Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jolana Uličianská. Režie Otakar Bílek.

Osoby a obsazení: Jiří (Karel Hlušička), jeho žena (Dagmar Neumannová), Lujza (Drahomíra Fialková) a j.

Nastudovaly České Budějovice (?).

Egon Erwin Kisch (Přistání v Austrálii). Dramatizace Jarmila Šimůnková. Režie Josef Bezdíček.

Účinkují Josef Větrovec a j.

Natočeno 1958.

Karel Zajíček. Rozhlasová hra. Hudební spolupráce dr. Oldřich Letfus, hrají R. E. Jurist (kytara), Rudolf Vašíček (harmonik), Technická spolupráce František Srp a Míla Enžlová. Dramaturg Karel Gissübel. Vedení sboru Jaroslav Synák. Inspicie Bohumil Semerák. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Saverio, nádeník (Karel Houska), Luigi, jeho synek (Ivan Beránek, DRDS), Giuseppe (Zdeněk Hodr), Armando (Jiří Suk), Marko (Bedřich Bobek), Felico (Karel Fořt), Giacomo (Erik Zámiš), Elio (Jaroslav Synák), Luoki (Richard Záhorský), Matteo, majitel krámku (Artuš Kalous), Don Lorri, statkář (Vladimír Leraus), Laura, jeho dcera (Eva Klepáčová), baron (Milan Friedl), padre Jacopo, farář (Ladislav Kulhánek), Francesca (Eva Svobodová), Vanna (Jaroslava Drmlová), Toto, žebravý zpěvák (Vladimír Salač), major (Bohuš Hradil), nadporučík (Miroslav Doležal), strážmistr (Rudolf Široký), šafář Silvestro (Karel Pavlík), doktor Renzo (Karel Beníško), asistent (Felix le Breux), sestra Marie (Jindra Hollmanová), sestra Julie (Štěpánka Holečková), úředník v nemocnici (Karel Kastner), hoch (Pavel Novák, DRDS), hlasatelé (Vladimír Čech I. a Josef Červinka), italský hlasatel (Emilio Pampilione) a členové činoherního sboru.

Natočeno 1958. Premiéra 10. 8. 1958 (Praha I, 20:00 – 21:30 h.) v cyklu Cyklus českých a slovenských rozhlasových her. Repríza 16. 4. 1960 (Praha I, 10:00 – 11:05 h.; 63 min.).

Lit.: anonym: Nová rozhlasová hra. In Čs. rozhlas a televize 32/1958 (29. 7. 1958), s. 13 (článek).

Zvonimir Bajsić. Překlad Josef Hlavnička. Hudba Karel Harry Macourek.  Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: neznámý hlas (Karel Beníško), Klára (Libuše Havelková), kaštanář (Josef Bartůněk), Amalie, jeho dcera (Marie Kučírková), on (Jaroslav Vágner) a ona (Viola Zinková).

Natočeno 1958. Premiéra 7. 6. 1958 (Praha II, 15:00 – 16:00 h.). Repríza 14. 8. 1958 (Praha III, 20:30 h.); 25. 3. 1959 (Praha III, 20:30 – 21:20 h.); 23. 1. 1960 (Praha I, 10:00 h.).

Gerhard Stübe a Hans Busse. Rozhlasová hra o problémech mládeže. Překlad Květa Tomanová. Režie Ludvík Pompe.

Osoby a obsazení: Manfred (Karel Richter), Conny (Oldřich Slavík), Petra (Ljuba Hušková), Wally (Alena Motyčková), pan Wagner a paní Wagnerová, Manfredovi rodiče (Vladimír Čech I. a Jiřina Pehrová), paní Krausová, Connyho matka (Eva Foustková), Margot, Connyho sestra (Aťka Janoušková), Sohni a Artur, členové bandy (Helena Nováčková a Karel Charvát), komisař (Václav Fišer), strážník (Jiří Bruder), číšník (Karel Sedláček), konferenciérka (Jana Klatovská), sousedka (Olga Stooká) a další členové Divadla Jiřího Wolkera.

Natočeno 1958. Premiéra 13. 5. 1958 (Praha II, 19:30 – 21:00 h.).

Miroslav Kratochvíl, Lubomír Pok. „Příběh dvanácti hodin“.  Rozhlasová hra podle skutečné události. Asistentka režie Marie Fantová. Hudební improvizace Jan Gunar (housle). Režie Otakar Bílek.

Osoby a obsazení: poručík VB (Karel Hlušička), staršina VB (František Juřička), mladší seržant Gajdoš (Miroslav Klečka), doktor z nemocnice (Vladimír Janura), Jenča, náčelník železniční stanice (Josef Kaňkovský), strojmistr Horňák (Josef Bulík), Martin Bagár, posunovač (Josef Kotapiš), člen Bagárovy party (František Viktorin), Hříbek, parťák (Karel Vašta), Lamač, směnař (Antonín Hardt), tajemník MNV (Vladimír Vácha). Spoluúčinkuje činoherní sbor Čs. rozhlasu v Českých Budějovicích.

Nastudovaly České Budějovice v roce 1958. Premiéra 15. 4. 1958 (Praha II – Ostrava, 19:50 – 21:00 h.; 63 min.).

Pozn.: Podle rozhlasové hry Demižón vznikl film Černá sobota o zdánlivě obyčejné krádeži pár litrů alkoholu z odstaveného vagónu, která však ohrozí životy desítek lidí, neboť se jedná o smrtelně jedovatý metylalkohol; viz zde .

Mark Twain. Hra pro děti. Dramatizace Miroslav Ston. Hudba Jan Kasal. Režie Miloslav Disman.

Osoby a obsazení: Tom Sawyer (Jiřina Jirásková), Huckleberry Finn (Svatopluk Skládal), Becky Thatcherová (Jana Mikišová), teta Polly (Otylie Beníšková), Indián Joe (Bohuš Hradil), otrhanec (Artuš Kalous), Muffi Potter (Vladimír Majer), dr. Robinson (Milan Friedl), Mark Twain – vypravěč (Josef Červinka).

Natočeno 1957 (?). Premiéra (?)  30.11.1957 (Praha I – Praha III, 14:00-15:40). Repríza 31. 10. 1959 (Praha I, 13:45 h.).

Jules Verne. Překlad Marie Mrštíková. Dramatizace Jiří Kafka. Technická spolupráce Rudolf Kříž a Marie Krauzová. Asistentka režie Mili Doubková. Režie Václav Špidla.

Osoby a obsazení: Zefyrin Xirdal (Josef Větrovec), dr. Deann Forsyth (Čestmír Řanda), dr. Sydney Hudelson (Zdeněk Jiřičný), Jenny Hudelsonová, jeho dcera (Ludmila Vendlová), Flora Hudelsonová, jeho žena (Zora Jiráková), Francis Gordon, Forsythův synovec (Václav Neužil I.), Omikron, Forsythův pomocník (Vladimír Krška), Mary, Forsythova hospodyně (Netta Deborská), bankéř Lecouer, strýc Xirdalův (Josef Benátský), J. B. K. Loventahl, astronom (Miloslav Včala), zřízenec s telegramem (Jaroslav Choc), předseda mezinárodní konference (Zdeněk Procházka), anglický delegát (Jaroslav Koudelka), pan Schnack, zástupce Grónska (František Krahulík), Jules Verne (Josef Patočka), soudce (Jan Jánský), admirál (Jaroslav Budil), náměstek (Ladislav Ryšánek), ministerský předseda (Emanuel Ulrich), hlasy lidí u meteoru, na konferenci, z reproduktoru (Oldřich Wieser, Viktor Heidelberg, Dalibor Nejedlý, František Čoupek, Antonín Matějovič, Antonín Hajšman, František Šimek a Ladislav Beneš).

Nastudovala Plzeň v roce 1960. Premiéra 19. 3. 1960 (Praha I, 13:45-15:05 h.). Repríza 8.7.1960 (Praha III, 20:20-21:40h.); 2. 9. 1961; 11. 8.1962 v rámci cyklu Prázdniny s J. Vernem; 21. 10. 1967, 18. 8. 1968, 19. 9. 1970, 18. 3. 1972 a 13. 12. 1972.

Jules Verne. Překlad Zdeněk Hobzík. Dramatizace Jiří Körber. Hudba Vilém Prokop Mlejnek. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: poslanec Barsac (Rudolf Chromek), poslanec Baudrieres (Stanislav Hejný), Agénor Saint-Béran (Zdeněk Kampf), Jana Mornasová-Buxtonová (Vlasta Fialová), Amédé Florence (Rudolf Jurda), dr. Chattonay (Karel Kabíček), Morilliré (Jiří Valchař), Tongané (Arnošt Navrátil), Malik (Lída Štětinová), kouzelník (Karel Fajt), kapitán Marcenay (Rudolf Krátký), poručík Lacour (Oldřich Celerýn), vypravěč (Bohuš Smutný).

Nastudovalo Brno v roce 1956. Premiéra 5. a 12. 1. 1957 (Praha I., 14:00 – 15:30 h.). Reprízy 1. a 8. 2. 1958, 1. 8. a 8. 8. 1959, 5. 8. a 12. 8. 1961, 28. 7. a 4 .8. 1962.

Pozn.: Znovu nastudováno v režii Pavla Michala. Premiéra 25. a 26. 12. 1964 (2 části: Cesta k Nigeru + Město v poušti)

Pozn.: Z pověření francouzské vlády má expedice poslance Barsaca prozkoumat úroveň života domorodců ve Francouzském Súdánu (dnešní Mali). Výprava je však jednoho dne přepadena a unesena do tajemného města Blacklandu, vybudovaného uprostřed pouště Francouzské západní Afriky hrstkou banditů pod vedením pološíleného zločince Harryho Killera za pomoci geniálního vědce Marcela Camareta, jehož dětské důvěřivosti Killer zneužil pro své mocenské cíle.

Blackland bylo město vybavené úžasnými technickými vymoženostmi. Elektřina a telefon byly ve městě samozřejmostí, a vodovod fungoval dokonce i ve čtvrti černých otroků, na jejichž práci bylo město závislé. Otroci byli však bezohledně vykořisťování až k smrti, a tak musili Killerovi pomahači velmi často podnikat letecké nájezdy do okolí, aby si opatřili nové. K tomu jim sloužil Camaeretův vynález, letadlo umožňující uletět rychlostí 400 až 500 km/hod vzdálenost až 5000 km bez přistání.

K další zneužívané skupině ve městě patřili bílí dělníci a technici, pracující v továrně, kde se vyráběly Camaretovy vynálezy (pilotovaná i bezpilotní letadla, tzv. vosy, plynové bomby, vzdušná torpéda, vrhače vln, prostředky pro elektrickou ochranu města, stroje na umělý déšť, vrtače chodeb a přístroje na dálkové pozorování zvané kykloskopy). Ti netušili nic o zločinech Killera a jeho kumpánů. Uzavřeli s Killerem zdánlivě výhodnou smlouvu s nárokem na vysoký plat, případně i na zaopatření pro ženy a děti přímo v objektu továrny. Do Blacklandu se všichni dostali bez výjimky letecky z jednoho ostrova v Portugalské Guineji (dnešní Guinea-Bissau), který sloužil jako přestupní stanice. Ze služby se též dostávali letecky, avšak nikoliv domů, nýbrž do pouště, kde byli zavražděni.

Členům Barsacovy výpravy se však podařilo ve městě zorganizovat povstání a otevřít Camaretovi oči. Ten si uvědomil, že pracuje pro lupiče a vraha, a přidal se na stranu vzbouřenců. V bojích nakonec Killer i Camaret zahynuli a Blackland skončil v troskách. Po Camaretových vynálezech zůstaly jen kusé zprávy očitých svědků, kteří hrozné události přežili a dostali se šťastně do Timbuktu.