André Salmon. Kapitoly z knihy. Autor, francouzský prozaik, básník a výtvarný kritik, se v románu snaží zachytit pohnuté osudy umělce, který patří dnes k největším zjevům světového moderního malířství. Překlad J. Fialová.
Čte Otakar Brousek I.
Natočeno 1968. Premiéra 1. části 10. 6. 1968 (Československo II, 18:00 – 18:25 h.).
K. J. Beneš. Četba na pokračování. Připravila Božena Dostálová. Režie Josef Korbel.
Čte Ivan Holub.
Nastudoval Hradec Králové v roce 1968 (?). Premiéra (?) 15. dílu 7. 6., 16. dílu 10. 6. 1968.
Andrzej Bart. Četba na pokračování z románu polského spisovatele, filmového scenáristy a režiséra. Z vlastního překladu připravil Jiří Červenka. Režie Natália Deáková.
Účinkuje Jaroslav Achab Haidler.
Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 29. 1. 2012 (25 min).
Lit.: Vondráček, Jiří: Četba z románu Andrzeje Barta Továrna na mucholapky. In web ČRo, leden 2012 (článek). – Cit.: Román polského romanopisce a scénáristy Andrzeje Barta (1951) Továrna na mucholapky se brzy po svém vydání v roce 2008 stal bestsellerem a rok poté dokonce aspiroval na literární cenu Niké. Děj románu nás zavádí do soudní síně, kde probíhá fiktivní proces, v němž mrtví soudí někdejšího pána nad jejich osudy, předsedu Judenratu lodžského ghetta Chaima Rumkowského.
Tento obratný podnikatel a organizátor dokázal během krátké doby přeměnit ubohé lodžské ghetto v perfektně fungující průmyslový podnik. Byl to cynický kolaborant, nelítostně vykořisťující své židovské spolubratry, nebo tragický hrdina, který se navzdory osudu snaží zachránit životy většiny? Za cenu krvavých obětí, otrocké práce v nelidských podmínkách a životů starých a nemocných lidí a dětí mladších deseti let se mu však podařilo pouze o pár měsíců prodloužit agonii ghetta a sám skončil tak jako většina jeho poddaných: smrtí v plynových komorách.
Andrzej Bart se narodil a žije v Lodži, v městě, v němž bylo v době druhé světové války známé židovské ghetto. Od dětství slýchal mýty spjaté s onou dobou i přímo s postavou nejvyššího představitele Židovské rady Chaima Rumkovského, spolupracujícího při správě ghetta s Němci. V představách se Bartovi odehrává proces, jehož účastníci hledají odpověď na otázku po vině a smysluplnosti Rumkovského působení.
Jitka Rákosníková, Denisa Prošková. Četba na pokračování z cyklu Jak se vařilo a žilo. Rozhlasová úprava Jolana Nováková. Režie Natália Deáková.
Čte Zuzana Kajnarová.
Natočeno 2011. Premiéra 23. – 27. 1. 2012 (5 x 22 min.).
Lit.: anonym: J. Rákosníková, D. Prošková: Chuťopis – 27. ledna. In web ČRo, leden 2012 (anotace). – Cit.: Předností knihy Jitky Rákosníkové a Denisy Proškové je skutečnost, že čtivě, s humorem a především nově opisuje „tajemství kuchyní“ některých zemí Evropy. Zároveň líčí životní styl, zvyky i zvláštnosti lidí a míst, která hrdinové knihy navštívili. Máme před sebou celou galerii pokrmů, chutí a vůní, stejně mnohotvárných, jako jsme mnohotvární my lidé.
Chuťopis je příběhem dospívající dívky Violy a jejího dědy. Max je prarodič obdařený schopností báječně vařit, zatím ale neměl možnost ochutnat vyhlášené pokrmy v místech, která jsou jejich „rodištěm.“ Děje se tak do chvíle, kdy přijde nečekaná výhra! Max se ji rozhodne věnovat na cestování po Evropě. Bere s sebou i svou vnučku, která má stejnou lásku jako on: vaření.
Na svých cestách zaznamenávají příběhy jídel, chutí, vůní i lidí. Radí, které typické suroviny nebo pamlsky bychom si i my z jednotlivých zemí měli přivézt. Přinášejí rovněž recepty na pokrmy ze 14 evropských regionálních kuchyní.
Marie Těšitelová. Četba na pokračování z nevydaného rukopisu české lingvistky, provázená jejím vyprávěním. Připravila Milena M. Marešová. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkuje Blanka Bohdanová.
Natočeno 2011. Premiéra 23. – 27. 1. 2012 (5 x 30 min.).
František Jura & Richard Jura. Četba na pokračování. Úprava, režie Vladimír Gromov.
Vypráví Petr Haničinec.
Připravil Český rozhlas v roce 199? (5 x 9 min.). Repríza 9.-13. 1. 2012 v pořadu Domino (ČRo 2 Praha), 7.-11. 4. 2014 v pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha ).
Pověsti: 1. Zpívající vodopád, 2. Černá kněžna, 3. Meluzína, 4. Jak vznikl rybník Lipinščok, 5. O čantorijském kováři.
Jozef Kroner. Pětidílná četba na pokračování ze stejnojmenné knihy. Redakce Naťa Hostovecká. Hudební spolupráce Miriam Kubandová. Technická spolupráce Peter Janák. Režie Vladimír Kivader.
Čte Michal Gazdík.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2009 (5 x 30 min.). Premiéra (?) 21. – 25. 12. 2009 (SRo 1 Slovensko). Repríza 18. – 22. 3. 2024 (SRo Rádio Devín, 22:30 h.) ke 100. výročí narození Jozefa Krónera.
Díly: 1. Testament, 2. Túžba hrat divadlo, Lexo, 3. Zajázdy, Nedokončený list, 4. Susedia, Ferdyš, 5. Bonboniera.
Pozn. 1: V tištěném programu SRo je četba uvedena titulem knihy, avšak v ohlášení pod titulem Poslední testament.
Pozn. 2: Od spisovateľa mám ďaleko, i keď mnohí hovoria, že okrem rozprávačského talentu mám dar príbeh originálne vypointovať písomne. Herci väčšinou píšu svoje memoáre, pričom im často ktosi pomáha alebo všetko píše za nich. Moje knihy sú len moje. Ani v jednej z nich som sa nechcel štylizovať ani mudrovať, písal som tak, ako som cítil, a do ničoho som sa nenútil. S každou knihou som predstupoval pred čitateľa s úctou a prvé ohlasy som očakával s takým vzrušením ako na premiére reakcie prvých divákov. Na javisku i pri písaní treba vychádzať z poznania a z poznávania človeka. Väčšinou ide o veci veľmi intuitívne a vy musíte nájsť tú najvhodnejšiu formu obnažovania sa. Písanie ani hranie nie sú ľahké, jedno i druhé je dráždivé až do špiku kostí. A to sa mi páči. Ak by som nebol hercom, časom by som sa určite prepracoval k literárnej tvorbe. (anotace knihy)
Božena Němcová. Četba na pokračování z prózy obrozenské autorky pohádek, venkovských povídek a črt z lidového života. Připravila Jarmila Konrádová. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Daniela Kolářová.
Natočeno 2011. Premiéra 22. – 25. 1. 2012 (4 x 30 min.) ke 150. výročí úmrtí Boženy Němcové. Repríza 1. dílu 29. 12. 2022 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). K poslechu a stažení zde.
Lit.: Konrádová, Jarmila: Premiéra četby na pokračování ke 150. výročí úmrtí Boženy Němcové. In web ČRo, leden 2012 (článek). – Cit.: Četba na pokračování z prózy obrozenské autorky pohádek, venkovských povídek, a črt z lidového života. Připravila Jarmila Konrádová. V režii Markéty Jahodové účinkuje Daniela Kolářová. Premiéru uvádíme ke 150. výročí úmrtí Boženy Němcové.
Božena Němcová, dívčím jménem Barbora Panklová, se narodila ve Vídni 4. února 1820. Datum jejího narození i její původ bývají různě interpretovány. Panský kočí Johann Pankl, a služka Terezie Novotná, kteří sloužili u vévodkyně Zaháňské, mohli být pouze náhradními rodiči české spisovatelky. Za pobytu u své dcery v Ratibořicích v letech 1825-1829 měla na její výchovu velký vliv babička Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska. Němcová chodila do školy v České Skalici a ve Chvalkovicích (do roku 1833). V roce 1837 byla provdána za úředníka finanční stráže Josefa Němce, o patnáct let staršího než ona. Manžel byl často překládán, spolu s ním a později i se čtyřmi dětmi pobývala v Josefově, v Litomyšli, v Polné, Domažlicích, v Uherských Ďarmotech a v Praze. V roce 1861 se Němcová definitivně rozešla s manželem a odcestovala do Litomyšle redigovat své spisy, ale to se jí už nepodařilo. Koncem listopadu ji odvezl její manžel z Litomyšle do Prahy a 20. ledna 1862 zemřela.
Povídka Baruška vyšla v roce 1852 vyšla v časopise Koleda, vydávané jejími moravskými přáteli. V této povídce částečně použila látku z tehdy hojně čteného německého spisovatele Auerbacha. Jak sama poznamenala, staví v ní ostré zrcadlo ožehavé otázce sociálního postavení služek i nerovnému poměru muže a ženy ve společnosti. Nebojí se postavit před oči čtenáře ožehavý problém nerovnosti muže a ženy zastižených ve veřejných místnostech. Kladná rozhodující úloha je zde přiřčena rovněž porotnímu soudu. Právě tehdy, v roce 1852 byla zrušena porota, jedna z pokrokových vymožeností revolučního roku osmačtyřicátého, Zásah poroty je v Barušce složkou smírného vyřešení individuálního konfliktu s mocí úřední, ale jinak opět, jako zpravidla u Němcové, je smírné řešení těžkých sociálních otázek řešeno zásahem dobrého člověka.
Jarmila Loukotková. Četba na pokračování z cyklu „Jak se vařilo a žilo“. Pro rozhlas připravila Zuzana Vojtíšková. Režie Natália Deáková.
Čte Valérie Zawadská.
Natočeno 3. – 4. 1. 2012. Premiéra prvního dílu 16. 1. 2012 (25 min.).
Lit.: anonym: Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří – 17. ledna. In web ČRo, leden 2012 (anotace). – Cit.: Zažitý mýtus říká, že spisovatelé, překladatelé i ostatní umělci nebývají příliš praktickými lidmi. Ovšem skutečnost je mnohem pestřejší než toto zjednodušené tvrzení. Prozaička a překladatelka Jarmila Loukotková (1923 – 2007) se proslavila především svými historickými romány, např. o básníku Petroniovi „Není římského lidu“ či příběhy římského gladiátora zaznamenanými ve dvou dílech románu „Spartakus“. Jako překladatelka se do literatury zapsala překlady poezie prvního francouzského prokletého básníka Francoise Villona. Svou představu o jeho životě převyprávěla v další své proslulé knize „Navzdory básník zpívá“. Kromě toho publikovala i celou řadu povídek a románů ze současnosti.
Ovšem, jak sama kdysi přiznala: kdyby nebyla spisovatelkou, chtěla by bývala být kuchařkou. Když slavila 65. narozeniny, udělala si radost publikací, v níž nechává čtenáře nahlédnout do receptů své domácí kuchyně, té gurmetské i té spisovatelské. V knize „Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří“ přináší nevšední recepty na vybrané lahůdky, prodchnuté krátkými příběhy k pochutnání duše. V laskavém vyprávění se vrací ke svému dětství, rodině i dobrotám, které se doma opakovaně vařily. S láskyplnou nostalgií vzpomíná na své přátele, u nichž byla vítaným hostem a od nichž si odnesla nejeden kulinářský zážitek.
Premiéru pětidílné Četby na pokračování pro rozhlas připravila Zuzana Vojtíšková, v režii Natálie Deákové čte Valérie Zawadská.
Mate Dolenc. Četba na pokračování z románu současného slovinského autora. Překlad Hana Mžourková. Připravila Jiřina Tejkalová. Režie Vladimír Gromov.
Účinkuje Jiří Plachý.
Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 16. 1. 2012 (30 min.).
Pozn.: Mate Dolenc se narodil roku 1945 v Lublani, vystudoval srovnávací literaturu a vydal již více než třicet knih. Je považován za „mořského vlka“ slovinské literatury, moře je pro Dolence magický kraj, který nabízí člověku své nesmírné bohatství, dokáže si však vybrat i daň, jež mu náleží. Román Moře v čase zatmění slunce ale není pouze zasvěceným vyprávěním o moři. Je to příběh oživených knih, které prostupují lidskými dějinami a zároveň životem každého z nás. Val Sebald, vypravěč z knihy Moře v čase zatmění slunce, je svobodomyslný člověk dobrodružného ducha, snad trochu bohém, který žije stále tak trochu mimo společnost. Nad neútulným skladištěm, kde žije mezi množstvím harampádí, má (vymyšlené) poschodí, které je plné těch nejkrásnějších žen z nejkrásnějších knih. Nejen prostřednictvím těchto žen se seznamujeme s příběhy, které Sebald četl a žil. (anotace)
Powered by WordPress