Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Uršuľa Kovalyk. Připravila Jana Hevešiová. Hudební dramaturgie Roman Žiaran. Zvuk Milan Greguš. Režie Milena Lukáčová.

Rozhovor s autorkou vede Jana Hevešiová.
Účinkuje Helena Geregová.

Natočil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2010.
Natočeno a vysíláno společně s povídkou Clementina a rozhovorem s autorkou.

Jáchym Topol. Četba úryvku z románu. Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Milan Plodek. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.

Účinkuje Viktor Dvořák.

Natočilo studio Olomouc ČRo v roce 2007. (26 min.)

Úryvek z románu
Rok 1950 – KOMUNISMU ZDAR, ŘEHOLNÍKŮM ZMAR!

Úvodní slovo Petra Hanušky
O románu Kloktat dehet známého básníka a prozaika, autora románů Sestra, Anděl a Noční práce Jáchyma Topola editorka svazku Eva Lorencová napsala, že v něm autor účtuje s traumatem osmašedesátého roku metodou brutální grotesky, která vyústí v rozpoutání třetí světové války v české kotlině.
Jeho hrdinům chybí heroismus, o to víc oplývají malicherností, rasismem a nedostatkem vyšších ideálů.
Prostřednictvím dětského vypravěče jsou zde zachyceny mezilidské vztahy bez jakéhokoli soucitu. Sledujeme pokřivené vlastenectví s mnoha neblahými vedlejšími dopady.
Autora zajímá ponížené dětství, sourozenecká oddanost a válka v jakékoli podobě. Zobrazuje lidi jako hračky někoho jiného, aniž by přitom tušili, že jsou nástrojem k dosažení cizích cílů. K absurdnímu vyznění příběhu přispívá „socialistický cirkus“ jako zdroj nejneuvěřitelnějších příhod a vztahů, zčásti fantazijních.
Román je karikaturou válečného hrdinství a hrdinů, převrácením vžité interpretace těchto hodnot, o nichž se nikde veřejně nepochybuje, ačkoli ve skutečnosti v sobě skrývají temné jádro.
V naší ukázce vás zavedeme do chvíle, kdy do domova malých Hrdinů vnikne silná pěst socialistického režimu.

Magdalena Platzová. Povídka o jednom nenadálém průhledu do jiného, barevnějšího světa. Vybráno ze souboru „Recyklovaný muž“. Pro rozhlas vybral a úvodním slovem opatřil Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Mirka Sychrová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Jiří Vyorálek.

Natočilo studio Olomouc ČRo v roce 2009. Premiéra 8. 3. 2009 (ČRo Olomouc, 20:30 h.; 31 min.). Repríza 11. 3. 2009 (ČRo Olomouc, 19:02 h); 25. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h) v cyklu Noční bibliotéka; 1. 1. 2026 (ČRo Olomouc, 18:00 h.).

Lit.: anonym (= Hanuška, Petr): Magdalena Platzová: ALFONZÍNA. In web ČRo Olomouc, březen 2009 (článek). – Cit.: A opět se objevuje v našem cyklu nové jméno: Magdaléna Platzová. Místem narození je Pražačka, věkově patří spíše k začínajícím autorům, vystudovala Filosofickou fakultu University Karlovy, profesně postupně herečka, novinářka a překladatelka na volné noze.

Po angažmá v Literárních novinách zakotvila v týdeníku Respekt. V roce 2003 debutovala souborem povídek nazvaným Sůl, ovce a kamení, v němž se tematicky pohybovala v prosluněné Dalmácii. V následujícím roce přidala novelu Návrat přítelkyně, o dva roky později román Aaronův skok a nejčerstvěji soubor povídek Recyklovaný muž.

Co napsat o jejích povídkách, z nichž jsme vybrali tu, která nese název Alfonzína? Dovede výstižně psát o lidských vztazích, o zlomech v lidském životě, o ukrytých bolestech, které mohou zraňovat blízké, jimž ubližovat nechceme, a to vše ve vycizelovaném povídkovém rámci.

Božena Němcová. Povídka. Vyprávění o svatém Petrovi. Málo známé biblické variace zakladatelky českého povídkového žánru. Připravili Petr Hruška a Miroslav Zelinský.  Režie Radovan Lipus.

Čte Stanislav Malý a  Milan Kačmarčík.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2007 (29 min.). Repríza 24. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 29 min.) v cyklu Noční bibliotéka.

Pozn. Program z roku 2014 uvádí rok natočení 2009.

Milan Charouz. Četba úryvku z románu. Příběh člověka, kterému nikdo nerozumí, ani vlastní žena. Pro rozhlas vybral Petr Hanuška. Technická spolupráce Mirka Sychrová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.

Účinkuje Radko Choc.

Natočilo studio Olomouc ČRo v roce 2002. (30 min.)

Prozaik Milan Charoust nepatří k autorům, jejichž jméno by se dostávalo na první stránky literárních časopisů či literárněhistorických učebnic. Je to dáno jednak tím, že má své undergroundové kořeny, a jednak tím, že nepíše příběhy podle současného laciného čtenářské gusta.
Neuchýlil se k tomu ani v románu Ostrov.

V hodně autobiografické knize sledujeme hlavního hrdinu, který vyřeší svou partnerskou krizi velmi svérázně – nechá se zavřít do blázince. Poznává tu nepřebernou řadu zajímavých lidských osudů, tu tragičtějších, tu komicky ztřeštěnějších

Vedle samotného příběhu, který slibuje již svým nestandardním prostředím nejedno překvapení, je pro nás jako čtenáře zajímavé, že se jednak ocitáme někde v polovině 80. let v tehdejším Československu, dále sledujeme hrdinovy kroky do emigrace a především jsme svědky jeho návratu do svobodných středoevropských poměrů.

A že to není návrat s fanfárami, že načrtnutý obraz české demokracie má především temné barvy, o tom není sporu.
Charoust je totiž i dnes věrný svému nekonformnímu pohledu na svět: pohledu až naivně upřímnému a nekličkujícímu před zraňující pravdou.

Lit.: Kotrla, Pavel: Ostrov – pohled od okraje. In web Český rozhlas, 16. 11. 2002 (recenze knihy). – Cit.: Milan Charoust byl doposud znám spíše jako autor několika básnických sbírek poměrně vyhraněného a rozeznatelného rukopisu. Po vydání povídkové sbírky Ztřeštěnosti smutku nyní přichází s románem Ostrov, který vydalo brněnské nakladatelství Petrov, a dále se snaží etablovat jako prozaik.

Obsáhlá próza psaná v první osobě nepostrádá autobiografické prvky a události v ní zachycené se kryjí s biografickými údaji autora na záložce knihy. Je však těžko odhadnout míru stylizace a pózy. A to nezávisle na skutečnosti, že je patrná autorova snaha o zachycení syrové autentičnosti a bezprostřednosti, čemuž je přizpůsoben i jazyk prózy. Jde o podobný způsob vyprávění, který před několika lety nabídl čtenářům ve své knize Pestré vrstvy Ivan Landsmann, taktéž emigrant.

Ostrov je zajímavá kniha, pokud její příběh vnímáme jako osud jednoho člověka a jeho střet s okolím. Problematický je však přínos této knihy v okamžiku, kdy si uvědomíme, že podobných reflexí, memoárů a osobních pamětí již máme nespočet. Pocity znechucení a odporu vůči komunistické společnosti, které Charoust líčí byly již několikrát popsány. A hned dodejme, že s výraznější uměleckou invencí. Kniha je však především osobním příběhem. Vnímání osamění a jistého pocitu výlučnosti, neschopnost a vědomá nechuť k přizpůsobení se, to vše je dobrovolnou volbou, která autora staví do blízkosti undergroundu. Motivy tuláctví, cesty, nestálosti a nezakotvenosti pak navazuje na tradice beatnické literatury. Právě v pohledu outsidera z okraje společnosti je autorův nejvýraznější přínos. Zároveň je to pohled zvenčí, který s nadhledem sleduje a komentuje dění v české kotlině.

Na druhou stranu je nutno upozornit na skutečnost, že přílišná pozornost, která je věnována osobě vypravěče není vždy přínosem, neboť po delším čase je čtenářem vnímána jako monotematická. Charoustova próza je totiž zatížena přílišnou rozvláčností, která rozvolňuje a nivelizuje spád vyprávění. O to více pak vyniká poměrně sebestředné vnímání světa. Snad by v tomto knize prospěl důraznější redakční zásah, který by ji přinejmenším o několik stran zkrátil.

Charoustova kniha je především svědectvím o hledání místa k zakotvení, o hledání možného domova, ostrova. A i když je v samotném závěru prózy podobné místo nalezeno, je víc než jasné, že opět půjde o dočasné útočiště, které neklidné vypravěčově povaze poskytne tuto iluzi na nepříliš dlouhou dobu. Stále však zůstává nezodpovězena otázka, zda se jedná o román, nebo autobiografii. Obávám se, že je to otázka příliš zapeklitá, a to nejenom díky absenci výraznějšího příběhu, a tak nezbývá než aby si na ni každý čtenář odpověděl sám.

Ignát Hermann. Povídka. Pro rozhlas upravila Dagmar Valošková. Režie Tomáš Jirman.

Čte Jiří Sedláček.

Natočilo studio Ostrava ČRo v roce 1996 (26 min.). Repríza 27. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h).

Pozn.: Povídka „Čajové besedy paní Fabrlové“ vyšla v desátém ročníku časopisu Švanda dudák (1891), Herrmann ji uveřejnil pod šifrou Ypsilon.
Povídka se pak stala součástí prvního dílu Blednoucích obrázků (Sebrané spisy I. Herrmanna, svazek 1, F. Topič,  Praha 1905).