Jaroslav Erik Frič. Četba na pokračování. Připravil Ludvík Němec. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Jiří Vyorálek.
Natočeno 2016 – 2017 (10 + 12 dílů). Premiéra první série 17. 9. – 26. 11. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.). Premiéra druhé série 25. 2. – 13. 5. 2017 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).
Pozn.: V sobotu 8.10.2016 se Zelný rynk nevysílal – změna programu kvůli volbám.
Lit.: Kopecký, Lukáš: JEF. In web Lukáš Kopecký, 5. 8. 2016 (zpráva). – Cit.: Psáno na vodu palbou kulometnou začal Jaroslav Erik Frič psát v létě 2007 jako blog. Ojedinělý deník prvních let nového tisíciletí je velkolepou koláží událostí, textů, snů, dialogů prodchnutou neobyčejnou mravní silou a poctivostí. JEF, někdejší nakladatel, v posledních letech především organizátor festivalů, autorských čtení a v neposledku též básník a hudebník, za publikované názory a postoje ručí svým dosavadním životem. „Zejména v zamyšleních věnovaných otázkám víry se ukazuje šíře Fričova rozhledu a jasného ukotvení jeho názorů, které mu nedovolují takříkajíc sejít z cesty. (…) Fričův náhled lze snadněji pochopit než přijmout. Je v něm totiž pevnost a vyhraněnost, která nastavuje zrcadlo a nutí ke konfrontaci se sebou samým,“ napsal Josef Chuchma.
Výběr z Fričových textů pro rozhlas připravil Ludvík Němec a během podzimu se tento desetidílný cyklus stane součástí literárně-publicistického magazínu Zelný rynk. Posluchači ČRo Brno vyslechnou Fričovo ‚jiné psaní‘ v autenticky syrovém podání Jiřího Vyorálka.
„Člověk nemůže být někým jiným, než je, a jeho charakter je určován pouze tím, jaké věci dělá, čím se živí, čemu věří, s kým se stýká, jaké místo ve společnosti na něho zbylo, jaké si vydobyl, jaké zastává.“
Lit.: Blažejovská, Alena: J. E. Friče Psáno na vodu palbou kulometnou v Zelném rynku. In Facebook, 15. 9. 2016 (článek). – Cit.: Tuto sobotu 17. září v 18 hodin zahájíme v magazínu Českého rozhlasu Brno Zelný rynk nový seriál, jehož základem se stalo knižní vydání blogu básníka, hudebníka, esejisty a nakladatele Jaroslava Erika Friče. Jmenuje se Psáno na vodu palbou kulometnou, pro rozhlas jej připravil Ludvík Němec a v režii Lukáše Kopeckého čte Jiří Vyorálek.
Ve čtvrtek 16. června 2016 ve 14 hodin a 2 minuty zapisuje v jednom ze zařízení brněnské Fakultní Nemocnice u svaté Anny
Jaroslav Erik Frič tato slova: “
Psal jsem onehdy, že k blogu se už nejspíš nebudu moci vrátit, z obavy před opakováním, „osobním klišé“, únavností „stařeckého skuhrání“, či kdoví ještě kvůli čemu., hlavně jsem tím chtěl šetřit případné čtenáře. Ale zjišťuju, že mě to stále láká, ta živost, tkvění v přítomnosti, ba v okamžiku, který stále ještě na tomto světě zažíváme. Byli za mnou zde předevčírem přátelé z rozhlasu, rozhodli se uvést na těch svých neviditelných vlnách ukázky z knížky, která vyšla před časem péčí přítele Dana Podhradského, svazku mých počátečních blogů z r. 2007. Což mě – musím přiznat – potěšilo, ač si tyto věci nerad připouštím…” Dále náš přítel Jaroslav Erik Frič pokračuje:
“- ano, potěšil mě tento zájem rozhlasu, snad to něčemu, někomu poslouží, snad to i někoho dalšího potěší, což ostatně byl můj počáteční důvod, proč jsem s tímto psaním vlastně začal – a proč jsem se rozhodl v něm pokračovat. Uvidíme, jak čas půjde, co všechno ještě mi ukáže, v čem snad se ještě dokážu „neopakovat“. Například nikdy jsem ještě neslyšel tak pěknou charakteristiku svého postavení, jakou před několika dny roztomile použila jedna zdejší sestřička-fyzioterapeutka: „Slyšela jsem, že taky patříte k tomu uměleckýmu podsvětí“. Vidíte, člověk ani nemusí mnoho usilovat o to, aby se stal pirátem, život ho tam prostě přivede -”Lit.: Blažejovská, Alena:
Herec Jiří Vyorálek čte z blogů básníka Jaroslava Erika Friče. In web ČRo Brno, listopad 2016 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: J. E. Frič je dobře znám v celé české a moravské undergroundové komunitě. A nejen to – je ctěn a milován napříč generacemi. Poslechněte si četbu z jeho knižně vydaných blogů.Ve čtvrtek 16. června 2016 ve 14 hodin a 2 minuty si básník, esejista, hudebník a nakladatel Jaroslav Erik Frič (nar. 1949) zapisuje v jednom ze zařízení brněnské Fakultní Nemocnice u svaté Anny tato slova:
Psal jsem onehdy, že k blogu se už nejspíš nebudu moci vrátit, z obavy před opakováním, „osobním klišé“, únavností „stařeckého skuhrání“, či kdoví ještě kvůli čemu., hlavně jsem tím chtěl šetřit případné čtenáře. Ale zjišťuju, že mě to stále láká, ta živost, tkvění v přítomnosti, ba v okamžiku, který stále ještě na tomto světě zažíváme. Byli za mnou zde předevčírem přátelé z rozhlasu, rozhodli se uvést na těch svých neviditelných vlnách ukázky z knížky, která vyšla před časem péčí přítele Dana Podhradského, svazku mých počátečních blogů z roku 2007. Což mě – musím přiznat – potěšilo, ač si tyto věci nerad připouštím… Dále Jaroslav Erik Frič pokračuje:
– ano, potěšil mě tento zájem rozhlasu, snad to něčemu, někomu poslouží, snad to i někoho dalšího potěší, což ostatně byl můj počáteční důvod, proč jsem s tímto psaním vlastně začal – a proč jsem se rozhodl v něm pokračovat. Uvidíme, jak čas půjde, co všechno ještě mi ukáže, v čem snad se ještě dokážu „neopakovat“. Například nikdy jsem ještě neslyšel tak pěknou charakteristiku svého postavení, jakou před několika dny roztomile použila jedna zdejší sestřička-fyzioterapeutka: „Slyšela jsem, že taky patříte k tomu uměleckýmu podsvětí“. Vidíte, člověk ani nemusí mnoho usilovat o to, aby se stal pirátem, život ho tam prostě přivede –
Nakladatelství Daniela Podhradského Dauphin letos vydalo už třetí svazek Fričových blogů pod názvem Psáno na vodu palbou kulometnou. Vydavatel tento originální text charakterizuje takto:
Ojedinělý deník prvních let nového tisíciletí je velkolepou koláží událostí, textů, snů, dialogů, prodchnutou neobyčejnou mravní silou a poctivostí. Text psaný poetikou Zábranových deníků, Divišovy Teorie (ne)spolehlivosti či Hančových Záznamů postupně začal oslovovat široký okruh obecenstva, které JEFův blog, slovy jednoho čtenáře „v této šílené době při duševním zdraví udržoval“.Četbu na pokračování z prvního svazku připravil pro rozhlas Ludvík Němec. V režii Lukáše Kopeckého interpretuje Jiří Vyorálek.