Helena Boguarewská. Dramatizace polského románu. Překlad Drahoslav Gowrecki. Hudba František Kováříček, řídí Pavel Vondruška. Asistent režie Artur Šviha. Rekvizity Ladislav Vokatý. Zvuk Emil Kautský. Záznam a střih Věra Hromádková. Dramatizace a režie Josef Henke.
Osoby a obsazení: paní Celina (Antonie Hegerlíková), Bolča, její švagrová (Julie Charvátová), Aldena (Jiřina Jirásková), Jindřich (Miroslav Šipovič), Kolaševič (Zdeněk Hodr), Valerie (Jaroslava Adamová), mužský hlas (Josef Patočka), Karel (Josef Červinka), Eda (Ladislav Trojan), Edův otec (Josef Větrovec), paní Štěpánka (Anuše Pejskarová), starší paní (Jaroslava Drmlová), Dále účinkují Artur Šviha a členové činoherního sboru.
Natočeno 1961. Premiéra 12. 2. 1961 (Praha I – Praha III, 20:00 – 21:15 h.; 73 min.).
Lit.: Bidlo, Zdeněk: Rozhlasový únor. In Kultura 9/1961, s. 4 (recenze). – Cit.: Hodnotíme-li tři nedělní rozhlasové premiéry v únoru, nedospějeme k závěrům zrovna potěšujícím. Henke jako autor i režisér připravil dramatizace polského románu. Proč? Totiž proč jsme museli vyslechnout hru nedramaticky sešitou z románových motivů? Nesnižujeme tím vlastní Henkovu práci, ale jde tu o princip nutnosti, popudu k inscenování. Hra kuse vypravuje příběh jakési varšavské rodiny po válce, o jejím rozchodu s otcem v Anglii. Nedal jsem důraz na onen přívlastek ze schválnosti: máme spoluprožít něco s lidmi, o nichž se toho dovíme tak zoufale málo. Inscenace sama se zahalila do ještě tajemnějšího příšeří s enervující hudbou. Není možné říkat, že styl režijní koncepce byl formálně čistý, protože působil hluše na hlušině předlohy. (….)