Pavel Hanuš. Komunální satira. „Když držím v ruce správnou kartu, nebudu hrát při zdi“ aneb Objektivní problémy na stavbě a jedna pořádná facka. Dramatizace Josef Hlavnička. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Josef Lán, zedník a předseda (Jaroslav Moučka), Wagenknecht, topenář (Zdeněk Martínek), Sloupová, mzdová účetní (Luba Ljuba Skořepová), Dupal, zásobovací referent (Josef Větrovec), Turcc, montér výtahů (Jan Skopeček), Kolařík, elektrikář (Milan Neděla), Hotový, instalatér (Ladislav Šimek), Výšinka, mistr (Václav Sloup), Béla Kantor, předák asfaltérů (Otto Lackovič), děda Jakoubek (Jiří Sovák), stavbyvedoucí (Jaroslav Cmíral), referentka (Drahomíra Fialková), ředitel (Jiří Mikota), náměstek generálního ředitele (Vladimír Krška).
Natočeno 1986. Premiéra 29. 5. 1986 (Praha, 19.15 – 20.10 h.) v cyklu Člověk naší doby.
Lit.: jh: Pavel Hanuš: Šest rozhněvaných mužů (a jedna žena). In Rozhlas 22/1986 (19. 5. 1986), s. 4 (článek). – Cit.: Cyklus člověk naší doby, připravovaný oddělením rozhlasových her, pokračuje původní komedií Šest rozhněvaných mužů (a jedna žena). Její autor Pavel Hanuš je dnes bezesporu prominentní osobností na poli rozhlasové hry, tvůrcem s mimořádným smyslem pro naléhavé problémy současné doby a pozoruhodné je, že právě za tuto angažovanou dramaturgii získal nejvyšší ocenění v domácích i mezinárodních soutěžích. Každá jeho nová práce proto vzbuzuje zaslouženou pozornost. Se stejnou jistotou se vyrovnává s látkami vážnými i komediálními, což je vlastnost zvlášť vzácná, právě tak jako jeho smysl pro rozhlasovou specifičnost.
Satirickou komedii Šest rozhněvaných mužů (a jedna žena) napsal na výzvu rozhlasové dramaturgie. Situace, která dává počáteční impuls ději, je téměř anekdotická skutečnost, s níž se pravděpodobně mnozí z nás už setkali: právě dokončený kus práce je vzápětí poničen, protože kdosi opomněl cosi zkoordinovat, pořádně naplánovat, případně chtěl vypadat pěkně a dostat prémie. Svědkové takové události nad ní obyčejně jen mávnou rukou, ne však předák party asfaltérů Béla Kantor. Ten je do hloubi duše uražený, že v pondělí ráno buldozer rozryl kus krásně vyasfaltované cesty, na níž jeho brigáda pracovala celou sobotu a neděli, rozlítí se a vlepí facku tomu, kdo mu dal nesmyslný příkaz. Záležitost projednává staveništní výbor ROH a my ji sledujeme očima jeho předsedy zedníka Lána, člověka ryzího a zemitého charakteru. Autor tuto situaci rozvíjí a sleduje Lánovo počínání i jeho úsilí dopátrat se, co se vlastně skrývá za tím jedním políčkem, kdo vydal nesmyslný příkaz ke zmaření práce a proč. Činí to duchaplně, se smyslem pro komiku jednotlivých situací a postav, ale také pro vážný podtón příběhu.
A zde se dostáváme ke smyslu Hanušovy satiry, jimž je kritika formálního, byrokratického přístupu k práci a nevěcného a neekonomického způsobu myšlení, které je příčinou mnoha nedostatků, s nimiž se naše společnost snaží tak nekompromisně vypořádat. Hanušovy satirické postřehy a jeho zaujetí pro odhalení příčin toho, co se stalo, jako by se napájely energií uvolněnou v období příprav XVII. sjezdu KSČ a pozitivní vyznění celé hry je v naprostém souladu s jeho výsledky.
Většinu rozhlasových her Pavla Hanuše výtečně nastudoval režisér zasloužilý umělec Jiří Hor-člčka a v této tradici pokračuje i v Šesti rozhněvaných mužích. Základním tónem je jakási hravá nadsázka, výrazná a určitá charakterizace postav a dokonalé vypracování literárně hudebně zvukové struktury hry, plné vtipných a funkčních nápadů. Hlavní roli předsedy výboru ROH Lána vytvořil zasloužilý umělec Jaroslav Moučka, jehož zralé herectví a plné porozumění pro Ideu i žánr Ideálně dovršuje současné, pozitivní vyznění hry.