pořádku mít konzervativní pohled na svět, stejně jako je v pořádku prosazovat přísnější imigrační politiku.
Co ale v pořádku není, je přiživovat z pozice autority davovou hysterii. Používat při tom absurdní argumenty a zaměňovat sadistické fantazie za střízlivé prognózy. Nejvíc to potom zamrzí od těch, kteří si celý život budovali image osvícenců. Miroslav Zikmund je spoluautorem obdivuhodné kritické reportáže ze Sovětského svazu, takzvané Zvláštní zprávy číslo čtyři. Václav Cílek naučil tisíce svých čtenářů vnímat hodnotu krajiny. Ondřej Neff odvedl spoustu záslužné práce pro vědeckofantastickou literaturu i pro digitální fotografii.
Poslední měsíce ale ukazují, že ani stovky procestovaných zemí a tisíce přečtených knih nezabrání tomu, aby se z osvícence stal nakonec tmář. Můžeme tipovat, komu se to stane příště.
Luboš Pavel. Audiokniha.