Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

19. 5. 2011

Deník Anne Frankové 1/7 (1994, 2011)

Anne Franková. Překlad Miroslav Drápal. Rozhlasová úprava Karel Dostál. Hudba Vadim Petrov a Pavel Vaculík. Zvukový mistr Libuše Podlešáková. Režie Markéta Jahodová. Sleeve-note Michaela Jacobsenová.

Čte Věra Slunéčková.

Natočeno 1994. Vydal Radioservis, květen 2011 (1 CD mp3, CR0837-2 – EAN 8590236083721, délka: 3 hod. 23 min.).

Pozn.: Četba z deníku, který se stal symbolem utrpení Židů za 2. světové války. Anne se narodila v roce 1929 v Německu, v roce 1933 její rodina uprchla před Hitlerem do Amsterodamu. Tam se poté Frankovi spolu s dalšími Židy od roku 1942 až do vyzrazení v srpnu 1944 ukrývali v zadním traktu domu, kde sídlila otcova firma. Z té doby pochází také deník. Válku přežil z rodiny jen otec, Anne zahynula na jaře 1945 v Bergen-Belsenu.

Lit.: Antea: Recenze Deník Anny Frankové (audiokniha). In web Antea bloguje, 22. 8. 2016 (recenze). – Cit.: Dojemné svědectví o životě židů za druhé světové války z pera čtrnáctileté židovky Anny Frankové.  Z jejího deníku se dozvíme nejen o strachu a obtížích, které provází život v zadním domě, kde se Anina rodina a další židé ukrývají. Z deníku se dozvíme i o vztazích v Anině rodině a uvědomíme si, že vztahy rodiče vs. puberťáci jsou stejné bez ohledu na historické období či životní podmínky…

Někdo by mohl říct, že ve světle toho, že se Anně i celé její rodině vznáší nad hlavou hrozba kruté smrti v koncentračním táboře, budou vztahy v domě dojemné, idylické, plné lásky a dobroty. Opak je pravdou. Izolace od světa a stále stejné tváře se na všech obyvatelích začnou postupně projevovat a do popředí se dostávají jejich špatné vlastnosti. Bohužel několik z obyvatel domu jsou suchaři, kteří vždy všechno vědí nejlépe, zejména o vychovávání mládeže a jejich cílem se stává Anna. Nekonečné mentorování a osočování, jak je nevychovaná, vzpurná a drzá Anně pobyt v domě ztrpčují až k nesnesení.

Celý deník mi nepřijde ani tak dojemný, jak se vykládá, ani nepodává takový obraz o válce, jak jsem si představovala. Deník Anny Frankové podává především zajímavý obraz vývinu osobnosti pisatelky, a že lidská touha žít a milovat dokáže zvítězit nad vším.

Velice mě zaujaly dvě věty, které Anna v deníku napsala:

„Chci žít dál i po své smrti!“

„Dokážu někdy napsat něco velkého?“

Obojí se jí podařilo. Napsala obrovskou věc, která ji přežila o desítky let a nevypadá to, že by se v nejbližší době chystala „do hrobu“.

Při čtení Anina deníku mě napadlo několik věcí.

To jak ze začátku vynáší otce. Nezasáhl do jejího deníku někdo, protože, co by tomu řekli lidi, že dcera významného obchodního ředitele nemá ráda ani jednoho rodiče?

A především! Co by na zveřejnění svého deníku řekla Anna? Taky si píšu deník a nemyslím si, že bych si přála, aby ho někdo zveřejnil. Kitty, jak si svůj deník pojmenovala, byla Anninou nejlepší přítelkyní a i přesto Anně trvalo měsíce, než se své fiktivní přítelkyni zcela otevřela. Jak by teď vnímala, že její intimní zpověď čtou statisíce ba milióny lidí? Stálo by jí její přání napsat něco velkého za to, aby byla před světem už navždy obnažená ve svém nejcitlivějším věku?
Aby se slova, která napsala zmítaná pubertou, navždy stala spojená se jménem Anna Franková, aniž by v dospělosti dostala šanci je odvolat? K tomu by pravděpodobně došlo. V deníku je jasně patrné dospívání a sama Anna se při listování deníkem zpět podivuje, jak mohla něco takového napsat…

V každém případě se jedná o velmi dobře zpracovanou audioknihu. Interpretka Věra Slunéčková se svého zhostila velmi dobře a audiokniha se celých 3,5 hodiny poslouchala velmi příjemně. Dílo Anny Frankové je originální a neotřelé a jen těžko by se hledalo dílo, které by se s ním dalo srovnávat.

Pokud máte chuť na setkání s realitou, na příběh, který psal sám život, skrz náctiletou holku, která musela předčasně dospět, určitě sáhnete po audioknize Deník Anny Frankové. Nudit se rozhodně nebudete.

Všichni moji strýčkové 1/8 (1998, 2011)

Viktor Fischl. Četba na pokračování. Připravila Helena Štěpanovská. Režie Ivan Chrz.

Čte Josef Somr.

Připravil Český rozhlas v roce 1998 (8 x 30 min.). Premiéra 1. dílu 5. 3. 1998 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydal Radioservis, květen 2011 (1 CD mp3, 3 hod., 56 min.).

Pozn.: Láskyplné vyprávění o rodinné sounáležitosti příslušníků rozvětvené židovské rodiny Lípů v první polovině 20. století. Různorodé životní cesty jedenácti strýčků vypravěče provázela neokázalá láska a úcta k rodičům i vzájemná solidarita, které zůstávají jako dědictví pro příští generace. (anotace)

Pohádky odjinud 1/7 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:29

Jana Heffernanová. Osobité interpretace pohádkových příběhů ze vzdálených kultur. Připravil a režii má Petr Mančal.

Účinkuje Taťjana Medvecká.

Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 14. 5. 2011 (7 x 15 min.). Repríza 1.- 5. dílu 23. – 27. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Obsah: 1. Hodinky, 2. Tři bílá peříčka, 3. Vzácný ženich, 4. Ásanga, 5. Zlatý strom, 6. Dřevěný meč, 7. Štěstí.

Pozn.: V cyklu Stránky na dobrou noc uvádíme sedm pohádkových příběhů ze vzdálených kultur v osobité interpretaci lingvistky a psycholožky, která po studiích bohemistiky a anglistiky na Karlově univerzity odešla do USA, kde rovněž studovala a působila jako psycholožka. (anotace)

Divadelní román 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:57

Michail Afanasjevič Bulgakov. Příběh o lásce k divadlu. Četba na pokračování. Překlad Alena Morávková. Připravila Eva Willigová. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 11. 5. 2011 (30 min.).

Lit.: Willigová, Eva: Michail Afanasjevič Bulgakov: Divadelní román. In web ČRo, květen 2011 (anotace). – Cit.: Michail Afanasjevič Bulgakov (15. května 1891 -10. března 1940) byl ruský spisovatel a dramatik, ale také divadelní režisér i herec. Jeho Divadelní román můžeme číst jako zpracování autorova vlastního příběhu s románem Bílá garda, později přepracovaným do dramatické formy nazvané Dny Turbinových. Michail Bulgakov ukazuje život velkého oficiálního divadelního tělesa se vší jeho bizarností, intrikami, malichorenostmi i vzdor tomu všemu jistou velkolepostí divadelního umění, kterému nelze odolat.

Bulgakov psal Divadelní román v letech 1930 až 1936, zanechal jej nedokončený, protože všechny své síly na konci života vložil do napsání románu Mistr a Markétka. Divadelní román však patří mezi fragmenty, které – podobně jako třeba Kafkův Proces nebo Zámek – jsou dovršenými uměleckými díly, kdy nesejde na tom, jak děj dopadne. Model světa a lidské společnosti v něm, ale zejména model situace svobodného umělce a jeho nezničitelného talentu, jaký zachytil Bulgakov v Divadelním románu, je obecně platný a věčný.

Historky – Na koho se nezapomíná 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:18

Jaroslava Moserová Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Eva Lenartová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Technická spolupráce Hana Plecháčková Kovalová. Hudební spolupráce Václav Bělohlavý. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Anna Cónová.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2011 (5 x 22 min.). Premiéra 9.-13. 5. 2011 (ČRo 2 Praha, 22.05 hod.). Reprízy červen 2011 (ČRo Ostrava), 27.-31. 7. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Jára a Nina. – 2. Herberta. – 3. Řidiči. – 4. Taxikář. – 5. Dick a Mary Francisovi.

Lit.: Přinosilová, Jana: Jaroslava Moserová-Davidová: Historky (na koho se nezapomíná). In web ČRo 31. 7. 2018 (anotace). – Cit.: V Radioknize si tentokrát poslechněte četbu z knihy Historky (na koho se nezapomíná). Dozvíte se, na koho nezapomíná politička, překladatelka, autorka rozhlasových her Jaroslava Moserová-Davidová.

Historky psala v průběhu let o lidech, se kterými se v životě setkala, ať už byli významní, nebo bezvýznamní.

Věnuje se své rodině, ale vzpomíná i na významného vědce, akademika, profesora Ottu Wichterleho. Lidé v jejích vzpomínkách jsou významní, někteří bezvýznamní, a vedle slavného režiséra Miloše Formana se tak objevuje třeba i dcera tesaře z malé vesnice v jižních Čechách, řezníci, nebo řidiči.

Mimo jiné vzpomíná i na pohřeb Olgy Havlové, nebo na osobnost režiséra Miloše Formana. A také na Dicka Francise, jehož dvorní překladatelkou se stala.

Pro rozhlas připravila Eva Lenartová, v režii Michala Bureše účinkuje Anna Cónová.

 

Rýžoviště zlata a doly drahokamů 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 17:15

Abu l-Hasan ‚Alí ibn al Husain al-Mas’údí. Výběr z literárního díla polyhistora arabského středověku. Překlad Ivan Hrbek. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Jan Tůma.

Účinkuje Ivan Řezáč.

Natočeno 2011. Premiéra 9. – 13. 5. 2011 (15 min.).

Lit.: anonym: Rýžoviště zlata a doly drahokamů. In web ČRo, květen 2011 (anotace). – Cit.: Rýžoviště zlata a doly drahokamů – je symbolický název díla. Autor jím chtěl naznačit, že poskytuje vzácná, užitečná fakta, opravdový poklad pro čtenáře. A skutečně se al-Mas“údí slibu nezpronevěřuje, jeho kniha je opravdu dolem nepřeberného množství informací z celé řady vědních oborů. Rozsah autorových zájmů je udivující. Se stejnou pozorností shromažďoval zprávy o možnosti mláděte nosorožce setrvat v lůně matky devět let, jako zveřejňuje podrobnosti o větrných mlýnech a neméně si všímá intrik a života na chalífském dvoře, což činí z textu půvabnou záležitost.

O životě al-Mas“údího máme jen skoupé informace. Narodil se v Bagdádu na konci 9.století n.l. a dostalo se mu zde zřejmě základního vzdělání běžného v islámském světě. Sotva odrostl, vydal se na cesty. Putoval přes jižní Írán do Indie, dostal se pravděpodobně až na Srí Lanku a k pobřeží jižní Číny. Procestoval oblasti u Kaspického moře a pronikl do Zakavkazí. Od roku 926 žil v Palestině a také v Basře. Nikde nenalézáme zmínku o tom, čím se živil. Byl možná obchodníkem, ale také mohl být vyzvědačem, protože si podrobně všímal hospodářské a vojenské situace zemí, které navštívil.

Titul – Rýžoviště zlata a doly drahokamů – je symbolický. Autor jím chtěl naznačit, že poskytuje cenná fakta, jimiž nabyde čtenář vzácných vědomostí. Autorův záběr je skutečně ohromující. Nepřekvapuje proto, že někdy psal až příliš chvatně, některé myšlenky předbíhají pero, témata na sebe logicky nenavazují, jeho přístup při výkladu přírodních věd, zeměpisu, náboženství a dějin je nesystematický, často provázený anekdotickými příběhy a poezií… ale snad proto tento text čtenáře okouzluje a baví. Pestrost a mnohostrannost látky nabízí podrobný a ucelený přehled erudice muslimského vzdělance 10. století a zároveň se před námi rýsuje živý a plastický obraz celé společnosti tohoto období.

Alternativní název: مروج الذهب ومعادن الجواهر

Tisíciletá 1/10 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 7:53

Dušan Šlosar. Desetidílná četba na pokračování z knížky o češtině (vydání 2005).  Režie Miroslav Buriánek (?).

Účinkuje Bronislav Kotiš.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2010.  Premiéra 20.-24. 9. – 27. 9.- 1. 10. 2010 (ČRo 5 Plzeň, celkem 62 min.) v cyklu Literární doteky.

Obsah: 1. Hospodin – 2. Tábor, Pistole – 3. Kredenc – 4. Kam došel náš Franta – 5. Brambory – 6. Plameňák a Vorvaň – 7. Protektorát – 8. Jak píší noviny – 9. Jak se píše 15 let nato – 10. Do dalších tisíciletí.

Pozn.: Tisícileté dějiny češtiny i různé perličky a kuriozity s nimi spojené vypráví jeden z největších odborníků v tomto oboru. V druhém dílu volné řady knih o češtině se dozvíte nejen, odkdy v češtině existuje hláska h či jak vzniklo tělocvičné názvosloví, ale také že Alík pochází z turečtiny, co je vlastně úřední šiml nebo že páteř byla původně modlitba. Spletité cesty vývoje češtiny přibližuje autor v krátkých kapitolách, z nichž každá se opírá o jedno zajímavé slovo či jazykový jev a vypráví o jedné z peripetií, kterými čeština za dobu své existence prošla. (anotace)

18. 5. 2011

Marilyn Monroe 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 8:36

Antony Summers. Četba na pokračování vyprávějící o osudech filmové herečky, jejíž život je ohraničen léty 1926 – 1962. Pro rozhlas napsala Radoslava (Radka) Kvasničková. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Technická spolupráce Jakub Tandler. Redaktor Jiří Hubička. Režie Michal Bureš.

Účinkuje Simona Peková.

Nastudoval ČRo Olomouc 6.  – 17. 5. 2011. Premiéra 20. – 24. 6. 2011 (ČRo 2 Praha, 22:05 – 22:30 h.).

Lit.: {Bureš, Michal}: Marylin Monroe. In web ČRo, červen 2011 (článek).  Cit.: Její tvář a tělo byly všem na očích, její duše ale byla pro jiné téměř neviditelná. Hvězda, kterou zbožňovaly miliony, hvězda, která se cítila nemilovaná a opuštěná. Svět ji znal jako MM – Marilyn Monroe.

Právě osudy této americké herečky, které pro rozhlas napsala Radka Kvasničková, nabízí v novinkové pětidílné Četbě na pokračování Dvojka Českého rozhlasu. Rozhlasové zpracování příběhu ženy, která zazářila na filmovém nebi v Hollywoodu jako kometa a jejíž sláva nepohasla ani téměř 50 let po její smrti, vzniklo v Českém rozhlase Olomouc. Režie se ujal Michal Bureš, který do role Marilyn Monroe obsadil herečku Simonu Pekovou.

„Na osobnosti Marilyn Monroe je zajímavý rozkmit její duše: na jedné straně hvězda, sexsymbol, na straně druhé nečekané a nechtěné dítě, které se nemělo nikdy narodit, kdyby její matka neměla strach z interrupce. Simona Peková svým pojetím dokázala tento spletitý vnitřní svět obsáhnout v jeho úplnosti,“ říká režisér Bureš a na vrub scénáře dodává. „Je to autorčin velmi povedený debut, o kterém si troufám říct, že osloví nejednoho posluchače.“

Život Marilyn Monroe byl plný protikladů, neúplných pravd, fám i lží. Ještě dnes, mnoho let po její smrti, se spekuluje, nakolik byl její odchod z tohoto světa dobrovolný a nakolik v něm měl prsty někdo jiný. Dívka, která udělala v životě proto, aby se stala slavnou hvězdou, asi ve svém nejhlubším nitru příliš šťastná nebyla. Velké peníze, politika, mafie, alkohol, tajné služby, drogy, sex, to vše byl život Marilyn Monroe. Život, který lze vyložit tisíci způsoby. Jeden střípek do mozaiky velmi neurčitého obrazu duše jedné z nejslavnějších hollywoodských žen přidává i rozhlasové zpracování z Olomouce.

17. 5. 2011

Kniha lakomců 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 23:11

Al – Džáhiz. Výběr z galerie pitoreskních portrétů nejrůznějších lakomců a skrblíků období rozkvětu abbásovského chalífátu na přelomu 8. – 9. století. Překlad Svetozár Pantůček. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Petr Mančal.

Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 4. 5. 2011 (ČRo 3 Vltava, 15 min.).

Ničeho nelituju 1/5 (2011)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 18:52

Jiřina Steimarová. Četba na pokračování. Připravil Jiří Langer. Režie Luboš Koníř.

Čte Hana Kofránková.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2011. Premiéra 2. – 6. 5. 2011 (5 x 25 min.). Repríza 11. – 15. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 25. – 29. 1. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 25. – 29. 3. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Obsah: 1. Komediantka. – 2. Jak jsem zapískala. – 3. Paklíč ke štěstí. – 4. Vyhazov – 5.

Lit.: Soukupová, Hana: Ničeho nelituju. In web ČRo, květen 2011 (anotace). – Cit.: Pětidílná Četba na pokračování ze vzpomínek Jiřiny Steimarové vznikla na základě knihy, kterou herečka napsala spolu s publicistkou Kamilou Čížovou. V díle seznámíme nejen s divadelní kariérou umělkyně, ale představíme také její rodinu a přátele. První díl vysíláme od 22:05 hodiny na Dvojce Českého rozhlasu.

Podtitul literárního díla zní Život plný kotrmelců, což je docela výstižné. Jiřina Steimarová prožila hezké dětství v rodině, kde se herecké geny dědily z generace na generaci – vždyť jejím dědečkem byl legendární Vendelín Budil a otcem rovněž slavný Jiří Steimar.
Brzy se i mladá Jiřina ocitla na divadelních prknech a před filmovou kamerou. Dlouhá léta působila v Národním divadle a od roku 1954 v Hudebním divadle v Karlíně.
Dozvíme se, že život této energické ženy rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem. Dvakrát se provdala, poprvé za sochaře Jana Kodeta, podruhé za Jarku Juhana. Jeho emigrace jí přinesla mnoho opravdových těžkostí. Zůstala sama se třemi dětmi a navíc musela opustit prkna Národního divadla.
Rozhlasové posluchače určitě zaujme smysl pro humor a životní optimismus, s nímž dokázala čelit všem životním ranám. Rozdávala ho nejen svým nejbližším, ale i přátelům, kolegům a později i svým žákům.
Rozhlasové podoby své knížky se Jiřina Steimarová nedožila.
Četby se ujala Hana Kofránková v režii Luboše Koníře, z hereččiných pamětí vybíral Jiří Langer. Připravilo českobudějovické studio Českého rozhlasu.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress