Rozhlasové vzpomínky básníka, esejisty a překladatele. Připravil Jiří Vondráček. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer.
Natočeno 2008. Premiéra prvního dílu 5. 1. 2009 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min.) v cyklu Rok v Evropě. Repríza 1. dílu 2. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min.).
Lit.: Vladislav, Jan: Nebylo těžké říci ne. Přepis desetidílného rozhlasového pořadu vzpomínek básníka a překladatele, doprovod tvoří dokumentární fotografie z archivu autora. Praha: Radioservis, 2011, 170 s.
Lit.: anonym: OSUDY – Jan Vladislav. In web ČRo 3 Vltava, leden 2009 (článek). – Cit.: V rámci cyklu Rok v Evropě uvádíme desetidílné Osudy – Rozhlasové vzpomínky básníka, překladatele a esejisty Jana Vladislava. Připravil Jiří Vondráček.
Dětství a mládí prožil Jan Vladislav na Slovensku (narodil se 15. 1. 1923 v Hlohovci), kde jeho otec, legionář, byl poštovním úředníkem. Po roce 1938 musela celá rodina Slovensko opustit. Usadili se v Poličce ve východních Čechách. Zde Jan Vladislav v roce 1942 maturoval. V roce 1944 složil učitelskou zkoušku na jazykové škole v Praze a až do osvobození v květnu 1945 pracoval v knihovně Ústřední zemědělské akademie v Praze. V letech 1945-1948 studoval srovnávací dějiny literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1945-1946 po dva semestry pobýval na univerzitě v Grenoblu. Roku 1948 byl z Karlovy univerzity vyloučen a studium mohl dokončit až v roce 1969 doktorátem.
V letech 1946-1950 pracoval jako nakladatelský redaktor, krátce na ministerstvu informací a pak na sekretariátu Svazu výtvarných umělců. V letech 1969-70 byl šéfredaktorem revue Světová literatura. Od roku 1951 se věnoval překladatelské a literární činnosti ve svobodném povolání.
Po roce 1970 nemohl publikovat vůbec, překlady vycházely pod vypůjčenými jmény. V letech 1975-81 řídil samizdatovou Edici Kvart, v níž vyšlo více než 120 původních a přeložených knižních titulů. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1981 byl donucen k emigraci do Francie. Žil v Sevres u Paříže. Na Vysoké škole sociálních věd přednášel o neoficiální kultuře v zemích s komunistickou diktaturou. Spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa a Deutschlandfunk, v roce 1986 se podílel na založení Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v SRN, v roce 1987 se stal jeho předsedou, v letech 1987-89 spoluredigoval čtvrtletník Acta. Do Prahy se vrátil v roce 2003.
Jan Vladislav je autorem básnických sbírek Nedokončený obraz (1946), Hořící člověk (1948), Samomluvy (verše z let 1950-60; München 1986), Věty (verše z let 1962-72), Fragmenty (verše z let 1978-89), Sny a malé básně v próze (München 1990); většinu básnického díla shrnuje soubor Kniha poezie (1991). V esejistice (soubory Malé morality, München 1984, Portréty a autoportréty, 1991, Pařížský zápisník I, 81/89, 1991) se zamýšlel nad smyslem umělecké tvorby. V 50., 60. a 70. letech se věnoval zejména dětské literatuře. Psal loutkové hry a pohádky. Doma i v exilu přispíval do mnoha periodik, almanachů, sborníků. Překladatel z francouzštiny, ruštiny, slovenštiny a za jazykové spolupráce z řady dalších jazyků. V překladatelské práci se zaměřil zejména na evropskou renesanční lyriku, starou japonskou a čínskou poezii, lidovou slovesnou tvorbu a moderní poezii (ukrajinských, francouzských, španělských a italských básníků). Snad největší ohlas si získalo jeho přetlumočení Sonetů Williama Shakespeara.