Jaroslav Hašek. Rozhlasová dramatizace povídky. Režie Josef Bezdíček.
Osoby: Anna Buklová – policejní úředník. Účinkují členové Zemského divadla v Brně.
Nastudovalo Brno v roce 1933. Premiéra 21. 11. 1933 v rámci pořadu Esperantlingva amuza horeto /Esperantská zábavná hodinka/ (Brno, 22:15 – 23:00 h.).
Svatopluk Radešínský. Rozhlasová detektivní hra. Režie Bohuš Hradil.
Osoby: komisař Rampl – inspektor Hladík – Petr Rameš – jeho matka – převozník Říha – doktor Chvojka – poručík Vraný – policista – telefonista.
Natočeno 1947. Premiéra 10. 1. 1947 (Praha II, 21:00 – 21:30 h.).
Růžena Buchníčková. Věra a Alena vás zvou na návštěvu. Veselá scéna. Režie Josef Svátek.
Obsazení nezjištěno.
Nastudovalo Brno v roce 1947. Premiéra 6. 1. 1947 (Brno, 16:15 -16:45 h.) v cyklu Dětská besídka.
Roger Richard. Rozhlasová hra. Překlad Soňa Ruppeldtová.
Hrají členové RDD.
Nastudovala Bratislava v roce 1947. Premiéra 9. 1. 1947 (Bratislava, 21:30 – 22:00 h.).
Traugott Vogel. Překlad J. B. Heller. Dramatizace František Tenčík. Režie dr. Přemysl Pospíšil.
Nastudovalo Brno v roce 1947. Premiéra 11. 1. 1947 (Brno, 15:00 h.) v cyklu Hra pro mládež.
Pozn.: Příběh se odehrává ve třicátých letech dvacátého století na švýcarském maloměstě. Pojednává o třech členech Klubu stříbrného knoflíku. Zakladatelem klubu je Heiri Kernlein, který předává stříbrné knoflíky své vesty, na znamení přijetí do klubu. Prvním přijatým do klubu je Heiriho spolužák Toni Rosetti, kterého následuje o něco starší studentka obchodní akademie Greta Finková. Klub zažívá mnohá dobrodružství a postupně se rozrůstá o další členy. (anotace)
Zdenka Tomešová. Patricia Hearstová aneb dost běžný případ ze Spojených států severoamerických. Hra faktu. Námět Zdena V. Vlašimská. Použité texty Bob Dylan. Hudební a zvuková spolupráce Mojmír David. Dramaturgie Lea Slámová. Režie Eva Svobodová.
Účinkují Ladislav Frej, Jan Faltýnek, Karel Hlušička, Ladislav Potměšil, Jan Teplý I., Vladimír Fišer, Simona Stašová, Hana Frejková, Blanka Zdichyncová, Vladimír Švabík, Jan Pohan, Bohumila Dolejšová, Mojmír David, Jan Kotva a činoherní sbor.
Natočeno 1983. Premiéra 10. 12. 1983 (Vltava, 22:30 – 23:15 h.).
Lit.: sl: Rozhovor soudce a pedagoga o dívce, která se nudí. In Rozhlas 50/1983 (28. 11. 1983), s. 4 (článek). – Cit.: {Hra} pochází z dílny redakce dramatu a literatury faktu a je hrou, která na první pohled působí jako rozšafný rozhovor dvou vzdělaných mužů o dívce, jež byla tak bohatá, až ztratila smysl svého života a z nudy začala provádět hlouposti, jenomže to je opravdu pouhý první dojem. Ve skutečnosti je tato hra sondou do poměrů současné americké společnosti, neobvyklým pohledem na život nejrůznějších sociálních vrstev Spojených států — od té nejbohatší, která ovládá svými penězi obchod, politiku, ale i životy jiných, až po tu nejchudší, zoufale hájící svá základní lidská práva.
Autorka hry Zdenka Tomešová čerpala z námětů Zdenky V. Vlašimské. Příběh Patricie Hearstové je skutečnou událostí, která v polovině sedmdesátých let na čas zaplnila stránky kalifornských novin a časopisů i vysílání televizních společností. Stala se v pravém slova smyslu aférou, pobuřující veřejnost, jejím názorům však nebylo na odpovědných místech dopřáno sluchu. Veřejné mínění státu Kalifornie nemohlo zabránit smrti soudce, ani revizi rozsudku nad Hearstovou, nebral na ně ohled ani tehdejší prezident Spojených států James Carter, který děvče, obžalované a souzené za jedenáct zločinů včetně banditismu a terorismu, nakonec udělil milost. Vždyť Patricie byla přece Hearstová, jediné dítě tiskového magnáta Randolpha Hearsta! Marně bychom asi v tomto případě hledali spravedlnost, marně bychom se ptali po ideálech, po smyslu života, po morálních a etických kodexdch.
»Soudce: Tedy problém dětí z příliš bohatých rodin?
Profesor: Spíš bych řekl: problém nedostatku ideálů. Nebo marnosti mít ideály. Tak nějak. Je to hrozně složité. Když má někdo hlad, touží se najíst. Je to ideál? Není. Toužit po nových botách na zimu, po střeše nad hlavou — to přece nejsou ideály. To jsou práva lidí. Ale když má zas někdo všechno, kdy sl vzpomene, tak mu vlastně berou možnost toužit.
Soudce: Takže podle vás je na tom líp ten chudý, co touží po botách na zimu, než bohatý, který nemá po čem toužit?
Profesor: Tak to si nemyslím. Je to opravdu hrozně složité. Já chci jen říct, že mladý člověk musí mít nějaké ideály, aby mohl vůbec dospět.
Soudce: A Je to bezpodmínečně nutné? I v Americe?
Profesor: Ano, l tady. Nebo především tady, protože u nás ten problém dostává konkrétní podobu. Ideály jsou pro mladého člověka — já nevím, jak bych to řekl… jakousi biologickou potřebou, nutností… aby se mohl vyvíjet.
Soudce: Jakou máte na myslí konkrétní podobu toho problému, pane profesore?
Profesor: To je různé. Vezměte si třeba teroristické bandy. Jsou v nich především mladí lidé. Běloši i černoši. Chudí i bohatí. Je v nich spousta dětí z dobře situovaných středních vrstev. Utíkají od materiálního zajištění, o které jejich rodiče tak usilovali, do bídy, která se jim zdá bohatší na boj. Tak bych to řekl. Utíkají od naplánované existence do života plného zvratů a překvapení.
Soudce: A takhle najdou, podle vás, svůj cíl?
Profesor: Nenajdou, protože ho nemají. Odrazí od břehu, ale nevědí, kde chtějí přistát. Nežene je přesvědčení, ale pud odmítání. A ten je zrovna tak slepý jako bezvýhradná akceptace. Vykročí do jakéhosi antisvěta, ale berou s sebou svou minulost. Vzpoura bez programu končí prohrou. Vždycky.
Soudce: Souvisí to i s Patricií Hearstovou, pane profesore?
Profesor: Nevím, pane soudce. «
Role soudce a pedagoga svěřila režisérka Eva Svobodová hercům Karlu Hlušičkovi a Janu Faltýnkovi. Patricii hraje Jarmila Švehlová. Atmosféra příprav před natáčením byla vzrušená, debatovalo se o obsazení, o výběru hudby, která neměla být pouze »předělová« nebo ilustrační, ale naopak přísně funkční, bylo potřeba, aby byla jakousi »platformou« pro český překlad veršů Bobu Dylana ve skvělé interpretaci Ladislava Freje, které jsou nedílnou součástí hry. Mimochodem — díky jejich zevšeobecňující rovině dostala Patricie Hearstová aneb Dost běžný případ ze Spojenýcli států severoamerických, jak zní podtitul příběhu, burcující a závažný charakter. Burcující a závažný o to víc, oč složitější a závažnější je současná světová politická situace. Realizace hry nebyla lehká — celý tvůrčí kolektiv se chtěl vyhnout laciným efektům, velkým slovům i určité jednoznačnosti, ke které materiály tohoto druhu svádějí. Na kolik se nám tento náš záměr vydařil, posuďte sami. (…)
Dušan Široký. Původní rozhlasová hra ze soudního prostředí. Dramaturg Ján Vdovjak. Zvuk Luboš Klásek, Emília Miháleková. Režie Táňa Tadlánková.
Účinkují Michal Dočolomanský, Anna Javorková, Erika Bauerová, Leopold Haverl, Zdena Gruberová, Kamila Magálová, Eva Rysová, Viktor Blaho a další.
Natočeno 1986. Premiéra (?) 4. 1. 1987 (Bratislava, 20:30 – 21:45 h.). Repríza 27. 12. 1987 (Bratislava, 20:00 – 21:00 h.); 10. – 16. 7. 2025 (SRo 8 Rádio Litera).
Pozn.: Hra je zo súdnického prostredia. Dotýka sa citlivej témy nenaplneného materstva a otcovstva, ktorú rámcujú spomienky jednej zo sudkýň. (anotace)
Lit.: Zumriaková Kekeliaková, Monika: Detektívne zimomriavky v lete, kapitola druhá. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Litera, 7. 7. 2025 (článek). – Cit.: Leto sa nám rozbehlo a mnohí z vás už dovolenkujú a majú zaslúžené prázdniny. Tie vám Rádio Litera spestrí dobrými, roky nevysielanými detektívkami a poslucháčskymi tipmi. Tie nám zvykol pravidelne posielať aj náš verný poslucháč Tomáš Hurtešák (1988 – 2022), ktorý by 10. júla oslávil svoje 37. narodeniny. Na Litere naňho nezabúdame a tento vysielací týždeň venujeme symbolicky práve jemu. (…)
Vo vysielaní sa opäť objaví poslucháčsky tip na roky nevysielanú pôvodnú rozhlasovú hru od autora Dušana Širokého, pod názvom Môj najkrajší prípad. Bude zo súdnického prostredia. Dotýka sa citlivej témy nenaplneného materstva a otcovstva, ktorú rámcujú spomienky jednej zo sudkýň. V réžii Táne Tadlánkovej účinkujú Michal Dočolomanský, Anna Javorková, Erika Bauerová, Leopold Haverl, Zdena Gruberová, Kamila Magálová a ďalší. Hra je z roku 1986. (…)
Jiří Körber. Rozhlasová hra. Hudba Boh. Harvánek. Úprava a režie dr. Josef Kolář.
Účinkují členové činohry Národního divadla moravskoslezského.
Nastudovala Moravská Ostrava v roce 1941. Premiéra 5. 2. 1941 (Moravská Ostrava, 21:00 – 22:00 h.).
Kurt Bortfeld. Lyžařská veselohra. Rozhlasová úprava Bohumír Polách. Režie Josef Svátek.
Osoby: Jan Přidal, lyžař závodník – Jaromír Krása, profesor – Helena, jeho dcera – Florian Žužalka – Kateřina, jeho žena – rozhlasový reportér. Účinkují členové činohry Zemského divadla v Brně.
Nastudovalo Brno v roce 1941. Premiéra 5. 2. 1941 (Brno, 19:50 – 21:00 h.).
František Láznička. Rozhlasová hra. Režie Josef Svátek.
Nastudovalo Brno v roce 1947. Premiéra (?) 6. 1. 1947 (Brno, 15:50 – 16:50 h.).
Powered by WordPress