Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Chalíl Džibrán. Podobenství a výroky libanonského křesťanského spisovatele. Překlad Vlasta Hesounová. Připravila Eva Willigová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Aleš Procházka.

Natočeno 2012 (?). Premiéra (?) prvního dílu 18. 2. 2013 (20 x 5 min) v cyklu Půlnoc. Další díly 19. 2.-23. 2. 2013, 26. 2.-2. 3. 2013, 5. 3.- 9. 3. 2013, 12. 3.-16. 3. 2013.

Seznam epizod:
01 – Poutník – Šat – Jeden Bůh nebo mnoho
02 – Orel a skřivánek – Úplněk – Slzy a smích
03 – Na trhu – Poustevník a zvířata – Červená hlína
04 – Prorok a dítě – Hledání
05 – Král
06 – Slova písku – Tři dary – Filosof a švec
07 – Mír a válka – Kletba – Blázen
08 – Tanečnice – Láska a nenávist – Socha
09 – Dva andělé strážní – Blesk
10 – Žáby – Perla
11 – Zákony a zákonodárství – Pláň u Zádu
12 – Včera, dnes a zítra – Dvě princezny – Granátová jablka
13 – Stezka – Stavitelé mostů
14 – Píseň lásky – Zlatý opasek – Sedmdesát
15 – Prorok poustevník – Dvě básně – Sny
16 – Staré, prastaré víno – Žezlo – Výměna
17 – Paní Rút – Velryba a motýl – Kočka a myš
18 – Žena, která byla hluchá – Tělo a duše
19 – Nakažlivý mír – Stín – Řeka
20 – Hledání Boha – Dva lovci – Druhý poutník

Václav Chytil. Četba na pokračování. Připravila Eva Lenartová. Technická spolupráce Marek Hoblík. Režie Petr Gábor.

Účinkuje Luděk Eliáš.

Připravil Český rozhlas Ostrava v roce 2013 (5 x 25 min.). Premiéra 18.-22. 2. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:00-22:30). Reprízy 29. 2. – 4. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h), 6., 13., 20., 27. ledna a 3. února 2019 v cyklu Počteníčko (ČRo Olomouc).

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Václav Chytil: Chodci v soumraku. In web ČRo 20. 2. 2013 (anotace). – Cit.: „Nejvíc mrzne v mých vzpomínkách, v nich je taky nejdusnější léto, nejvíc v nich voní voda z řeky a nejjasněji v nich svítí hvězdy. V nich je všechno nejvíc a v nejčistší a nejpronikavější podobě: láska, zklamání, beznaděj, touha.“

Nostalgická, přesmutně krásná a pravdivá slova čteme na samém konci knihy Chodci v soumraku. Zároveň nás však vracejí na začátek našeho vlastního rozpomínání, abychom zjistili, jestli i naše kořeny jsou tak prožité a tak opravdové, a trochu závidíme stárnoucímu vypravěči, že se se svými „chodci v soumraku“ stále potkává.

Václav Chytil je pseudonym prozaika, který žije v Šenově u Ostravy a ves na Ostravsku je také místem, kam nás vypravování o jednom obyčejném dětství obyčejného kluka zavede. Do domu, kde bydlí 12letý hoch s rodiči a bratrem, ale hlavně s dědou a babičkou. Je to rozpomínání plné touhy a něžného stesku, věčné pátrání po smyslu života. „Jaký smysl má život rorýsů a vlaštovek? Napadá mě. Smyslem jejich života je létat vzduchem, lovit hmyz, stavět hnízda, vyvádět mladé a pak umřít. Odpovídám si. Nějak tomu nemůžu přijít na kloub. Uvažuju o tom pořád a pořád. Je to smysl života? Je třeba pouze dělat to, k čemu byl kdo zrozen? Jenže na rozdíl od rorýsů a vlaštovek netuším, k čemu jsem stvořený.“

Emma Braslavsky. Četba na pokračování. Připravila Petra Hynčíková. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Jan Maléř.

Připravila Plzeň v roce 2013. Premiéra prvního dílu 12. 2. 2013 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min).

Lit.: Hynčíková, Petra: Emma Braslavsky: Bez paměti. In web ČRo 3 Vltava, únor 2013 (článek). – Cit.: Trpce úsměvný román o sudetských Němcích v NDR, štrůdlu, svíčkové a pražském jaru připravila jako dvanáctidílnou četbu na pokračování v Tvůrčí skupině Plzeň Petra Hynčíková. V režii Miroslava Buriánka účinkuje Jan Maléř.

Román Bez paměti se odehrává ve východoněmeckém Erfurtu, kde se usadila komunita sudetských Němců ze západočeského Touškova. Vypráví životní příběh mladého matematika s počtářskou manií Eduarda, jeho lásky Anny a nejlepšího kamaráda z dětství Paula. Pro děj je zcela příznačný rok 1969. V Československu vstupuje v platnost nová ústava upravující postavení národností, což u hrdinů vyprávění vzbudí novou vlnu politických nadějí.

Současně se příběhem prolínají animozity života v komunistické diktatuře německého střihu: setkáme se s udavači Stasi, necitlivými urbanistickými řešeními, cenzurou, ale i představiteli východoněmeckého protestsongu. Tragický obrat v osudech hrdinů představuje demonstrace sudetoněmeckých radikálů v den hokejového vítězství nad Sovětským svazem v březnu roku 1969 na Václavském náměstí. (more…)

William Makepeace Thackeray. Satirické črty anglického spisovatele 19. století. Překlad Břetislav Hodek. Připravil Petr Turek.

Účinkuje Jiří Ornest.

Natočeno 2013. Premiéra 1. dílu 11. 3. 2013 (ČRo 3 – Vltava, 7x 15 min). Repríza 2. – 8. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. O snobu laškovně. 2. Snob královský. 3. Vliv aristokracie na snoby. 4. Čemu se snobi obdivují. 5. O některých snobech vojenských. 6. O snobech univerzitních. 7. O snobech literárních.

Lit.: Turek, Petr: William Makepeace Thackeray: Kniha o snobech. In web ČRo 3 Vltava, únor 2013 (anotace). – Cit.: (…) Anglický spisovatel William Makepeace Thackeray (1811-1863) je znám jako představitel kritického realismu. Ve svých dílech se sžíravou ironií a skepticismem zobrazoval střední a vyšší vrstvy tehdejší stavovské společnosti.  Thackeray již za studií pohrdal stavovskými privilegii, která zamořovala celou strukturu společnosti, a vtipně je pranýřoval ve svých dílech. Jeho Kniha o snobech se sebeironickým podtitulem „od jednoho z nich“ vznikla roku 1848. Svá pozorování o snobech (termín původně znamenal příštipkáře a studenti jím posměšně označovali novou vrstvu maloměšťáckých zbohatlíků, do literatury i do hovorového jazyka jej uvedl autor) původně uveřejňoval v časopise PUNCH. Později je sestavil do jednoho svazku a vydal knižně.      Svobodným a nespoutaným humorem nás Thackeray provází všemi vrstvami anglické společnosti. Všímá si života královského dvora, šlechty, probírá snoby literární, univerzitní, vojenské, obchodní a diplomatické. Autor se s humorem sám označuje za snoba a jeho pronikavé a vtipné postřehy pobaví i dnes.

Sergej Timofejevič Aksakov. Četba na pokračování z románu klasika ruské literatury. Překlad Anna Nováková. Připravila Ilona Jánská. Dramaturgie Dagmar Oravová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Petr Pelzer.

Natočeno 2003 (?). Vysíláno od 6. 6. 2003 (ČRo Vltava, 18:30 h.).

Lit.: anonym: Rodinná kronika. In web ČRo 3 Vltava, červen 2003 (anotace). – Cit.: Rodinnou kronikou zvěčnil Sergej Timofejevič Aksakov historii svého vlastního rodu. Kromě řady mistrných literárních portrétů svých předků přinesl také věrný obraz života na ruském venkově na konci 18. a v první polovině 19. století. Aksakov chtěl evokovat hlavně poezii ruské přírody a venkovského života, bezděčně však odhalil i stinné stránky fungování nevolnického systému. V režii Vlado Ruska přednese Petr Pelzer.

Sergej Timofejevič Aksakov (1791-1859) byl činný jako překladatel ze světových literatur, účastnil se literárních i politických debat a polemik, byl i štědrým mecenášem, ale aktivně se do literatury pokusil proniknout až ve svých 43 letech. Pevné zakotvení v ruské literatuře mu pak přinesla dvojice jeho románů Rodinná kronika (1856) a Dětství Bagrova-vnuka (1858), které napsal až na sklonku života. Je to beletrizované vyprávění o historii autorova vlastního rodu, který dostal v knize jméno Bagrovovi. Aksakovův dědeček – příslušník starobylého, ale zchudlého šlechtického rodu – se na sklonku 18. století rozhodl přesídlit s rodinou a dvěma stovkami nevolníků ze Simbirské do daleké Ufské gubernie. Doslechl se, že jsou tam „obrovské nedohledné lány pozemků, spousty zvěře a ryb a všemožných plodin, kde se dají od Baškirů za nepatrný peníz snadno získat celé kraje“. (more…)

Ondřej Hejma. Deník jedinečných příběhů a života generace, která dospívala v druhé polovině 20. století. Lásky, vztahy a osudy, ale taky všudypřítomná muzika – obraz 60. až 90. let. Připravil Roman Kopřivík. Režie Dimitrij Dudík.

Čte Ondřej Hejma.

Připravil Český rozhlas v roce 2013. Premiéra 11.-15. 2. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:00-22:30).

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Od 11. února čteme z knihy Ondřeje Hejmy „Fejsbuk“. In web ČRo 11. 2. 2013 (anotace). – Cit.: Ondřej Hejma patří k nepřehlédnutelným osobnostem české hudební scény, publicistiky i veřejného života.

V osobitě laděném deníku zachycuje léta svého života: tzv. zlatá šedesátá, první lásky (i ty hudební), první cesty za hranice, ale i první zklamání a tvrdá rozčarování: srpnovou okupaci, uzavřené hranice, začátek nehybné normalizace.

Lásky osobní se prolínají s láskami hudebními, příběhy osobní se vztahy veřejnými. Výsledkem je originální výpověď o konkrétních lidech, vztazích a hodnotách.