Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

August Strindberg. Komediální epizoda ze života manželské dvojice.  Legrační situace nejsou pro tohoto švédského autora typické. Rozhodně ho nelze označit za humoristu, jeho vtip je spíše satirický a kousavý, má sklon k naturalismu a expresionismu. Překlad a úprava Josef Vohryzek. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: otec (Jiří Holý), matka (Věra Kubánková), syn (Vladimír Brabec), snacha (Jorga Kotrbová), přítel (Luděk Munzar), sestřenice (Naďa Konvalinková) a hlas (Josef Červinka).

Natočeno v roce 1978. Premiéra 18. 1. 1979 (Vltava, 21:50 h.; 54 min). Repríza 21. 4. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 7. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 22. 10. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: mž: Hra s ohněm. In Rozhlas 3/1979 (6. 1. 1979), s. 4 (článek).

Lit.: Venclová, Renata: August Strindberg: Hra s ohněm a Gustav Vasa. In web ČRo 3 Vltava, duben 2012 (anotace). – Cit.:  V sobotním odpoledni věnovaném dramatické tvorbě Augusta Strindberga si neprve připomeneme jednu z mála autorových komedií Hru s ohněm. A v osmém pokračování cyklu Tanec života a smrti se zaměříme na další z jeho historických her čerpajících ze švédských dějin, Gustava Vasu.

21. 4. 2012 14:00 Rozhlasové jeviště
Po uvedení základních děl dramatika Augusta Strindberga Slečna Julie a Tanec smrti jsme připravili reprízu hry, která dokazuje, že v šťastnějším období svého života napsal několik komedií plných vtipu a brilantně chytlavého dialogu. Patří k nim i Hra s ohněm. Komedii o lidech, jejichž jedinou starostí je, jak si zpříjemnit život přeložil a pro rozhlas upravil Josef Vohryzek. V režii Josefa Červinky účinkují Jiří Holý, Věra Kubánková, Vladimír Brabec, Jorga Kotrbová, Luděk Munzar a Naďa Konvalinková. Natočeno v roce 1978.

Jules Verne. Překlad Václav Netušil. Dramatizace Ondřej Neff. Hudba Vladimír Popelka. Dramaturg Ivan Hubač.  Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: vypravěč (Ladislav Frej), Dean Forsyth, amatérský astronom(Eduard Cupák), Sidney Hudelson, amatérský astronom (Miroslav Moravec), Zefyrin Xirdal, fyzik (Jaroslav Kepka), bankéř le Clair, jeho strýc (Ilja Prachař), soudce (Svatopluk Beneš), reportéři, hlasy (Jindřich Narenta, Bohumil Bezouška, Drahomíra Fialková a Jarmila Baxová).

Natočeno v roce 1990. Repríza 16. 5. 2009 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.; 53 min.); 25. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h) v cyklu Léto s Vernem; 23. 4. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3).

Pozn.: Dva amatérští astronomové objeví meteor, který obíhá kolem Země a – je celý ze zlata. Jednoho dne se však začne ze své dráhy vychylovat. Náhoda?… (anotace)

Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 16. 5. a nedělní pohádka 17. 5. 2009. In web ČRo Rádio Junior, květen 2009 (anotace). – Cit.: V sobotu ve 13.00 pravidelně vysíláme napínavé rozhlasové hry se spoustou známých herců a v neděli, taky ve 13.00, si můžeš poslechnout nejrůznější pohádková vyprávění na stanici Český rozhlas 2 – Praha. Zde se dozvíš aktuální víkendový program.

Na počátku rozhlasové hry zpracované podle románu Julesa Verna bude stát senzační objev zlatého meteoru. Právě on je důvodem ke sporu o prvenství mezi jeho objeviteli, amatérskými hvězdáři. Současně se však z něho stane i předmět urputné a nenávistné rvačky o vesmírné miliardy, která hrozí přerůst ve světový konflikt. Hru Honba za meteorem uslyšíme v sobotu 16. května.
V nahrávce z roku 1990 účinkují Eduard Cupák, Miroslav Moravec, Jaroslav Kepka, Ladislav Frej a další.  (…)

Pavel Landovský. Úprava divadelní hry o destrukci lidských vztahů. Rozhlasová úprava Helena Albertová. Dramaturg Pavel Minks. Režie Josef Melč.

Osoby a obsazení: Fána (Rudolf Hrušínský I.), Hanzl (Radovan Lukavský), Zuzi (Naďa Konvalinková) a Ríša (Martin Stropnický).

Natočeno v roce 1992. Premiéra 16. 8. 1992 (Praha, 20:00 h.; 58 min.) v cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 25. 9. 1994 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery; 12. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.) v pořadu Ad libitum k příležitosti úmrtí Pavla Landovského; 29. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 19. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 21:59 h.) v cyklu Večerní drama; 12.9. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: pm (= Minks, Pavel): Hodinový hoteliér. In Rozhlas 33/1992 (3. 8. 1992), s. 4 (článek).

Lit.: pm (= Mikns, Pavel): Hodinový hoteliér. In Rozhlas 39/1994 (12. 9. 1994), s. 19 (článek).

Josef Topol. Hra o ničivé síle času, o marné snaze člověka vzdorovat mu jakýmikoliv prostředky, i láskou. Hudba Petr Hapka. Divadení dramaturg Karel Kraus.  Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Otomar Krejča.

Osoby a obsazení: El (Jan Tříska), Ela (Marie Tomášová) a Teti (Leopolda Dostalová).

Natočeno 1968. Obnovená premiéra 7. 7. 1990. Repríza 17. 2. 2007 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.), 15. 9. 2013 (ČRo 2 Praha, 20:05 h), 31. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 59 min); 25. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h) k úmrtí J. Třísky; 4. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 21. 4. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.); 10. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Štěrbová, Alena: O hodince lásky sníme… In Scéna č. 18/1990; 15. 10. 1990 (recenze).

Czech, Jan: O rozhlasové hře.

Pozn.: Některé prameny uvádějí jako rok natočení 1967.

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Josef Topol: Hodina lásky. In web ČRo 2 Praha, září 2013 (anotace). – Cit.: V čase nedělní rozhlasové hry vám tentokrát nabízíme legendární inscenaci hry Josefa Topola v režii Otomara Krejči. V příběhu o ničivé síle času, o marné snaze člověka vzdorovat jeho běhu jakýmikoliv prostředky, i láskou, uslyšíte Jana Třísku, Marii Tomášovou a Leopoldu Dostalovou.

Autor své téma sleduje ve zdánlivě zúžené sféře subjektivního světa mezilidských vztahů, zdaleka jej však nechápe pouze jako intimní a privátní záležitost. Hra je oproštěna od vnější dějovosti a dramatickým základem je tu setkání mladé milenecké dvojice za „asistence“ nemocné, nenávistné a sobecké stařeny, která tu odhaluje protipól všeho, co lze pod pojem lásky zahrnout.

Josef Topol napsal tuto hru pro rozhlas a v autorské soutěži za ni dokonce obdržel ocenění. Rozhlasové premiéře 1. ledna 1969 však nakonec z časových důvodů předcházela premiéra divadelní. Obě verze vznikly ve stejně skvělém hereckém obsazení i režii. (stejný text vyšel na webu i v únoru 2007)

Lit.: anonym: Josef Topol: Hodina lásky. In web ČRo 3 Vltava, 25. září 2017 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Zemřel herec Jan Tříska. V šedesátých letech exceloval v rozhlasové hře o ničivé síle času a marné snaze člověka vzdorovat mu jakýmikoliv prostředky, i láskou. Hodinu lásky zařazujeme mimořádně dnes v 19:00 a po dobu jednoho týdne si ji můžete poslechnout také on-line.

V paměti starší a střední generace je jméno dramatika Josefa Topola spojeno s érou režijního působení Otomara Krejči v činohře Národního divadla a s Divadlem za branou. V tomto období – až do zákazu činnosti Divadla za branou – vznikaly pozoruhodné inscenace Topolových her Jejich den, Konec masopustu, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky a Dvě noci s jednou dívkou. Z toho by však mohlo vyplývat, že autor napsal koncem šedesátých let Hodinu lásky pro divadlo, kde také měla hra premiéru. Docela tak tomu ale nebylo.

Josef Topol napsal tuto hru pro rozhlas a v autorské soutěži za ni dokonce obdržel ocenění. Důvodem, proč se tehdy rozhlasová premiéra za divadelní poněkud opozdila, bylo čekání, až se pro práci v rozhlasovém studiu uvolní ti, pro něž byla psána – režisér a herci. Obě verze totiž vznikly ve stejně skvělém hereckém obsazení i režii.

Hodina lásky je hra o lásce a smrti. Autor své téma sleduje ve zdánlivě zúžené sféře subjektivního světa mezilidských vztahů, zdaleka jej však nechápe pouze jako intimní a privátní záležitost. Hra je oproštěna od vnější dějovosti a dramatickým základem je tu setkání mladé milenecké dvojice za „asistence“ nemocné, nenávistné a sobecké stařeny, která tu odhaluje protipól všeho, co lze pod pojem lásky zahrnout. Setkání má pro mladou dvojici tragickou podobu. Je totiž situací, v níž dochází k jejich rozchodu, a ten pro oba znamená ztrátu jediné jistoty.

John Ronald R. Tolkien. Rozhlasová hra pro mládež na motivy stejnojmenné knihy. Překlad František Vrba. Dramatizace Eva Košlerová. Hudba Petr Mandel. Zvuk Ladislav Reich. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvuková spolupráce Josef Plechatý. Produkce Ludmila Čáslavská. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Bilbo Pytlík (Stanislav Zindulka), Gandalf (František Němec), vypravěč (Ladislav Frej), Balin (Lubomír Lipský), Elrond, elf (Pavel Rímský), Torn (Karel Hlušička), Bombur (Milan Neděla), první zlobr (Jan Skopeček), druhý zlobr (Ota Jirák), třetí zlobr (Antonín Molčík), elf (Rudolf Pellar), elfí král (Ivan Trojan), drak (Rudolf Pellar), Medděd (Antonín Molčík), bard (Milan Riehs), Jan Maršálek, Jan Vlasák, Radim Vašinka, Milan Slabihoud, Tomáš Kyndl, Roman Klimt, Petr Klíma, Roman Gottlieb, Jaroslav Sitár, Jaroslav Moučka, Miloš Rozhoň, Oldřich Janovský a další.

Natočeno 1996. Premiéra 16., 23. a 30. 3. 1996 (ČRo 2 Praha, 13:00-14:00 h). Reprízy 14., 21., 28. 6. 2008 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.);  12. 12. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 1., 8., 15. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h).

Díly: 1.Přes hory a pod horami, 2.Temný hvozd (Orlové, vrci a Medděd), 3. Setkání s Horou.

Lit.: Ledvinková, Václava: Hra pro mládež: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (1. část: Přes hory a pod horami) – 14.6. In web ČRo 2 Praha, srpen 2008 (anotace). – Cit.:  Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky je titul, předchůdce Pána prstenů. V této knížce autor Johna Ronalda Reuel Tolkien zavedl své čtenáře do vybájené Středozemě, v níž se to hemží prapodivnými bytostmi. (…)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Srágorka i Bilbo Pytlík. In web Týdeník Rozhlas, 24. březen 2019 (článek). – Cit.: Vynikající herec Stanislav Zindulka zemřel 14. března. V množství nekrologů byly připomenuty jeho role televizní, filmové i divadelní, nyní se ohlédněme za jeho prací rozhlasovou.

Marcel Kabát.
Příběh z tajemného domu. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Miroslav Buriánek. (more…)

Wolfgang Hildesheimer. Původní rozhlasová hra odhalující tajemství lidského osudu zakletého do hejna černých ptáků. Přeložil Jiří Janovský. Mistr zvuku Miloš Kot. Záznam a střih Anna Suchánková. Zvuková a hudební spolupráce Josef Plechatý. Asistentka režie Dana Reichová. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Adrian Walser (Jiří Zahajský), paní Borgwardová (Marie Marešová), teta Cosima (Drahomíra Fialková), pan Mönkenberg neboli strýc Mikuláš (Josef Kemr) a hlasatel (Vladimír Fišer).

Natočeno v roce 1992. Premiéra 1. 1. 1993 (ČRo 2 Praha, 16:50 h.; 66 min). Repríza 1. 6. 1995 (Vltava, 20:30 h.) v cyklu Velké divadlo světa; 3. 10. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 8. 8. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Hra pro tento večer.

Pozn.: Hra byla nastudována již v roce 1963 v brněnském studiu.

Lit.: Pekárek, Hynek: Havrani pana Walsera. In Týdeník Rozhlas 23/1995 (29. 5. 1995), s. 8 (článek).

Lit.: Semotamová, Tereza: Německé rozhlasové hry 50. let. Brno: JAMU, 2012 (disertační práce).

Pozn.: Černá komedie o zvláštním osudu jedné rozvětvené rodiny. Pana Adriana Walsera váže k vlastním movitým příbuzným již řadu let zvláštní vztah – když přijdou na návštěvu, pomocí kouzla je proměňuje v havrany. Podaří se tuhle chladnokrevnou hru zastavit jedné z posledních – tetě Cosimě, tajemnému panu Mönkebergovi nebo hospodyni paní Borgwardové? (anotace ČRo)

Ivan Škapa (= Vladimír Semrád). Humorný příběh z časů, kdy postavy z říše bájí měly ještě podobu nikoli jenom vysněnou. Scénická hudba Jaroslav Krček. Orchestr Chorea Bohemica řídí autor. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: hastrman Vrbovec (František Filipovský), hastrman Dušek (Jiří Sovák), hastrman Náhon (Ferdinand Krůta), hastrman Stulík (Ivo Gübel), hastrman Proudník (Václav Lohniský), hastrman Hlubinka (Jaroslav Kepka), kapelník Tonda (Oldřich Musil), Vojta (Ladislav Potměšil), Jeník (František Vicena), Josef (Pavel Spálený), Dorotka (Jana Drbohlavová), rychtář (Josef Bek), Mařka, rychtářka (Lída Plachá), mlynář (Jiří Smutný), šenkýř (Josef Hlinomaz), hrobař Mates (Josef Beyvl), druhý soused (Bohumil Křížek), první soused (Vladimír Huber), první sousedka (Hana Houbová), druhá sousedka (Ema Skálová), třetí sousedka (Drahomíra Fialková) a Kapička (Viktor Preiss).

Natočeno 14. 6. – 2. 7. 1976 (studio-S31, 84min.). Premiéra 1. 1. 1977 (Vltava, 15:00 h.). Repríza 29. 12. 2002 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 16. 9. 2012 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 16. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Vydala Radiotéka v roce 2014 (MP3).

Pozn.: Ivan Škapa svým jménem kryl „zakázaného“ Vladimíra Semráda.

Pozn. 2: Humorný příběh z časů, kdy postavy z říše bájí měly ještě podobu nikoli jenom vysněnou. Jediný příběh pro sedm vodníků, kteří obývají tentýž rybník.

Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlasová hra mladých autorů. In Literární měsíčník 8/1977, příloha Dílna, č. 8, s. 158-159 (článek).

Lit.: anonym: Příběh rozhlasu – Hastrmancká komedyje. In web Příběh rozhlasu, b. d. (článek + ukázka k poslechu).

Lit.: Hubička, Jiří: Ivan Škapa: Hastrmancká komedyje – 16. září. In web ČRo 2 Praha, září 2012 (článek). – Cit.: Dvojka pokračuje o nedělních večerech ve vysílání titulů, které jsou, vždy po dvou, věnovány známým osobnostem českého herectví. V zářijové dvojici her, jež obě jsou zasvěceny hereckému mistrovství Františka Filipovského, přichází po Goldoniho komedii na řadu další veselohra. 

Tentokrát se jedná o původní rozhlasovou pohádku pro dospělé s názvem Hastrmancká komedyje. V podtitulu má tato taškařice uvedeno: „humorný příběh z časů, kdy postavy z říše bájí měly ještě podobu nikoli jenom vysněnou“. 

V jediném příběhu se budeme mít možnost seznámit hned se sedmi vodníky, kteří obývají tentýž rybník. Nejstarším z nich je vodník Vrbovec, jehož ztvárnil, v režii Jiřího Horčičky, právě František Filipovský. Jeho hastrmanskými kolegy jsou vodníci Dušek (hraje ho Jiří Sovák), Náhon (Ferdinand Krůta), Stulík (Ivo Gübel), Proudník (Václav Lohniský) a Hlubinka v podání Jaroslava Kepky. Nejmladším je pak vodník Kapička, kterého hraje Viktor Preiss. 

Příběh, kde jednání pohádkových bytostí ve všem všudy připomene svět nás, reálných lidí, napsal v roce 1976 Ivan Škapa. 

Lit.: anonym: Škapa Ivan. In web ČRo 99 osobností, b. d. (portrét, encyklopedické heslo). – Cit.: Rodinné zázemí (otec novinář a matka herečka) spolu s intenzivním vztahem k literatuře přivedly Ivana Škapu k přijímacím zkouškám na pražskou FAMU. V roce 1969 byl přijat na obor scenáristika a dramaturgie. Měl štěstí. Jeho ročníkovým učitelem byl Milan Kundera. Měl současně smůlu – byl to poslední rok, kdy Kundera směl na škole působit. Už v závěru studií prokázal Škapa zásadovost a schopnost trvat na svých názorech. V diplomové práci o vztahu meziválečné avantgardy k filmovému umění se pokusil o srovnání literatury 20. let s literaturou počátku „normalizace“. Zmínka o „kulturní poušti posledního pětiletí“ při obhajobě narazila na odpor. Škapa text odmítl změnit a raději obhajobu o rok odložil. Absolvoval v roce 1975.

Po škole nemohl sehnat odpovídající zaměstnání a živil se po nějakou dobu jako knihovník Státní vědecké knihovny. Přitom externě spolupracoval s ostravskou a bratislavskou televizí, s bratislavským Krátkým filmem. Před nástupem do rozhlasu byl dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Zde dostal výpověď, protože jako jediný z dramaturgů nepodepsal tzv. Antichartu. R. 1978 nastoupil do oddělení rozhlasových her ČsRo jako dramaturg. Pro přijetí ho kvalifikoval mimo jiné úspěšný autorský debut – pohádková Hastrmancká komedyje. Teprve později vyšlo najevo, že Škapa autorem nebyl, svým jménem kryl „zakázaného“ Vladimíra Semráda. (…)