Julius Zeyer. Rozhlasová inscenace eposu. Použitá hudba Antonín Dvořák. Hudební spolupráce Václav Břešťák. Asistentka režie Dagmar Fišerová. Dramaturg Rudolf Matys. Rozhlasová úprava, stereofonní zpracování a režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: vypravěč (Zdeněk Buchvaldek), vypravěč (Karel Hlušička), Zelený vítěz (Alfred Strejček), Teta (Klára Jerneková), Kazi (Růžena Merunková), Zimná panna (Jaroslava Adamová) a ??? (Vilém Besser).
Natočeno v roce 1979. Premiéra 15. 4. 1979 (Vltava, 18:43 – 19:53 h.). Obnovená premiéra 25. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 67 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Vydala Radiotéka, únor 2026 (MP3, CR.ES.2026.3). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: m (= Matys, Rudolf): Zeyerův Zelený vítěz. In Rozhlas 16/1979 (9. 4. 1979), s. 4 (článek).
Lit.: Velíšek, Martin – Melč, Josef: Zelený vítěz. Rozhlasová inscenace eposu Julia Zeyera s hudbou Antonína Dvořáka. In web ČRo 3 Vltava, 25. únor 2024 (článek). – Cit.: Klára Jerneková, Růžena Merunková, Jaroslava Adamová a Alfred Strejček v hlavních rolích dramatizace eposu Julia Zeyera. Inscenace vznikla ve spolupráci dvou legend české rozhlasové tvorby Josefa Melče a Rudolfa Matyse v roce 1979, tedy sto let po vzniku Zeyerovy básně. (…)
Julius Zeyer, jeden z nejvýraznějších autorů lumírovské generace, se ve své tvorbě často vracel k české mytologii. To je případ i Zeleného vítěze, který je součástí cyklu Vyšehrad. České báje tvoří základ také skladby Čechův příchod (1886) a Zeyerových dramat Libušin hněv (premiéra i knižně 1887), Šárka (premiéra 1888, knižně až 1906) a Neklan (premiéra 1893, knižně 1896)
První skladbou cyklu Vyšehrad (1879, knižně 1880) je Libuše, která vypráví o nejmladší dceři Krokově a její svatbě s Přemyslem. Druhá – Zelený vítěz – je historií Libušiných sester Tety a Kazi. Zeyer využívá příběh o Bivojovi, který přemůže kance a ožení se s Kazi. Do tohoto obecně známého děje Zeyer zapojuje Tetina milého, Zeleného vítěze, který bojuje s kancem jako první, ale v boji umírá. Kazi mu dokáže vrátit život, do světa živých se ale Zelený vítěz může vrátit jen jednou za rok.
V třetí a čtvrté skladbě Vlasta a Ctirad rozpracovává Zeyer pověst o dívčí válce, poslední skladba je věnována bájnému pěvci Lumírovi.
Josef Melč využil pro svou inscenaci rané symfonie Antonína Dvořáka a posunul tak dramatizaci k žánru melodramu. (…)