Rozmrzelý, vzteklý a posedlý sám sebou – takový byl Karel Sabina ve hře Maxe Broda Nevěsta Karla Sabiny (2001). Hrál ho v režii Milana Schejbala Alois Švehlík a těžko na jeho výkon zapomenout. Jeho Sabina je ohnivý, furiantský a byronsky bouřlivácký; hloubavý a sebezpytný je jeho Pumpař ve hře Alfreda Andersche Řidičův útěk (2005), kterou natočila režisérka Hana Kofránková. Autor těchto řádků si vybavuje také výtečný výkon v roli policisty v totalitním státě ve hře Georgi Markova Archanděl Michael (1993). A nelze zapomenout ani na hlavní roli v Horčičkově seriálu Čtyřicet dnů (1998) podle románu Franze Werfela.
Alois Švehlík byl svým hlasovým fondem přímo předurčen pro práci v rozhlase a dabingu. Začínal v normalizačních hrách, protože typově odpovídal svérázným, otevřeným dělnickým typům; sem patřil například Jan Karas, řečený Belmondo ze hry Jiřího Průši Výškaři (1985). Rád účinkoval ve hrách pro mládež, v nichž ztvárňoval drsné hrdiny Divokého Západu. Těžko zapomenout na jeho Tanguu v nastudováních příběhů Karla Maye Vinnetou (1987) a Old Shatterhand (1988), Sama v komediální hříčce Výkupné za rudého náčelníka (2000) podle O.Henryho, indiána Quonaba v Setonově Rolfu zálesákovi (1992). Účinkoval také ve Statečných kapitánech (1998) podle Rudyarda Kiplinga.
Hrál ale i v pozdějších letech, jak o tom vypovídá účinkování v inscenaci hry Obruč (2007) Patricka Marbera, bratří Čapků Adam Stvořitel (2008, textu Georga Taboriho Jak být šťastný a neuštvat se (2011), Antonín a František jsou naživu (2009) Benjamina Kurase, ve hře Jana Vedrala Jackson (2005) nebo Století ryb (2010) Ödöna von Horvátha.
Jeho herecké umění slova bude v rozhlase citelně chybět.