Anna Seghersová. Četba na pokračování. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1975 (?). Premiéra (?) 3. dílu 8. 10. 1975 (Vltava, 17:00 h.).
Pozn.: Román zachycující osudy německých emigrantů ve Francii,pozadí románu je psáno v době, kdy byl její manžel internován ve Francii.
Jiří Stránský. Dobrodružný příběh třináctiletého Ivana, který se po útěku z dětského domova dostane do tajného oddílu vodních skautů. Připravil Dominik Mačas. Režie Jakub Doubrava.
Účinkuje Marek Mikulášek.
Nastudovala Plzeň v roce 2017 (10 x 20 min.). Premiéra 18.-22. 9. a 25.-29. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:04 h) v cyklu Čtení pro celou rodinu. Vydala Radiotéka, březen 2018 (MP3).
Pozn.: V deseti pokračováních budeme společně sledovat osudy malého Ivana, který se po útěku z dětského domova shodou náhod dostává mezi tajné vodní skauty. Tajné proto, že se příběh odehrává v 70. letech minulého století, kdy byl skauting zakázaný. Ivan nakonec po různých peripetiích nejen že nachází svou novou rodinu, ale poznává také sílu pevného přátelství, které nedokáže zdolat ani nepřízeň osudu.
Chaim Cigan (Karol Sidon). Pohádky pro dospělé, které nás naplňují nadějí, že modlitby mohou být vyslyšeny. Připravil Dominik Mačas. Režie Jakub Doubrava.
Účinkuje Jaroslav Achab Haidler.
Nastudovala Plzeň v roce 2017. Premiéra 18. – 22. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet. Repríza 23. – 29. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 22.00 h.) v cyklu Současná povídka.
Lit.: anonym: Chaim Cigan: Malý pan Talisman. In web ČRo 3 Vltava, 18. září 2017 (anotace). – Cit.: Pohádky pro dospělé, které nás naplňují nadějí, že modlitby mohou být vyslyšeny.
Kdo je pan Talisman? Představte si Supermana, ale bez jeho modrého obleku a červené pláštěnky. Talisman totiž létá pomocí kouzelného židovského modlitebního pláště a modlitebních řemínků a pomáhá lidem všude tam, kde je potřeba. Role a schopnosti Talismana prostupují staletími, a tak se s ním projdeme historií a také se leccos dozvíme o židovské víře, židovských zvycích i mystice.
Pohádkové příběhy pro dospělé napsal pro pseudonymem Chaim Cigan spisovatel Karol Sidon.
Luboš Kreč. Četba na pokračování. Osudy tří lidí, kteří byli donuceni opustit Československo a žít v zahraničí. Pro rozhlas připravil Viktor Bezdíček. Režie Radim Nejedlý.
Čte Michal Isteník.
Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 19. 9. 2017 (ČRo Plus, 23. 33 hod.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 13. 11. 2021 (ČRo Plus, 23. 33 hod.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: 1. – 3. Příběh Paula Rausnitze, který prchal z Československa dokonce dvakrát – nejprve před nacisty, pak před komunisty. – 4. – 6. Milena Grenfell-Baines opustila Československo v roce 1939 jako jedno z posledních dětí, které zachránil Nicholas Winton před nacistickou genocidou. – 7. – 9. Inženýr ekonomie Bohuslav Horáček emigroval v roce 1949. Usadil se ve Stuttgartu a vybudoval velkou klenotnickou firmu. Později založil na Kanárských ostrovech síť menších hotelů.
nebo
Obsah: 01-03 – Zamilovaný obchodník (příběh Paula Rausnitze) – 04-06 – Paní Remoska (příběh Mileny Grenfell-Bainsové) – 07-09 – Turnovský mecenáš (příběh Bohuslava Jana Horáčka)
Lit.: Bezdíček, Viktor: Velké příběhy českých emigrantů. In Týdeník Rozhlas 38/2017 (článek). – Cit.: Návraty českých emigrantů po listopadu 1989 patřily ke koloritu devadesátých let a zejména znovuožívající hlasy intelektuálů z jejich řad měly po pádu zdí svou velkou symbolickou hodnotu. Bylo to jako bouře, avšak každá bouře postupně utichne a stane se historií, stejně jako tyto příběhy. Svým způsobem jsou součástí této kapitoly dějin i tři osudy, které líčí novinář Luboš Kreč v knize Uprchlíci a zachránci a jež uslyšíte od 19. září v Radioknize na stanici Plus.
Ty příběhy jsou možná méně nápadné, nejsou tak slavné, avšak rozhodně nejsou o nic méně vzrušující. Tři exulanti se v nich vracejí, aby využili své zkušenosti a pomohli doma něco zachránit či vybudovat.
NEJMLADŠÍ Z BRATRŮ
Rodina jabloneckého židovského lékaře Julia Rausnitze zažívala vykořenění už od roku 1938, kdy se její původní domov ocitl v Říši. Jen tak před něčím prchat však Rausnitzové neměli v povaze, a když už se někam vydali, tedy spíš za něčím.
A tak Juliovi synové Paul, Egon a Walter bojovali s Němci pod Ludvíkem Svobodou, a když po únoru 1948 přišli doma k moci komunisté, zamířili do New Yorku podnikat. Díky jabloneckým kořenům vedla cesta vzhůru přes bižuterii, později spolupráci s firmou Swarovski a podn
ikání s brusnými papíry.
V kapitole Krečovy knihy jde o předehru příběhu nejmladšího z bratrů Paula Rausnitze, jehož podnikatelský duch hledal po roce 1989 v Československu nové možnosti. Nalezl je v přerovské Meoptě, továrně s bohatou a zdravou tradicí, avšak také s nedostatkem odbytišť a narůstajícími dluhy. Dnes je Paul Rausnitz majitelem prosperující firmy, která mu vděčí za svou záchranu.
PANÍ REMOSKA
Milena Grenfell-Bainesová se dostala do Velké Británie jako dítě s posledním Wintonovým vlakem, jejž nacisté z protektorátu ještě pustili. Měla větší štěstí než většina jejích spolupasažérů, protože dětství v Anglii prožila se svou maminkou a tatínkem, prvorepublikovým politikem, který před nacisty zachránil Thomase Manna. Milenina celo -životní podnikavost se projevila mimo jiné v hudebním životě města Preston. U nás je však známa především jako Paní Remoska, která se v devadesátých letech objevila na scéně doslova jako deus ex machina, aby skomírající výrobě proslulých pečicích pánví otevřela nové možnosti na úrodném britském trhu.
TURNOVSKÝ MECENÁŠ
Příběhem do třetice je osud mecenáše Bohuslava Horáčka, uprchlíka z padesátých let, který se od pašování českých granátů dopracoval až k prosperujícímu zlatnictví ve Stuttgartu a pro turismus jako jeden z prvních objevil zlatý důl na Kanárských ostrovech. Na rodném Turnovsku sponzoroval opravu památek i rozjezd mnoha nových projektů, založil nadaci oceňující české vědce. Jeho úmrtí v roce 2002 však při -neslo nejedno překvapení a do příběhu vneslo nejednoznačné i temnější tóny…
Dar pro budoucího krále
V podstatě je ambasadorkou Remosky na plný úvazek. Jeden výrobek od ní doma měl slavný zachránce židovských dětí Nicholas Winton, ačkoli v něm nikdy nic neuvařil. Když byl v letech 2009 až 2015 velvyslancem v Londýně Michael Žantovský, také jeden vyfasoval. Milenina entuziasmu nezůstala ušetřena dokonce ani britská královská rodina. V listopadu roku 2014 měl v koncertním sále Roundhouse, někdejší viktoriánské výtopně na severu Londýna, premiéru hudební cyklus skladatele Carla Davise nazvaný The Last Train to Tomorrow. Pětačtyřicetiminutová kompozice, v níž účinkuje dětský pěvecký sbor i herci, pojednává o transportech, které do Británie těsně před válkou vypravoval Nicholas Winton. Jakožto jedno z „Nikyho dětí“ měla na vystoupení lístek i Milena Bainesová. A krátce předtím, než se vypravila do hlavního města, se dozvěděla, že do majestátní rotundy zavítá i princ Charles, který navíc jen pár dní poté oslaví šestašedesáté narozeniny. Vtom jí to došlo – následník trůnu dostane remosku. Rychle popadla jedno balení, přidala k němu svou knihu receptů pro remosky a vyrazila na vlak. Z Prestonu, kde žije, to jsou do Londýna asi tři hodiny. Dát budoucímu králi rozměrný dar není jen tak – když dorazila na místo, za dveřmi haly musela přesvědčit ochranku, že v bedně netiká bomba ani není schovaný kalašnikov. Nikdo z nich nečekal, že na akci, kam zamířilo několik stovek více méně prominentních hostů, by se mohl objevit někdo s pětikilovým zařízením plným hliníku a drátů. Svolení však dostala a o chvíli pozdě ji už stála před princem Charlesem – ona v červeném kabátku a černém kompletu, on v lesklém, jasně modrém obleku s jemnými proužky a károvaným kapesníčkem v klopě. Ona s ne -omylně samozřejmým výrazem rozkošného, světáckého obchodního zástupce, bezprostřední jako vždy, on nejprve s lehce překvapeným, ale pak čím dál pobavenějším výrazem, když přebíral balení. O pár týdnů později dorazilo poštou písemné poděkování s douškou, že remosku dostali do výbavy královští kuchaři. Zda si ji osobně vyzkoušel i sám Charles s chotí Camillou, ovšem není známo. S princem se ale znovu potkala v létě 2016, když jí v Buckinghamském paláci udílel vyznamenání Řádu britského impéria za vynikající služby ve prospěch hudby. Ukázka z knihy Luboše Kreče Uprchlíci a zachránci. Velké příběhy českých emigrantů, Paseka 2016
Zuzana Pospíšilová. Pohádkový seriál. Tvůrci nezjištěni.
Účinkují Ivana Horáková, Kateřina Rýznarová, Kateřina Jakubcová.
Připravilo Radio Proglas v roce 2017 (11 x 10 min.). Premiéra 14.-24. 8. 2017 v cyklu Večerní zíváček (Radio Proglas).
Pohádky: 1. Jahodová marmeláda, 2. Keříčku, otřes se!, 3. Hvězda, 4. Létající deka, 5. Zahradní strašidlo, 6. Prázdniny princezny Amálky, 7. Staré auto, 8. Čekání na dinosaura, 9. Veverka, 10. Ptáčátka, 11. Vodník Řasinka.
Jáchym Topol. Četba na pokračování z nového románu českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Připravila Alena Heroutová. Režie Petr Mančal.
Čte Petr Čtvrtníček.
Natočeno 2017. Premiéra 1. – 4. dílu 1. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00, v 15:30, v 18:30 a ve 20:00 h.)
Předpremiéra 1. – 4. dílu 1. 10. 2017 v budově Českého rozhlasu na Vinohradech na akci ART’S NOT DEAD!
Vydal Radioservis, duben 2018 (1 CD MP3 nebo MP3).
Video z natáčení zde.
Debata o audioknize na festivalu Svět knihy 2018 zde.
Lit.: anonym: Události v kultuře. Čtvrtníček načítá Topola. In web Česká televize, 24. 9. 2017 (video). – Cit.: Petr Čtvrtníček čte Jáchyma Topola – herec pro Český rozhlas natočil spisovatelovu zatím poslední knihu Citlivý člověk. Vyšel letos na jaře, po osmileté autorově odmlce.
Lit.: Heroutová, Alena – Topol, Jáchym: Jáchym Topol: Citlivý člověk. In web ČRo 3 Vltava, 25. říjen 2017 (článek). – Cit.: Spisovatel Jáchym Topol získal Státní cenu za literaturu. Porota ocenila zejména jeho román Citlivý člověk, který vydal letos na jaře po osmileté pauze a pro Vltavu ho natočil vynikající Petr Čtvrtníček. Kompletní patnáctidílnou četbu na pokračování dáváme při této příležitosti opětovně k poslechu on-line, a to až do 29. října 2017. Jáchym Topol byl v souvislosti se státní cenou také hostem pořadu Vizitka (24. října 2017 od 10:00).
Jedna z literárních událostí roku 2017: v nakladatelství Torst vychází Citlivý člověk, po osmi letech nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty Jáchyma Topola. Patnáctidílnou četbou na pokračování z této hojně diskutované knihy začalo 1. října 2017 nové vysílací schéma Českého rozhlasu Vltava. Příběh ze žhavé současnosti, za který byl Jáchym Topol 22. října 2017 oceněn Státní cenou za literaturu, vám nyní nabízíme komplet k poslechu do 29. října 2017.
Rodina kočovných herců brázdí soumračnou Evropou: pryč je západní svoboda a otevřenost devadesátých let, na východě vzniká novoruský Ajvaristán… Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky se nakonec vracejí do svého domovského kraje na březích Sázavy. Zde se setkávají s celým panoptikem postav (rybář Šupina, kapitán Lojda, vymahačský klan Baštů ve střetech s Bizonovou motorkářskou partou…), do děje vstupuje řada neuvěřitelných událostí a prostředí, objevuje se kostelní obraz vláčený povodní. Střety vysokého a nízkého, groteskního a tragického, živé dialogy, existenciální pouť počátku 21. století. Osobitý český prozaik nezaměnitelného stylu a jazyka se vrací v plné síle a nově i v moderním rozhlasovém zpracování.
V rozhovoru s Ondřejem Nezbedou (Host č. 5, květen 2017) Jáchym Topol k obtížnému vzniku knihy říká:
Ve skutečnosti jsem ji psal asi pět let. Sbíral různé zápisky a poznámky. Ale až po smrti rodičů jsem se dokopal do spisovatelskýho rytmu, kdy píšeš šest nebo sedm hodin v transu. Některé kapitoly jsem přepsal padesátkrát, osmdesát nebo devadesát stran jsem škrtnul. Píšu stylem bobr – porazím strom a pak ho okoušu na sirku.
Na otázku Terezy Šimůnkové (Salon, 28. 6. 2017), zda je Citlivý člověk politický román, autor otevřeně odpovídá:
Říkám určitě a lišácky se u toho usmívám. Jsem z generace, které politika poetika splývaly. Když jsme dělali Revolver Revue, tak jsme sice tiskli literaturu, ale věděli jsme, že je to zároveň těžká politika. Takže já se toho slova nijak neštítím. Ale do Citlivého člověka se mi politika dostala spíše mimoděk, třeba Miloš Zeman se v té srandovní scéně, kde ho vzývají venkovské ženy, objevil skoro proti mé vůli, jak takový mytologický šašek.
Lit.: Nádvorníková, Anna: Na střelnici se neimprovizuje. In web Týdeník Rozhlas, 18. červen 2018 (rozhovor). – Cit.:
Výběr Petra Čtvrtníčka pro rozhlasovou četbu románu Jáchyma Topola Citlivý člověk mnohé překvapil. Herce spojeného především s komediálními rolemi, reklamou a improvizací posluchači z rozhlasu zatím příliš neznají, ale po této četbě si mohou být jisti, že příležitostí k dalším rolím bude více.
Znal jste texty Jáchyma Topola dříve?
Přiznám se, že jsem znal spíše texty jeho bratra Filipa, které psal pro své Psí vojáky, s Jáchymovou prací jsem se seznámil teprve nedávno.
Četl se vám jeho jazyk nahlas dobře?
To ano, hlavně se jednalo také o detektivní práci, neboť Jáchym píše bez uvozovek a v několika rovinách. Příběh se valí dopředu, je košatý až opulentní, autor s obrovskou chutí běží se svými hrdiny bez ustání tam, kde je už už chce mít – a teď se v tom hrome vyznej!
Vzpomínám s láskou na situace, kdy jsem se zmatený ptal režiséra, a tohle jako říká kdo? On se hluboce zamyslel a povídá, no asi ta ženská, ne? Já na to, že to asi jo, ale která, a pan režisér s úsměvem pravil, to bych taky rád věděl…
Jak jste se na četbu připravoval? Čtete si pasáže, zvýrazňujete místa, dechy, poslouchal jste nějakou četbu pro inspiraci?
Já jsem ještě takový rozhlasový neandrtálec. Když jsem dělal nějaké drobné role v rozhlasových hrách, koukal jsem mistrům přes rameno, jaké mají v textu intonační poznámky, a ti bardi měli kolikrát scénář tak pokreslený, jako když se člověk ve škole nudí a kreslí si do sešitu bezděčně nějaké klikyháky, takže tam jsem neokoukal nic, navíc každý má jinou metodu, stejně jako navigátor v rallye, tam si také každý dělá rozpis trošku jinak. Tak jsem zkoušel zapsat si něco v textu sám, ale pak jsem stejně nevěděl, co jsem tím myslel, tak to dělám spíše intuitivně, jen si občas podškrtnu nějaké důrazy.
Byla tam vůbec nějaká možnost pro improvizaci?
Kdepak, improvizaci jsem musel nechat u kávy před studiem a soustředil jsem se jen na text. S lítostí jsem pochopil, že při četbě nemůžu autorovi nijak pomáhat, přidávat slovíčka nebo škrtat. Poprvé před mikrofonem to bylo dost zvláštní, neboť já dělám všechno tak nějak intuitivně a většinou „volně na motivy“ a vždycky mi to nějak projde. V divadle, i když se zaťatými zuby, ctíte text, máte ještě gesto, nějak se tváříte, můžete udělat salto nebo se jen tak podrbat za uchem, a tady jen papír a mikrofon. Je to stejné jako na střelnici, tam když máte v ruce odjištěnou zbraň, také není moc místa pro improvizaci.
Nechal jste se při četbě režisérem vést?
Ano, Petr Mančal si mě vedl k mikrofonu jako k oltáři.
Ironie a černý humor Topolova románu jsou ve vašem podání nenápadně zvýrazněné tím, že text čtete tak, jako by tam ani nebyly. Paradoxně tím víc vystoupí. Byl to záměr?
Já měl jediný záměr, číst ten román tak, aby si posluchač nestýskal, „á jé, to jste to dali tomu pravýmu…“
Posloucháte audioknihy?
Audioknihu jsem si ještě nekoupil. Poslouchám rozhlasovou četbu nejradši živě, nebo z archivu rozhlasu.
Lit.: Smolíková, Klára: Na cestě bezcitnou dobou. In web Týdeník Rozhlas, 26. srpen 2018 (článek). – Cit.: Čech před každým létem váhá, zda se má, vědom svých chatrných jazykových znalostí a nevelké kupní síly, vydat do té velké Evropy. Tyhle pocity nepatřičnosti a malého ulepeného ,,doma“ Jáchym Topol vzal, přimíchal strach z ruského medvěda za humny a stvořil road movie desetiletí. Stvořil titul Citlivý člověk, který vydal Radioservis jako audioknihu v roce 2018.
Když si nahrávku z produkce Českého rozhlasu na cestách pustíte, už nebudete vědět, zda chcete opravdu někam dojet. Není totiž kam. A není se ani kam vrátit. Poslech Citlivého člověka se provrtává vrstvami všednodennosti, jistotami stereotypů kamsi na dřeň, do citlivých tkání, na které jste dávno zapomněli.
Nahrávka vznikla jako četba na pokračování a rozhlasová úprava Aleny Heroutové původně třísetšedesátistránkový román zredukovala na odhadem poloviční rozsah. Šestiapůlhodinová stopáž vyžaduje na posluchači maximální koncentraci. Z hutných kapitol doslova tryskají gejzíry postav, lokace se rychle proměňují, a přitom text zůstává výsostně literární. Jazyk sám se bezostyšně staví po bok Tátovi, jeho dvěma synkům a ženě Soně jako další z hlavních postav.
Režisér Petr Mančal se evidentně musel s tím zdivočelým jazykem poprat, ukáznit promluvy, určit jim mluvčího, rozhodnout se pro nejvhodnější emoci. Volba Petra Čtvrtníčka se mohla jevit jako riskantní tah, ale herec hozenou rukavici zvedl a všem vytřel zrak. Zvláště těm, kteří knihou netrpělivě listují a slova, navíc vytržená z vět, jen vidí. Topolovu knihu si nelze užít bez vnitřního poslechu našeho vlastního hlasu. A dobrá audiokniha umí zvuk z papíru vypustit jako džina z láhve.
Topol je pozorovatel, rozhodně posluchač hospodských historek, fantasta, vždy o krok napřed, ochutnává, zakouší, vnímá všemi smysly. Je jako zvědavé děcko, které se nerozpakuje ukázat prstem na vše, co ho zaujalo. Na uprchlíky pod mostem, hipíky na hudebním festivalu, rodící se i umírající, rybáře i zahrádkáře, prezidenta v nafukovacím člunu. A Čtvrtníček popisuje scény a vypráví historky s rozšafností Čochtana na hrázi, s fanfarónstvím českých Pepíků a nezdolností našich Světlan, Monik či Soniček. Herec nachází přesný výraz pro každého výstředníka, poradí si s ruskou češtinou, českou francouzštinou i univerzální zpotvořenou angličtinou.
Kdo jako dítě s očima upřenýma do dálek poslouchal Jana Wericha, jak laskavě a zároveň pobaveně, s citem pro detail a bez přehnaného sentimentu čte ze svého Fimfára, je nyní jako posluchač připraven. Pamatujete na tu o třech sestrách, jak upíjejí pivo z korbelů, a ještě se v sázce trumfují? Nebo na fantastické příhody tří hrbáčů z Damašku? Půlstoletí uplynulo a je na čase rozšířit panoptikum podivínů, prokulhat s nimi Evropou, probrodit se s nimi Posázavím.
Karol Wojtyla (Jan Pavel II.). Četba na pokračování. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkuje Radovan Lukavský.
Nastudovalo Rádio Proglas v roce 2005. Premiéra 1. dílu 18. 4. 2005 (Rádio Proglas, 5x 30 min.). K poslechu zde.
Pozn.: Kniha je papežovým ohlédnutím za jeho cestou životem ke kněžství. Přináší zajímavý pohled na povolání ke kněžství a odhaluje hloubku tohoto povolání. Svatý otec popisuje okolnosti, které provázely 50 let jeho kněžské služby. Dotýká se i epizod z dětství, studia, rodiny, divadla, nabízí čtenářům ukázky z vlastní básnické tvorby. Kniha se setkala s mimořádným čtenářským ohlasem.
Jan Jícha. Bydlet na předměstí může být docela nuda, když tam nic moc není. Ale i půdy úplně nových domů mohou skrývat tajemství. Nevěříte? I úplně nové domy, které nemají žádnou minulost a historii, mohou vyprávět tajemné příběhy. Zvukový mistr Roman Špála. Režie Yvona Žertová.
Účinkují Ondřej Rychlý a Ladislav Županič.
Připravil Český rozhlas v roce 2017 (5 x 12 min.). Premiéra 4.-8. 9. 2017 v cyklu Příběhy, fantazie, dobrodružství (ČRo Rádio Junior, 18:10-18:25). Reprízy 1. – 5. 9. 2019 (ČRo Rádio Junior), 3. – 7. 9. 2020 (ČRo Rádio Junior).
Díly: 1. Půda s příběhem, 2. O zbytečnostech, 3. Pravda o netopýrech, 4. Příběh z Tichomoří, 5. Sodoma Gomora.
Benjamin Klička. Četba na pokračování. Připravila Marie Syrovátková. Dramaturg Donát Šajner. Režie František Juřička.
Čte Václav Neužil I.
Nastudovala Plzeň v roce 1968. Premiéra 3. dílu 21. 4. 1968 (Praha – RPD, 11:00 – 11:26 h.); 9. dílu 2. 6. 1968 (Praha – RPD, 11:00 – 11:30 h.) v cyklu Cesty generace.
E. A. Meynellová (Malá kronika Anny Magdaleny Bachové). Pořad připravila Marie Antošová. Použitá hudba Johann Sebastian Bach. Dramaturg Hršel.
Čte Viola Zinková.
Natočeno 1974. Premiéra 1. dílu 5. 1. 1975 (Vltava, 17:15 – 18:00 h).
Powered by WordPress