Původně divadelní hra o americkému soudu nad italskými anarchisty. Mino Roli a Luciano Vincenzoni. Překlad a rozhlasová úprava Benjamin Jedlička. Hudba Josef Berg. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Nicola Sacco (Dobroslav Čech), Bartolomeo Vanzetti (Jaroslav Dufek), Cesarina Rossiová (Olga Hauková), Luigia Vanzettiová (Stanislava Strobachová), seržant Connoly (Arnošt Navrátil), poručík Stewart (Jiří Brož), soudce Thayer (Miloš Hájek), prokurátor Katzmann (Rudolf Jurda), vojenský navrátilec (Jiří Tomek), Mary Splaineová (Helena Kružíková), Luise Pilserová (Miroslava Jandeková), Michael Lavangle (Ladislav Suchánek), advokát Fred Moore (Otakar Dadák), ??? (Benjamin Jedlička).
Nastudovalo Brno v roce 1962. Repríza 9. 6. 1974 (19:15-20:50 h., Praha). Repríza 9. 6. 1974 (Praha, 19:15-20:50 h.).
Lit.: anonym: Rozhlasová premiéra – Sacco a Vanzetti. In Čs. rozhlas a televize 34/1962 (14. 8. 1962), s. 2 (článek). – Cit.: Dvě prostá jména italských emigrantů, která se stala v průběhu století symbolem, dvě prostá jména nevinně popravených obětí nejhoršího justičního omylu amerického soudnictví. A jen tato dvě prostá jména vepsali do názvu své hry italští autoři Mino Roli a Luciano Vintenzoni. Jejich drama „Sacco a Vanzetti“ vychází z otřesné skutečnosti, která mohla být dramaticky zpracována buď jako drama velkého básnického pathosu nebo jako hra přísně realistická. M. Roli a L. Vincenzoni se rozhodli, jak také odpovídalo jejich spisovatelskému naturelu, pro realismus. V jejich hře defilují před námi v sporném sledu neblahé události dvacátých let až po ono truchlivé finále před pětatřiceti lety, kdy 23. srpna 1927 skončila na elektrickém křesle pozemská cesta Nicoly Sacca a Bartolomea Vanzettiho, ale nevzala za své jejich víra v lepší a spravedlivější svět, kterou se pak živily nepřehledné zástupy vykořisťovaných a utlačovaných.
Autoři se nikde nedali svést ke scénám laciného efektu a mělké plačtivosti, cele zaujati politickou a
mravní údernosti svého tématu. Jejich zásluha je v tom, že tuto látku oživili právě dnes, kdy lidstvo znovu
prožívá velký konflikt dvou světů a kdy znovu jako tehdy vyvstává nebezpečí onoho fašismu, který ve jménu antikomunismu chce zasáhnout všechno pokrokové. Smutně proslulý je výrok státního žalobce Katzmanna, který při procesu proti Saccovi a Vanzettimu řekl: „I kdyby nebyli vinni úkladnou vraždou, jsou
vinni socialismem!“
Hra Mina Roliho a Luciana Vincenzoniho byla poprvé provedena 27. prosince 1960 v Teatro Parioli v Římě společností Attori Associati a měla velký úspěch, který se opakoval při jejím provedení v Miláně v Teatro Manzoni roku následujícího. Na festivalu v Bologni získala hra roku 1961 „Zlatého Neptuna“ jako „nejlepší hra roku“, později pak také cenu milánské kritiky „Zlaté Plejády“ jako jedna ze tří nejlepších her roku.
Československý rozhlas uvádí hru poprvé v provedení brněnských herců a režii Vladimíra Vozáka na okruhu Československo I.
Lit.: -fl-: Z divadla do rozhlasu – jak? In: Host do domu, roč. 9 (1962), čís. 10, s. 464-5.