Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Joseph Heller. Četba na pokračování. Překlad Michael Žantovský. Pro rozhlas připravil Ludvík Němec. Režie Zdeněk Kozák.

Účinkují Miroslav Středa, Igor Bareš, Ladislav Lakomý, Stanislav Zindulka, Zdeněk Junák a František Derfler.

Nastudovalo Brno v roce 1996. Repríza 1. dílu 25. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v cyklu Americký rok.

Jack London. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí. Překlad Josef Pospíšil. Pro rozhlas připravila Marie Nováková. Dramaturgie Zuzana Drtinová Vojtíšková. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Jan Vondráček.

Natočeno v roce 2016. Premiéra 21. – 25. 11. a 28. 11. – 2. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 1. dílu 21. 7. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 1. dílu 14. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: anonym: Jack London: Tulák po hvězdách (1/10). In web ČRo 2 Praha, listopad 2016 (článek). – Cit.: Jako nejpřísněji izolovaný vězeň se toulal nejen světem, ale i časem…

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie na zemědělské fakultě Kalifornské univerzity, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce. Lidé, kteří něco podobného přežili, tomu říkají smrt zaživa.

Darrel Standing si ale i v těchto podmínkách dokázal získat svobodu, jakou poznal jen málokdo. Jako nejpřísněji izolovaný vězeň se toulal nejen světem, ale i časem. Standingovu schopnost soustředit své myšlenky, odpoutat se od těla a přenést se do jiných světů popisuje London poutavě a sugestivně…

Příběh zasazený do kalifornské státní věznice ve Folsomu na počátku 20. století přináší neobyčejnou vzpruhu snad každému, kdo právě hledá životní sílu. Desetidílná četba vám tak ve svém nejednom dobrodružném příběhu nabídne i hluboký filozofický podtext.

Lit.: Lekešová, Stanislava – Horálková, Elena: Host do domu – Dokonce jsem se doma snažil dostat mimo tělo, vzpomíná Jan Vondráček na čtení Tuláka po hvězdách. In web ČRo 2 Praha, 30. 11. 2016 (článek + nahrávka rozhovoru k poslechu). – Cit.:  Rozhlas má Jan Vondráček rád. Před mikrofon chodil už jako kluk. „Díky tátovi jsme s bráchou v osmi letech hráli v rozhlasových hrách. S panem Hrušínským jsme si hráli. Pan Filipovský mě houpal na klíně.“ Aktuálně pro Dvojku načetl Tuláka po hvězdách od Jacka Londona.

„Mám tu knížku rád. Četl jsem ji už ve 14. Dokonce jsem se doma snažil umrtvovat, abych se dostal mimo tělo. Přesně jak tam píše, že čím je to tělo zhuntovanější, tak jsem zkoušel se třeba celý den nehnout z postele. Spát, ležet a zkoušet, jestli se tělo astrálně neuvolní a neprojde stěnou,“ vzpomíná se smíchem.

Takovej ten typ, co si dokáže všechno omluvit

Tulák po hvězdách má brzy vyjít v Radiotéce i na CD. Zatím se na pulty dostala jiná Vondráčkem čtená audiokniha: 5x Tom Ripley, detektivka od Patricie Highsmithové. „Ripley je fakt hajzl, ale vlastně má pocit, že je všechno v pořádku. Takovej ten typ, co si dokáže všechno omluvit,“ libuje si Vondráček.

„Přesně jak se psychologové dohadují, kde má člověk tu hranici: za kolik je schopný zabít, za kolik něco ukrást. Každý má ty hranice jinak a Ripley je nemá vůbec. Těch pět příběhů je neuvěřitelně cynických až komických. Vraždí jak na běžícím pásu. Je to výborně napsaný.“

Žít nonstop

Vondráček se dnes už neumrtvuje. Ani nevraždí. Spíš žije nonstop. „Tu písničku někdy ale úplně nenávidím,“ směje se. Taky ona mohla být součástí divadelního představení Oněgin byl Rusák, což je volné pokračování Hrdého Budžese. Většina herců Divadla v Celetné na něco hraje a režisér toho využil.

„Chtěli jsme tam živou muziku a zahrát si pecky z 80. let. Všichni si to užíváme, protože to je to, co nás nakopávalo v době socialismu.“ Na zkouškách se řešilo, jestli do hry zakomponovat i písničky, které se jim nelíbily. Třeba právě Michala Davida. Proč ne? „Nakonec bysme těm lidem ještě museli platit tantiémy.“

Jan Vondráček
– měl být tanečníkem (podle maminky)
– vystudoval DAMU (díky tatínkovi)
– první angažmá získal v Dejvickém divadle
– zkusil si i režii (muzikál Kdyby tisíc klarinetů)

Sir Arthur Conan Doyle. Další z dobrodružných příběhů, který neprávem zůstává ve stínu detektivních případů Sherlocka Holmese a Dr. Watsona. Nejčastěji bývá publikován pod názvem: Exponát č. 249. Režie Petr Nosálek.

Čte Stanislav Šárský.

Nastudovala Ostrava v roce 1995. Vydala Radiotéka v roce 2014 (3 x MP3, celková délka 73 min.).

Mariusz Surosz. Dramatické století Čechů polskýma očima. Četba na pokračování ze stejnojmenné knihy polského novináře a publicisty. Překlad Pavel Weigl. Připravil Miloš Doležal.   Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Tomáš Töpfer.

Premiéra 15.-24. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h). Repríza 1. dílu 2. 1. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Američanka. – 2.Novinářka – 3. Geometr – 4. Pilot – 5. Knihkupec – 6. Truhlář – 7. Obchodníkova dcera. – 8. Filozof – 9. Emigrant – 10. Herečka.

Lit.: Doležal, Miloš: Směs knedlíků, piva a Švejka neexistuje. In Týdeník Rozhlas 2/2018 (článek)

Lit.: Doležal, Miloš: Mariusz Surosz: Pepíci (2/10). In web ČRo 3 Vltava, listopad 2016 (článek). – Cit.: Směs knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka neexistuje. Že Češi nejsou jen národem Švejků a zbabělých lokajů mocných naznačuje kniha Pepíci polského novináře, esejisty a historika Mariusze Surosze, jejíž podtitul zní „dramatické století Čechů polskýma očima“.

Mariusz Surosz zkoumá českou povahu a novodobé dějiny skrze jejich aktéry – generála Eliáše, Emila Háchu, Charlotu Masarykovou, K. H. Franka, Milenu Jesenskou, letce Josefa Františka, Klementa Gottwalda, filozofa Jana Patočku, Pavla Tigrida a další. Přes tyto postavy vypráví českou cestu 20. stoletím a hrdinství i odvaha v ní mají místo stejně jako slabost či selhání.

Popularita české kultury u našich severních sousedů dala vzniknout celé řadě knih typu Češi polskýma očima. Vedle čtenářsky úspěšných, avšak tendenčně konstruovaných publikací Szczygełových jsou Suroszovy Pepíci knihou pronikavou, zasvěcenou a všímající si (skrze sedmnáct portrétů) české duše z nečekané perspektivy a hloubky. V polských recenzích Pepíků si kritici všímali právě toho, jak Surosz nebanálně a překvapivě nasvěcuje české novodobé dějiny: „Úspěšně nás přesvědčuje o tom, že tzv. Pepík – specifická směs knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka – neexistuje. Jinými slovy – usvědčuje nás v povrchním a křivdivém pohledu na český národ, s kterým dějiny nezacházely o moc jemněji než s námi.“

Surosz se narodil v roce 1963 ve Svinoústí, vystudoval historii a filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval jako tiskový mluvčí sportovního klubu Cracovia, přispívá do řady periodik (především Gazeta Wyborcza) a v současné době působí a žije v Praze.

Knižně debutoval souborem portrétů s názvem „Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów“, které bylo rok po polském vydání vydáno i v Čechách v překladu Pavla Weigela. A nedávno vyšla Suroszova druhá kniha – portréty výjimečných českých žen s názvem „Ach, ty Češky“, která se jistě dočká českého vydání.

Lit.: Doležal, Miloš: Mariusz Surosz: Pepíci. In web ČRo Plus, 2. 1. 2018 (článek). – Cit.:  Že Češi nejsou jen národem Švejků a zbabělých lokajů mocných, naznačuje kniha Pepíci polského novináře, esejisty a historika Mariusze Surosze, jejíž podtitul zní Dramatické století Čechů polskýma očima. Deset vybraných kapitol ze Suroszových Pepíků vysílá v Radioknize Český rozhlas Plus.

Mariusz Surosz zkoumá českou povahu a novodobé dějiny skrze jejich aktéry – generála Eliáše, Emila Háchu, Charlotu Masarykovou, K. H. Franka, Milenu Jesenskou, letce Josefa Františka, Klementa Gottwalda, filozofa Jana Patočku, Pavla Tigrida a další. Přes tyto postavy vypráví českou cestu 20. stoletím a hrdinství i odvaha v ní mají místo, stejně jako slabost či selhání.

Popularita české kultury u našich severních sousedů dala vzniknout celé řadě knih typu „Češi polskýma očima“. Vedle čtenářsky úspěšných, avšak tendenčně konstruovaných publikací Szczygełových jsou Suroszovy Pepíci knihou pronikavou, zasvěcenou a všímající si (skrze sedmnáct portrétů) české duše z nečekané perspektivy a hloubky.

V polských recenzích Pepíků si kritici všímali právě toho, jak Surosz nebanálně a překvapivě nasvěcuje české novodobé dějiny. „Úspěšně nás přesvědčuje o tom, že tzv. Pepík – specifická směs knedlíků, piva, Rumcajse a Švejka – neexistuje. Jinými slovy: usvědčuje nás v povrchním a křivdivém pohledu na český národ, s kterým dějiny nezacházely o moc jemněji než s námi.“

Surosz se narodil v roce 1963 ve Svinoústí, vystudoval historii a filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Působil v několika nakladatelstvích, pracoval jako tiskový mluvčí sportovního klubu Cracovia. Přispívá do řady periodik (především Gazeta Wyborcza) a v současné době působí a žije v Praze.

Knižně debutoval souborem portrétů s názvem „Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów“, které bylo rok po polském vydání vydáno i v Čechách v překladu Pavla Weigela. A nedávno vyšla Suroszova druhá kniha – portréty výjimečných českých žen s názvem „Ach, ty Češky“, která se dočkala českého vydání a je připravováno i její rozhlasové uvedení.

Jelizar Malcev. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno v roce 1950. Premiéra (?) ?. dílu 20. 8. 1950 (Praha, 18:00 – 18:30 h.).

Pozn.: Ústředními postavemi příběhu jsou Rodion a Gruňa, kteří se do sebe zamilují při lehkoatletických závodech svých kolchozních klubů. V předvečer druhé světové války slaví svatbu. Rodion odchází bránit svou zem, na Gruně spočine stejně jako na všech kolchoznických ženách, starost a boj o úrodu. Díky své píly se stane ženou a vedoucí představitelkou zemědělské úderky, zatímco Rodion, člověk ješitný a samolibý, pouští se po návratu z vojny do soutěžení s Gruňou, ne pro dobro kolchozu, ale pro svou osobní slávu. Autor tak líčí děj příběhu mezi starým a novým typem člověka. Tento román byl vyznamenán Stalinovou cenou.

Ivana Blahutová. Četba na pokračování. Pro rozhlas vybral a upravil Ivan Němec. Dramaturgie Olga Jeřábková. Režie Radim Nejedlý.

Čte Zuzana Slavíková.

Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 7. – 11. 11. a 14. – 18. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).