Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Georges Courteline. Přihlouplý četník je postrachem obyvatel malého francouzského městečka…  Přeložil Jan Kopecký a Soňa Kopecká. Rozhlasová úprava Michal Lázňovský. Stereoscénář a zvuková spolupráce Jiří Fuhrman. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Boissonade, návladní (Soběslav Sejk), četník Labourbourax (Jiří Bruder), baron Laparade (Jiří Holý), Duval, soudní zřízenec (Jiří Knot).

Natočeno v roce 1996. Premiéra 10. 1. 1997 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.; 27 min). Repríza 19. 11. 2022 (ČRo 2 Dvojka, 13:25 h.) v cyklu Hra na sobotu; 3. 1. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:31 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Pekárek, Hynek: Četník nezná slitování. In Týdeník Rozhlas 2/1997 (30. 12. 1996), s. 22 (článek). – Cit.: V letech masarykovské první republiky, kdy byl francouzský repertoár i pro ochotnická divadla naprostou samozřejmostí, patřily rozverné frašky a hříčky Georgese Courtelina k často uváděným titulům. Dnes se objevují na jevišti pouze zřídka. Přitom ve své vlasti je dodnes ctěn jako autor originálního, byť poněkud lineárního stylu, jehož komedie jsou plné herecky vděčných postav. Courteline své hry totiž zaplnil dobře odpozorovanými typy měšťanské společnosti konce 19. století. Kožení úředníci a úředníčci spolu s hřmotnými vojáky a napálenými manžely spoluvytvářejí v jeho hrách svět lidského hemžení nepostrádající rozměry absurdity.

Georges Courteline se narodil v Tours 25. června 1858 a zemřel v Paříži v den svých narozenin v roce 1929. Autorsky debutoval v roce 1881 v listech Paris-Moderne. Zážitky z vojenské služby ho inspirovaly při psaní trojice satirických próz, které publikoval mezi roky 1886 až 1891. Ty mu získaly obstojnou reputaci a do jisté míry i předznamenaly zrod Courtelina-dramatika, protože formálně v nich hrál významnou úlohu dialog. První komedii Boubouroche napsal v roce 1893 a je dodnes považována za nejzdařilejší. Na jeviště uvedl Courtelina významný reformátor francouzského divadla André Antoine.

Courteline napsal několik desítek komedií, mezi ty nejznámější patří i hříčka Četník nezná slitování. Příběh o tupém strážci zákona Labourbouraxovi, jehož služební horlivost je postrachem malého francouzského městečka, pro vaše pobavení natočil Český rozhlas v roce 1996.

Iva Procházková. Hra pro mládež o praštěném oslíkovi Ámosovi a roztržitému klukovi Dušanovi, kteří spolu trávili celé dny. Dramatizace Helena Sýkorová. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Ivan Hejna. Hudba Petr Mandel na motivy Rudolfa Frimla. Zvukové efekty Petr Šplíchal. Střih Jitka Kundrumová. Asistentka režier Hana Dudová. Režie Karel Weinlich.

Účinkují Magdalena Reifová, Jiří Konvalinka, Petra Balá, Hana Středová, Svatopluk Skopal, Jiří Ornest, Pavlína Mourková, Klára Cibulová, Daniel Pražák, Karel Kratochvíl, Antonín Hardt, Stanislav Oubram, Valérie Zawadská, Gaston Šubert, Dagmar Podlešáková a Pavel Karbusický.

Premiéra 30. 12. 2000 (57 min.). Repríza 31. 5. 2008 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 22. 7. 2017 (ČRo Rádio Junior, 10:00 h).

Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 31. 5. a nedělní pohádka 1. 6. 2008. In web ČRo 2 Praha, 30. 5. 2008 (článek). – Cit.: V sobotu ve 13.00 pravidelně vysíláme napínavé rozhlasové hry se spoustou známých herců a v neděli, taky ve 13.00, si můžeš poslechnout nejrůznější pohádková vyprávění. Stačí se jen pohodlně usadit, naladit si stanici Český rozhlas 2 – Praha a začít poslouchat. Klikni sem a dozvíš se aktuální víkendový program…

Pomalu a jistě se blíží dvouměsíční prázdninové volno a právě to předznamená rozhlasová hra, která tvrdí, že Červenec má oslí uši. Čeká nás příběh několika dětí a jednoho oslího ušatce zpracovaný podle stejnojmenné knihy Ivy Procházkové, v němž se kromě Magdaleny Reifové, Hany Středové, Svatopluka Skopala, Jiřího Ornesta představí i řada dětských protagonistů.  (…)

Fráňa Šrámek. Milostná lyrická aktovka. Rozhlasová úprava Valeria Sochorovská. Hudbu složil Vlastimil Pinkas. Dramaturgie Zuzana Kočová. Režie Zdeněk Míka.

Osoby a obsazení: paní Ledyňská (Ludmila Vostrčilová), Lidka, její dcera (Hana Maciuchová), Jeník, její syn (Jiří Plachý) a Lošan (Břetislav Slováček).

Natočeno v roce 1977 (22 min). Premiéra listopad 1977.

Lit.: tom: Rozhlas. In Tvorba 49/1977 (7. 12. 1977), s. 19-20 (recenze).

Josef Štefan Kubín. Podle pohádky S mazanečkem do pekla. Dramatizace Helena Sýkorová. Hudba Miroslav Kořínek. Střih Dana Sochorová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Zvukové efekty Jiří Litoš. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: vypravěč (Tomáš Töpfer), Matěj (Ivan Trojan), Vincek (Martin Zahálka), čertovská babička (Nina Divíšková), král (Josef Somr), princezna Valentýnka (Zuzana Meresová), štolba Mojmír z Drnovic (Mirek Šimůnek), dvorní dáma Floriána (Veronika Gajerová), medikus (Pavel Rímský), Vendelín z Pelerínů (Jiří Langmajer ml.), hejtman (Antonín Hardt), Marjánka (Miroslava Pleštilová), hostinská (Miroslava Hozová), voják (Alois Švehlík) a stráž (Gaston Šubert).

Natočeno v roce 2001 (55 min.).

Pozn.: V Československém rozhlase nastudováno již dříve pod názvem O kouzelné stolístce a srdci z perníku (1982). Televizním divákům známo též jako Jak se peče štěstí (1981).  – Dobrotiskům prý neublíží, zato nenechavce, arcilotry a nekalé kazbundíky popálí. Takovými a ještě peprnějšími výrazy častuje všechny lumpy její autor Josef Štefan Kubín. A právě na motivy jeho pohádkového vyprávění o pekaři Matějovi, který se s mazanečkem vydal do světa, vznikla tato pohádka.  Autorkou rozhlasového scénáře je Helena Sýkorová, režie se ujal Karel Weinlich. Kromě Matěje v podání Ivana Trojana se setkáme i s jeho bratrem Vinckem alias Martinem Zahálkou. A protože jde o pohádku, nebude chybět ani královská rodinka – neustále udivený král v podání Josefa Somra, zpočátku ústnatá a posléze náležitě vytrestaná princezna Valentýnka (Zuzana Meresová), zamilovaný štolba Mojmír z Drnovic (Mirek Šimůnek), intrikánská dvorní dáma Floriána ve vynikajícím podání Veroniky Gajerové a řada dalších. Nitky celého příběhu se sbíhají k čertovské babičce, kterou osobitým způsobem ztvárnila
Nina Divíšková, a k jejímu kvítku. Kdo se ho však chce dotknout, nechť si to dobře rozmyslí. Inu, občas by neškodilo, aby taková kouzelná stolístka vykvetla i jinde než v pohádkovém Pekle. (anotace ČRo)

Vladimír Mikeš. Experimentální rozhlasová hra. Rozhlasová úprava Karel Weinlich a Hana Štrůdlová. Scénická hudba Petr Mandel. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer.  Dramaturg Zdeněk Hedbávný. Režie Karel Weinlich.

Osoby a obsazení: Pavouk – Černá vdova (Jaroslav Kepka), Kočka (Jitka Moravcová), Pes (Alois Švehlík), Mouchy (Hana Draxlerová Štrůdlová, Iveta Dušková, Jana Mařasová-Bubalová, Miroslava Pleštilová, Sylva Sequensová, Miroslava Součková, Věra Bučinová), Žena 1 (Miroslava Slávka Hozová), Muž (Jiří Bartoška), Žena 2 (Valérie Zawadská).

Natočeno 1993. Repríza duben 2010;  17. 12. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h); 6. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:30 h.) k úmrtí Karla Weinlicha.

Pozn.: Hře předchází rozhovor dramaturga s autorem.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Černá vdova a množství mušimasa. In Týdeník Rozhlas 20/2010 (11. 5. 2010), s. 18 (recenze). – Cit.: Na místě věnovaném rozhlasové recenzi se opět budeme věnovat repríze; co však dělat, jde-li o hru tak povedenou. Napsal ji profesor Vladimír Mikeš a byla natočena v roce 1993 pod názvem Černá vdova. Jde o obraz lidského i zvířecího hemžení – autor pro vyjádření svých názorů použil formu víceméně bajkovou; zatímco lidé zde prožívají nejbanálnější nevěry a manipulace, smysl života a blížící se zánik světa řeší zvířata.

Realizaci jistě pomohlo angažmá režiséra Karla Weinlicha; jeho dlouholeté zkušenosti z natáčení pohádek zde byly využity beze zbytku, jeho vedení herců je brilantní. Z obsazení vyniká Jitka Molavcová jako vulgární, ordinérní, povrchní Kočka, charakterizovaná pražskými „línými“ vokály. Dokáže vyjádřit stálé  pohrdání vším a všemi a zároveň pudový strach z tušené smrti. Málokdy máme možnost slyšet Molavcovou tak tvárnou a herecky rozmanitou. I Alois Švehlík jako Pes používá dobrou hlasovou charakteristiku: jeho hlas je pomalý, basový, ve vzteku i lítosti vrčivý; není to však jen primitivní hlasová nápodoba zvířete.

Vrcholný výkon tu však podává Jaroslav Kepka. Zatímco ve filmu a televizi dostává povětšinou drobné role, v rozhlase několika hlavními rolemi přesvědčil o výjimečném inteligentním herectví. Mikešův tvárný text zpodobňuje Pavouka – Černou vdovu jako podivnou rusko-německo-českou hatmatilkou hovořícího vetřelce, posedlého požíráním, smrtí a koncem vůbec. Kepka pracuje s tímto textem půvabně destruktivním způsobem: „špatně“ dělí věty, nelogicky klesá hlasem v půli souvislého textu, žongluje s tónem i výškou hlasu, ve vteřině dokáže změnit emoci v její pravý opak (sugestivní vábení Mouchy, výhrůžky Kočce). Jeho projev, to není plynulý tok slov, to je drkotavý, polorozpadlý kočár, držící pohromadě snad silou vůle či – v nepřeneseném významu – smyslem vět. (Podobně charakterizoval zvířecí řeč i Karel Höger ve hře Arthura Millera O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl.)

Ne nadarmo si posluchač u Černé vdovy vzpomene na hru bratří Čapků Ze života hmyzu. Jsme sice už o několik desetiletí dál, pocit marnosti z chování lidí však evidentně přetrval. Škoda jen, že při dubnové repríze Mikešova díla byl vynechán uvozující dialog dramaturga Zdeňka Hedbávného s autorem; byl podnětný, hru nevysvětloval, ale otevíral další možnosti výkladu.

Lit.: anonym: Vladimír Mikeš: Černá vdova. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2013 (anotace). – Cit.: Vtipná a pronikavá komedie s příznačným názvem Černá vdova, ve které se zvláštním způsobem konfrontuje svět zvířat a lidí. Kdy jindy než v roce rozhlasového výročí bychom si měli připomínat mimořádné tvůrčí počiny v oblasti původní rozhlasové tvorby. Inscenace vybraná do vysílání Vltavy na úterní večer 17. prosince je mimořádná ve všech směrech. Počínaje rozhlasovou hrou překladatele, romanisty Vladimíra Mikeše a výtečnou režií Karla Weinlicha a skvělými hereckými výkony Josefa Kepky, Jitky Molavcové nebo Aloise Švehlíka konče.  (…)

Daniela Fischerová. Původní rozhlasová hra. Drama člověka, který ač chtěl zůstat stranou válečných hrůz, nedokázal uprostřed rozpoutaného násilí být jen divákem. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: Mistr (Vladimír Brabec), Anděla (Zdenka Hadrbolcová), hoch (Jiří Ornest), Bucek (Ladislav Potměšil), jeho kolega (Miloslav Středa), dáma (Eva Klepáčová), hlas (Josef Červinka). Dále účinkují Miloš Hlavica, Jindřich Narenta, Jaroslav Drmlová a Ladislav Brothánek.

Natočeno 1990. Premiéra 29. 1. 1990 (Praha, 19.15 – 20.30 h.; 69 min) v cyklu 12. celostátní přehlídka původních českých a slovenských rozhlasových her. Repríza 3. 11. 2009 (ČRo 3 Vltava, 22:20-23:40 h.); 16. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 7. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Hra pro tento večer k úmrtí V. Brabce; 14. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Pozn.: Rozhlasová prvotina D. Fischerové a zároveň jediná její rozhlasová hra, kterou nerežírovala Hana Kofránková.

Lit.: Halas, Jan. In: Rozhlas, č. 5/1990.

Lit.: Svačina, Jan: (Nejen) o včerejšku. In Tvorba 11/1990 (14. 3. 1990), s. 10 (recenze).

Lit.: anonym: Daniela Fischerová: Čeho se bojí Mistr. In web ČRo 3 Vltava, 7. září 2017 (článek). – Cit.: Ve čtvrteční hře pro tento večer se ještě jednou vracíme k osobnosti nedávno zesnulého herce Vladimíra Brabce. Během minulých dní se obšírně rozebíralo jeho účinkování v seriálu Třicet případů majora Zemana, zmíněny byly jeho úspěšné divadelní role. Opomenuto nebylo, že Brabcův hlas máme pevně spojený s tvářemi jeho zahraničních kolegů Jacka Lemmona, Rogera Moora nebo Seana Conneryho.

Péter Horváth. Rozhlasová hra o dospívání chlapce v Maďarsku v 50. a 60. letech. Překlad Milan Navrátil. Hudbu složil a řídí Vladimír Truc. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Ivan Holeček.

Osoby a obsazení: já (Jiří Schwarz), otec (Pavel Rímský), matka (Naďa Konvalinková), babička (Miriam Kantorková), učitel Gabo (Jan Přeučil), Laci (Karel Hábl), vychovatelka (Eva Horká), učitelka Markéta (Ilona Svobodová), přítelkyně (Valérie Zawadská), 1. džin, vetešník, 1. detektiv (Jan Vlasák), 2. džin, Ledař, 2. detektiv (Oldřich Vlach), 3. džin, herec (Jiří Klem), chlapec (Petr Hotmar), biletářka (Jiřina Inka Šecová), Jolka (Kateřina Blažková), Edita (Šárka Pavlíková), Ilka (Klára Tichá) a další.

Natočeno v roce 1992. Premiéra 3. 1. 1993 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 55 min.). Repríza 16.6. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry / Evropská rozhlasová hra).

Pozn.: Maďarský scénárista a herec Péter Horváth je autorem hry „Čau, bambino“, v níž zachytil pohledem dospívajívího chlapce maďarské protikomunistické povstání a následující léta tzv. gulášového socialismu. Námět využil později i pro stejnojmennou divadelní hru i pro populární film.  (anotace)

Emanuil Kazakievič. Podle novely Modrý sešit zdramatizoval Karel Tachovský. Hudba Zdeněk Pololáník. Hraje instrumentální soubor, řídí Jiří Hanousek. Technická spolupráce Zdeněk Sedláček, Dagmar Lipáková a Věra Šestáková. Inspicie Vilém Gabriel. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: vypravěč (Rudolf Krátký), Lenin (Otakar Dadák), Zinověv (Jiří Dušek), Jemeljanov (Oldřich Vykypěl), Jemeljanovová (Olga Hauková), Alexej (Josef Husník), Zof (Jaroslav Dufek), Fedděj Kuznič (Rudolf Chromek), Sverdlov (Zlatomír Vacek), Dzeržinskij (Rudolf Jurda), Sergo (Josef Štefl), Žotman (Milan Moravec). Dále účinkují Bohuš Smutný, Jiří Tomek, Libuše Billová, Lubomír Pavelek, Ladislav Suchánek, Pavel Kunert, Václav Kyzlink.

Nastudovalo Brno v roce 1964. Premiéra 7. 11. 1964 (Československo I, 19:00 – 20:00 h.). Repríza 19. 1. 1965 (Praha, 20:00 – 21:00 h.); 29. 3. 1966 (Praha – RPD, 19:45 – 20:45 h.; 58 min.); 18. 4. 1970 (Praha, 10:00 h.); 4. 4. 1971 (Třetí program, 10:00 h.); 13. 12. 1978 (Praha, 19:15 h.).

Anton Pavlovič Čechov. Příběh, v němž hlavní roli hraje tajemství. Přeložil Jaroslav Hulák. Dramatizace Šárka Kosková. Scénická hudba Michal Rataj. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Rajsa Vasiljevna (Valérie Zawadská), Savelij Gykin (Jan Hartl), Pošťák (Pavel Rímský) a Vozka (Milan Stehlík).

Premiéra 1. 4. 2004 (Vltava, 20:00 – 20:35 h.; 32 min).