Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hans Christian Andersen. Pohádka. Dramatizace Míla Brožová. Hudba Vadim Petrov, řídí autor. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Linka (Ivana Měřičková), tanečnice (Martina Hudečková), cínový vojáček (Martin Velda), kanárek (Tomáš Šolc) a další.

Nastudovala Plzeň v roce 1985. Premiéra 19. 5. 1985 (Praha, 13:03 – 13:53 h.).

Lumír Tuček a Tomáš Hanák. Dramaturgie Dana Jaklová a Eliška Klepalová.

Účinkují členové uskupení Pražská pětka.

Natočeno 1985 (?) živě v klubu Na Petynce. Premiéra 13. 12. 1991 v rámci pořadu Zip /Zábava – inspirace – pohoda aneb Dosaďte si do zkratky ZIP, cokoliv chcete/ (Praha, 20:00 – 22:30 h.).

Pozn.: Sci-fi minipříběh o mimozemšťanovi, který navazuje kontakt s naší planetou prostřednictvím světových rozhlasových stanic. (anotace)

Lit.: Jaklová, Dana: Premiéra po pěti letech. In Týdeník Rozhlas 50/1991 (9. 12. 1991), s. 4 (článek).

Rudolf Adler. Rozhlasová hra. Dialog pro chlapce a starého muže. Hudba ing. Jiří Žižka. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Honza (David Schneider), Josef (Jaroslav Konečný), Anička (Ilona Vaňková), Pepík (Antonín Procházka) a další.

Nastudovala Plzeň v roce 1985. Premiéra 10. 5. 1985 (Vltava, 11:40 – 12:27 h.).

Lit.: anonym: U řeky. In Rozhlas 19/1985 (29. 4. 1985), s. 13 (anotace).

Michail Šatrov. Hra. Rozhlasová úprava Alexandr Jerie. Dramaturg Pavel Minks. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: vypravěč (Pavel Soukup), Hitler (Josef Vinklář), Bormann (Pavel Pípal), Goebbels (Ladislav Mrkvička), Göring (Antonín Molčík), Himmler (Václav Mareš), Krebs (Rudolf Pellar), Eva Braunová (Jaroslava Obermaierová), Magda Goebbelsová (Drahomíra Fialková), Gertruda Jungeová (Vlasta Peterková), Wagner (Vlastimil Fišar), německý radista (Gustav Bubník), ruský voják (Andrej Tryšev), generál Greim (Jiří Kvasnička), Reitschová (Jana Vychodilová).

Natočeno 1985. Premiéra 29. 4. 1985 (Vltava, 22:15 – 23:26 h.).

Lit.: pm (= Minks, Pavel): Michail Šatrov: Konec. In Rozhlas 18/1985 (22. 4. 1985), s. 4 (článek).

Eugen Stoklas (= Eugen Stoklasa). Rozhlasová fantasie na motivy ze života Chopinova. Děje se dvacet let po smrti Chopinově v atelieru malířově na Montmartru.

Osoby: Mistr Felix Passé, malíř – Aimée Clertanová, jeho žákyně.

Natočeno 1930. Premiéra 30. 3. 1930 (Československo, 20:20 – 21:10 h.).

Text in: Stoklas, Eugen: Marche Funébre. Litovel, 1931.

Eugen Stoklas (= Eugen Stoklasa). Rozhlasová fantasie na motivy ze života Chopinova. Děje se dvacet let po smrti Chopinově v atelieru malířově na Montmartru.

Osoby: Mistr Felix Passé, malíř – Aimée Clertanová, jeho žákyně.

Natočeno 1933. Premiéra 5. 10. 1933 (Československo, 20:25 – 20:55 h.).

Text in: Stoklas, Eugen: Marche Funébre. Litovel, 1931.

Inger Hagerupová. Rozhlasová hra. Z norštiny přeložil Josef B. Michl. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: slečna Holstová (Blanka Waleská), paní Pedersenová (Světla Amortová), primář (Jiří Šrámek), sestra (Bohumila Dolejšová).

Natočeno 1969. Premiéra 3. 10. 1969 (Třetí program, 22:00 – 22:45 h.).

Alternativní verze názvu: Táto ahoj! – Táto, ahoj

Lit.: anonym: Táto, ahoj! In Rozhlas 40/1969 (22. 9. 1969), s. 9 (článek).

George Bernard Shaw. Rozhlasové zpracování slavného komediálního příběhu o proměně pouliční květinářky ve vznešenou dámu, o společenských předsudcích, svobodě a ceně vlastní duše. Přeložil Milan Lukeš. Rozhlasová úprava Klára Novotná a Martin Velíšek. Hudba Miroslav Tóth. Dramaturg Martin Velíšek a Klára Novotná.

Osoby a obsazení: Líza Doolitleová (Kateřina Marie Fialová), profesor Henry Higgins (David Novotný), plukovník Pickering (Martin Myšička), paní Higginsová, profesorova matka (Iva Janžurová), otec Doolitle (Petr Čtvrtníček), Pearceová, služebná u Higginse (Jitka Smutná), Nepomuk, Higginsův maďarský žák (Jakub Žáček). Dále účinkují Dana Batulková, Klára Suchá, Ondřej Rychlý, Dana Černá, Julie Stejskalová, Matěj Převrátil, Martin Velíšek a Leoš Noha.

Natočeno 2024. Premiéra 12. 6. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 69 min.) v cyklu Hra na neděli. Repríza 1. 5. 2025 (ČRo 2 Praha, 15:04 h.).

Pozn.: V inscenaci zazní hudební motiv z muzikálové verze komedie My Fair Lady.

Lit.: anonym: Pygmalion. Líza Doolittlová a profesor Higgins v geniální komedii G. B. Shawa. In web ČRo 2 Praha, 2. červen 2024 (článek). – Cit.: Když se arogantní a nesnesitelný profesor fonetiky Higgins vsadí s přítelem plukovníkem ve výslužbě Pickeringem, že naučí ušmudlanou prodavačku květin mluvit jako vévodkyni, ani ho nenapadne přemýšlet o tom, jak takový experiment otřese vším, co dosud tvořilo její svět.  A už vůbec netuší, že Líza Doolittlová nezmění jen svou řeč a způsoby, ale že vyspěje v ženu vědomou si své hodnoty i svých citů, která se nenechá zlomit přehlíživostí ani urážlivými poznámkami a rozhodne se vzít svůj osud do vlastních rukou.

Námět pro svou hru si dramatik George Bernard Shaw vypůjčil z antického mýtu o kyperském sochaři Pygmalionovi a soše, kterou stvořil. V Shawově pojetí dostal příběh nejen kontext britské společnosti přelomu století a jejích neprostupných sociálních vrstev, ale také novou zápletku, živé charaktery a mimořádně vtipné, jazykově brilantní a vypointované dialogy. Satirická komedie poprvé zazářila na jevišti v roce 1913 ve vídeňském Burgtheatru, v Londýně se dočkala premiéry až o rok později. Od té doby se do divadla neustále vrací a dočkala se filmových zpracování i světoznámé muzikálové podoby jako My Fair Lady. (…)

Již od prvních uvedení však autor bojoval s divadelními (a později i filmovými) tvůrci o výklad závěru své hry – většina z nich měla tendenci směrovat příběh k happyendu a k vytvoření páru z Lízy a profesora Higginse. Shaw však kladl zásadní důraz na Lízinu emancipaci, dokonce takový, že konec několikrát přepracoval a hru opatřil esejem, ve kterém pokračuje v Lízině příběhu a vysvětluje důvody, proč by nemohla s Higginsem setrvat. Je úsměvné, že touha po šťastném či alespoň nadějném konci však dodnes vede mnoho inscenátorů ke smířlivějšímu vyústění, než by si autor byl patrně přál. (…)

V Českém rozhlase byl Pygmalion dosud nastudován jen jednou, v roce 1968 a zpracování vycházelo z tehdejší slavné inscenace Divadla na Vinohradech s Jiřinou Bohdalovou a Milošem Kopeckým v hlavních rolích. Ke vzniku nové rozhlasové podoby přizval režisér Aleš Vrzák dva protagonisty, kterým je vedle vynikajícího interpretačního projevu společná také spontánnost, téměř elektrizující energie a smysl pro humor – Kateřinu Marii Fialovou a Davida Novotného. Jejich živelnému souboji skvěle sekundují Martin Myšička v roli Pickeringa, Iva Janžurová jako Higginsova matka či Petr Čtvrtníček coby otec Doolittle.