Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Leonid Nikolajevič Andrejev. (Poznámky soukromého charakteru, jen pro mne.) Deníkové zápisy ruského spisovatele přeložila Ludmila Dušková. Připravil Vratislav Färber. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkuje Igor Bareš.

Natočeno 2019. Premiéra 9. – 13. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Milena Holcová. Četba na pokračování. Připravila Kristýna Franková. Režie Aleš Vrzák.

Čte Helena Dvořáková.

Natočeno 2019. Premiéra 9. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 12:05 h.) v cyklu Pokračování za chvilku.

Obsah:  1. Albánie I. (4:48) – 2. Albánie II. (5:00) – 3. Mongolsko (5:44) – 4. Turecko (3:46)

Lit.: anonym:  Milena Holcová: Lidi aneb Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse. In web ČRo 2 Praha,  9. září 2019 (anotace). – Cit.:  Jejím heslem je: „Cestovat s něhou, ne dobývat cizí kraje. Nechat je bez zbytečných předsudků na sebe působit a poddat se jejich proudu.“ Čte Helena Dvořáková.

„Autorka se s baťůžkem prodírá Severní, Střední, Jižní Amerikou, Japonskem, Mongolskem i Čínou, nemluvě o krajinách za polárním kruhem, Albánii a Zakarpatské Ukrajině. Stýká se s lidmi ve veřejných dopravních prostředcích, na ulicích i na tržištích – a hlavně přijímá pozvání do jejich domovů. Milena Holcová komentuje ty nejobyčejnější každodennosti – přemisťování z místa na místo, hygienu, zdravotnictví, rodinný život.

Sandra Pogodová & Richard Pogoda. Čtení z knihy plné veselých historek. Zvuk Zdeněk Prchlík. Režie Tomáš Soldán.

Účinkují Sandra Pogodová a Richard Pogoda.

Připravil Český rozhlas v roce 2019 (4 x 25 min.). Premiéra 7.-28. 9. 2019 v cyklu Setkání s literaturou (ČRo Olomouc, 18:05-18:30). Repríza 1. dílu 5. 2. 2022 (ČRo Olomouc, 18:05 h.) v cyklu Setkání s literaturou.

Díly: 1. Bolševické Jezulátko, Moravské kandaháry a Tiskařský šotek.

Lit.: Soldán, Tomáš – Tichá Tereza: Richard a Sandra Pogodovi: Hoď se do Pogody. In web ČRo 7. 9. 2019 (anotace). – Cit.: Hoď se do pogody. Tak pojmenovali svou knihu plnou veselých historek Sandra a Richard Pogodovi, tedy – otec a dcera. Sandra je známá herečka, Richard neméně známý olomoucký muzikant. Oba však pojí nejenom rodinné vazby, ale taky obrovský smysl pro humor, ironii, nezkrotná zvědavost a vzácná schopnost udělat si legraci sám ze sebe.

Člověk by jim tu velmi neotřelou domácí i jinou pogodu opravdu málem záviděl, i když v ní občas jde i o život. Ovšem i v těchto dramatických situacích není o legraci nouze. Pogodovi jsou už zkrátka takoví, s nimi prostě nic není obyčejné, nic nejde klidně. Se Sandrou a Richardem se život zdá být jako dlouhá jízda na obřím kolotoči. Jednou jste dole, jindy nahoře, občas je vám špatně, ale pořád se s úsměvem škrábete nahoru. Za pozornost ostatně stojí i Sandřina anotace jejich společné knihy: Většina lidí má tátu, ale já mám tatu. Můj tata je, jak to říct… přírodní úkaz, lokální baron Prášil. Toto není ani tak kniha, jako dokořán otevřené okno do našeho obýváku. Vítejte! Doporučuji odskočit si, pak se posadit, slabší nátury se prosím přikurtují, a můžeme začít. Přísaháme s tatou, že všechny příběhy, které zde vyprávíme, se opravdu staly.

Kdo zná Sandru a Richarda Pogodovi, ten o tom nemá sebemenší pochybnost.

Marka Míková. Čtení na pokračování. Režie Tereza Verecká.

Vypráví Magdaléna Borová.

Připravil Český rozhlas v roce 2019 (10 x 12 min.). Premiéra 6. – 15. 9. 2019 (ČRo Rádio Junior, 18:30-18:45 h.) v cyklu Četba na pokračování. Repríza 23. 5. – 1. 6. 2026 (ČRo Rádio Junior, 18:30 h.) v cyklu Četba na pokračování.

Pozn.: Malá Matylda nemá tušení, proč s ní nežije její maminka a kam se vůbec poděla, a velice se jí po ní stýská. Žije v panelákovém bytě s workoholickým tatínkem-režisérem, pere, vaří, nakupuje a uklízí. Potýká se s tatínkovými náladami a cítí se velice osamělá. Tatínek je pohlcen svou prací a na Matyldu si téměř nedokáže najít čas, přijde pozdě i na koncert, kde jeho dcera hraje na klavír. Matylda mu to však nemá za zlé, tatínkův filmařský svět ji fascinuje. Jednoho dne si Matylda při hledání sousedčiny zatoulané fretky povšimne pod schody zvláštní škvíry. Vstoupí do ní a ocitne se v jiném světě, plném obrazů zvířat a jemné hudby, světě, kde je všechno přátelštější, laskavější, kde jsou nasyceny její potřeby, a kde v závěru příběhu najde svou ztracenou maminku i vysvětlení, proč musela prožít dětství bez ní. (anotace ČRo)

Lit.: Čtení na pokračování: Škvíry. In web ČRo 6.9.2019 (anotace). – Cit.: Malá Matydla objeví pod schody podivnou škvíru, ve které se skrývá úplně jiný svět. Co na tom tajemném místě objeví? Poslouchejte novou četbu na pokračování.

Zjistí Matylda v podivném světě plném barev, zvířat a hudby, kam zmizela její maminka, po které se jí moc stýská? Bude se tam cítit méně osamělá, než ve skutečném světě, kde na ní její tatínek nemá kvůli práci moc čas?

Milan Jelínek. Z edice Moravského zemského muzea vybrala a pro rozhlas připravila Alena Blažejovská. Režie Alexandra Bauerová.

Čte Vladimír Krátký.

Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 1. dílu 9. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: Blažejovská, Alena: Osudy Milana Jelínka od okupace do okupace. In Týdeník Rozhlas 37/2019 (článek).

Lit.: Blažejovská, Alena: Milan Jelínek: Od okupace do okupace. Vzpomínky českého jazykovědce na léta 1942-1971. In web ČRo 3 Vltava, 9. září 2019 (článek). – Cit.: Memoáry profesora Milana Jelínka zahrnují léta 1942-1971, tedy „od okupace do okupace“. Stejnojmennou knihu loni vydalo Moravské zemské muzeum k 95. výročí narození významného jazykovědce, bohemisty  a prvního polistopadového rektora Masarykovy univerzity. Pro vltavské Osudy z ní v režii Alexandry Bauerové čte Vladimír Krátký. (…)

Po maturitě v roce 1942 nastoupil Milan Jelínek (1923-2014) do továrny Flugmotorenwerke Ostmark ve Wiener Nedorfu. Současně se v Brně zapojil do přípravy ozbrojeného odporu proti německým okupantům, který organizoval jeho třídní profesor z reálného gymnázia Konstantin Hladký. Po jeho zatčení byl také Jelínek zatčen a předán gestapu. Poté byl vězněn v Kounicových kolejích v Brně, ve Vratislavi a v několika věznicích v Německu.

Na podzim 1945 zahájil studium češtiny a ruštiny na brněnské filozofické fakultě. V knize vzpomíná na svého učitele Františka Trávníčka, který prý neovládal řečnické umění a své studenty nedovedl nadchnout. „Učil nás však systematičnosti ve výkladu gramatických prostředků a seznamoval nás s principy jazykové kultury.“ Naopak Bohuslav Havránek prý improvizoval, „ale každá jeho věta podávala svědectví o jeho rozsáhlých odborných znalostech“. K dalším Jelínkovým pedagogům patřili Adolf Kellner, Robert Konečný nebo sociolog Arnošt Bláha.

Mé členství v KSČ bylo motivováno mým socialistickým cítěním a také mým vězněním za nacistické okupace.

V roce 1947 vstoupil Jelínek do KSČ, k čemuž poznamenává: „Mé členství bylo motivováno mým socialistickým cítěním a také mým vězněním za nacistické okupace.“ Po absolvování studia nastoupil jako rusista na gymnázium v Holešově, ale od srpna 1949 už byl zaměstnán ve Slovanském semináři na brněnské filozofické fakultě. Opět se setkal s Františkem Trávníčkem – tentokrát už jako jeho mladší kolega. „Nesnášel jsem jeho většinou nespravedlivé výbuchy hněvu,“ vzpomíná Jelínek.

Na podzim 1950 byl proti své vůli převeden do stranického nakladatelství Svoboda-Rovnost v Brně a vzápětí nastoupil do vojenské služby v Uherském Hradišti.

Byl jsem přesvědčen o tom, že ve vysokoškolské pedagogické činnosti je smysl mé práce.

Po návratu do civilu se přihlásil na aspirantské studium v Ústavu pro jazyk český ČSAV v Brně. V roce 1958 obhájil svou práci Výběr syntaktických prostředků v obrozenské odborné literatuře a přešel na filozofickou fakultu. „Byl jsem přesvědčen o tom, že právě ve vysokoškolské pedagogické činnosti je smysl mé práce,“ vysvětluje Jelínek. Vzápětí však byl jmenován proděkanem a pověřen řízením studia při zaměstnání.

V roce 1960 se habilitoval na základě práce v oblasti tvoření slov v češtině. Ale to už „se zvláště filozofická fakulta přestávala spokojovat se stranickými a vládními prohlášeními a komentáři a stále víc kritizovala neúspěch komunistického režimu. Studenti i učitelé ztráceli postupně strach z veřejného vyslovování námitek proti způsobu vládnutí v zemi a proti vnucování doktrín, které prokázaly svou neplodnost,“ vzpomíná Jelínek.

Na počátku 60. let působil jako hostující docent na filozofické fakultě v Greifswaldu, v letech 1963-64 byl děkanem brněnské filozofické fakulty. Další dva roky pracoval jako lektor češtiny na Sorbonně v Paříži a v roce 1967 byl zvolen prorektorem brněnské univerzity.

Cítil jsem, že jsem se po válce zařadil na nesprávnou stranu.

V roce 1968 prý Jelínek soudil, že „se napětí ve vztazích s našimi spojenci vyřeší politickým vyjednáváním a že se nám přitom podaří uhájit změny režimu, o jejichž nutnosti byl přesvědčen celý národ – snad kromě malé vrstvy reakčních byrokratů, prohlašujících se za věrné marxisty-leninisty“. Do Brna však přijel Roman Jakobson, jemuž měl být v pátek 16. srpna 1968 udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity. Prohlásil: „Já je znám. Kde jde o imperiální otázky, necouvnou. Já na ně zde čekat nebudu, v sobotu jedeme do Vídně, kterou okupovat nebudou.“ Došlo na Jakobsonova slova. V roce 1969 byl Jelínek vyloučen z KSČ a o rok později vyhnán z fakulty. V té době už toho však nelitoval.

Asi žijeme ve světě bláznů.

„Asi žijeme ve světě bláznů,“ zapisuje si v lednu 1971. K jeho prozření přispěl už rozhovor se spisovatelem Janem Čepem v Paříži 1966. Tehdy prý litoval, že byl členem strany, která Čepa vyhnala z jeho vlastní země. „Já jsem cítil, že jsem se po válce zařadil na nesprávnou stranu,“ přiznává Jelínek. (…)

Tereza Boučková. Kniha s podtitulem fejetony o mužích a lidech vznikala v rozmezí deseti let. Některé vyšly v novinách, jiné se objevují poprvé. Dramaturgie Kristýna Franková. Režie Vlado Rusko.

Čte Dana Černá.

Natočeno 2019. Premiéra 1. – 4. dílu 27. 8. 2019, 5. – 8. dílu 2. 9. 2019, 9 – 13. dílu 24. 9. 2019 a 14.- 17. dílu 24. 10. 2019 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:05 h). Repríza 1. – 4. dílu 4. 9. 2020, 5. – 8. dílu 11. 9. 2020, 9. – 13. dílu 16. 10. 2020, 14.- 17. dílu 20. 10. 2020 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:05 h).

Obsah:  1. díl: Závod s časem: Scénárista (3:27) – 2. díl: Závod s časem: Sčítání a odčítání (3:40) – 3. díl: Závod s časem: Amen (3:47) – 4. díl: Závod s časem: Za humny (3:20) – 5. díl: Závod s časem: V neděli (3:19) – 6. díl: Závod s časem: Bikaři (3:31) – 7. díl: Závod s časem: O mužích a lidech (3:28) –  8. díl: Závod s časem: Jen si tak trochu schnít (3:36). – 9. Závod s časem: Cesty. – 10. Závod s časem: Dovolená, na kterou se musí rok trénovat (ale stejně je to málo platné). – 11. Závod s časem: My, čeští junáci. – 12. Závod s časem: Jak krásné je být… – 13. Závod s časem: Nově postaru. – 14. Závod s časem: Maturitní otázka. – 15. Závod s časem: Bikeforum. – 16. Závod s časem: Umělci z Kotýzu. – 17. Závod s časem: Závody do vrchu.

Pozn.: Podtitul „Závod s časem“ spíš ukazuje na 2. knihu fejetonů, která je zčásti výběrem z té první (pokud „Závod s časem“ nebyl jedním oddílem této 1. knihy).
1. „Jen tak si trochu schnít: fejetony o mužích a lidech“ (vyd. 2004); 2. „Závod s časem“ (vyd. 2018). – Výběr fejetonů z knihy Jen tak si trochu schnít“ a texty psané pro deník Metro a časopis Reportér. (autor poznámky: BabaJaga)

Miroslav Macek. Suchý anglický humor na českém venkově. Dramaturgie Marina Feltlová. Režie Vlado Rusko.

Čte Ivan Řezáč.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 12:05 h.) v cyklu Pokračování za chvilku. Repríza 2. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 12:05 h.) v cyklu Pokračování za chvilku.

Lit.: anonym: SERIÁL. Miroslav Macek: Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle. In web ČRo 2 Praha, 26. srpen 2019 (anotace). – Cit.: (…) Mladík z dobře situované rodiny se chce seznámit s (další) půvabnou dívkou. Nechává najmout na místo vychovatele dvou devítiletých chlapců. Poradí si v humorném příběhu nejen s nimi, ale i s dalšími obyvateli zámku a členy rodiny zámožného velkoobchodníka s vepřovým dobytkem? (….)

Mika Waltari. V knize z roku 1929 popisuje finský spisovatel Mika Waltari své první velké putování Evropou. Překlad Markéta Hejkalová. Pět úryvků pro rozhlas vybrala Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkuje Michal Isteník.

Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 1. dílu 26. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu  Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Lodí z Helsinek do Berlína – 2. Vlakem z Berlína před Prahu do Vídně – 3. Budapešť – 4. Bělehrad – 5. Istanbul.

Lit.: Blažejovská, Alena – O první cestě Miky Waltariho. Týdeník Rozhlas 35/2019, s. 10 (článek).

Lit.: Blažejovská, Alena: Mika Waltari: Vlak osamělého muže. In web ČRo 3 Vltava, 26. srpen 2019 (článek). – Cit.: Mladý Mika Waltari si po ukončení studia splnil svůj sen a poprvé procestoval Evropu. Z originální cestopisně i psychologicky laděné knihy velkého a vpravdě nadčasového spisovatele čte Michal Isteník.  (…)

Finského spisovatele Miku Waltariho (1908-1979) proslavil na celém světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl – ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají.

O Praze se říká, že je to krásné město. Nevím. Těch pár hodin, které jsem v ní strávil, ve mně zanechává tíživý, chudý, smutný dojem… Mika Waltari: Vlak osamělého muže

V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu, Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání.

Čeština je prvním cizím jazykem, do něhož byl román Vlak osamělého muže v roce 2018 přeložen.