Dokument o české herečce připravil Jan Herget.
Natočeno 2012. Premiéra 10. 6. 2012 (ČRo 2 Praha, 22:05 – 22:30 h.). Následovala diskuse v pořadu Noční mikrofórum (moderoval Dan Moravec). Repríza 20. 7. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Léto rozhlasových legend; 13. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 6. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 17:05 h) k úmrtí V. Chramostové; 22. 4. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.); 17. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.). K poslechu zde.
Pozn.: Nový rozhlasový dokument Jana Hergeta nabízí portrét známé herečky, která prošla mnoha životními zlomy. Role, které ztvárnila před rozhlasovým mikrofonem, její osud někdy až nečekaně odrážejí a komentují. Poslechněte si vyprávění o lámání charakterů, o poznání vlastních chyb i o poklesnutí v kolenou. Za svým životem se ohlíží Vlasta Chramostová, významná česká herečka a disidentka.
Pozn. 2: V dokumentu jsou použity ukázky z her Maryša (1949?), Vím, že nic nevím (1968), Dávno, dávno již tomu (1990), z četby Jan Hus (1980) a z filmového záznamu představení Play Macbeth (1979).
Lit.: Herget, Jan: Bít se pro ano a pro ne též se bít. In Týdeník Rozhlas 23/2012 (článek). – Cit.: O Vlastě Chramostové bylo za posledních dvacet let natočeno mnoho televizních i rozhlasových dokumentů. Nebylo proto snadné ji přesvědčit, aby se za svým životem ohlédla ještě jednou. Tentokrát to bude ohlédnutí prostřednictvím jejích rozhlasových rolí.
Rozhodně ale nejde o rozverné vzpomínání na postavy, které Vlasta Chramostová ztvárnila před mikrofonem. Ambicí pořadu je hlubší pohled na témata a osudové zvraty, které život známé herečky provázely, a často najdeme jejich odlesk i v její herecké práci. „U mě divadlo, celá moje práce, všechno vždycky bylo spjato se společenskými ději. V padesátých letech byl můj muž označen za nepřítele vlády a strany, v sedmdesátých letech jsem byla disidentka a chartistka a po listopadu 1989 jsem se objevila na seznamech spolupracovníků StB,“ shrnuje herečka stručně spojitosti svého života se změnami, kterými si česká společnost za uplynulých šedesát let prošla. Když v pořadu zazní ukázka například ze hry Vím, že nic nevím, jejímž hlavním hrdinou je Sokrates, dozvídáme se, jak publikum v rozbouřeném roce 1968 spontánně reagovalo na slova o svobodě a jak se napětí v tehdejší společnosti stalo prakticky součástí tohoto představení.
„Nejšťastnější jsem byla v disentu. Sice to byly nejkrutější časy, ale byla jsem nejvíc v souladu sama se sebou,“ říká Vlasta Chramostová.
Léta prožitá v izolaci od milované práce se Vlasta Chramostová snažila naplnit alespoň nějakou aktivitou, a tak díky rozhlasovému archivu a podomácku pořízeným záznamům můžeme slyšet úryvky z představení jejího bytového divadla nebo třeba pojednání Evy Kantůrkové o Janu Husovi, které natočila v době, kdy byla ve špatném psychickém stavu. Jako refrén zaznívají pasáže ze Cyrana, kterého Vlasta Chramostová vždy toužila hrát. Vysvětluje proč a názorně předvádí, které myšlenky romantického rytíře přijímá za své. Právě o ně se opírala v době, kdy ji pronásledovala StB a kdy byla odsouzena za uctění památky Jana Palacha. „Já jsem byla nejšťastnější v disentu. Sice to byly nejkrutější časy, nesměla jsem hrát divadlo, byla jsem takzvaně neosoba, ale byla jsem nejvíc v souladu sama se sebou.“
Ohlédnutí Vlasty Chramostové za jejím životem a rozhlasovými rolemi je kritické, herečka v něm neztrácí nadhled a dovede si přiznat chyby a omyly. Dřívější herecké výkony a současné komentáře nestojí v kontrastu proti sobě, ale společně utvářejí zajímavý pohled na život a osud ženy, která nikdy nestála v závětří a nečekala, až se přežene bouřka. Cyranovo zvolání „Bít se pro ano a pro ne též se bít“ můžeme dnes stejně jako dřív pokládat za její motto.