Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hans Rehberg. Dvoudílná rozhlasová hra o slavném malíři. Technická spolupráce Ludwig Kolarik. Asistent režie Heinz Dieter Köhler. Hudba Werner Haentjes. Režie Otto Kurth.

Osoby a obsazení: Rembrandt (Alfred Schieske), Saskia, jeho žena (Ingrid Lammerding), Geertje, služka (Gerda Maurus), Moisse (Harald Mannl), Baruch (Werner Lieven), Hercules Sebers (Hans Mahnke), Jan Vlieger (Rudolf Therkatz), Simon Fyt (Heinz Schacht), Titus (Günther Tabor), Hendrikje Stoffels (Elfriede Rückert), Jan Six (Bernhard Minetti), první Žid (Gerold Wanke), druhý Žid (Harald Mannl), třetí Žid (Werner Lieven), první kalvín (Peter Esser), druhý kalvín (Arthur Mentz), třetí kalvín (Bruno Reinelt), poslové (Karl-Maria Schley a Alfred Balthoff), Torquinius (Hans Müller-Westernhagen), cizinec (Kurt Lieck). Dále účinkují Berni Clairmont, Trude Meinz,
Friedl Münzer, Ingeborg Schlegel, Bernd M. Bausch, Gerhard Becker, Karl Heinz Bender, Alwin Joachim Meyer a Wilhelm Pilgram.

Nastudoval Westdeutscher Rundfunk v roce 1956. Premiéra 1. a 2. dílu 21. 6. 1956 (Westdeustcher Rundfunk).

Obsah: 1. Nachtwache (Noční hlídka) – 2. Das Altersbildnis (Portrét starce).

Pozn.: Rembrandts berühmtes Gemälde „Nachtwache“ wird zum Medium, an dem der Widerspruch von genialer künstlerischer Arbeitsbesessenheit und bürgerlich-beharrlicher Verständnislosigkeit aufleuchtet.

Hans Rehberg. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudoval  Hessischer Rundfunk v roce 1955. Premiéra 14. 6. 1955 (HR, 30 min.).

Pozn.: Die Konvention von Tauroggen ist ein Waffenstillstand, der am 30. Dezember 1812 bei der Poscheruner Mühle, etwa drei Kilometer von Tauroggen entfernt, von dem preußischen Generalleutnant Johann David von Yorck und dem russischen Generalmajor Hans Karl von Diebitsch abgeschlossen wurde. (anotace)

Hans Rehberg. Rozhlasová hra.

Osoby: inženýr Ferdinand de Lesseps, stavitel Suezského průplavu – lord Palmerston, anglický ministerský předseda – Napoleon III. – turecký ministr zahraničí – anglický vyslanec – Ismail paša, egyptský místokrál – Lavally – lord Derby, anglický ministerský předseda – hrabě Benjamin Disraeli – baron Lionel Rotschild – Ir – bankovní úředník – dáma – Aberdeen – ministři – důstojníci – sluhové. Děje se v Paříži, v Londýně, v Carihradě a v Kahýře v polovině 19. století.

Natočeno 1940. Premiéra 3. 3. 1940 (Köln am Rhein, 20:15 – 21:00 h.).

Česká inscenace

Hans Rehberg. Rozhlasová hra. Úprava textu Carola Munz. Hudba Alfred von Beckerath. Technická spolupráce Friedrich Hildebrandt. Režie Helmut Brennicke.

Osoby a obsazení: Goethe (Erik Schumann), kníže Karl August (Jürgen Goslar), vévodkyně vdova Anna Amalia (Margarete Carl), Christine von Lasberg (Gertrud Kückelmann), Christoph von Wrangel (Karl Michael Vogler), von Seckendorf (Bernd Holger Bonsels), Seidelmann (Hans Heinz Koesters), sluhové (Gustl Datz, Rudolf Neumann).

Nastudoval  Bayerischer Rundfunk v roce 1960. Premiéra 30. 8. 1960 (BR, 52 min.).

Pozn.: Hra byla nastudována už v roce 1953.

Hans Rehberg. Rozhlasová hra. Hudba Winfried Zillig. Režie Ulrich Lauterbach.

Osoby a obsazení: Goethe (Hans Georg Laubenthal), kníže Karl Augut (Klausjürgen Wussow), vévodkyně vdova Anna Amalia (Luise Glau), Christiane von Lasberg (Käthe Gold), Christoph von Wrangel (Robert Dietl), paní von Stein (Irmgard Först), Seckendorf (Rolf Defrank), sluha (Walter Griesmann). Dále účinkují Werner Xandry a Margarethe Trampe.

Nastudoval Hessischer Rundfunk / Radio Bremen v roce 1953. Premiéra 19. 10. 1953 (Hessischer Rundfunk / Radio Bremen, 62 min.).

Pozn.: Hra byla nastudována také v roce 1960.

Pozn.: Weimar 1778: Christiane von Lasberg, jugendliche Hofdame der Herzoginwitwe Anna Amalia, vom Werther-Fieber erfaßt, wie viele junge Menschen ihrer Zeit, und dem Schönen freudig hingegeben, liebt mit einer echten und schönen Leidenschaft den zu Gast am Weimarer Hof weilenden Christoph Wrangel, der mit dem von Zartheit und Kraft bestimmten Goethe und dem jungen Herzog Carl August ein in Gefühlen und Gedanken stürmisches Triumvirat bildet. Die heiter besinnliche Herzogin Anna Amalia versucht mit kluger Hand den Dichter Goethe der größeren Gemeinschaft zu gewinnen, dem Sohne zur Reife des verantwortlichen Herrschers zu verhelfen und der hübschen Christel eine bittere Enttäuschung zu ersparen. Aber an der alles überwindenden Liebe des Mädchens wird ihre wohlmeinende Klugheit zu schanden. Und als „Ordnung“ und „Sitte“ triumphieren, geht Christiane – ihrem Traume folgend – lieber in den Tod. Die mit und um sie leben, reifen an diesem Schicksal. (anotace)