Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

5. 6. 2020

Pachuť smrti 1/14 (2020)

 P. D. Jamesová. V kostele jsou nalezena dvě mužská těla s proříznutým hrdlem. Komisař Adam Dalgliesh a jeho tým pátrají po tom, zda smrt bývalého ministra a bezdomovce má nějakou souvislost, kdo byl vrahem a jaký měl motiv. Překlad Jiří Lexa. Pro rozhlas připravila Věra Mašková. Hudba Stanislav Abrahám. Dramaturgie Marina Feltlová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Jan Vondráček.

Natočeno 2020. Premiéra 1. dílu 4. 6. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydal Radioservis, červenec 2020 (1 CD MP3, CR1078-2; EAN  8590236107823)

Lit.: Mašková, Věra: Pachuť smrti (sleeve-note). – Cit.: P. D. Jamesová nás v této knize zavádí do vysoké politiky. Jako doživotní členka Sněmovny lordů znala toto prostředí dobře. Proč se úspěšný ministr a možný kandidát na premiéra ze dne na den vzdá politické kariéry? Je něco pravdy na bulvárních klepech o záhadných úmrtích dvou mladých žen, které se vyskytovaly v jeho blízkosti? A kdo by měl prospěch z jeho pádu a smrti? Nevěrná manželka a její ilenec, či příživnický švagr? Dcera a její levicová buňka? Podivná hospodyně jeho neméně podivínské matky? Političtí spolupracovníci, či rivalové? Anebo je vše jinak?
Tuto spleť otázek musí rozmotat detektiv Dalgliesh spolu se svou novou podřízenou Kate. Vyšetřování je vede z chudé paddingtonské farnosti až do nejvyšších kruhů. Je třeba našlapovat opatrně, protože média číhají na každou chybu. A nejen média. Člověk, který už nejméně jednou zabil, se nebude rozpakovat udeřit podruhé. A v nebezpečí se mohou ocitnout sami vyšetřovatelé…

Lit.: Vavrečka, Lukáš: Poněkud unavená smrt. In web Naposlech.cz, 20. 10. 2020 (recenze). – Cit.:  Po šesti letech se pozornost Českého rozhlasu opět obrátila k britské spisovatelce P. D. Jamesové, kterou právem řadíme mezi následovnice Agathy Christie nebo Dorothy Sayersové, a současnice Caroline Grahamové. Zatímco podle prvního románu s Adamem Dalglieshem vznikla v roce 2014 čtyřdílná rozhlasová hra Zahalte jí tvář, sedmou knihu s postavou policejního komandera Pachuť smrti natočil (pod vedením téhož režiséra) Český rozhlas coby četbu na pokračování. Premiéru měla v červnu letošního roku na Dvojce, načež ji Radioservis vydal na CD i k downloadu. Návrat k dílu autorky však tentokrát nebyl tak slavný.

Adam Dalgliesh byl pověřen vedením policejního útvaru, který se zabývá případy z prostředí vyšší společnosti. Krátce na to byly v kostele sv. Matouše nalezeny mrtvoly dvou mužů, obě s proříznutým hrdlem. Záhadná na tom je především skutečnost, že jedno z těl patří bezdomovci, zatímco druhé bývalému ministrovi. Vyšetřování se ze zjevných důvodů brzy obrátí směrem k ministrově rodině a několika ženám z jeho blízkého okolí, které předčasně zemřely.

Vzhledem k tomu, že jde o román poprvé vydaný roku 1986, nenajdeme v něm příliš mnoho moderní technologie ani nejnovější forenzní a kriminalistické metody. Co víc, jde o případ, který se zdá být do značné míry bezčasý – a pokud si nedáme dobrý pozor, mohli bychom si děj zařadit stejně dobře do 50. let. Toto bezčasí jistě není nedostatkem autorčiny prózy, nicméně jako by se zhoubně šířilo i samotnou četbou. Nejednou se může posluchač přistihnout při představě, že se většina scén odehrává krátce po sobě, ne-li zároveň, prakticky v průběhu jedné dlouhé noci, kdy všichni účastníci už začínají být poněkud unavení a přetažení. Ale nepředbíhejme.

Pod režijním vedením Vlada Ruska se interpretace překladu Jiřího Lexy, o jehož rozhlasovou úpravu se postarala Věra Mašková, ujal zkušený Jan Vondráček – herec s příjemným a melodickým projevem. Shrneme-li si to: P. D. Jamesová je oceňovanou autorkou detektivek, postava Adama Dalglieshe je dlouhodobě oblíbená, režisér měl již zkušenosti s autorčiným dílem a na kontě velice vydařenou rozsáhlou hru podle jejího prvního románu, interpretace se ujal zkušený herec, a i co se zvukové stránky týče, nedá se audioknize nic vytknout. Jinak řečeno: všechny faktory mluví pro to, aby výsledkem byl skvělý posluchačský zážitek. Celkový dojem je ale jiný.

Přestože je četba zkrácena na více než polovinu, je i při stopáži necelých šesti hodin pro posluchače takřka neúnosná. Probíhá totiž v prakticky neměnném tempu, neměnné náladě, neměnné atmosféře – bez ohledu na charakter scény, která se právě odehrává, nebo specifika dějiště. Poslech se tak stává něčím na způsob šestihodinové prohlídky galerie, kde na stěnách v pravidelných rozestupech visí bezmála tentýž obraz.

Pokud by tvůrci měli snahu přijít textu na kloub, nacítit ho, pochopit jeho strukturu, vyjít mu vstříc a podpořit diferenciaci postav i celých pasáží, mohla vzniknout nahrávka, k níž by se posluchači rádi vraceli. Dispozice pro to měla.

Žádné komentáře »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URL

Leave a comment

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Powered by WordPress