Karin Lednická. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila autorka. Zvukový mistr Marek Hoblík. Dramaturgie Eva Lenartová. Režie Tomáš Soldán.
Účinkují Zuzana Truplová a Norbert Lichý.
Natočeno 2022. Premiéra 13. – 22. 11. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 20. 10. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.), 10. dílu 29. 10. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Vydal Radioservis v roce 2023 (1 CD MP3, EAN 8590236118225; katalogové číslo CR1182-2; celková délka 6 hod. 49 min.).
Pozn.: Obraz (po)zapomenuté tragédie. Fenomén volkslisty, tedy Německého národního soupisu, je temná linka provázející průběh druhé světové války na Těšínsku. Jak se na Těšínsku žilo Polákům, Čechům a Židům? Není lepší podepsat a přihlásit se k německé národnosti? (anotace)
Obsah: 1. Fenomén volkslisty, tedy Německého národního soupisu, je temná linka provázející průběh druhé světové války na Těšínsku. Jak se na Těšínsku žilo Polákům, Čechům a Židům? Není lepší podepsat a přihlásit se k německé národnosti?
3. Partyzáni přepadli hostinec Heinricha Mokrosche a velitel Friedrich Sattler okamžitě zorganizoval pátrání. Kamińského skupina o sobě dává vědět stále častěji, soustavně jim pomáhá „partyzánská teta Ludmiła“. A gestapo začíná popravovat.
4. Partyzáni přepadli hospodu Izidora Mokrosche a pouštějí se do dalších akcí a strážmistr Sattler ani v tomto případě pachatele nevypátral. Zorganizuje rekonstrukci přepadení, která se však promění v pijatyku.
5. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v životickém hostinci tři příslušníky gestapa. Četníci a gestapo prohledávají okolí. Sattlera nahrazuje šéf těšínského gestapa Guido Magwitz. A začíná se mstít.
6. Sattler nechává připravit seznam obyvatel Životic, kteří nemají „volkslistu“. Z katovického gestapa přijíždí čtyřicet mužů a povolána je také jednotka wehrmachtu. Celé akci velí Magwitz, ale Sattler má vlastní cíle.
7. Tragické ráno 6. srpna. V Životicích a okolí zavraždilo gestapo třicet šest mužů. Osm Čechů a dvacet osm Poláků. Franciszka Warcopa, Henryka Choduru, Franciszka Kiszku, Józefa Wacławika, Josefa Dudu, Erwina Szelonga, Vincence Chromika, Józefa Krainu.
8. Zatímco Sattler nechává odklízet první mrtvé, na opačné straně Životic pokračuje vraždění. Hned poté následuje zatýkání dalších lidí včetně žen. Nechejte už Životice být, prosí přeživší partyzány.
9. Razie v domě Bajerových a zkáza rodiny Pawlasových. Amtskomisariát v Bludovicích vypisuje šestatřicet podivných úmrtních listů a strážmistr Friedrich Sattler je odvolán. V koncentračním táboře Auschwitz umírá Ludmiła Bajerová.
10. V polovině května roku 1945 přicházejí ruští vojáci a později vězni z koncentračních táborů. Ze čtyřiceti místních se domů vrátili čtyři. Šestatřicet popravených mužů se dočkalo řádného pohřbu, velkolepá tryzna se trvale zapíše do paměti všech zúčastněných.
Lit.: Lenartová, Eva: Karin Lednická: Životice. Obraz (po)zapomenuté tragédie. In web ČRo Plus, 14. listopad 2022 (článek). – Cit.: (…) V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v životickém hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo 36 mužů ze Životic a okolí. Karin Lednická vytváří plastický obraz samotné tragédie, rekonstruuje události, které jí předcházely i ty, jež následovaly. Neboť 36 popravami nic neskončilo.
Čtyřicet lidí bylo odvlečeno do koncentračního tábora, zpět se vrátili pouze čtyři, a zbytky životických rodin se dodnes se srpnovým ránem nevyrovnaly. (…)
Těšínsko bylo předmětem sporů mezi polskou a československou vládou už před válkou, národnostní otázka zde hrála stále větší roli. Počátkem října roku 1938 území obsadilo Polsko. V obavách před perzekucí ze záboru odešlo či bylo vysídleno přes 30 tisíc Čechů a asi pět tisíc Němců, naopak z vnitrozemí Polska sem přicházeli noví přistěhovalci. (…)
V září roku 1939, po napadení Polska, už bylo všechno jinak, Těšínsko se stalo součástí Německa a nacisté nakonec došli k závěru, že zdejší „smíšené obyvatelstvo“ je schopno poněmčení. Kdo se nepřihlásil k německé národnosti, tomu hrozil trest. Drakonické tresty dopadaly zejména na Poláky – vězení, deportace do koncentračního tábora, případně rovnou zastřelení.
Soužití odbojových skupin s místními obyvateli bylo v této atmosféře strachu velmi obtížné a často problematické. S událostmi v Životicích je úzce spojena odbojová činnost diverzní a sabotážní skupiny, kterou vedl důstojník polské armády Józef Kamiński „Strzała“. Právě její ozbrojené střetnutí s příslušníky gestapa se pro nacisty stalo záminkou ke krvavé odplatě, jež postihla nevinné obyvatele Životic a okolních obcí. (…)