Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jana Knitlová. Rozhlasová úprava divadelní hry – příběh dvou herců na útěku z nacistického Německa. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Hela Skalski – Helena (Hana Maciuchová) a baron Klaus von Bergen – Klaus (Boris Rösner).

Natočeno 1992. Preméra 4. 10. 1992 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 8. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) k výročí konce války; 8. 5. 2021 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu k výročí konce války; 29. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 8. 5. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Pozn.: Principu divadla na divadle využívá hra o dvojici herců na útěku před fašismem z Německa; do historické látky zde autorka transponuje otázky po smyslu života, cti a zrady i proměňujícího se vztahu ke ztracené vlasti. (anotace)

Lit.: kon: Soukromá derniéra. In Týdeník Rozhlas 40/1992 (21. 9. 1992), s. 4 (článek).- Cit.: Hra Jany Knitlové Soukromá derniéra začiná tak trochu jako červená knihovna — sladký, limonádový příběh pro ženy. V osamělém venkovském zámku se zázračnou náhodou setkávají dva lidé: slavná a obdivovaná filmová hvězda Hela Skalski a elegantní diplomat baron Klaus von Bergen. Oba jsou mladí a hezcí, oba úspěšní a bohatí a oba v sobě na první pohled najdou zalíbení. Bude to láska na celý život, nebo jen chvilkové milostné dobrodružstvi, které se rozplyne jako bublinky v šampaňském?

Jenže — všechno je jinak. Jsme totiž v hitlerovském Německu, v zemi, kde nikomu nelze důvěřovat a kde nic neni takové, jak se zdá. Je Hela opravdu jen mondénní kráska, která neví, co se kolem ni opravdu děje? Anebo to jenom nechce vědět? A je Klaus skutečné tak oddaný Říši? Kdo je vlastně kdo v tomhle podivném, zmateném světě, v Německu, v Evropě, ve 20. století? »Mor na ty vaše rody!«, říká v jednom okamžiku hrdinka hry Helena. »Romeo a Julie je ohromně současná hra! Pořád jsou někde rody, co se tahají o svůj prospěch, a mezi nimi se potáceji lidi, co chtějí žít a nemůžou, protože se musejí přidat na některou stranu a nakonec je to zničil Merkucio, měl jsi pravdu – Mor na ty vaše rody!«

Na začátku hry poznáváme dvě úspěšné, sebejisté, významné osobnosti. Na konci — po řadě překvapivých zvratů a nečekaných situací — jsou dva obyčejní lidé v pasti. Dva lidé, kteří chtěli slušně žít ve světě, v němž se slušně žít nedá. A hra, která začínala jako konverzační milostný příběh, se mění v tragédii…
Soukromou derniéru nastudovala pro rozhlas režisérka Markéta Jahodová a nesnadné role Heleny a Klause hrají Hana Maciuchová a Boris Rösner. (…)

Zygmunt Hübner. Hlasujte o osvobození historických osob antických dějin! Překlad Erich Sojka. Dramaturgie Helena Berková. Režie Tomáš Jirman.

Osoby a obsazení: moderátorka (Anna Cónová), Sokrates (Stanislav Šárský), dále účinkovali Stanislav Malý a Norbert Lichý.

Nastudovala Ostrava. Premiéra 26. 10. 1999 (70 min.). Repríza 10. 5. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h) v cyklu Klub rozhlasové hry.

Lit.: anonym: Zygmunt Hübner: Císařovi lidé. In web ČRo 3 Vltava, 10. květen 2011 (článek). – Cit.: Polský autor Zygmunt Hübner vás zavede do fiktivní soudní síně, kde budete sami moci rozhodnout o vině či nevině obžalovaných. Ve své hře Císařovi lidé se vrací do dějin antického Říma – o své pravdě, která se od skutečnosti často liší, vás budou přesvědčovat tři historické postavy: Petronius, Seneca a Thrasea.

Zygmunt Hübner patřil k významným osobnostem polského divadelního života ve druhé polovině 20. století. Podílel se na něm v mnoha oblastech – jako herec, režisér, autor divadelních her i knih o divadle a v neposlední řadě jako pedagog. Když v roce 1989 zemřel, loučily se polské divadelní kruhy se Zygmuntem Hübnerem slovy : „… Ve všech oblastech své tvůrčí činnosti dosáhl Hübner vynikajících výsledků, ale ani přesný výčet úspěchů neřekne celou pravdu o velikosti ztráty, kterou utrpělo polské divadlo jeho smrtí. Neztratili jsme jen herce, režiséra, spisovatele, ale především nenahraditelnou uměleckou osobnost. Jako herec, režisér, pedagog může být Zygmunt Hübner nahrazen, jako osobnost – nikdy!“

Vystudoval herectví a později ještě režii na Akademii múzických umění ve Varšave, a k tomu si přibral také dějiny umění na varšavské univerzitě. Po absolutoriu začínal jako herec a režisér v divadle v Gdaňsku, kde v letech 1958-60 působil jako umělecký šéf. Seznámil se tam s Konradem Swinarskim a Andrzejem Wajdou, na základě úspěchu v Gdaňsku dostal nabídky režírovat ve Varšavě a ještě později ve Wroclavi, mezi jeho významné inscenace z těchto let patří Shakespearův Macbeth, Ionescův Nosorožec a Shakespearův Král Lear.

V roce 1963 se stal uměleckým šéfem Starého divadla v Krakově a úspěšně tu navázal na éru Wladyslawa Krzeminskeho. Během sedmiletého působení v čele krakovského divadla se z něj stala jedna z nejvýznamnějších polských scén své doby, spolupracovali s ní režiséři Wajda a Swinarski, které Hübner poznal už v Gdaňsku. Sám v Krakově režíroval s velkým ohlasem Giraudouxovu Bláznivou ze Chaillot, Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové, Molièrova Misantropa (Hübner hrál Alcesta) či Shakespearovo Zkrocení zlé ženy. Divadlo získalo uznání i v zahraničí, ale v roce 1969 došlo ze strany cenzury k vážnému zásahu do repertoáru a Hübner na protest proti cenzuře rezignoval.

Po odchodu z Krakova pohostinsky režíroval v mnoha polských divadlech, legendární se stala jeho adaptace Joyceova Odyssea ve varšavském divadle Riviéra a v těchto letech také začal působit jako pedagog a později děkan na Fakultě divadelní režie Akademie múzických umění ve Varšavě. Nejužší okruh spolupracovníků, kteří s Hübnerem působili v Krakově, se po jeho odchodu také přesunul do Varšavy a Zygmunt Hübner s nimi mohl navázet na předchozí spolupráci v Teatru Powszechnym, kde působil od roku 1977 až do své smrti. Divadlo dodnes nese Hübnerovo jméno.

Hru Zygmunta Hübnera Císařovi lidé přeložil Erich Sojka, v režii Tomáše Jirmana účinkují Stanislav Malý, Norbert Lichý, Stanislav Šárský, Jan Fišar, Anna Cónová. Natočeno v ostravském studiu Českého rozhlasu v roce 1999.

Jaromír Ptáček. Scénická hudba Jan Klusák. Dramaturg Václav Daněk. Režie Otomar Krejča.

Osoby a obsazení: režisér (Otomar Krejča), Estragon (Jan Hartl), Vladimír (Otomar Krejča ml.).

Natočeno 1994. Premiéra 16. 8. 1994 (17 min.).

Daniil Charms. Experimentální tragikomedie z roku 1927. Překlad, rozhlasová úprava a dramaturgie Václav Daněk.  Hudba Jiří Váchal. Stereoscénář Milan Křivohlavý a Josef Melč. Zvuk Milan Křivohlavý. Záznam a střih Daniela Sochorová. Zvuková spolupráce Pavel Karbusický a Jiří Litoš. Asistentka režie Anna Halbichová. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Alžběta Bam (Lenka Termerová), Petr Nikolajevič (Jiří Schmitzer), Ivan Ivanovič (Jiří Lábus), otec (Radim Vašinka), matka (Jaroslava Kretschmerová) a Žebrák (Jiří Váchal).

Natočeno 1993 (34 min.).

Alternativní název: Jelizaveta Bam.

Ilja Hurník. Úsměvné ironické apokryfní zpracování některých okamžiků českých dějin. Hudba Ilja Hurník, řídí Jiří Váchal. Dramaturg Jiří Hubička. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: básník, praotec Čech, profesor (Miloš Kopecký), profesor Voříšek (Ota Sklenčka), Jan Amos, Demetrios, kostelník (Milan Neděla), Alexeios, Ryba, preceptor Kuňka (Pavel Soukup), císař Michal III., Matěj, kantor Mandl (Karel Hlušička), von Dubski, farář, Kosmas, Metoděj (Rudolf Pellar), questor Brabec, starosta, Moravan (Jiří Holý), probošt, Konstantin (Miroslav Doležal), ženský hlas (Viola Zinková) a děvče (Jana Špaňurová).

Natočeno 1988 (cca 65 min.). Premiéra 26. 12. 1988 (Praha, 22:00 h.). Repríza 18. 10. 2007 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Hra pro tento večer; 5. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).

Lit.: tom: Co když to bylo jinak… In Tvorba 1/1989 (4. 1. 1989), s. 20 (recenze).

Lit.: Hubička, Jiří: Ilja Hurník: Stručná rukojeť dějepisná s vynikajícím Milošem Kopeckým. In web ČRo 3 Vltava, 5. červenec 2022 (článek). – Cit.: Miloš Kopecký provádí úsměvnou apokryfní mozaikou některých okamžiků českých dějin. Reprízu inscenace vysíláme u příležitosti každoroční připomínky příchodu slovanských apoštolů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu.  (…)

Talent hudebního skladatele a klavíristy Ilji Hurníka byl vpravdě renesanční. Prosadil se jako skladatel, koncertní umělec, pedagog, ale také spisovatel a dramatik. Velmi brzy si jeho literární práce našly cestu také do rozhlasu, kam směřoval nejen povídky a krátké prozaické črty, ale čím dál častěji také původní rozhlasové hry – pro velké i malé posluchače. Jako spisovatel a dramatik těžil Ilja Hurník především ze svého hudebního vzdělání a profese, často a rád si však pohrával s literárními, kulturními nebo historickými aluzemi. Tak jako například v souboru krátkých rozhlasových mikroher, kterému dal název Stručná rukojeť dějepisná a s úsměvnou ironií v něm zpracovává některé okamžiky a postavy z české historie. Hned za úvodní výjev z bájných časů Praotce Čecha, v němž naši předkové přiházejí do budoucí domoviny, zařadil epizodu přibližující pozadí příchodu soluňských bratří, věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Hříčka s názvem Moravská misie ukazuje, že i když našim končinám zatím chybí povědomí o křesťanské nauce, má rozhodně také světu co nabídnout…

Elena Lacková. Z romštiny přeložila a odborně spolupracovala Milena Hübschmannová. Dramaturgie Mirka Kreuzová. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: vypravěč (Rudolf Hrušínský st.), Vajda (Josef Somr), Vajdova žena (Věra Galatíková), Adam (Ilja Prachař), dále účinkují Iva Janžurová, Hana Maciuchová, Martin Dejdar, Jan Faltýnek, Blažena Holišová, Martin Stropnický, Sylva Sequensová, Ladislav Mrkvička, Vlastimil Zavřel, Simona Stašová, Marta Vančurová, Jana Altmanová a další.

Natočeno 1988 (75 min.). Premiéra 29. 12. 1988 (Vltava, 20:00 h.).

Andrzej Mularczyk. Rozhlasová hra o přímém přenosu z konce světa. Překlad Helena Stachová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: On (Josef Vinklář), Lola (Gabriela Wilhelmová), Bosý (Jan Hartl), režisér (Jiří Ornest), šéf (Bronislav Poloczek), reportérka (Martina Hudečková) a další.

Premiéra 28. 12. 1999 (Vltava, 21:30 – 22:50 h.).

Hořce komický příběh o velice zvláštní oslavě konce století podal ve své rozhlasové hře polský dramatik Andrzej Mularczyk. Jeho hra s výmluvným názvem Bál století líčí průběh bizarní zábavné show, ve které se setkávají dvojníci kladných i záporných osobností dvacátého století. Andrzej Mularczyk je v Polsku znám jako publicista, prozaik, scénárista a dramatik. Dominantu v jeho bohaté tvorbě však přece jen představují rozhlasové hry, které svou kvalitou a významem (v překladech do nejrůznějších jazyků) už dávno překračují hranice autorovy vlasti. Ostatně posluchači Českého rozhlasu měli příležitost setkat se s jeho tvorbou již několikrát. Jako příklad připomeňme uvedení jeho hry Z hloubky vod, za níž autor obdržel v roce 1989 první cenu na mezinárodním festivalu Prix Italia. Jen málokterému autorovi se také podaří, aby cenu tohoto prestižního festivalu získal i podruhé. Mularczykovi se to podařilo, když získal za hru Cirkus odjel, lvi zůstali hlavní cenu Prix Italia. (anotace ČRo)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Kdyby dnes žil Kristus, byl by terorista. In Týdeník Rozhlas 2/2018 (článek). – Dostupné také na Panáčkovi.

Juha Siltanen. Hra z produkce finského rozhlasu. Překlad Jan Petr Velkoborský. Hudební improvizace Pavla Šindelářová. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: otec (Jiří Ornest), matka (Eliška Balzerová), syn (Jan Matějek), dcera (Alžběta Sinaiová), žena (Ilona Svobodová), kamarádky (Marie Drahokoupilová, Inka Devátá).

Natočeno 1993 (24 min.).

Pozn.: Hra v roce 1988 získala 2. cenu na festivalu Prix Italia.