Jack Canfield, Victor Hansen. Krátké povídky s tématikou netělesné a nezištné lásky mezi lidmi.
Čte J. Čapka.
Vydala nadace „Mluvící kniha“ v roce 1998 (2 MC).
18. 4. 2008
Druhý dech (1995)
Chris Barnard, Chris Brewer. Biografický příběh slavného chirurga, který jako první provedl transplantaci srdce.
Čte Jan Hyhlík.
Vydalo KTN v roce 1995 (15 MC).
Trpká vůně podzimu (1985)
Věra Adlová. Děj tohoto generačního románu se odvíjí v širokém rámci od konce první světové války až po současnost. Autorka se soustředila na vylíčení osudů tří žen. Všechny jsou Pražanky, děti své doby a svého prostředí.
Čte Hana Makovičková.
Vydalo KTN v roce 1985 (12 MC).
Strakonický dudák (1969, 1971, 2013)
Josef Kajetán Tyl. Národní báchorka se zpěvy o 3 dějstvích. Režie a úprava Jaromír Pleskot. Hudba Jan F. Fischer. Zvuková režie František Burda. Orchestr Smetanova divadla řídí Přemysl Charvát.
Osoby a obsazení: Lesana, panovnice nad lesními pannami, polednicemi a divými ženami (Jana Hlaváčová), Bělana, lesní panna (Lída Engelová), Rosava, polednice (Blažena Holišová), Divuka, divá žena (Gabriela Preisová), Mihulice, divá žena (Ivana Šašková), Kalafuna, venkovský muzikant (Ladislav Pešek), Kordula, jeho žena (Libuše Havelková), Švanda, mladý dudák (Martin Štěpánek), Tomáš, starý dudák (Vladimír Leraus), Pantaleon Vocilka (Josef Kemr), Koděra, rychtář ve vsi u Strakonic (Čestmír Řanda), Šavlička, voják (Miroslav Doležal), Trnka, hajný (Bohuš Záhorský), Dorotka, jeho dcera (Jaroslava Tvrzníková), Nalejváček, hospodský (Václav Švorc), král Alenoros (Bohuslav Čáp), Zulika, jeho dcera (Blanka Bohdanová), Alamir, její ženich (František Krahulík), Mikuli, hospodský (Miloš Nesvadba), Gulinari a Vanika, posluhovačky v hostinci (Jarmila Orlová a Ivana Stambolieva), Franěk, Váša, Kuba a Matěj, venkovští chasníci (Milan Mach, Miroslav Charvát, Milan Novák a Vladimír Pospíšil) a dvořanín (Josef Velda).
Natočeno 1969. Vydal Supraphon v roce 1971 (3 LP). Reedice Supraphonline únor 2013.
Pozn.: 21. listopadu 1847 se ve Stavovském divadle v Praze poprvé hrála dramatická báchorka Strakonický dudák Josefa Kajetána Tyla (*4. února 1808). Podle literárních kritiků hra, která „…natrvalo ovlivnila český divadelní repertoár a většinou byla přijímána jako umělecká výpověď o nás samých, o našem národním charakteru…“ Báchorka vypráví příběh o dudákovi Švandovi, synovi lesní žínky Rosavy, která pro něj vyprosila čarovnou moc jeho dud. Švanda má rád Dorotku, ale jako nápadník je odmítán Dorotčiným tatínkem pro svoji chudobu. Švanda se furiantsky vydává do světa, aby si hrou na dudy vydělal zlaťáky a mohl si vzít Dorotku za ženu – a tak jsou proti sobě postaveny takové hodnoty jako je láska a peníze. Švanda je na své cestě světem, provázen svým přítelem šumařem Kalafunou, ale také vykukem Vocilkou, nejprve okouzlen všemi možnými marnostmi světa a hlavně mocí peněz, zapomíná na domov a lásku, kvůli které se do světa vydal, ba ji v jeden čas i zapírá… Dalším vývojem příběhu však Švanda poznává, že peníze nejsou důležité, že důležitá je láska Dorotčina i oddaná mateřská láska víly Rosavy a také přátelství šumaře Kalafuny. V dramatizaci (sic !) z roku 1969 uslyšíte Martina Štěpánka, Jaroslavu Tvrzníkovou, Janu Hlaváčovou, Ladislava Peška, Josefa Kemra a mnoho dalších skvělých herců. (anotace)
Plné vrecká peňazí (Plné kapsy peněz, 1978, 1995, 2007, 2013)
Ján Solovič. Hudební komedie podle tragikomedie Žobrácke dobrodružstvo. Scénář a úprava Milan Lasica, Július Satinský. Dramaturgie Elena Matulayová. Texty písní Milan Lasica, Tomáš Janovic. Hudba Igor Bázlik. Hudební režie Igor Bázlik. Hraje Štúdiový zbor a orchester, diriguje Zdenko Macháček, sbormistr Norbert Fibich. Zvuková režie Ivan Kulašík, Otto Kopp. Cover Ján Meisner, 1978. Sleeve-note Peter Valo, 1978. Digital remastering Juraj Štubniak, 2007. Editor Martin Plch. Režie Peter Mikulík.
Osoby a obsazení: Gejza Galiba (Július Satinský), Gabi, jeho žena (Eva Krížiková), Alfréd Cicák (Milan Lasica), Mrenica, taxikár (Stano Dančiak), Pivonka, srážmajster SNB (Marián Labuda), Plná, lekárka (Magda Paveleková), Ignác, žobrák (Karol Čálik), Stázka, učnica (Zita Furková).
Vydal Opus Bratislava v roce 1978 pre Gramofónový klub (2 LP, 91 19 0621-22). Reedice Opus Bratislava v roce 1995 (1 MC, 98 min.). Reedice Opus v roce 2007 v Edícii L & S (2 CD, 9116 0621-22, 49:54 a 48:38). Reedice Opus / Forza Music, s. r. o., v roce 2013 v edici Sto základných albumov a interpretov (2 CD, 91 0157-2, 49:54 a 48:38).
Obsah (2007): CD 1 – 1. A predsa sa krúti, 2. Mám 5 korún, 3. Ja neviem, ja som bol v kuchyni, 4. Na Miami sa v pote tvárí…, 5. V rámci normy, v rámci normy, 6. Štyri prvé po 200 000, 7. Do vášho kresla, 8. Tu konvalinka, tu konvalinka, 9. Ovzdušie je celé preparadoxované, CD 2 – 1. Skratky používa sviňa jedna zobrácka, 2. Nebesá, vystupovať, 3. Poďme pekne po poriadku, 4. Gabu nikto neogabe, 5. Jachta sa stráca v diaľave, 6. Ja nepotrebujem kvety, ja ešte zijem, 7. Čo nás spája, čo nás spája, 8. Sú na dne, všetky, 9. Opus, Opus, Opus.
Pozn.: Skôr, než sa pozrieme na torzo tejto zábavy, treba hneď na úvod po správnosti uviesť, že k dvojici komikov, treba ešte pripočítať dvojicu autorov, ktorí sa podieľali na tvorbe tohto klenotu. O hudobnú stránku sa postaral Igor Bázlik, autorom predlohy je Ján Solovič a autorom poslúžila jeho tragikomédia Žobrácke dobrodružstvo, Tomáš Janovic sa podieľal na textoch a hlavné herecké klenoty ešte aj na úprave scenáru samotného.
Premiéru hry si mohli vychutnať najskôr návštevníci Malej scény Slovenského národného divadla v roku 1970, potom prišli na rad zájazdové predstavenia, až napokon v roku 1978 vyšiel vo vydavateľstve dvojalbum Plné vrecká peňazí.
Zohratej hereckej dvojici Lasica – Satinský v tejto divadelnej komédii s pesničkami bravúrne sekundujú Eva Krížiková, Stano Dančiak, Marián Labuda, Magda Paveleková, Karol Čálik, či Zita Furková, teda slovenská herecká elita.
Treba ešte podotknúť, že táto nahrávka je samostatným umeleckým počinom, ktorý nemožno spájať s divadelným predstavením, teda nejde o záznam z divadla, ale o regulárnu štúdiovú nahrávku.
Príbeh dvoch holičov, ktorí chceli zbohatnúť na napchanom mešci mestského žobráka, a ktorí sa nakoniec dostali do neskutočného komických udalostí, nadchol poslucháčov už v čase vydania, v roku 1978. Osobne mám doma spomínaný dvojalbum, na ktorom som „uchádzal“ už ako malé dieťa, ktoré až postupným dospievaním pochopilo všetky vtipné repliky, ktoré tento album so sebou prináša.
Plné vrecká peňazí sa však stali neoddeliteľnou súčasťou mojej diskografie, ktorá sa na „sťažeň“ gramofónu napichovala dosť často. Časom sa zvukový záznam dostal k ľuďom aj o forme CD, avšak v skrátenej podobe, ktorá stratila akúkoľvek hodnotu.
Dnes sa plné vrecká peňazí vracajú na dvoch CD, ako kompletný záznam hovoreného slova a pesničiek. Poslucháč sa už v tejto chvíli môže tešiť na skvelý, legendárny príbeh, ktorý vás strhne svojou dynamikou, bravúrnosťou textu a v neposlednom rade skvelými hereckými výkonmi, ktoré znejú tak presvedčivo, že vás vtiahnu do deja natoľko, že ho dokážete vnímať tak, akoby ste práve sedeli v holičskom salóne, v ktorom sa v podstate odohráva drvivá časť celého príbehu.
Zvuk samozrejme prešiel digitálnou generálkou, znie veľmi dobre, príbeh nemá jedinú trhlinu, jediný hluchý, či nudný moment a mená hercov hovoria za všetko. Projekt, ktorý osobne považujem za vrchol spolupráce Lasicu a Satinského, ktorú už v takejto podobe môžeme vnímať jedine z platní, či obrazových záznamov. Bohužiaľ. Plné vrecká peňazí sú jasným dôkazom toho, že humor je umenie, umenie potrebuje géniov a všetci sa stretli práve na tomto projekte. (anotace vydavatele)
Podivuhodný pan Magnusek (1978, 1980)
Jan Ryska. Výběr a sestava Tomáš Vondrovic. Hudební improvizace Jiří Stivín. Odpovědný redaktor Jiří Šrámek. Zvuk a mixáž Jiří Bartoš. Střih Ivan Mikota. Střih Ivan Mikota. Design Václav Kabát, 1980. Illustrations Adolf Born, 1976. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Režie Tomáš Vondrovic.
Osoby a obsazení: vypravěč (František Filipovský), pan Magnusek (Jiří Sovák).
Natočeno 20. 11. – 7. 12. 1978 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1980 v edici Z knížek Albatrosu 4 (1 LP, stereo 1118 2608 G, 49 min.)
Pohádky z bílého pyžamka (1979, 1980)
Ludmila Pelcová. Hudba Milan Baginský. Výběr, sestava a režie Tomáš Vondrovic.
Hudební režie Jan Vrána. Zvuk a mixáž Jiří Bartoš. Střih Ivan Mikota.
Osoby a obsazení: vypravěč a dědeček (Vlastimil Brodský), babička (Antonie Hegerlíková), Jakub (Tomáš Holý).
Natočeno 17. – 24. 9. 1979 (studio Lucerna, Praha). Vydal Supraphon v roce 1980 (1 LP – 1 MC, Su 1918 0338).
Milenci (1978)
Jan Krůta, Rudolf Křesťan. Scénář a texty písní Jan Krůta. Texty promluv Rudolf Křesťan. Hudba Petr Hannig a Daniel Tobiáš. Aranžmá Petr Hannig. Studiová skupina Petra Hanniga. Hudební režie Jan Spálený. Technická režie, střih a mixáž Jiří Bartoš. Technická spolupráce Ivan Mikota. Sleeve-note Petr Adler. Režie Jiří Šrámek.
Hovoří a zpívají Jaromír Hanzlík a Zuzana Stirská.
Nahráno 3.-24. května 1977 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon ve spolupráci s Mladým světem v roce 1978 (1 LP, stereo 1 13 2265 O).
Kosmas a paní Božetěcha (1977)
Jan Otčenášek, Jaroslav Balík. Na motivy Obrazů z dějin národa českého od Vladislava Vančury. Hudba Luboš Sluka. Flétna Zuzana Riedlbauchová-Matulková, altová flétna Petr Brock, kytara Milan Zelenka, bicí Ivo Kieslich. Kühnův smíšený sbor řídí Pavel Kühn. Realizace snímku Jiří Šrámek. Hudební režie dr. Milan Slavický. Zvuková režie Jiří Bartoš (slovo) a Václav Zamazal (hudba). Střih a mixáž Jiří Bartoš a Martin Kusák. Technická spolupráce Vladimír Novák (slovo) a Vladimír Kraffer (hudba). Sleeve-note Jan Otčenášek, 1977. Cover Alfred Fuchs, 1977. Odpovědný redaktor obalu Jana Řehořová, 1977. Režie Jaroslav Balík.
Osoby a obsazení: Kosmas (Čestmír Řanda), Božetěcha (Pavla Maršálková), Šebíř (Martin Růžek), Bruno (Josef Chvalina), Bezruký (Miloš Willig), Pohan (Václav Švorc), Otrok (Vladimír Hlavatý), mnich (Ladislav Mrkvička), sluha (Miroslav Moravec), vypravěč (Karel Höger).
Nahráno 16.-19. února 1976 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1977 (1 LP, stereo, 1 18 2045 G). Reedice 17. 6. 2016 (MP3, Supraphonline).
Pozn.: Pro gramofonovou desku upravená zvuková stopa televizního filmu.
Lit.: Otčenášek, Jan: Kosmas a paní Božetěcha. (sleeve-note) – Cit.: Není snad dospělého člověka v této zemi, který by neznal …ty dávnem vonící příběhy o příhodu Čechů na horu Říp, o praotci Čechovi, o Krokovi a jeho třech nevšedních dcerách nebo o dívčí válce.
…A přece: ne každý zná už jméno toho, jemuž bezprostředně vděčíme za jejich první zaznamenání a tím i zachování pro budoucí časy. A pokud je někomu jméno Kosmase, děkana kapituly pražské,
i známo nebo alespoň povědomé, sotva si za ním zpravidla dokáže představit živého člověka…pravda, přímých faktů o jeho životě je až zoufale málo…zůstalo po něm to nejdůležitější:
jeho dílo; jeho vpravdě nesmrtelná a staletí přežívající Kronika – vlastně první naše kronika vůbec… sama je nejúplnějším a nejautentičtějším svědectvím o člověku-tvůrci,
o jeho myšlenkách, pocitech, sklonech i zálibách, o postojích k lidem a událostem, je bezprostředním svědectvím neopakovatelného vidění světa …fantazie i zvláštního smyslu pro humor,
Který z řádků občas prosakuje, prostě: výrazného talentu bytostného…až překvapivě moderního – vypravěče…A zdá se nám, že právě takového ..vyčetl z Kroniky i národní umělec Vladislav Vančura,
Jehož úchvatná kapitola Kosmas z Obrazů se stala určujícím a jedině možným východiskem pro naše dramatické pokusy. Ano, dalo by se říci: byla to pro nás oba láska na první pohled…
Oba milujeme a považujeme tuto básnicky svrchovanou interpretaci prvního českého kronikáře za jeden z vrcholů vypravěčského umění tohoto velmistra české řeči.
Čili: naše odhodlání pokusit se o dramatické zpracování…tohoto tématu bylo od samého začátku podmíněno skutečným vztahem, citovým zaujetím a obdivem…
ke Kronice, k jejímu autorovi i k Vančurovu arcidílku, v němž nám Kosmas ožíval nejúplněji, v celé lidské složitosti a dá se říci i rozpornosti…jak z Kroniky, tak z Vančury jsme rádi a nadšeně uvěřili,
že právě takový a nejiný Kosmas byl. Že byl právě tak moudrý jako často i pošetilý, statečný, ale někdy zpropadeně opatrnický, počestný, ale krapet i mazaný taškář, zbožný, ale na obrátku až pohansky rozverný,
…přítel právě tak oddaný jako svárlivý, manžel milující i přece věčně rozhašteřený se svou manželkou Božetěchou…nechme raději mluvit příběh sám.
Co zbývá dodat? Tuto desku jsme komponovali spíš cosi jako dramatický, komorně laděný koncert pro slovo, hudbu a hercův hlas…
vznikla tedy deska, ne rozčilující drama, spíš jen dramatická romance…Pracovali jsme na ní s láskyplným zaujetím, možno říci s požitkem…můžeme se snad tak trochu kojit nadějí,
že něco z té radosti a pohody zavadí i o posluchače dnešního, který i ve shonu a hluku dvacátého století najde odvahu a blahoslavenou trpělivost,
aby se zaposlouchal do hudby příběhu tak dávno, dávno minulého…
Dvanáct povídek o poutnících (2005, 2013)
Gabriel García Marquez. Povídky, v nichž se skutečné příběhy hrdinů prolínají s autorovou fantazií a naopak. Překlad Vladimír Medek.
Čte Ladislav Mrkvička.
Vydalo KTN v roce 2005 (5 MC). Vydalo Tympanum 16. 5. 2013 v edici Načteno (1 mp3-CD / cca 7 hod. 15min).
Obsah: Šťastnou cestu, pane presidente – Světice – Letadlo se spící krasavicí – Pronajímám své sny – Přišla jsem si zatelefonovat – Srpnová strašidla – María dos Prazeres – Sedmnáct otrávených Angličanů – Tramontana – Šťastné léto paní Forbesové – Světlo je jako voda – Stopa tvé krve ve sněhu.
Pozn.: Tato nahrávka vznikla díky finančnímu přispění akciové společnosti Cetelem.