Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dietmar Grieser. Překlad Robert Novotný. Připravil Marek Pivovar. Režie Simona Nyitrayová.

Účinkuje Tomáš Jirman.

Nastudovala Ostrava v roce 2017. Premiéra 10. – 16. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Rádo se stalo… – 2. Jak se z Matěje Šindeláře stal Matthias Sindelar. – 3. V Babiččině údolí.  – 4. Svatba v Zákupech. – 5. Na obhlídce v Osoblaze. – 6.  Příšerná adresa. – 7. Vhazování mincí zakázáno!

Virginia Woolfová. Líčení jednoho dne v životě středostavovské ženy středního věku, která chystá večírek, se odehrává v Londýně roku 1923. Překlad Kateřina Hilská. Rozhlasová úprava Tereza Semotamová. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Lucie Andělová.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 5. – 9. a 12. – 16. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 10 x cca 19 min.) v cyklu Čtení pro celou rodinu.

Lit.: Hložková, Hana: Virginia Woolfová: Paní Dallowayová (1/10). In web ČRo 2 Praha, 5. 6. 2017 (článek). – Cit.: Desetidílná četba na pokračování líčí průběh jednoho červnového dne roku 1923 v životě ženy z vyšší střední třídy. Virginia Woolfová představuje hlavní postavu – Clarissu Dallowayovou nejprve skrze ranní procházku po Londýně, při které si uvědomuje radost z míst, která se jindy zdají všední. Posléze jako hostitelku, jež s pečlivostí připravuje večírek pro manžela a věnuje se pozvané společnosti. Zdánlivě banální náplň dne padesátileté Clarissy je důmyslně protkána myšlenkami a vzpomínkami nejen na časy, kdy byla mladá.

Prostřednictvím, v diplomatických službách pracujícího, manžela Richarda, dávného milence Petera Walshe, který se kvůli rozvodu vrátil z Indie, a blízké přítelkyně Sally Setonové se postupně odhaluje, že na první pohled obyčejná manželka Clarissa má za sebou emočně pestrý a naplněný život. Paralelně s jejím „vyprávěním“ se prolíná příběh, válečnými traumaty poznamenaného, básníka Septimuse Smitha a jeho italské manželky Rezie.

Román Virginie Woolfové je pozoruhodný tím, jak zaznamenává proud lidského podvědomí se všemi jeho náhlými střihy a prolínáním časových rovin. Tok myšlenek a vzpomínek je doprovázen všudypřítomným popisem a to různými formálními prostředky (dialogy, vnitřním monologem, samomluvou apod.). Součástí tohoto impresivního románu jsou také autobiografické prvky (procházky po Londýně, motiv šílenství i sebevraždy aj.).

 

Ernst Wolfgang Freissler. Krátké povídky ze sbírky Sírný květ, která vyšla roku 1913, jsou charakteristické chytrým a zároveň vtipným vhledem do zvířecích a lidských duší. Překlad Lukáš Motyčka. Režie Simona Nyitrayová.

Účinkuje Pavel Vacek. 

Nastudoval Olomouc v roce 2017. Premiéra 5. – 9. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.

 

Leopold von Sacher-Masoch. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky. Milostný příběh mladého šlechtice Severina a jeho osudové ženy Wandy von Dunajew, který dal vzniknout pojmu masochismus. Připravil Dominik Mačas. Překlad Gabriela Veselá. Režie Jakub Doubrava. 

Účinkují Michal Štěrba a Andrea Mohylová.

Nastudovala Plzeň v roce 2016. Premiéra 1. dílu 4. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v cyklu Rakouský rok. Repríza 1. dílu 1. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou; 29. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Lit.: Mačas, Dominik: Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Leopolda von Sacher-Masocha. In web ČRo 3 Vltava, 10. červenec 2021 (článek). – Cit.: Milostný příběh mladého šlechtice Severina a jeho osudové ženy Wandy von Dunajew, který dal vzniknout pojmu masochismus. Vltavská Četba s hvězdičkou uvádí legendami opředený román rakouského spisovatele Leopolda von Sacher-Masocha. (…)

Pořad není vhodný pro děti a mladistvé.

Pojem masochismus v dnešní otevřené společnosti, poučené několika sexuálními revolucemi, nevyvolává rozpačitý růženec ve tváři ani tmářské odsuzování. Tuto sexuální odlišnost odborníci popisují jako erotickou fascinaci agresivitou směrovanou proti vlastní osobě. Jméno získala podle spisovatele Leopolda von Sacher-Masocha. To všechno je dnes všeobecně známo, stejně jako název jeho nejslavnějšího literárního díla – Venuše v kožichu.

Zde ale becná informovanost končí a neznalost obsahu tohoto románu nezřídka vyvolává divoké fantazie a domněnky. Kdo by od díla očekával šestákové pornografické scény, bude zklamán. Venuše v kožichu je sice klasikou v žánru erotické literatury, je to ovšem především velký milostný příběh, vedený v tom nejromantičtějším kánonu lásky osudové a nenaplněné.

Mladý šlechtic Severin se v malých karpatských lázních seznamuje s krásnou Wandou von Dunajew. Zamiluje se do ní a propadá jejímu kouzlu natolik, že jako nejvyšší projev své oddanosti touží být jejím otrokem. Bičovaným, ponižovaným, trýzněným. Wanda jeho přání zpočátku nechápe, záhy však v podobných praktikách nachází zalíbení a s rostoucí rafinovaností Severina trýzní. Čím je Severinovo utrpení větší, tím víc jím Wanda opovrhuje…

Pikantní okolností je fakt, že román osudově zasáhl do života samotného autora. V roce 1872 se Sacher-Masoch oženil s Aurorou Rumelin. Spisovatel manželku sám nazýval podle své románové hrdinky Wandou. Aurora tuto hru ráda přijímala a sama se někdy jako Wanda von Dunajew podepisovala. Nahlížet do spisovatelovy ložnice nám v tomto článku nepřísluší, ale znalci života a díla Leopolda von Sacher-Masocha tvrdí, že v jeho manželství se mu dařilo erotické tužby zdárně rozvíjet. Ani to ale zřejmě nestačilo a Sacher-Masoch svou Wandu nakonec z vlastní vůle opustil. Tuto šanci Severinovi nedal…

Antonín Cekota. Četba na pokračování z knihy, která odhaluje mnohၠtajemství ze života Tomáše Bati i klíčové okamžiky světoznámé firmy. Pro rozhlas připravila Blanka Kostřicová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Čte Martin Sláma.

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 4. 6. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 23. 3. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: Díl první: Zrození podnikatele. V roce 1876, kdy se narodil Tomáš Baťa, byl Zlín malým podhorským městečkem venkovského rázu. Tomášův otec byl obuvník, stejně jako jeho dědeček, pradědeček… Osm generací Baťů-ševců předcházelo devátému Tomášovi, který již jako předškolní chlapec vyráběl z odřezků kůže botičky pro panenky a snažil se je prodávat na jarmarcích. Později založil svůj první samostatný podnik na výrobu obuvi – s bratrem a sestrou.

Díl druhý: Boj s dluhy. První pokus Tomáše Bati o podnikání v obuvnické výrobě, který učinil společně se dvěma svými sourozenci, skončil neúspěšně – velkým zadlužením, které plynulo z nedostatku zkušeností. Devatenáctiletý Tomáš vyvinul nadlidské úsilí a dluhy splatil (i za bratra, který mezitím narukoval). Podnik se stává jeho vlastnictvím.

Díl třetí: Od Tolstoje k továrně. Mladý Tomáš Baťa byl hodně ovlivněn četbou L. N. Tolstého. Snil o tom, že až si po splacení dluhů něco vydělá, koupí si malou zemědělskou usedlost a bude mít jen tolik, kolik bude potřebovat pro sebe a svou rodinu. Názor změnil v Německu, kde poprvé uviděl obuvnické stroje a uvědomil si, že blahobyt země pochází od těchto „ocelových obrů“. V tomto se utvrdil na další cestě – do Spojených států.

Díl čtvrtý: Inovace továrny. Tomáše Baťu inspirovala zkušenost z americké cesty zejména ve dvou aspektech: jednak si všiml vztahů mezi lidmi v továrně, kde továrník vždy říkal „my“, nikoli „já“ jako v Evropě; jednak ho zaujala vysoká míra specializace v americkém obuvnickém průmyslu. Rozhodl se obojí zavést i ve Zlíně.

Díl pátý: Svatba a růst podniku. V roce 1912 se Tomáš Baťa oženil s Marií Menčíkovou, dcerou ředitele c.k. knihovny ve Vídni; v roce 1914 se manželům Baťovým narodilo první a jediné dítě, syn Tomáš. Léta 1912-14 lze považovat za období určité harmonizace, kdy zkušený podnikatel nabyl mistrné schopnosti zhodnotit celek a nepřehlédnout detail, kdy ovládl podnikání jako umění. Rozhodl se obojí zavést i ve Zlíně.

Díl šestý: Léta válečná. V srpnu 1914 Tomáš Baťa cítil, že jeho dvacetiletá práce se hroutí. Normální obchod skončil. Baťa přesto udržoval podnik během války v provozu; navíc organizoval ve velkém svépomoc – především se snažil zabránit hladu ve Zlíně. Úspěšně. Ke konci války založil malou továrnu v Pardubicích a začal připravovat otevírání vlastních prodejen, které by mohly zajistit práci po válce.

Díl sedmý: Boje poválečné. S rozpadem monarchie zdědilo Československo hospodářské i sociální problémy hrozivých rozměrů. Řada let po 1. světové válce nepřinášela Tomáši Baťovi nic než nadlidskou práci, bez naděje na zisk. Cennějším kapitálem však pro něj byla – jako vždy – osobní čest, která „nařizovala“ vytrvat, pracovat s napětím fyzických i duševních sil.

Díl osmý: Léta rozvoje. Tomáš Baťa zavádí ve svém podniku originální systém účasti pracovníků na zisku – čímž zaměstnanci získávají pocit, že pracují na svém. Toto zařízení se velmi osvědčuje. Počátkem 20. let přivádí „touha tvořit“ Baťu do obecní politiky. Jeho strana Baťovci s velkou převahou vítězí ve volbách.

Díl devátý: Starosta města. Tomáš Baťa je zvolen starostou Zlína. Usiluje o výstavbu moderního města, v němž jsou samozřejmostí vodovod, elektřina nebo asfaltové silnice. Vynalézá a realizuje nové typy továren, usiluje o splynutí města s přírodou, o propojení průmyslu a zemědělství.

Díl desátý: Stavitel, exportér, výrobce. Tomáš Baťa koncipuje a realizuje projekt proslulé kolonie rodinných domků pro dělnictvo – s moderním vybavením, se zahrádkami, finančně dostupné. V továrně zavádí systém decentralizované výroby. Počátkem 30. let, v období hluboké hospodářské krize, hledá nové trhy v severní Africe.

Díl jedenáctý: Učitel a vychovatel. „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte napřed sebe,“ doporučoval Tomáš Baťa na přednášce studentům Vysoké školy technické v Praze. Na tomto principu stavěl i svoji proslulou Baťovu školu práce, jíž prošly tisíce mladých mužů a žen. Podobným způsobem vychovával i svého syna.

Díl dvanáctý: Nástupce. Oslavy 1. máje. V synovi vychoval Tomáš Baťa zdatného nástupce, který díky otcově výchově dokázal zvládnout vše nepředstavitelné, co zemi i podnik očekávalo. Ve 20. letech se oslavy 1. máje staly komunistickou demonstrací nenávisti. Tomáš Baťa, který nesnášel násilí všeho druhu, se rozhodl proměnit ve svém podniku tento svátek v přátelské setkání pracovníků továrny.

Díl třináctý: Příznaky zemětřesení. Představa Tomáše Bati o světě sjednoceném hospodářsky vzájemnou výměnou zboží, materiálů, služeb, plateb a styků nevyhnutelně předpokládala a potřebovala světový mír. Víra v uskutečnění této představy však brala koncem 20. let pozvolna za své.

Díl čtrnáctý: Boj s krizí. Tomáš Baťa se snažil čelit světové krizi po svém: usilovnou prací, snahou o zlepšování výroby, rozvoj podniku, zvýšení exportu. Koncem 20. let se stal také nadšeným obdivovatelem letectví – což částečně souviselo s jeho obchodními cestami.

Díl patnáctý: Ten červencový den 1932. Začínal lehkou mlhou. Tomáš Baťa se chystal na obchodní cestu do Švýcarska. Mlha ve Zlíně neustupovala, avšak okolní obce hlásily jasno. Baťa se zkušeným pilotem tedy vyletěli. Několik vteřin po startu letadlo havarovalo. Tomáš Baťa i pilot byli na místě mrtvi.

Lit.: Kostřicová, Blanka: Geniální podnikatel Tomáš Baťa. Příběh krále obuvi složený z jeho deníku i vzpomínek blízkých. In web ČRo Plus, 23. 3. 2026 (článek). – Cit.: Poctivost, čest, osobní příklad a schopnost pracovat až do úmoru. To jsou vlastnosti, kterými proslul Tomáš Baťa (1876–1932). Jeho cestu od ševcovského verpánku po krále obuvi a starosty Zlína vypráví Antonín Cekota, který v legendárním podniku sám začínal a později se stal ředitelovým blízkým spolupracovníkem. V knize Geniální podnikatel Tomáš Baťa dokládá, jaké hodnoty šéf zastával, jak překonával překážky a srovnává to s tím, z jak skromných poměrů pocházel. (…)

Lit.: Kostřicová, Blanka: Tomáš Baťa: podnikatel, génius a dříč. In Týdeník Rozhlas 22/2017 (článek).

Ladislav Karel Feierabend. Třetí série pamětí významného národohospodáře. Připravili Olga Jeřábková a Mojmír Svoboda. Režie Eva Řehořová.

Čte Jan Kačer.

Natočeno 1995. Repríza 1. dílu 30. 5. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: První díl popisuje návštěvu USA v roce 1942, kde chtěl jednat o rekonstrukčním plánu po skončení války.

Druhá cesta do exilu – poslední část třetí série čtení z pamětí významného českého národohospodáře a ministra v předválečných, protektorátních i exilových vládách Ladislava Karla Feierabenda. Po roce 1948 odešel nejdříve do Anglie a následně pak v roce 1950 do Spojených států, kde se mimo jiné podílel na vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky.

Kristýna Ulmanová. Četba na pokračování. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Čte Vladimír Krátký.

Natočeno 2017. Premiéra 27. – 29. 6. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: “Cestování vlakem bylo již tehdy něco naprosto běžného. Proto se začaly vymýšlet jiné, netradiční, způsoby, jak by se dalo na pařížskou světovou výstavu dostat. Tento trend zaznamenal rovněž francouzský časopis L“Illustration, který napsal, že Prahu a Vídeň posedla bláznivost výstředního cestování do Paříže. Netradičních způsobů cestování našli Pražané i Vídeňané opravdu mnoho. Beznohý Jan Haslinger zdolal na dvoukolovém vozíku, odrážeje se holýma rukama, vzdálenost 1 435 kilometrů, dělící vídeňský Prátr od pařížského Boulogneského lesíka. Z Vídně váleli dva mladíci do Paříže sud piva. Z Prahy se pro změnu vypravil pan Poledna-Vlkovský, který se rozhodl dokopat do Paříže míč, aniž by se ho za celou cestu dotkl rukou.”

Ve své práci „Cestování před sto lety“ se tomuto tématu věnuje Kristýna Ulmanová. Ve třetí části se dozvíte, že vedle tradičního kontaktu jednotlivých států na diplomatické úrovni, se světové výstavy staly také kolébkou nové mezinárodní spolupráce v oblasti vědy, techniky a obchodu. Právě kvůli tomu na ně vyrazili třeba Vojtěch Náprstek a František Křižík.

Lit.: Ulmanová-Kosinová, Kristýna: Kristýna Ulmanová: Cestování před sto lety. In web ČRo Plus, 27. 6. 2017 (článek). – Cit.: Ve druhé polovině 19. století se rozmáhají nejen technologie, ale lidé si poprvé začínají užívat volný čas.

Ve druhé polovině 19. století můžeme v českých zemích pozorovat dva fenomény, které ovlivnily život rozvíjející se české občanské společnosti. Prvním z nich byl vznik volného času. Volným časem už nedisponovala pouze šlechta, nýbrž také lékaři, právníci, továrníci, obchodníci, úředníci, učitelé či živnostníci.

Druhým fenoménem byl překotný technický rozvoj, v souvislosti s cestováním šlo především o rozmach osobní železniční dopravy. Cestování pro zábavu se tak v měšťanské společnosti stalo jedním z oblíbených způsobů trávení volného času.

K rozvoji cestování významně přispěl i další jev typický pro druhou polovinu 19. století – výstavnictví. V roce 1851 se v Londýně uskutečnila první světová výstava, která zahájila éru světového výstavnictví, jehož cílem bylo představit veřejnosti nejnovější technické a průmyslové výdobytky.

Téměř každá výstava přinášela nějaký převratný vynález, ať už se jednalo o hydraulický výtah, obloukovou lampu, šicí stroj, telefon, či ledničku. Vedle technických vynálezů se na světových výstavách začala postupně prezentovat i další odvětví lidské činnosti, a to z oblasti sociální, umělecké či vzdělávací.

V závěru 19. století se pak regulérní součástí výstavišť staly zábavní podniky a atrakce mající podobu různých kuriozit, kolotočů a vyhlídkových věží. Nejdůležitějšími světovými výstavami druhé poloviny 19. století, ať už z hlediska rozlohy výstaviště, významu vystavovaných exponátů, či návštěvnosti, byly, kromě již zmiňované londýnské výstavy 1851, světová výstava v Paříži 1855, 1867, 1878, 1889, 1900, v Londýně 1862 a 1886, ve Vídni 1873, ve Filadelfii 1876, Chicagu 1893 a v San Franciscu 1894.

Vedle poučení a radovánek na samotném výstavišti cesta na světovou výstavu rovněž umožňovala seznámit se s životem evropských a zámořských velkoměst. Světové výstavy se tak staly oblíbenými destinacemi vznikajícího turistického ruchu a české země nebyly výjimkou.

Radiokniha je věnována tomu, jak světové výstavy rezonovaly v české společnosti druhé poloviny 19. století.

Barbora Baronová. Stylizovaný literární dokument novinářky Barbory Baronové mapuje prostřednictvím otevřených a umělecky zpracovaných výpovědí fenomén neprovdaných žen v Česku a v Československu ve 20. a 21. století. Pro rozhlas upravila Petra Lásková. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: Vypravěčka (Taťjana Medvecká), Eliška (Jana Altmanová), Lidie (Libuše Švormová), Anna (Dana Batulková), Lída (Jitka Sedláčková), Markéta (Stanislava Jachnická).

Natočeno 2017. Premiéra 29. 5. – 2. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 6. – 10. 2. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Obsah: 1. Eliška *1925. – 2. Lidie *1933. – 3. Anna *1951. – 4. Lída *1963. – 5. Markéta *1965.

Lit.: anonym: Barbora Baronová: Slečny (1/5). In web ČRo 2 Praha, 29. 5. 2017 (článek). – Cit.:  Fenomén neprovdaných žen v otevřených výpovědích.

Ať už z vlastního rozhodnutí nebo souhrou životních okolností jsou Eliška, Lidie Anna, Lída a Markéta i přes svůj věk stále slečny. Nikdy se neprovdaly, nikdy neměly děti. Jsou příliš sobecké, náročné, divné? Anebo neschopné najít si partnera?

„Jako žena jsem společensky selhala. Bylo mi 30, nejsem vdaná a nemám děti. Často slýchávám, že bych se nad sebou měla zamyslet, že už nemám tolik času. Že pokud si co nejdříve nepořídím rodinu, bude mé žití nadále méně hodnotné než životy žen, které svou tradiční roli včas naplnily.“

Tak popisuje Barbora Baronová své důvody k napsání stylizovaného literárního dokumentu Slečny. Prostřednictvím příběhů pěti žen narozených v letech 1925-1965 nahlíží pod pokličku smýšlení československé společnosti posledních 80 let.

 

Ladislav Karel Feierabend. Pro rozhlas knihu připravili Olga Jeřábková a Mojmír Svoboda.   Režie Olga Jeřábková.

Čte Jan Kačer.

Natočeno 1995. Obnovená premiéra 1. dílu 25. 5. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 11. 7. 2021 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.